| denisek21 | 
 |
(23.2.2013 0:22:42)
jsem druhým rokem na mateřské dovolené, s první holčičkou jsme bydleli ve městě a tam jsem si to užívala , s druhou holčičkou (manžel postavil barák) a přestěhovali jsme se do fakt tiché vesnice, kde opravdu pokut člověk není rodák, tak si kamarády nenajde:( Mám tu jen jednu kamarádká, ale jelikož jsem člověk co opravdá potřebuje lidi a živo kolem sebe tak tu doslova trpím. Vycházky vypadají jako když se prochazím po hřbitově :( ticho a nikde nikdo :( Jsou i rána kdy opravdu se nechce ani vstát z postele a nastávají doby kdy co dělám nemá smysl:( Večer usínam s představou jak od tut uteču, ale vím ze trhat rodinu kvuli tomu nejde.. Nemáte někdo zkušenosti s tímto ? Případně co jste dělali a co třeba se změnílo když jste nastoupily do prace? Manželovi o tom říkám ale ten proste jen řekne že neví co mi na to má říct.. Schazi mi to rušno , kamaradi které jsem měla ve městě a unavujeme ježdění pokaždě jinam jen co se najezdím kvuli dětem a pak už nemám silu na to abych vubec si udělala neco pro sebe :( .. člověk tu i přestal dbat o sebe tak nějak protože se nejak pekne oblíknout nebo nacesat tady nema smysl .. i taková ztrata vypadat pekne:( zmizela ... myslíte ze jde jen o zvyk nebo se to pak praci zmeni?
|
| NovákováM |
|
(23.2.2013 0:44:12)
v práci se to změní určitě.
Ale jinak... žiju na vesnici od svého narození, je to už mooooc let.
Před pár lety jsme se přestěhovali o pár ulic dál, prostě jsme koupili pozemek, pak jsme si postavili dům na tom pozemku.
Podobné maminky... nevím, zda to tak cítíš úplně ty ... nám chodí okolo plotu, některá veze kočárek, některá vede pejska, často telefonují nebo SMS-kují.
Některá má malé děti,
někdy pleju u plotu (když uklízím sníh a to jsem ráda, že dejchám...), ale prostě se pozdravíme, třeba prcek vidí pejska nebo kočku nebo něco... prostě pokecáme...
nebo mi tu něco kvete.. někdo si všimne a zeptá se, co to je...
já to dělám podobně, když načapu zahradníka na jiné zahradě...
Takhle by navázat nešlo?
|
| denisek21 |
|
(23.2.2013 9:18:25)
je to k neuvěření, ale opravu není tady žádná kultura, vyžití ani na ulicich nevidíte mamínky s kočárama tady se rodaci domluvi a chodí prostě k sobě domu, protože jejích rodiče se znají a děti se znají ze škol. Když jdu na hřiště s dětma všude zase chodi babičky a dědečkové taky je starší věková kategorie:) bud jsou tu mlade hoky co děti nemaj nebo jen děljai zle že jsem pražačka nebo zase starší mamínky  snad tou praci se to fakt zmeni :D
|
| efi | •
|
(1.7.2013 10:27:51)
To je úplná jasnačka. POkud není člověk rodilý, tak to je těžké. Už jako dítě si pamatuju - kdokoliv se přistěhoval byl nejprve viděn skrz prsty. Tak to prostě je. Asi nějaký pud z dávných dob, kdyby chtěl někdo rozhárat smečku:) Jedni naši sousedi se nesžili nikdy, z mnoha důvodů nezapadali, včetně faktu, že byli bohatší /aniž bychom jim záviděli/. Stavající lidi navíc většinou mají svoje známé a nemají potřebu navazovat. Naproti tomu nově přistěhovalí jsou společensky za chvilku "vyhladovělí", což je vlastně nakonec odpuzující. Takže najít si dostatek podnětu, být neustále pozitivně naladěn pokud možno a být sám sebou. Přijmout osud a najít na něm to dobré a časem se věci posunou. Dejte tomu tak 3-4 roky alespon
|
|
|
|
| Kapradina | 
|
(23.2.2013 1:55:01)
Denísku,
nebát se navazovat kontakt se sousedy, zapojovat se do akcí vesnice, prostě sžít se s prostředím, do kterého jste se přestěhovali. 
