Binturongg |
|
(20.1.2013 20:53:58) Tomáš Halík
"Také jsem se tenkrát hodně účastnil diskusí o smyslu Palachovy smrti. Nebylo snadné obhájit etický smysl jeho smrti ani v křesťanských kruzích, kde mnozí poukazovali na to, že je to sebevrah, sebevražda že je nepřijatelná z hlediska křesťanské morálky, a velmi často jsme také slyšeli: "škoda mladého života" a "nic tím nedokázal". Já jsem si vzpomněl na citát Chestertonův, že sebevrah je ten, který pohrdá životem, zatímco mučedník je ten, který pohrdá smrtí. A Jan Palach se mi zdál člověkem blízkým těm mučedníkům. Mirek Topolánek položil 16.1. květiny pod pamětní desku J.Palacha na budově Filozofické fakulty UK, foto: ČTK On dal oběť. A obětovat něco vždycky znamená ukázat tomu, pro koho něco obětujete, že je pro vás významnější než to, co pro něj obětujete. Jestliže obětujete někomu svůj čas nebo peníze, pak mu dáváte najevo, že on je pro vás významnější, než čas, ve kterém jste mohli udělat něco jiného nebo ty peníze, které jste mohli vynaložit pro svůj vlastní užitek. A tento člověk nám ukázal, že je pro něj to, aby se tento národ nezkřivil, důležitější, než jeho vlastní život. Tím vlastně společnosti dal velký pocit sebevědomí, vlastní hodnoty. To je myslím smysl Palachovy oběti. Samozřejmě takový čin nemůže pohnout vnějšně dějinami. V tomto smyslu nic nezměnil, jistě, sovětská vojska neodtáhla a mnohé věci, které se začaly dít, se tou obětí nezastavily. Ale co se přece jenom změnilo, to bylo vědomí lidí, kteří pochopili a přijali smysl tohoto činu. Pamatuji se, že v těch následujících letech, kdy jsme se ocitali v nejrůznějších mravních dilematech a křižovatkách, kdy nám nabízeli vstup do strany, kdy nám ledacos slibovali, staneme-li se donašeči, když se nás snažili zastrašit, to nebyly snadné chvíle. Nikdo netušil, že se blíží konec tohoto období, spíš jsme předpokládali, že v něm strávíme celý život. A ve chvílích takového pokušení já jsem si vždycky vzpomínal na Palacha. On byl - a myslím nejenom pro mě - takovým žhavým vykřičníkem za větou: Zkřivit se nesmíš! Protože tím by se znevážil a vyprázdnil smysl jeho oběti. Čili ten Palachův čin nás určitým způsobem zavazoval. A těm lidem, kteří měli pocit, že z toho nic nebylo, bych odpověděl, že ten čin nějakým způsobem pracoval v povědomí a podvědomí české společnosti, a stal se něčím, na co bylo možné navázat. Teď nemyslím navázání v opakování toho činu. Já jistě mám velkou úctu k hrdinství a oběti zejména Jana Zajíce, ale mám dojem, že takový čin je neopakovatelný a že kdyby se měl stále znovu nějakým způsobem napodobovat, tak se jeho význam spíš zeslabí. Že je možné na něj navázat tvořivě a nově. A že na tento čin významně navázali ti, kteří si připomněli palachovské výročí o 20 let později, v lednu 1989 při těch velkých demonstracích, které vyvolaly velmi masivní střet s režimem a jeho represivní mocí. Tento palachovský týden byl jakýmsi preludiem událostí, které vyvrcholily v listopadu 1989. Čili ta Palachova oběť i v tomto smyslu přinesla své plody, byť s takovým dlouhým zpožděním."
|
Ananta |
|
(20.1.2013 21:13:01) Smrt Jana Zajíce měla taky smysl? Dnes jsem o tom dumala, ne poprvé, když ukazovali ve zprávách toho člověka, co se tam šel demonstrativně taky zapálit.
|
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(20.1.2013 21:25:04) Přiznám se, že mě nikdy nikdo nepřesvědčil o smyslu téhle smrti. A snažilo se o to hafo lidí.
