| V.B.R.M. | 
 |
(24.3.2012 23:14:42)
Ahoj, v červnu nastupuju po šesti letech zpátky do práce - na stejné místo. Jsem ráda, že mám práci, že budu mít blízko školku i školu, mám to i blízko z domova, ale ani jedno mě nějak nepomáhá se smířit s tím, že ta krásná etapa života - když jsou děti malé a můžu s nimi být každý den je fuč. Mám strach, jak mladší zvládne školku, jak to já zvladnu v práci, jak zvládneme zajistit hlídání přes prázdniny a prostě jak to zvládnem celkově.
Máte někdo nějaký recept, jak se s tímhle poprat. Mám z toho šílenou depku, strach a je mi z toho děsný smutno  Moc díky
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(24.3.2012 23:37:41)
Já asi nejsem správný rádce, co tě náležitě polituje,já se po návratu do práce (2x) cítila líp než na MD a těšila se na děti....ráno mě sice trhalo srdce loučení s prckem, ale to bylo nejhorší chvilka z celého dne a oni to snášeli líp než já.Potom už jsem byla celý den v jednom kole a pak odpoledne jsem si kluky vyloženě užívala.prostě mě návrat do práce spíš pomohl, než ublížil. A dětem taky...
|
|
| Andrýsek + 2 | 
|
(24.3.2012 23:55:43)
Já ma MD pracovat nepřestala, tak se mě to ani netýká. No ale...na Tvém místě bych si řekla, ano, je fajn, že mám práci, pokud to půjde a bude nám to vyhovovat takto, tak podpořím náš rodinný rozpočet, odreaguju se od domácnosti, budu se těšit na děti až přijdu z práce. Pokud by to nějakým způsobem nešlo, tak prostě pracovat přestanu a utáhne -li to náš rodinný rozpočet, budu ještě nějaký čas v domácnosti, nikde není psáno, že do práce chodit musíš.
|
|
| Dajka | •
|
(25.3.2012 0:39:00)
Připadá mi, jako bych příspěvek psala já...V březnu jsem se vrátila po 8 letech do práce...stejné pracoviště,stejný stůl, židle, téměř stejná pracovní pozice..ve společné kuchyňce jsem našla své příbory..něco je tak strašně stejné, jako kdybych odešla před týdnem, něco je samozřejmě úplně jiné...chodím tam necelý měsíc a nemohu si zvyknout..prožívala jsem a prožívám to samé..na jednu stranu vidím samozřejmě ta pozitiva - práce je nedaleko bydliště atd..na druhou stranu ta představa definitivna je zničující...také jsem se utěšovala tím, že skončit mohu vždycky, ale je mi čím dál tím více jasné, že prostě nemám tak jako tak úniku a pracovat musím...nárok na penzi mám za 27 let :-(
|
| V.B.R.M. |
|
(25.3.2012 8:29:21)
Dajko, taky si snažím hledat ty pozitiva, abych to tak nějak zvládla. Ale občas mě to přepadne a pozitiva jakoby žádný nebyly
|
| boží žena | 
|
(25.3.2012 8:30:42)
tak si pořid další, at mužeš být jeste tři roky doma
|
| V.B.R.M. |
|
(25.3.2012 8:35:14)
Třetího špunta už neeee
|
|
|
| V.B.R.M. |
|
(25.3.2012 8:45:53)
Boží se netrefila a uvědomuju si, jaký mám štěstí, že se mám kam vrátit. Školku pro mladší zatím jistou nemáme, ale doufám, že to vyjde. Je mi z toho prostě jenom smutno. Toť vše
|
|
|
| boží žena |
|
(25.3.2012 8:50:54)
no já mám v okolí pár takových, ale o dětech to neni, většina stejně chodí už dávno do ustavu, takže doma jsou jen s tim nejmladšim
a nechce se jim prostě
ráno nemůžou vstát, když chtějí (to jedině bude vadit i mně ), pak v pohodě snídaně kafe, vyrazí ven, oběd, procházky.. prostě NEPRACUJÍ a to je to co se změní
|
| splechtulka & M+J+R | 
|
(25.3.2012 8:53:40)
Boží, no ale je to podstatná změna, jde o to jestli budeš na vyzvedávání sama, nebo je schopen vyzvednout ještě někdo jiný atd. Ale to jsou jen moje osobní zkušenosti kdy rozjezd byl trochu drhnoucí. Ale chápu jí, podle mne je to normální se obávat.
|
| boží žena |
|
(25.3.2012 8:54:06)
podle mého zase těšit
|
|
| boží žena |
|
(25.3.2012 9:00:47)
ja to mam taky tak - věcma, které nemůžu ovlivnit se nestresuju
(ale já se do práce teda fakt těším), jak to bude organizačně, netuším, ale ono se to vyvrbí
|
|
|
|
|
| splechtulka & M+J+R |
|
(25.3.2012 8:52:04)
Eeko, já to měla také, obavy,strachy. Beru to jako normální reakci na změnu života (a tedy pro mne to byla velká změna, práce, děti poprvé do MŠ a ZŠ, byla jsem vyfluslá jak žvýkačka).
|
|
| boží žena |
|
(25.3.2012 18:01:31)
divá báro ano rychle si odvyknou na režim, to je už taková dlouhodobá nezaměstnanost, tam to taky některým vyhovuje respektive vůbec nejsou schopni se zpět zapojit
|
|
|
,ale já jsem začla pracovat už na mateřské.
Srdce ( nebo asi spis nejake prirodni pudy) by jeste chtely, ale rozum rika, ze uz ne, ze bych nema dost casu na stavajici deti, ze je nejvyssi cas zapracovat na kariere ( nemyslim ve smyslu finacnim, ale vy smyslu najiti si nejake pozice, abych byla spokojena). No a take ten vek, ja si dala hranici do 35, a nekamenujte me....nasi nas meli ve 34, tata zemrel v 61...sok...mamca ted v 70 nemocna, takze k malym detem jeste starosti navic, ale to je na jinou diskusi. 
mel tam byt tento 
(já to taky ta dělala, a to jsem šla od druhého v jeho 2 a 3/4 věku)
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)