Jsem starousedlík na vesnici a vyrostl nám tu satelit. Ty naplaveniny se nedruží, ráno odjedou a večer se navrací za plot svých domů ... akce pro děti i dospělé vesměs bojkotují, připadá mi, že se ani družit nechtějí. Na akcích typu ples, mikulášská, karneval, masopust, oslavy k výročí založení obce se jich ukáže velmi malé procento. Škoda. 
|
| štěpánkaa | 
|
(23.2.2013 19:59:14)
to je zajímavé, na vsi, kam já jezdím jako "lufťák" tyhle akce organizují výhradně naplaveniny (taky je tu satelit) a nebo lufťáci. starousedlíci jsou vesměs babičky a dědečkové, děti i vnuci jim kdysi utekli do prahy. někteří se vracejí, někteří ne
|
|
|
| Klabe+3 kluci (08,10,15) | 
|
(23.2.2013 2:16:00)
Pěknou noc,
taky jsme se přestěhovali z velkého města na vesnici, kde jsme nikoho neznali (už jsou to skoro čtyři roky, navíc je typická jihomoravská vesnice, kde starousedlící prostě naplaveniny nemají rádi). Já osobně zase tam moc kamarádek a rušno nepotřebuji, takže mi tohle ani tak nevadilo.Ale věděla jsem, že určitě nechci, aby se z téhle vesnice, kterou jsme si k životu vybrali, stal napůl satelit (jednak je tu fajn občanská vybavenost a jednak jsem dětsví prožila na malém městečku, kde jsme byli zvyklí se zabojovat do místních aktivit a účastnit se všech místních akcí), takže jakmile jsem zjitila (to měl mladší synek tří měsíce), že tu není žádné "cvičení" pro prťata, tak jsem si to v místní školce prostě zařídila.
A to je důvod proč to píšu, cvičení probíhalo dva a půl roku a za tu dobu začala chodit skupinka maminka, co mají děti postejnu staré jako je mů
ůj synek, a hned jsem měla známé, hned bylo s kým se pobavit a případně se domluvit na nějaké akci. Co to zkusit obdobnou cestou, třeba by víc maminek o nějakou obdobnou aktivitu stálo a třeba někoho najdete, kdo vám poskytne prostory. A hlavně najdete třeba nějakou fajn kamarádku. Držím pěsti. Já tu naši vesnici mám už prostě ráda, i když je mi jasný, že se starousedlíkama (a bohužel i s těma mladýma) budeme "bojovat" ještě hodně dlouho, že to potrvá delší dobu, než nás přijmou, ale ono to půjde.
|
|
| Jája | •
|
(23.2.2013 2:52:44)
Neboj, to se změní, až začneš chodit do práce. Ráno vypadneš z domu, večer se do něj vrátíš, a pokud budeš chtít opečovat domácnost, tak na nějaké družení nebude kdy.
|
|
| Líza | 
|
(23.2.2013 6:12:38)
Denisku, chápu, že je to na vsi pro tebe těžký, ale být manželem, asi bych nejen nevěděla, co na to říct, ale možná by mě napadalo i něco ostřejšího. Postavil barák, píšeš, asi nikoli za tvými zády; teď se mu musí dost blbě poslouchat, že když jste se tam nastěhovali, tobě to nepřijde dost ve městě.
Jak psaly holky, určitě jsou způsoby, jak se začít pomalinku zapojovat a seznamovat, na tom začátku a hlavně takhle v zimě to nemusí být jednoduchý, ale v létě, jak vylezou lidi na zahrady, to už může být o něčem jiným, vydrž.
|
| TS Garp | 
|
(23.2.2013 7:48:28)
Ty musíš bejt zajímavej existenc.
