| Karkulína | 
 |
(5.10.2012 11:52:59)
Syn – šestiletý prvňák – je bezproblémový, živý a aktivní klučina. Už druhý rok chodí do fotbalu, letos ale postoupil do přípravky, kde se začíná projevovat menší „problém“. Syn zde nemá žádného „nejlepšího“ kamaráda. Přestože je tu několik kluků přímo od něj ze třídy nebo se už znají, většinou nemá nikoho do dvojice, když např. jedou autobusem na zápas nebo nacvičují určité situace ve dvou. Je mi ho hrozně líto, když vidím, jak chodí od jednoho k druhému s otázkou „budeš se mnou?“ a slyší pořád stejnou odpověď „Ne, já budu s Jirkou/Kubou…“ Všichnou jsou tak nějak předem napárovaní. Přitom se nedá říct, že by byl syn neoblíbený, je naopak kamarádský, ochotný, nikomu se neposmívá (jako někteří jiní, hlavně starší kluci v týmu) ani neubližuje… Možná to nesu hůř než on, ale bývá mi to líto. Snad nechci ani žádnou radu, jen jsem si potřebovala ulevit, příp. sdílet s někým, kdo to má podobně.
|
| x x |
|
(5.10.2012 12:07:40)
Jo moje dcera to má stejně. Já jsem to měla jako dítě taky tak. No co naděláš.
|
| Aiwy | •
|
(5.10.2012 13:03:26)
Stejně jak žubka. Taky já i dcera.
|
|
|
| Hr.ouda | 
|
(5.10.2012 12:08:59)
já jsme institut "nejlepší kamarád" jako dítě nesnášela. Byl spojen totiž s určitým majetnictvím a pokud ses začala trochu více družit s někým jiným, bylo to bráno jako zrada. Pokaždý, když neco začalo zavánět vztahem "nejlepší kamarádka", tak jsem se z toho vyvlíkla. Ulevilo se mi na střední škole, kde už jaksi bylo jasné, že přátel může mít človek víc a že se dá přátelit i ve více lidech. Ale pořád tam ještě, alespon v naší tříde, vznikali "kliky". To se začalo rozpouštět až v posledním ročníku. Nejlepší to bylo až na vysoké, kde už lidi měli rozum 
|
| Ivevvvka | 
|
(5.10.2012 12:14:33)
Hroudo, a myslíš, že kluci to mají taky tak? Mezi holkama to znám taky, když kamarádíš se mnou, tak nesmíš jít přeci ven s ní . Já to na zš vyřešila tak nějak samovolně tak, že jsem prostě měla čtyři nejlepší kamarádky, se kterou z nich jdu odpoledne ven, záleželo na tom, která si řekla dřív. Ostatní se buď přidaly nebo dělaly něco svýho. Já byla v pohodě-a letos, když jsem s nimi obnovila vztahy, tak jsem zjistila, že tři z nich se navzájem bytostně nenávidí, dodneška. A chtějí po mně, abych si mezi nimi vybrala, tak jsem si "vybrala" ( na setkání dvakrát ročně ) tu čtvrtou. Hrozně mě to překvapilo, že se to někoho může držet tak dlouho a že být nejlepší kamarádka by mohl být tak vyžadovaný a očekávaný držák. Ale nikdy mi nepřišlo, že by ti kluci to měli takhle taky, naopak bych řekal, že ti so nejlepší kamarády navházejí později, že naopak začínají ve skupinkách a postupně to selektují až k tomu jednomu. Holky naopak pole postupně rozšiřují .
|
| Xantipa. | 
|
(5.10.2012 12:19:25)
Je to zvláštní - ze základky si to nepamatuju - jsme sídlištní škola, kde bylo velké hřiště - nedomlouvaly /my děti/ jsme se konkrétně, ale po škole se šlo prostě ven - na to hřiště a kdo přišel, tak tam byl, znaly jsme se všichni. Možná že to tam bylo, ale já si nevšimla a nezajímalo mě to.
A na střední jsem byla raději solo - kamarádů bylo hodně a ta tzv. nejlepší kamarádka jen jedna, ale taky odtud potud.
U kluků to asi bude stejný, řekla bych.
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 12:24:55)
Xan, já právě nevím, sídliště neznám, vyrůstala jsem nedaleko centra a dalo by se říct, že jsme byli všichni z jedné dlouhé ulice. Ale zatímco holčičky zpravidla odcházely ve dvoj až trojicích, kluci se vyrojili jako banda a šli někam kopat mičem nebo, pozdějš, vyvíjet nějakou záškodnickou činnost. Přijde mi, že v tom mladším věku jsou u nich spiš ty hromadný aktivity, že v těch dvou by se až tak nevyběhaly. Není to důležitý, jen mi to tak prostě pŕijde.
