Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.9.2012 11:20:04) Ahoj. Nesnáším pavouky a teď na podzim se mi stahujou do baráku, uá . Teď jsem sundavala prádlo ze sušáku v ložnici a na osušce seděl výstavní sekáč, tělo jak desetník, nohy tak 3 cm dlouhý, nebo tak, strach má velký voči a já jsem si ho neprohlížela, naopak jsem tou osuškou hystericky mávla a pavouk zmizel a teď mně mrazí po těle, že ho mám někde na sobě . Jak zvládáte takovéhle situace v klidu? Vím, že kdybych ho opatrně vyklepla z okna, tak mám teď pokoj. Já vím, že mi ten pavouk nic neudělá, že se mně bojí asi víc než já jeho, pokud si ten pocit je vůbec schopný uvědomit, ale stejně jsem z nich úplně K.O. Pamatuju si na jeho léto na táboře, kde jsme měli stan s posadou a v té posadě bylo neskutečně pavouků a pavučin, tam jsem se dokázala krátkodobě zmobilizovat, aby mi to nevadilo, abych tam ty tři neděle přežila, ale dlouhodobě to nedávám. Máte rady na přežití? Díky moc. J.
|
Katka +3 |
|
(24.9.2012 11:22:59) MOje rada na přežití je koupit si lapač na pavouky na dlouhé násadě.
|
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 11:26:32) Nemám radu, mám to stejně - na pavouka, co v obýváku běžel po zemi, jsem vhodila ručník, obstavila těžkými věcmi a až do rána nezhasla a nespala a čekala, až přijde manžel z práce. Pavouk tam nebyl. Šílela jsem a manžel celý dopoledne prohledával možné pavoučí skrýše a hledal pavouka. Já šílám a nepomáhá nic.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.9.2012 11:35:15) Tuhle jsem měla na okně takového toho sklepního velkého jako dětská ruka a řvala jsem na manžela, ať ho vyndá, a jak si tam hysterčím, tak on se zeptá, jestli ho tam nechci nechat, že pochytá spoustu much a už je starej a určitě už brzo umře , no nechala jsem ho vystěhovat, ubožáka . Jak o nějakým vím a uzavřu s ním pakt o neútočení, tak dobrý, ale jak se vynoří někde něco v místech, kde se pohybuju, nebo mi to obsadí něco mýho, jako ten sušák, tak to mám smůlu já, to prostě nedávám . Pavouky nezabíjím, pouze v sebeobraně, nechávám je vystěhovat.
|
|
|
Molly. |
|
(24.9.2012 11:41:39) Já jsem na dovolené v Řecku objevila nna štětce od záchoda opravdu obřího vypaseného pavouka. Nechala jsem ho být, jak bych ho ze štětky lovila a ubíjela, že. V noci jsem šla na záchod, a co myslíte? Pavouk zmizel. Krve by se ve mě nedořezal /opravdu jsem doufala, že bude tak slušný a vydrží na štětce celý týden našeho pobytu). Začala jsem se hystericky třást po celém těle, pavouka jsem našla ve sprchovém koutu. Pustila jsem na něho sprchu. Pavouk se neutopil (měla jsem dvat ve škole větší pozor), naopak, vystartoval proti mě. Tak jsem pět minut honila sprchou pavouka po sprše, málem jsem infarkt dostala. Jenomže co s pavoukem, že? Celou dovolenou jsem tohle dělat nechtěla. Tak jsem poslepu vzala šampon a milému pavoukovi trochu pomohla. Při představě, že bych viděla, jak hoch zdrhá ze záchodu do pokoje, tak asi umřu.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.9.2012 11:46:14) Jejda , v Řecku bych se ještě bála, jestli to není jedovatý, tady vím, že aspoň v tomhle směru je to neškodný.
