Róza |
|
(7.3.2012 22:01:02) Moje předškolní dcera chodí do školky poslední dobou nerada, protože tam nemá žádnou kamarádku, což ji trápí. Prý jí tam holky nechtějí. Občas řekne, že si s někým hrála a je nadšená, ale po čase o tom samém tvrdí, že ji nějak pošťuchoval, říkal, že ji ve školce nechce a nebo si s ním prostě jen už nehraje (našel si jiného). To samé se pak opakuje zase s někým jiným u nich ve třídě. Myslím si, že to bude minimálně částečně její chyba, že se prostě kamarádit neumí. Vidím to i jinde v kolektivu dětí, že by o ni děti sice stály, ale pak nenajdou pořádnou odezvu a jdou tedy jinam. Poraďte mi, jak ji to naučit. Máte někdo také takové dítě a jak je to u vás? Problém je taky v tom, že chce být vždy za hodnou a nechce být s někým, kdo "zlobí". Že zlobí ale podle ní taky znamená, že si dělá jen legrácky.
|
Winky | •
|
(7.3.2012 22:07:12) tak v té školce to asi těžko ovlivníš, protože tam u ní nejsi.... spíš při jiných aktivitách s dětmi, kde jste spolu, tak jí trochu pomoct s osmělováním (pojď, půjdeme se zeptat támhleté holčičky jestli se nechce s tebou zhoupnout na houpačce), aby se nestyděla pozdravit, o něco poprosit (půjčení hračky), aby se rozdělila s dobrůtkami, a hlavně aby uměla vyjádřit svoje emoce (jsem ráda, jsem smutná, tohle se mi líbí, tohle nelíbí, chtěla bych si s tebou hrát, nechci si teď hrát, chci být sama.....)
|
|
10.3zlatoVLKáska12 |
|
(7.3.2012 22:10:46) u dětí je celkem normální, že si každou chvilku hrají s někým jiným.Alw tu obavu chápu.Co zkusit nějaké dítě ze školky z blézkého okolí zvát častěji na návštěvu, že by se dcera více zkamarádila?
|
10.3zlatoVLKáska12 |
|
(7.3.2012 22:11:19) pardon za chyby, jsem už dost unavená a nečtu to po sobě.
|
|
|
Jája | •
|
(8.3.2012 8:11:55) To ji těžko naučíš, otrkat se mezi dětmi musí sama. Já bych to možná řešila kroužkem, kde by byly děti s podobným zájmem. Fakt je, že děti si každou chvíli hrají s někým jiným, ale není vina taky na její straně? Rozumí žertu? Má smysl pro humor? Zkus se poptat učitelky ze školky, kde by mohl být zakopaný pes.
|
Róza |
|
(8.3.2012 8:44:43) Jajo jestli sis všimla, psala jsem, že vina je určitě i na její straně. Já ale nehledám viníka, hledám, Jak z toho ven. Z učitelkou jsem samozřejmě mluvila.
|
Pomerančová kokoska |
|
(8.3.2012 8:57:07) Rózo,
já myslím, že si taky bude muset zvyknout (u nás to tak teda u dcery je), že děti jejich věku si hrajou jeden den s tím, druhý den s tím, větší přátelství vznikají spíš míň často.
Dcera třeba těžce nese, že si s ní jednu chvíli dítě hraje, druhou odběhne s někým jiným. Vidí poprvé v herně nějaký dítě a hned je to velká kamarádka, zvala by jí domů a nechápe, že už jí nikdy neuvidí (v případě setkání se v herně).
Tak jestli si to dcera třeba taky moc nebere, že když si "vybere" kamarádku, že ta nevisí jen na ní...
|
|
Jája | •
|
(8.3.2012 10:09:39) Promiň mi formulaci, ne vina, ale problém. Může to být různé, fakt může nést, že její nej.. kamarádka si momentálně hraje s někým jiným. Mně se dítko kvůli tomu v školce do krve servalo, dvě lítice prostě chtěly sedět vedle jednoho chlapečka, no. Honzíček byl nakonec sex-symbol třídy (v době, kdy jim ještě nebyly ani tři roky!!! Byla to jeslová třída školky) a vedle Honzíčka seděly holčičky za odměnu!! Vždyť mně šlo taky jen o to, najít kde je problém, a ten pak odstranit.