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 12:26:31)
Hups, nevyběhali kluci, samozřejmě 
|
|
| Xantipa. |
|
(5.10.2012 12:31:59)
Tak my se scházeli /holky i kluci/ právě na tom hřišti a pak se dělalo něco podle situace - počasí, nálady apod. Kluci, kteří šli prostě hrát fotbal, tak hráli fotbal a jiní zas dělali něco jinýho. Jenže si musíš uvědomit, že v naší škole třeba jeden ročník byl ze tří tříd po 38 dětech a ti bydleli tak 200 m /a to možná přeháním/ okolo školy. Třeba v mé třídě jsem měla polovinu spolužáků z domu, kde jsem bydlela. Takže dětí tam bylo kvanta a plus mínus 2 roky věkového rozdílu nebyl problém při hře. Tam šlo spíš o to, domluvit se na užívání toho kterého prostoru.
A odchod ze školy si pamatuju - obr stádo běželo do jídelny a z jídelny se trousilo stádo rozdělené podle skupin - do kterýho domu kdo šel a taky podle toho, jak se každýmu podařilo narvat do fronty. U nás se nečekalo, nebylo to nutný, houfovali jsme se tak nějak průběžně.
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 12:36:25)
Hm, tak možná to bylo i tím, že jste měli k dispozici to (školní ?) hřiště, náš ročník na tom byl dost podobně, co se dětí týče, 32-34 kusy, ve třídách A-D, ale blízko sebe jsme právě bydleli taky, jeden barák, vedlejší vchod. To je stejné, jen místa pro volnočasové aktivity byly dost vzdálený od školy, Stromovka, Letná a Vltavská, takže se to rozdrolilo. Ale kluci byli ze tří čtvrtin v tý Stromovce na fotbale .
|
| Xantipa. |
|
(5.10.2012 12:39:38)
Ne - na školní hřiště se přece nesmělo. To bylo hřiště sídlištní - ještě přátelsky postavené sídliště - hodně zeleně, trávníku, lidi si nekoukali do oken a obr velký hřiště - ale ne na fotbal, to ne, ale jinak se tam dalo kde co.
Na školním hřišti občas kluci hráli fotbal, protože tam se dalo, ale jeden musel sedět na výměníku a hlídat, zda nejde školník, aby včas všichni utekli a neměli malér.
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 12:44:17)
Tak to nylo stejné i ve staré zástavbě . Akorát my neměli k dispozici ty normální hřišťata. Vybiku jsme hráli a dvoře na střeše od gatáží a celou dobu na nás ječeli lidi z oken, ať už konečně vypadneme . Ale to už jsem skoro končila ákladku. Ty jo, to byly časy .
|
| Xantipa. |
|
(5.10.2012 12:48:12)
Tak my zas hráli takovou tu školku s míčem o boční zeď paneláku - tenkrát jsme byli naštvaní, že nás honí, ale teď se nedivím Boční byty totiž byly malé a bydleli tam bezdětní, takže nikdo z nás nechápal, o co tam jde.
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 12:57:02)
Tak to muselo být taky dobrý. Já jsem dětná, ale házet mi někdo míčem o zeď, tak asi vyběhnu taky. To je hrozný, jak se věkem mění pohled na věc .
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(5.10.2012 12:35:25)
Dnes je to jiný - to vidím podle syna. Jednak chodí do školy mimo sídliště, takže ze školy chodí úplně sám. Kamarády na sídlišti má, ale děti dnes nechodí jen tak ven, někteří mají kroužky, tak nemají čas, ale i o víkendu mají rodiče buď jiný program, nebo děti nechtějí ven a nebo je rodiče nepustí, aby něco děti nevyvedly. Kolikrát jde ven na hrádek a přijde, že tam nikdo není. Ptala jsem se kolegyně z práce, která bydlela v té oblasti, kde bydlíme my a pamatuje si to, co já z dětství - plno dětí na jejich hřišti, kdykoli šla ven, někdo tam vždycky byl.