|
|
| denisek21 |
|
(23.2.2013 9:32:35)
.) no ono to bylo trochu jinak s baračkem :) ja jsem chtěla stavět v jine vesnici, která je uz kulturnějši a zivější blízko města jak kvuli dětem tak kvuli sobe. Manžel dostal od babičky pozemek v teto silene mrtve lokalitě:) puvodně se měl prodat a koupit o kousek dál, ale jelikož babička dělala sceny že by to nepřenesla přes srdce a manželovi rodiče slibili jak budou pomahát a hlidat  tak skutek utek, chtěla jsem stavět treba později a byt jeste chvili ve městě ale sily do nej tak dlouho že postavil barak ... on tu má praci kousek vydělááva fakt peníze ale za cenu že jsem tu pořád sama s dětma a stýska se mi po miste kde jsem bydlela ja malomesto kde jsem nechala vsechny kamarady protože manžel holt dostal veno a ja jsem odešla s holou prdkou :)) trochu sliboval ze budem bydlet jinde ale pak ze dne na den proste bude to tak tak a nemohla jsem zustat s holcickama sama nemela bych kde s manzelem jinak vychazim deti ho miluji ale me to ubiji, a prijde mi ze z manzela se stal introvert coz drive nebyl jen co začal podnikat tak se obratil..
|
| Lassiesevrací |
|
(23.2.2013 9:35:04)
Nemusí být introvert. Prostě má přes den kontaktu s lidmi až až a jestli podniká, potřebuje odpočinek, ne lítat někde po společnosti. Takže chápu, že jemu to vyhovuje.
|
|
| daba+holčička | 
|
(23.2.2013 11:58:38)
a máš to daleko na to maloměsto? když jsou peníze, tak by nemusel být problém, abys měla auto a za kamarádkama zajela, nebo třeba do MC a podobně
|
|
|
|
| A. | •
|
(23.2.2013 6:16:23)
nikdy se to nezmění, pokud jsi stejná jako já, tak budeš trpět a bude to čím dál horší, já jsem odešla z velkého města do malinkého krásného v nejčistší přírodě, ale jak píšeš procházky jsou tady jako po hřbitově, nikdo za 4 roky se mnou nepromluvil, nikdo z místních mě nezdraví-musím já jako první a pak se dozvím nějaké zamumlání, pokud něco zorganizuji nikdo nepříjde, jezdíme každý den někam pryč protože jinak bych to nevydržela, chybí mě kino, divadla, galerie, kamarádky, dětská centra a vše další co je ve městě, tady není nic, NIC, vůbec nechápu, jak tady může někdo žít, zaměstnání to nevyřeší, protože se z práce budeš rychle vracet sem a tady už večer nikam nevyrazíš, kromě toho zde nikdy neseženeš hlídání, ani nikoho na pomoc třeba s úklidem,pokud jenom trochu můžeš tak se sbal a vrať se do města
|
| beata,3 deti | •
|
(23.2.2013 6:33:41)
Příspěvek A. je trochu drsný,ale pravdivý.Nikdy se to nezmění,jen si na to možná trochu zvykneš.Přistěhovali jsme se,když malému bylo půl roku.Zpočátku samota,ale byl čas jezdit do města.Pak jsme začali chodit do školky (od 2 let) jen tak na omrknutí 1x týdně,tak jsme se seznámili s pár maminkama.To se celkem dalo tak do 4-5 let, než děti dorostly do školního věku.Já jsem měla jinou představu o škole,takže syn chodí do města a opět jsme jen nafoukané naplaveniny.Slušně se pozdravíme,pár slov prohodíme,ale nic víc to není.Většinu dne jsem stejně v práci,o víkendech si užívám blízký les,vlastní zahradu (známí z města jezdí rádi na grilovačku), bazén....
Ale občas mě mrzí ten styl života-ráno autem do práce,odpoledne zpět a nic víc.Cokoli jiného (kino,divadlo,cvičení nebo jen kafe s kámoškou či obchody)zase jen a jen 20-30 minut autem, takže spíš nic.Nejstarší dcera už je na VŠ , prostřední bude maturovat,takže až se všichni osamostatní,určitě se chci vrátit do města.A mám 2 kamarádky,které v euforii z vlastního domku taky takhle zakotvily ve vesnicích a mají to stejně jako já,bohužel.