|
|
|
Žžena |
|
(24.9.2012 11:49:21) Já vím, že to je blbá odpoveď, ale co takhle jít se s tou arachnofobií léčit? Ono to jde. Jako určitě je složitý hledat si v rozvrhu čas na docházení na psychoterapie... ale zase mi přijde, že když už ta arachnofobie komplikuje člověku běžný každodenní život (svět bez pavouků prostě neexistuje) a když se člověk kvůli pavoukovi bojí i žít ve vlastním baráku, tak je to docela velký problém, hodný i nějakého toho nepohodlí při řešení. Představ si stav, že by Ti ten pavouk nevadil. Představ si klid a absenci těch nervů, co teď máš
|
|
Eliška + tříleťák |
|
(24.9.2012 11:49:50) Holky, tohle mi nedělejte, mě vstává husí kůže, jen to čtu. Brrrr. Já mám arachnofobii jak vyšitou, ale co s tím, to nevím. Bydlím v paneláku a tak mě to zas tak nepálí, ale vždycky, když na nějaké nevyhnutelné setkání s pavoukem dojde, říkám si, že už s tím musím něco udělat. Jenže co? Matně si pamatuju, jak jsem se ve věku cca 4 let začala pavouků bát. Do té doby jsem po nich nevzdechla a od té doby jsem si tu fobii upevňovala. Tak mám takovou představu, že by třeba pomohl terapeut, který by se se mnou uměl vrátit do té doby a nějak to změnit.
|
|
susu. |
|
(24.9.2012 11:56:41) Kup Biolit na pavouky, postříkej okna, dveře, vstupy z jádra, pochybné kouty. Opakuj pravidelně. Není to stoprocentní, ale dost to pomáhá.
|
susu. |
|
(24.9.2012 12:03:38) No, ty co jsou někde zalezlí, tak vychcípají, ty ostatní by to mělo odradit, ten biolit jim má smrdět. Mě se to docela osvědčilo.
|
|
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 12:01:36) Nechci děsit - ale tohle vůbec nepomáhá
|
susu. |
|
(24.9.2012 12:06:15) Nevím, mě se to docela osvědčilo. Máme teda i sítě proti hmyzu v oknech(zapomněla jsem napsat), takže to postříkání rámů odle mých zkušeností fakt odpuzuje, ony se ty potovory umí protáhnout i odst malou skulinou, ale do postříkaného se jim nechce.
|
Hanka | •
|
(24.9.2012 12:09:56) No jo, já ničím nestříkám, mám kočku.
|
|
|
|
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 12:01:12) Jako holka na táboře jsem otevřela kufr a tam byl pavouk - fakt byl. Sedla jsem na kufr /měla jsem hrůzu, že z toho kufru uteče/ a ječela jak siréna - bylo to večer před večerkou. Přiběhli vedoucí, když mě donutili se zvednout a otevřeli kufr, pavouk tam nebyl. Dostala jsem hysterák, že se schoval do mýho oblečení a že na mě vleze. Prohledali celý kufr a pavouk nikde. Vůbec mě to neuklidnilo, protože jsem nabyla přesvědčení, že při tom klepání oblečení vypadl na zem a číhá v chatce. Holky řvaly smíchy, já hrůzou a praktikantka byla vytočená, protože se mnou musela prohledávat celou chatku a donutila jsem ji prohlédnout i kufry ostatních holek. Skončily jsme dlouho po půlnoci a pavouka jsme nenašly.
|
|
Hanka | •
|
(24.9.2012 12:05:41) My máme vyměněná okna a ve většině aspoň v jednom křídle sítě proti hmyzu. Mouchi, komáři a do jisté míry i pavouci ubyli. Ale sekáčů je letos nějak moc a občas někudy prosublimují. Chytáme do krabiček od sirek a vyhazujeme. Ty, co jsou na sirky moc velcí, přiklapávám krabkou od ramy, zatížím a čekám až dorazí domů někdo odvážnější než já
|
|
amanvireja |
|
(24.9.2012 12:08:05) Jj , zrovna jsem dovýsavala jejich pavučiny a říkám si ,že jich je v domě nějak hodně. Za mě klidně ať si tady pavoučci přezimují ,nevadí mi , ale mohli by si starší pavučiny po sobě uklízet kdo to má pořád dělat za ně? ˇuplně nové pavučiny mi nevadí ,obdivuji jejch stavbu , přesnost ,úžasné........
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 12:09:52) Ať se přezimují, kde chtějí, ale ne u nás doma. Nepřenášíme - musím vidět mrtvoly.