Byla jsem z této smrti rozpačitá už na gymplu,ale od té doby,co jsem matka, tak s ní nesouhlasím o to víc.
Tolik lidí udělal nešťastným-rodinu, blízké, kamrády. To,co jim udělal, nikdy čas nezhojil-viděla jsem nějaký dokument. Zničil životy tolika lidí kolem sebe.
Výsledný efekt z azameřený život nestál.Nikomu ta smrt život neulehčila. Systém nezničila,ani se nezakolísal.
|
Martina, 3 synové |
|
(20.1.2013 21:36:43) Je to symbol odporu, se kterým se ztotožnilo mnoho lidí, kteří neměli odvahu udělat ani cokoli menšího - a byl oporou pro ty, kteří se odhodlali udělat proti zlovolnému režimu aspoň něco. Ten systém byl pevný jen zdánlivě.
Ostatně podobným činem je atentát na na Heydricha a mnohé další...
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(20.1.2013 22:17:55) Atentát na Heydricha chápu.Sebeupálení ne.Nikdy. Ten,kdo potřebuje mučednickou smrt zdravýho mladýho člověka,aby měl nějakej důvod k zamyšlení a symbol odporu, je plochej chudák.
Myslím, že kdyby Palach měl možnost navštívit nějaký místo,kde umírali děti-třeba nemocniční oddělení pro nemocný rakovinou, nebo ústav pro těžce postižený...případně nějakou LDN, nevím,jestli by nepřemýšlel o životě víc holisticky. O životě jako o celku.
|
Martina, 3 synové |
|
(20.1.2013 22:22:50) Možná - ale podobný čin udělali i zralí lidé.
Jistě se dá prožít život v drobných starostech a radostech - na režimu, vládnoucí straně, okupantech... zcela nezávisle - a většina lidí to tak udělá a jsou do morku kostí přesvědčeni, že je to tak dobře. Ale někdo to má prostě jinak.
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(20.1.2013 23:04:31) Martino, já chápu sebeobětování v situaci,kdy je to nutné.Pro mě jsou hrdinové atentátnící na Heydricha, lidé,kteří odzbrojili ty teroristy v letadle, co spadlo 11.září v Pensylvánii, i když věděli,že zahynou,ale někde v polích, ne náletem na budovu. Pro mě je hrdina, který se rozhodne obětovat v něčí dobro,ale konkrétně.Ne stylem:"Já se upálím a uvidíme,co to udělá"
|
Fíha | •
|
(21.1.2013 7:11:29) Mám to stejně.
|
|
susu | •
|
(21.1.2013 8:26:45) Dee Dee, podařil se to to pěkně vyjádřit. Mně to nešlo, z Palachovy smrti jsem podobně rozpačitá.
|
|
|
|
|
|
|
Nztdt Kgfz |
|
(20.1.2013 21:28:55) Absolutne si nepreju aby me deti mely takoveto idoly. Smrt palacha me vede akorat k zamysleni, zda byl normalni, zda to cele kolem nej neni nejaky spatne pochopeny omyla. Zazila jsem toho v zivote opravdu hodne a vedu deti k tomu, aby si zivota vazily a radovaly se s nej.
|
Ananta |
|
(20.1.2013 21:34:30) Normální nebyli, byli velmi naprůměrní, s ideály, když se podíváš na jejich fotky, ty mluví myslím za vše. Krásní a "čistí" kluci, fyziognomie je hodně vypovídající.
|
|
Nztdt Kgfz |
|
(20.1.2013 21:48:45) Doba byla silena, to zrejme ano. Presto si myslim, ze do hlavy nikdo nikomu nevidi, a ani slova ktera clovek vyslovuje nemusi byt v souladu s jeho ciny. Nikdo nemuze vedet kdo byl sam pro sebe a proc to doopravdy udelal. Nevim. Pro me je jeho cin a to obzvlast pokud byl normalni a treba i nadprumerny neco naprosto nepochopitelneho.