|
| kreditka | 
|
(23.2.2013 11:41:55)
Tak my jsme asi nestandartní ves. Satelit tu stají cca 3 roky až na pár lidí se všichni začlenili normálně do vesnice. Jedna paní tu pořádá cvičení, další spolupracuje u hasičů, další se neangažuje nikde, ale stačilo že párkrát se účastnila nějaké dětské akce kde zkrátka našla svoji krevní skupinu, samozřejmě že to jsou mladé rodiny s dětmi, kteří se těžko budou dvořit s důchodci, ale jednak spolupracují spolu jako sousedi, navazují kontakty se zbytkem vesnice. Navíc ti co mají starší děti využívají i přátelství dětí a postupně se seznamují s rodiči kamarádů svých dětí. Ono to jde, ale nic nepřijde samo od sebe. Taky jsem se na ves provdala a chvilku trvalo než jsem našla svoje místečko na slunci, ale dnes pokecám i s místními důchdkyněmi naprosto v pohodě. Jde o to najít sovji krevní skupinu jsou tu lidi kteří mě berou jako rodačku a jsou lidi, který mě nemusej a já je taky ne, prostě klasika
|
|
|
| Binturongg | 
|
(23.2.2013 10:13:08)
No, ono to na té vsi nesmí vypadat, jako že "nám Pražáci přijeli ukázat, jak se bavit na vidlákově."
Něco organizovat bych se odvážila možná teď, po 12 letech života na vsi a 25 letech pravidelného dojíždění sem.
A s tímhle přístupem v+řím, že to lepší nebude.
Z příspěvku toho čiší tolik, že by Tě nezdravil ani lufťák 
Ale chápu, že jestli nejsi žádný extrovert a neumíš navazovat sebemenší kontakty, nikdy nezajdete s manželem na žádné místní akce nebo s dětmi na akce místní i v okolí, nemůže to být nic úžasného.
Jen by mě zajímalo, jestli by to v cizím městě bylo jiné než na cizí vesnici - ve městě bys společensky žila/našla si přátele?...
|
| Černá kronika | 
|
(23.2.2013 10:34:09)
Mám to stejně, z velkého města jsem se přestěhovala na maloměsto a nezvykla jsem si ani za 20 let. 20 let se mi stýská a beru to tu jako provizorium, není to můj domov. Těžko se seznamuju, navíc když přijdu do kolektivu, tak se tu všichni navzájem znají, vidí si do talíře a vždycky se hovor stočí na drby kdo s kým, kdo kam a já ty lidi neznám a mlčím. Myslím, že kdybych se přestěhovala do jiného velkého města, tak tam se sžiju líp, jsou tam rovnější šance, protože lidi nejsou tolik provázaný jako na malým městě.
|
|
| denisek21 |
|
(23.2.2013 10:48:29)
stacilo by me do mesta kde jsme predtim bydleli byly tam centra pro deti plavani bary kde jsem si nasla kamaradky maminky :)) je to zvlastni ted kdyz nekam jedu nemuzu si dat ani vinko protoze vsude autem :)) tady u nas je to opravdu tiche a mrtve zadne akce pro deti teda jo dvakrat za rok kde je vice lidi odjinud nez od nas z vesnice ale pochopite kdy je tu akce dvakrat za rok ze asi chodit k osobe kazde a ptat se budes senou kamradit?:)) je kravina ze?.)) a pak je tu takovy pristup kdokoliv se snazi tady udelat nejak kretivni kurzik neco pro maminky tak proste oni nechodi uz jen z principu hele prazak .)) kamaradka ma manzela rodaka ktery tu mel kamarady udelala si kurz na nehty ale kdyby nemela od manzela ty holciny ktere tam chodi ze znaji pepu rikali ze by tam ani nechodili tak takovy je tady pristup :) nesedim doma na zadku jezdim ale kdyz deti maji krouzky jedny je sest druhy jsou dva kazdy ma krouzky kazda jinde takze pro me je to jezdeni a cekani ve meste nez skonci vzdy z druhou holkou takze kdyz jsem bez hlidani coz tu vubec nemam tak jedu se starsi na zumbu hodinu a pul tam cekam v chodbe s tou dvouletou ktera teda je peklo ji tam udrzet ale proste to jinak nejde holt jsem pak unavena kdyz jste 24h s detma  :) ve meste to bylo tak ze jsem odvedla malou na krouzek bylo to blizko vratila se domu a pak se vratila pro ni a necestovala jsem hodinu a hodinu cekani protoze se mi nevyplati ject zpet domu a a pak na zpatek.)) a musim rict ze ano ve meste jsem mela vice kontatku nez na vesnici kde je vekovy prumer snad 40 a sla bych do mesta kde jsme uz bydleli ne do uplne noveho .))
|
| L+2 ks |
|
(23.2.2013 11:08:34)
Tak na to plavání,zumbu jezdi s kamarádkou, kterou máš. Ta má taky děti? Když plave starší, můžeš jít plavat s mladší. Nebo si za tu hodinu dojdi na nákup nebo ke kadeřnici.