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.9.2012 12:11:07) V koupelně za pračkou může bydlet celá kolonie, ale ať nevylézají ven, sakva.
|
|
|
lampetra |
|
(24.9.2012 12:16:43) No, když to můžeš psát, tak to s tebou docela ještě jde - já sbírala odvahu to přečíst . Ale jak někdo psal o tom léčení - zase tolik pavouků se tady nevyskytuje, takže by to z mého hlediska bylo neefektivní. Zajímavé je, že dlouhá léta trávím celý červenec v táboře na louce se stany s podsadou, tam mi ty mrchy nevaděj - tedy ne že bych je brala do ruky, ale toleruju je. Vaděj mi jen DOMA. Jsem jako xantipa - musím vidět mrtvoly, ale nedokážu je nijak zabít - možná, že bych dokázala zavřít oči a postříkat sprejem. Ale je to se mnou lepší, když uteče, už se z toho nehroutím a nečekám, že manžel ho bude někde hledat. Jako dítě jsem se bála i stránky v encyklopedii, kdy pavouci byli, tu jsem přeskakovala.
|
Káťa,2 kluci |
|
(24.9.2012 12:35:30) Mám to jako Lampetra. Nezabiju, ale ohledání mrtvoly je nutnost. Mám všude v oknech sítě. Zkušenosti mám dobre se sprejem Mortein na lezoucí hmyz, pomaha i preventivně. Terapii bych nedala. Jednou jsem o tom viděla nejaky dokument a úplne se mi dělalo špatně. Lidi s arachnofobií tam pod dohledem terapeuta pozorovali pavouky. V pokročilejší fázi lezl pavouk po stole a oni za ním posouvali ruku. Mám husí kůži jen to píšu
Ovšem s věkem je ta fobie mírnější. Uz nejsem tak hysterická. Ale mám velkou oporu v manželovi, který ví, že musi zasáhnout hned (nikoliv až dočtete noviny, dokouka hokej apod. )
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 12:39:09) Jo - přesně. Že by mě někdo nutil sáhnout na pavouka, to by byla moje smrt. Syn říkal, že přišel nějaký člověk a měl s sebou na ukázku živého chlupatého pavouka a že si ho děti hladily - toho pavouka. Když mi to říkal, chtělo se mi zvracet, já být ve třídě, tak asi sedím na lustru.
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 12:40:05) Přišel k nim do školy - bylo to v rámci vyučování. Ale hada jsem hladila - to mi nevadí, hlavně že vím, že nekouše - byl krásně hebký, až mě to překvapilo.
|
|
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 12:41:19) Zabít pavouka ne, dcera to jednou udělala a říkala, že to křupe - fuj, bylo by mi zle. Na chodbě máme po pavoucích 2 fleky - jsem pro to, že když manžel zabíjí pavouka, tak pořádně a třeba s flekem než aby mi upadl a někam utekl. Oni jsou rychlí.
|
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.9.2012 12:37:05) Já mrtvolu vidět nepotřebuju a nechci, mám obavu, aby z pavouka nezůstal někde flek , ale lepší pocit bych měla, kdyby býval zalezl pod skříň, pak bych mu řekla: Ok, tam buď a nevylejzej mi na oči a byla bych spokojená, jak nevím, kde je, tak mám potíže .
|
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 12:37:37) Já se bojím čím dál víc - a navíc se bojím ještě hmyzu obecně. A někteří pavouččí jedinci, co proniknou záhadným způsobem ze sklepa do bytu, jsou výživní - jak z hororu, fuj. Do stanu bych nevlezla, aby na mne něco nevlezlo - to bohužel. Dlouhý roky jsem seděla venku v létě s nohama na lavici, aby na mne nevlezl pavouk, jen jsem je sundala, už tam byl, měla jsem málo smrt. Kluci mi říkali - a proč jsme dělali terasu, když se na ní bojíš? No to nevím, jak se sešeří, zalezu do bezpečí, venku jsem jen nezbytně nutnou dobu.