|
|
|
|
Gladya, bývalá dasa, |
|
(8.3.2012 9:21:51) Pokud se dá z popisu situace v debatě na internetu soudit, dcerka nebude typ "lvice salónu", které je všude plno a která všude rychle spoustu přátel (nebo možná spíš "přátel"). Je to věc naturelu a nemusí to být špatně, někdy je lepší jeden opravdový přítel než stovky "přátel". Co můžeš udělat, aby si dcerka dokázala najít alespoň tu jednu opravdovou kamarádku? Pomoci ji otrkat se, třeba tím, že se pokusíš podporovat kontakty s dětmi i mimo školku, například pozvi maminku s dítětem na kávu a něco dobrého. Jestli chce být dcerka za každou cenu hodná (takové dítě ti opravdu závidím), snaž se ukázatjí, co je a co není zlobební a v rozumné míře to, že i mírné zlobení může být zdravé. Nemyslím, že kamarády si nutně musí najít mezi dětmi, které budeš zvát na návštěvu. Ale dcerka se tím naučí s dětmi víc a líp komunikovat - ve školce to asi nestačí - a pod Tvým nenásilným vedením se vše může zlepšit. Kamarádství se nakonec může vyrojit úplně jinde.
|
Róza |
|
(8.3.2012 9:41:02) Dášo diky za tvůj příspěvek. Myslím, že jsi vystihla podstatu problému. Kamarádky s dětmi k nám občas chodí a i my k nim. S někým si rozumí víc, s někým míň, to je ale normální. Tyhle děti s ní ale nejsou denně. Problém nastává ve větším kolektivu jako školka nebo kolektiv cca 10ti rodin s dětmi stejn ého stáří, se kterými jezdíme na výlety. Tam se najednou prosadit bojí.
|
|
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(8.3.2012 9:54:38) ahoj násš kluk byl ve školce to samý. Nesnáší hluk, křik, děti mu připadaly malý, uřvaný mimina.Pomalu ani nevěděl jaks e děti ze školky jmenujou. Děsila jsem se školy, ale tam je to v pohodě.Sice pořád nemá rád družinu kvůli řevu a rvaní kluků, ale kamarádů má hodně.Ono s tim nic moc neuděláš:-( já mu pořád něco vysvětlovala , ale pak se to zlomilo v té škole
|
|
Balbína |
|
(8.3.2012 10:12:57) Mám dceru podobného naturelu. Určitě se to hodně zlepší věkem, ale povahu úplně nezměníš. Dcera teď chodí do první třídy. Líbí se jí tam, ale nemá "nejlepší" kamarádku a to jí mrzí. Holčičky si na to nějak potrpí Jak jsem vypozorovala, tak má problém zapojit se spontánně do rozehrané hry někoho jiného a hlavně pokud si hraje víc dětí. Má ráda hru organizovanou a podle předem nastaveného scénáře a "improvizace" jí rozhodí (to samé mi potvrdily i učitelky). Dále striktně dodržuje pravidla a nechápala, jak můžou mít děti ve školce tak moc rádi Aničku, když tak moc zlobí. Ona je prostě ten typ té hodné a trochu nudné holčičky. Ve školce s tím nic neuděláš, ono by se to ale časem fakt mělo zlepšit, teď bude jaro, budou si hrát venku.. A kamarádi doma jsou taky fajn, občas něco obrátit v legraci.
|
Róza |
|
(8.3.2012 10:43:13) Tak přesně taková je moje dcera. Hodná, nudná, striktně dodržující pravidla. A ve školce se až "nechce zahazovat" se zlobivými dětmi. Pak ji ale trápí, že nemá kamarádku.
|
Balbína |
|
(8.3.2012 11:26:45)
teď kamarádí s podobnou a občas ty jejich spory jsou děsné Jinak ona snad nepohrdala zlobivými, ale nechápala je (v těch čtyřech/pěti letech). Jak jen to ta Anička může udělat, když se to nesmí a navíc je to nezdravé (např. jíst sníh). Tak jsem s ní probírala, co vadí a co tolik ne. A že když občas zalumpačí, učitelka jí hlavu neutrhne. Kolik dceři je? Naše je teď mnohem víc v poho. Ve třídě teď sedí s takovou divokou holčičkou se kterou předtím nikdo nevydržel. A dcera si to chválí. Občas je prý učitelka napomene, že breptají.
|
Róza |
|
(8.3.2012 13:59:20) Je jí 6 a půl.
|
|
|
|
|
vokounek |
|
(8.3.2012 13:02:27) Tvoje dcerka a další tu popisované děti mi taky připomínají syna. U něj pomáhá ( zní to asi blbě, ale jiný termín mne nenapadá ) racionalizace. Když si tu a tu situaci doma rozebereme, zjistí že takový model chování funguje a jiný se míjí s účinkem. A pak snad to v kolektivu na případné kamarády přímo záměrně vyzkouší. Tzn. ne´podvědomé chování, ale naučený vzorec. Tedy ne úplně doslova, ne vždy, ale při problematických sociálních situacích je to pro něj cesta, když už pro to nemá ten cit. Je dost chytrej na to rozebrat situaci, ale chybí mu ten vnitřní cit pro ni. Něco jako Sheldon z Teorie velkého třesku :).
|
|
|