|
|
|
|
Jája | •
|
(21.1.2013 6:23:23) Bojovat se nechá, i když člověk zůtane živý. Já taky Palachovu smrt nechápala a nechápu dodnes. Tisíce lidí se bouřilo proti režimu. Nedělali super výjmečné činy, ale každodenní drobnou práci. Třeba to, že pod hlavičkou Pionýra organizovali skautské tábory pro děti, jiní něco podobného dělali v SSM, zase pro ty -náctileté. Další aspoň nechodili jásat na 1.máje a radši doma místo jásání sázeli brambory. Ono těch forem odporu bylo víc, ale upalovat se? Proboha, proč?
|
Filip Tesař |
|
(21.1.2013 10:28:47) K něčemu takovému bych se sám neodhodlal a vždycky mi to přišlo jako naprostá krajnost. Snažím se pochopit taky lidi, které to neosloví, zvlášť matky. Přesto na ten čin ale nekoukám jen optikou ve smyslu, že život je to nejcennější, co máme. Byl by určitě zajímavý pohled, řekněme, na Ježíše, který se poslušně skloní, před veleknězem formálně zamumlá těch pár slov, které po něm žádají, smíří se se zákazem vstupu do Jeruzaléma a tím, že si smí kázat o morálce, ale nesmí v tom být patrná souvislost s politikou, a stráví dlouhý zbytek života jako potulný kazatel, který si jednou připálil prsty a už si dává raději pozor...
A taky myslím, že součástí života je i odchod z něho.
Lidé jsou zvláštní druh v tom, že je u nich běžnou součástí chování i obětování se za jiné - při ztroskotání mají první nasedat ženy a děti, kapitán má opustit loď poslední.
Souhlasím s tím, že je potřeba si připomínat i tu drobnou činnost, ale nestavět to do protikladu ani z jedné strany. Ničemu by nepomohlo, kdyby se šli všichni upálit - to ale nevylučuje to samé u jednotlivců, jako "jeden za všechny".
Nemyslím, že je dobré dělat z Palacha idol - to by vedlo jen k tomu, že lidé by pokývali hlavou s myšlenkou, že oni něco takového teda ne, on byl jiný, tak povinně tu minutku ticha a honem zapomenout. Ale jako podnět k přemýšlení, k tomu, zda, jak, za jakých okolností, proč - to ano. I kdybych někdy dospěl k závěru, že to byla osobní odvaha, ale vyplýtvaná nadarmo, i to by mi něco dalo. Protože i přemýšlení o odvaze a okolnostech, za kterých je správná a užitečná, je potřeba.
|
Alraune |
|
(21.1.2013 12:45:51) Jenže ono umřít je svým způsobem velmi jednoduché. Žít dál je mnohem těžší.
|
Monika | •
|
(21.1.2013 13:11:06) Představuju si, že se polévám benzínem a zapaluju se. Moc jednoduché mi to nepřijde. Jednodušší mi přijde se přizpůsobit, mít rodinu a čechrat si svědomí tím, že se vyhnu účasti na organizovaných oslavách prvního máje. Moje rodiče ten čin kdysi zcela šokoval a myslím, že je v dalším životě donutil přemýšlet nad tím, co dělají a co by měli dělat. Pro ně určitě ta strašlivá sebevražda význam a cenu měla.
|
|
Filip Tesař |
|
(21.1.2013 19:00:35) Jednodušší je asi umřít pro někoho, kdo má černé myšlenky a tíží ho pomyšlení na další roky. Nebo pro někoho, kdo má v krvi zrovna endorfiny z válečné euforie.
On asi nebyl ani jedno, ani druhé. Umřít po zralé úvaze asi bylo těžší.
|
|
|
|
|
|