|
|
|
Voice |
|
(24.9.2012 13:06:03) Já má neuvěřitelnou arachnofobii a fobii z hmyzu obecně. Nesednu do trávy, mám problém i na lavičku, v létě na restauračních zahrádkách stále sleduji okolí a jak se smráká, odcházím. Nerozsvicím když je jen malinko pootevřená větračka, radši bych se udusila Pokud je pavouk v mé blízkosti, přestávám dýchat a jsem paralizovaná v pohybu...Jednou jsem rovnou omdlela, to když z pod sedačky vylezl takový ten odpora chlupatý vyživený co visí na lampách pouličního osvětlení...Mimo zimního období nechodím po mostech, protože pavouci mají sítě a v zábradlí a hoví si v nich, klidně se radši nechám zajet, ale podél zábradlí mě nikdo nedonutí.Sleduji lampy, lavičky, stoly, když přijdu někam nejdřív mapuji okolí. Zhoršuje se to, letos jsem nechodila ani k vodě. Nemůžu s kolegy posedět venku na restaurační zahrádce, nevydržím sedět (komáři, pavouci, můry..) Když jsem ještě bydlela sama, nocovala jsem u kamarádky, protože se mi do bytu dostala taková ta velká můra a já tam týden nevlezla, pak přijel přítel a můru zlikvidoval (seděla na zácloně). Strašně mě to obtěžuje v životě, je to nepříjemné i pro okolí, ale na KBT mě nikdo nedostane, protože princip je opravdu v tom, zbavit se strachu z kontaktu z hmyzem a do toho nejdu ani za nic. Jo a obrázky hmyzu též přecházím, mně stačí bohatě pokrčení prstů do tvaru pavouka a už mám husí kůži. Z pohledu na tlustý hmyz(můra, pavouk) jsem schopná se v klidu pozvracet. Mám to odmalička, co si pamatuji. Jen se to zhoršuje a zhoršuje...
|
susu. |
|
(24.9.2012 13:48:15) Hele proč nemáš už dávno sítě v oknech? Svítím i větrám bez potíží.
|
Voice |
|
(24.9.2012 14:03:08) Máme atypická špaletová okna...
|
Hanka | •
|
(28.9.2012 14:12:53) I do atypických kastlíků se to obvykle dá nějak udělat, já měla taky taková, s hodně širokou okapničkou, museli jsme na okna zvenku lehce přivrtat poměrně široký rámeček a teprve k němu síťku, ale šlo to. Teda zase záleží, jestli nesídlíš v památkové oblasti... Nebo se dají na letní období jedno dvě okna prostě nahradit otevíracím rámem se síťkou, na zimu vrátit sklo...
Vymýšleli jsme leccos, protože já ráda svítím a větrám a vadí mi různé chemické odpuzovače.
|
|
|
|
Xantipa. |
|
(24.9.2012 13:54:56) Mám to stejně - tak chápu. Jenže bohužel je to čím dál horší. Já nejsem paralyzovaná, já ječím jak siréna a nejsem k utišení. Na chatě řvu prakticky pořád - no to ne, rodina se snaží pavouky eliminovat - ale občas se zadaří. Pak druhý den slyším - paní XY, zas jste viděla pavouka, že jo, kde byl? Když mám pocit, že někde kolem je, tak manžel přestěhuje třeba i nábytek - já bych neměla klid. V ZOO jsme se byli podívat na pavouky a jeden byl asi rozrušen a normálně vyrazil proti tomu sklu - když jsem tam byla. Nikdo mi nevymluví, že na mě neútočí. Útočí.
|
|
|
Pole levandulové |
|
(24.9.2012 13:11:16) Rada na preziti - vyckej, s vekem se to nejspis zlepsi. Ja jsem jako dite odmitala chodit na zachod na chate, kde jich bylo pozehnane, sami krizaci. Ted uz je jen obchazim a dokud nedelaji pohyb smerem ke mne, tak jsem v klidu. Dost mi pomohlo i materstvi - prijde mi blby pred detma jecet jak bosorka, takze pavouka pozoruju a kdyz zmizi, neresim. Ovsem kdyz by mi nekde prekazel, v klidu ho postrikam Raidem, nevadi mi ho zabit.
|
|
Epepe |
|
(24.9.2012 13:19:16) Ne. Mně tedy nevadí sekáči. Nenávidím sklípkany. Už jen napsat to slovo mi činí problém. Zmobilizovat se nedokážu ani na jednu hodinu.
|
|
Elíláma |
|
(24.9.2012 15:53:24) Nepřežila! Já i na srubu spím jak jojo venku ve stanu s moskytiérou rada, pořídila bych celotělový neoprén a na hlavu kuklu pro včelaře
|
|
sylvaina |
|
(24.9.2012 19:00:42) Pořiď si pavouka jako domácího mazlíčka. Já se kdysi hrozně bála a tohle na mě zabralo. Prostě jsem si zvykla a dneska mi nevadí pavouci ani v domě. Pokud je na tebe živý pavouk silná káva, můžeš začít třeba jen s maketou umístěnou na viditelném místě, i to kupodivu docela pomáhá.
|
|
|