Do školy bude dcerka chodit na vesnici?
|
| denisek21 |
|
(23.2.2013 11:16:09)
nakup jde jednou tydne krouzky jso kolem pate vecer pro ty starsi deti a tahnu sebou dvouletou holcicku takze jinak veci sni vecer typu kadernice nehty orpavdu nepujdou:))musim jeste chvilicku vydrzet jj od zari ta starsi nastupuje do skoly sem na vesnici kvuli tomu aby tu mela kamarady jinak bych ji dala jinam :)) radsi :))
|
| L+2 ks |
|
(23.2.2013 11:31:00)
Ve škole budete řešit plno kravin,určitě se seznámíš. A neházej flintu do žita. Na mě působíš, že za každou cenu hledáš to špatné a nesnažíš se vidět to dobré
|
| denisek21 |
|
(23.2.2013 11:38:27)
jj jsou to jen me pocity jsem rada ze to ze me timto zpusobem muze jit ven :) dobry je tady ze je klid :)) a jsem tu sama a kdyz pujdu do prace tak velke dojizdeni :)) aspon tim se to zabije kamaradi z prahy sem nechteji jezdit protoze nemaji auto kde v praze ho nepotrebuji a sem je to jizda na dve hodiny :)) v lete je to lepsi aspon se detma muzu ject projit do mesta a podivat se nalidi :))
jenze leto je tak kratky :)) hledam i pozitiva rok jsem je hledala opravdu ted jsem aspon musela proste si ulevit aspon tady :))
|
|
|
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(23.2.2013 11:23:57)
Já ti to nechci vymlouvat, ale opravdu to docela běžně chodí tak, že nově přistěhovalý se chodí představit. A od toho se to odvíjí, kdo ví, možná to lidi od tebe i čekají nebo čekali. Ne ptát se: "Chceš se mnou kamarádit?" Ale prostě zajít na kafe. Třeba zazvonit, představit, že jsi ta a ta a jestli můžeš dál. Popovídat si o čemkoliv, třeba o baráku, ale klidně o tom, že jsi v tom baráku sama - jak to prostě přijde.
A taky na venkově není výjimkou, že se kamarádí i lidi třeba ob generaci, takže ne jen maminky s malými dětmi a jejich manželé navzájem. Moje žena má taky kamarádky od vrstevnic po důchodkyně. A taky bývá míň, že se lidi kamarádí třeba na základě společných zájmů (to spíš mladí kluci), spíš že jsou na podobné notě, ať už každý dělá cokoliv.
|
| L+2 ks |
|
(23.2.2013 11:28:13)
Filipe, tohle není špatná myšlenka, ale ne každý na to má. Já bych třeba nedokázala jít k někomu zazvonit a jít se představit.
Někde na akci ano,přisednout si.popovídat. Ale zazvonit a říct Tak tady mě máte, tak to nikdy.
|
| denisek21 |
|
(23.2.2013 11:32:48)
jj prijde mi to divny me takhle zazvonit nekdo na barak cizi a rict jetli muze na kafe tak prvni co ve me hrkne ze je to zlodej a ze me chce vykrast nebo komplic ktery si to jde obcihnout to fakt uz takhle asi nechodi zvonit a zvat se na kafco a je to asi tim ze mi je 26 avsem okolo tak 40:))deti mam od dvaceti let :))takze je to asi tim ze jsem mlada a ted jak deti povyrostli tak chce nejaky vzruso nebo lidi kolem sebe a ne asi se zazdit na tady :))
|
| Filip Tesař |
|
(23.2.2013 12:40:35)
Zloděj ti nezazvoní u sousedního baráku, a zvlášť ne jako máma s děckem. Zase nebýt paranoidní. Od vidění tě asi znají, ne?
Tak to zkus nejdřív přes plot, ale nečekej na příležitost, vyhlížej, až bude sousedka venku.
Nechci ti přidávat deprese, ale myslím, že prostě na vesnici je iniciativa na tobě. Když nechceš na nikoho zazvonit, zkus to jinak - ale je to na tobě. Na tvém místě bych to nějak zkoušel, jezdit do města na kroužky a za jedinou kamarádkou - to povede akorát k většímu a většímu odcizení od místa, kde bydlíš.
|
| Filip Tesař |
|
(23.2.2013 13:14:48)
Já myslel spíš snažit se víc v místě, protože dojíždění do města kvůli tomu, abych se s někým potkal, jen zdůrazní to odcizení v místě.
