Roya |
|
(20.11.2011 10:36:59) Moje děti jsou ještě malé, a zdá se, že jsou dětmi rády. Ovšem já jsem se celé dětství a pubertu těšila, až mi bude 18 a konečně si budu moct o sobě rozhodovat sama. Celé dětství jsem slýchala "to není pro děti, to děti nemůžou, na to jsi ještě malá, to bys ještě nepochopila, to můžou jen dospělí, až budeš dospělá, dělej si co chceš..."; s úderem 18. roku ze mě spadly okovy a konečně jsem začala být brána jako svéprávná. Doufám, že moje děti si dětství jaksepatří vychutnají...
|
Ropucha + 2 |
|
(20.11.2011 10:43:49) Royo, chápu. Měla jsem to trošku podobně, hlavně tedy v pubertě jsem se už neskutečně těšila. Ale já myslím, že to tak mají i mnohé děti, kterým to nikdo takhle nepřipomíná - ony samy přece vidí, že dospělí jsou ti, co řídí svět, co všechno mohou, co rozhodují - a těší se, až tu moc budou mít také, až budou "plnohodnotnými" lidmi Podle mne je to přirozená dětská optika.
|
Roya |
|
(20.11.2011 11:10:16) Anett, já si myslím, že když jsou děti brané jako rovnocenné osobnosti a umožňuje se jim rozvoj tak, jak to potřebují, tak zas tak moc toužit po dospělosti nemusejí...a myslím, že takové lidi znám, kteří to tak měli...
|
Epepe |
|
(20.11.2011 11:26:00) Royo, tak já jsem měla harmonické dětství, úžasné rodiče, ale jsem prostě hodně svobodomyslná osobnost a to neustálé - a nutné - omezování mě štvalo. Ať už ve škole, na ulici, u babiček, nebo typu, že si nemůžu dát k snídani dort, jít sama kam chci, apod.
|
Petra Neomi | •
|
(20.11.2011 11:34:46) Já jsem zas musela být dospělá, i když jsem tak úplně nechtěla. Moc narychlo, moc brzy.
|
|
Ecim |
|
(20.11.2011 15:11:21) Já jsem také měla šťastné dětství, ale už bych se do něj nechtěla vrátit. A tento názor už jsem slyšela od spousty lidí. Dospělost mi dává možnosti, které v dětství prostě nejsou.
|
Ropucha + 2 |
|
(20.11.2011 15:18:24) Také bych se nechtěla vrátit do dětství. Některé momenty bych ráda prožila znovu, to ano, zvlášť třeba s lidmi, kteří tu už nejsou. Ale celkově ne, také jsem ráda za současnou svobodu, nezávislost, zkušenosti. Ono i šťastné dětství je obdobím spousty strachu, pochyb, nejistoty, bezmoci, závislosti ... Není to jen selanka, zvlášť pro citlivé introvertní dítě.
|
Ecim |
|
(20.11.2011 15:20:01) Anett, naprosto souhlasím. Byla jsem citlivé a do jisté míry i introvertní dítě.
|
|
Ecim |
|
(20.11.2011 15:20:28) "Také bych se nechtěla vrátit do dětství. Některé momenty bych ráda prožila znovu, to ano, zvlášť třeba s lidmi, kteří tu už nejsou. Ale celkově ne, také jsem ráda za současnou svobodu, nezávislost, zkušenosti. Ono i šťastné dětství je obdobím spousty strachu, pochyb, nejistoty, bezmoci, závislosti ... Není to jen selanka, zvlášť pro citlivé introvertní dítě."
Anett
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(20.11.2011 14:56:17) Samozřejmě, já také nemyslím, že by mé děti od rána do večera snily o tom, kdy už konečně budou dospělé Ale myslí na budoucnost jako na dobu, která bude fajn, těší se na pozitivní věci, které jim to přinese, plánují, co všechno budou dělat, až budou velké ... Prostě když na to občas přijde řeč, těší se, nebojí se
|
|
|
|
|