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 12:39:36)
To máš pravdu, dneska je to úplně jiný. Úplně nejvíc mě dostává, když se malý holky loučej slovy-tak odpoledne na facebooku. A ono je obecně míň dětí a sídliště stárnou. Přestěhovala jsem se na sídliště a nemám tu parťáky ani pro čtyřleťáka, který patří ještě do boomu, tak by tu mělo být dětí... Ony teda asi jsou, jenže dál v rodinných domcích, kde mají vlastní hřistě, ti jsou nám ale houby platní .
|
|
|
|
|
|
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 12:09:14)
Musí to pro něj být nepříjemné, ale taky může jít jen o začátek, ne? Trenér přeci nenechá jednoho ladem, ale musí ho k někomu přiřadit. Tak se skamarádí nenásilně a i v autobuse už pak bude mít parťáka. Nechala bych tomu čas. Ono ti stejně nic jiného nezbyde. Jediné, co s tím můžeš udělat, je, že to nebudeš vnímat jajo znak jeho neoblíbenosti. Vyřešit to za něj nemůžeš, a řekla bych, že takhle z kraje to ještě není problém. Až si kluci vyjasní pozice, tak bude všechno dobrý.
|
|
| Monty | 
|
(5.10.2012 12:09:40)
Syn je na tom stejně. On si těmi spolužáky nemá moc o čem povídat. Nejlepšího kamaráda nemá, ale úplně neoblíbený snad není, říkal že na vymýšlení her a různých blbovin ho chtějí skoro všichni.
|
| luthienka | 
|
(5.10.2012 13:56:49)
Syn to měl podobně. Byl sice oblíbený, ale býval vždy ten třetí... Zlomil to až gympl, tady je docela výrazný typ v partičce intošů Sám říká, že kamarády našel až tady. A myslím, že to budou trvalí přátelé na celý život.
Pokud vyloženě netrpí, neřešila bych to.
A dcera (2.tř) se sice velice snadno spřátelí, ale nějak výbornou kamarádku ve třídě nemá. Také to tam je spárované už ze školky, ona tam nikoho neznala.
|
|
|
| Xantipa. |
|
(5.10.2012 12:13:21)
Já Ti rozumím, ale měla bys naučit syna, že to není o oblíbenosti nebo neoblíbenosti, prostě kamarád se rozpůlit nemůže a tak se stane, že dá přednost jinde. Je to těžký. A rozhodně bych se snažila, aby pochopil, že asi není dobrý chodit po oddíle s otázkou - půjdeš se mnou?
Je tam trenér a napárovat je nějak musí, tak ať se snaží - myslím napárovat ty, kteří zbydou.
Jsem dospělá a na trénincích na plavání se taky občas plave ve dvojici - kamarádím se všema, ale já v klidu stojím a počkám, jak to dopadne - když budu lichá, je na trenérovi, jak to vyřeší I když jsem komunikativní, tak se mi fakt nechce ptát - půjdeme spolu?
|
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(5.10.2012 12:18:52)
Já jsem to tak měla jako dítě, nenáviděla jsem párování nebo skupinkování, protože když jsem nebyla dopředu domluvená s někým do páru, tak jsem z toho měla hrozný stres.. ono se to vždycky nějak vyřeší, ale dítě to vidí jinak..
|
| Karkulína |
|
(5.10.2012 12:54:19)
Přesně tyhle pocity si z dětství pamatuju taky a možná proto to tak teď prožívám i u syna. Navenek jsem samozřejmě strašně rozumná a vysvětluju mu, že je lepší mít kamarádů víc než jen jednoho "nejlepšího" a že i na tom tréninku je lepší, když si to zkusí pokaždé s někým jiným, kdo na něho třeba vyjde, než trénovat ve dvojici pořád s tím samým klukem. Rozumově si to zdůvodnit umím, ale citu neporučím
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 13:04:39)
Karkul, tak hlavně aby z tebe nevycítil, že si s tím má dělat hlavu. Já fakt myslím, že se to časem poddá samo. Netlačit na pilu. A, nevím, jestli je to obecné pravidlo, ale já vždycky získala nejvíc kamarádů, když jsem se skálopevně rozhodla, źe se s nikým tentokrát kamarádit nebudu ( nejsem asociál, bylo to třeba na pomaturitním studiu, chtěla jsem se co nejlíp připravit na další přijímačky). Nikoho jsem neoslovovala, o přestávkách jsem si četla, no a ono jim to nějak nedalo. Takže to chce trochu nadhled. Vím, že je to ještě malej kluk. Ale prostě by si měl osvojit, že se z toho nestřílí. A asi by je neměl aktivně oslovovat první a v klidu si počkat, až ho trenér pridělí ( já vím, že ten klid se snadno řekne, že to to dítě hrozně stresuje ). Já měla vždycky pocit, že se musím za každou cenu s někým kamarádit. Zpétně si uvědomuju, źe mi tím uteklo spousta kvalitních lidí, protože jsem byla prostě moc brzo zaháčkovaná. Už ke mně prostě nemohli ( to je holt ta stupidita, źe se kamarádíme jen s jedním. Já třeba ne, ale vysvětluj to okolí ). Nauč ho to vnímat jako jeho výhodu, že má čas ty kluky všechny postupně poznat a nezaplete se hned s někým, kdo mu třeba pozdějš tak nesedne. Vysvětli mu, že je líp o těch klucích něco vědět, než jim svěří svoji důvěru.