Ale fakt může být i vesnice se vztahy na prd.
Nic proti dojíždění - ale vídat se někým, popovídat si s někým jen mimo lokalitu se nedá dlouhodobě vydržet. To už se odstěhovat rovnou.
|
|
|
|
| Kapradina |
|
(23.2.2013 21:05:36)
Denýsku,
vidíš a já to jako domorodec udělala - pod námi se přistěhovali starší manželé o generaci starší než já a předminulý rok před vánoci najednou přijela sanita - pán dostal infarkt. Druhý den jsme šli s dětma na procházku a já nandala cukroví do krabičky a fotku dětí, jak se fotili na PFko a zazvonila na paní, jak se daří pánovi ... paní se vypovídala a byla vděčná, že jsme jí rozptýlili. Potom v létě kdykoliv jsme šli kolem, tak děti dostaly jahody, maliny, borůvky - prostě zrovna to, co jim rostlo na zahradě. A jiné paní zase nosíme rohlíky pro slepice a ona nám za to dává vajíčka. Manžel, když jede z práce a zrovna jede autobus z města, tak přizastaví a sousedky klidně popoveze domů ... bydlíme v kopci a třeba dneska celý den sněžilo, tak si už dřívě dojel na obecní úřad a poprosil o sůl a sám solí silnici před námi, aby ostatní vyjeli ... nebo v létě, když seká traktůrkem zahradu, tak poseká i kolem silnice ... prostě to chce ostatním ukázat, že můj život nezačíná a nekončí jen za mým plotem, ale jít se lidem přiblížit. Nečekat, že oni přijdou za tebou.
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(23.2.2013 11:45:56)
Myslím, že to ale docela funguje. Ne samozřejmě jen tak naslepo u libovolných dveří, ale začal bych třeba u nejbližších sousedů.
Nebo u těch pár přistěhovalců, kteří tam jsou.
Prostě si někoho vyhlédnout.
Možná je dotyčná vesnice opravdu hrozná a bez sociálních vztahů, ale možná taky ne, chce to jen někde začít. Na slova, že se jdu představit, málokdo zabouchne dveře před nosem (to spíš tak v bývalém pohraničním pásmu), samozřejmě, že to nemusí být trefa, že si ti dva lidi nesednou, že to bude chladné a že se zadavatelka rozloučí s tím, že to nebylo k ničemu... ale taky se může dost dobře stát, že bude příjemně překvapená.
V každém případě bych se neupínal programově na jiné maminky s dětmi. Jednak to hodně zužuje možný okruh na seznámení, druhak to úplně pomíjí běžný život a síť vzájemných vztahů - na vesnici, zvlášť na malé, se prostě lidé nesdružují podle věku, kdyby to tak někdo chtěl, nezapadne nikdy. Věkový průměr kolem 40 je na malou vesnici slušný průměr - je to běžný průměr populace.
A ještě bych dodal - prosím, nebrat osobně - jestli už není lepší něco dělat s dětmi sama, než jezdit na tu zumbu a s dvouletým dítětem to přečkával na chodbě... frustrované dítě rovná se frustrovaná matka... ale třeba se pletu a rozumuju o věcech, kterým nerozumím a do kterých mi nic není. Ale možná to čekání během kroužku, který je pro zadavatelku očividně takovým okénkem mimo tu vesnici, v konečném důsledku ještě víc deptá, a o to víc ji pak deptá i ta vesnice.
|
|
| erika,2 děti | 
|
(23.2.2013 18:23:19)
já taky, nedokázala bych jít k někomu takto zazvonit ani náhodou přitom venku nemám problém se seznamováním (dnes např. při bobování syna jsem si prima pokecala s uplně cizí maminkou) - bydlíme tady půl roku.
|
|
|
| Černá kronika |
|
(23.2.2013 11:45:33)
Já bych nedokázala někde u cizích lidí zazvonit, představit se jako nová sousedka a pozvat se na kafe. Osobně tohle neumím.
|
|
|
|
|
Držím moc palce! 
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)