|
|
| Karkulína |
|
(5.10.2012 13:04:57)
Jinak toho nejlepšího kamaráda měl loni ve školce, ale ten dostal odklad a do školy s ním nešel, na fotbal nechodí. Ve třídě znal několik dětí, postupně se poznává s ostatními. Tady ho taky učím, že teprve časem se pozná, kdo je dobrý kamarád, kdo ne, že není nutné upnout se hned od začátku na jednoho. "Nejlepší" kamarád se může vyklubat z někoho, u koho by to třeba teď nečekal.
Jak už jsem napsala, asi na to ani není rada, však nejde o žádný vážný problém, jen mě to trápí a zajímají mě názory ostatních.
|
| Ivevvvka |
|
(5.10.2012 13:10:51)
Karkul, vážný problém to není, ale snadno se z toho může stát. Ale tím, že spadá do oblasti, která je rodičům zapovězená, nezbyde ti než jen přihlížet, podporovat ho a případně ho utěšit, když ho to bude hodně trápit . Víc toho pro něj nemůžeš udělat. Obávám se, že čím víc aktivity ze strany rodiče, tím v téhle situaci hůř pro dítě. Ale neboj, on to vyřeší a pak na sebe bude moct bejt pyšnej ;-).
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(5.10.2012 19:32:40)
já vím, když my bychom někdy za ty bobečky chtěly všechno vyřešit, viď...
|
|
|
|
|
| babi_ | 
|
(5.10.2012 14:34:29)
Jako zde již psaly jiné jsem toho názoru, že především co se týká situací přímo při tréninku by to mohl řešit trenér (nedalo by se mu to nějak taktně navrhnout?). Na trénincích karate se často "jede" ve dvojicích, ovšem ty se vždy po nějaké sérii "otáčí", mj. proto, aby nácvik byl pestřejší a účinnější - když bude Pavel Tondovi nahrávat stále stejně, tak Tonda toho natrénuje méně, než kdy mu každý Jarda Pepa nahraje jinak (to bys mohla použít jako argument, ale pozor nedělat "chytrou" - většina trenérů je na to alergická). Výměna dvojic na karate je nikoli "najděte si někoho jiného" (to jenom někdy, a vede to pochopitelně k tomu, že se točí stále ty samé ob jednu), ale jak stojí proti sobě ty dvě řady, udělají všichni posun vpravo, ti na konci přejdou naproti. Pokud je někdo lichý stojí na konci, ale je tímto systémem sám jenom jednu sérii. Připadá mi to fakt super řešení, i když to znamená občas se postavit někomu o hlavu dvě většímu s rameny dvakrát širšími...
|
|
| Vendy a dve holky | 
|
(5.10.2012 15:09:18)
Mela jsem tostejne.Vzdy jsem touzila mit nejlepsi kamosku a vydrzelo mi to fakt dlouho.Na skole jsem do ctvrte mela,pak se odstehovala,ja mezitim musela na dva mesice do ozdravovny,pak jsem se na zacatku petky vratila do kolektivu a litala v tom silene.Vsichni sparovani a ja nevedela,kam se vrtnout.Bylo mi moc smutno, byla jsem desna cita.Na telaku bylo vzdy vybirani do druzstva, ja byla poleno a vzdy jsem zustala tak mezi poslednima trema.No na sebevedomi mi to nepridavalo:-(Mala je desnej zivel,ve skolce je jak cerna ruka.Vzdy vsude mezi prvnima,snad ji to vydrzi.
|
|
| Ivka3 |
|
(5.10.2012 18:33:30)
Syn to má stejně, sice je mu už 11let, ale stále stejné.  
|
|
| perko |
|
(5.10.2012 18:36:53)
Zažívám to samé,špatně to nesu.Mluvila jsem o tom i s p.učitelkou,ale prý to nemám řešit :(
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(5.10.2012 19:33:02)
ono taky jak bys to měla řešit?
|
|
|
| moudrost | •
|
(6.10.2012 7:08:36)
syn s fotbalem skoncil ( jeden z duvodu) - ale syn je 5 letak tak snad dalsi rok dospeje....
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)