Meta |
|
(13.4.2013 16:56:42) Malé děti i (s prominutím) psi, nedělají věci schválně. Oni podlehnou náhlému impulsu mozku, rozhodně tam není místo aby ještě uvažovali, že svým jednáním někoho naštvou. Že my si tam schválnost promítáme, oni nikdy nepochopí. Odsud plyne moc nedorozumění.
|
Pam-pela |
|
(13.4.2013 17:22:36) Zajímavý názor....ano, zvířátka sebeuvědomění nemají, malé děti také ne, ti se ho učí. Přesto se naštvaná kočka taky občas vykadí do bot...otipne to správně Ale čtyřleté dítě je už tak velké, už by mělo vědět a ono ví, že se v pokoji nekaká na koberec..pokud to tedy z něj následkem nějakého stresu při chůzi nevypadne, ale cíleně si před tím sundá kalhoty.
Jinak pokud psycholožka s chlapcem pracuje a zná ho, možná ten její náhled není tak od věci. Respekt by měli mít hlavně rodiče (tedy respekt dítěte), od toho tu jsou, aby samozřejmě milovali, ale taky vychovávali)..respekt rodičů před dětmi je fajn , ale ocaď pocaď. A v některých rodinách je to vůbec nějak zaměněno.
A tyhle děti, jak tu někdo psal, by měly mít jasně stanovený režim, hranice, měly by vědět co ano, co ne, a pokud udělají něco nežádoucího (natož pro ně ohrožujícího), stane se to a to... prostě že každá akce vyvolá reakci..tak to je přece i v běžném životě. Na utíkající dítě jsou kšírky fajn volba - super rada. Myslím, že dítě skoro hned rázem "pochopí", že takhle teda ne. Protože běhat s kšírkama (když mě navíc vidí ostatní děti z hřiště nebo ze školky) jistě není taková sranda, jako pozorovat zoufalou pobíhající a pokřikující a možná brečící maminku... A jinak teorii psycholožky navíc podporuje sdělení autorky dotazu - že totiž její dítě je VE ŠKOLCE bezproblémové, pokud jsem teda správně četla. není to tedy asi tím, že by neumělo,nerozumělo, ale je to tím respektem...k rodiči.
|
daba+holčička |
|
(13.4.2013 18:04:21) jojo, kocour nám ze msty a žárlivosti nadělal leckam, ovšem, to co následovalo poté nebylo příliš respektující k jeho osobě.
|
|
Lou+3 |
|
(13.4.2013 20:27:40) KSiry jsem zkousela. Vysledek je jediny - pasivni odpor. Zgumovati a konec. Zkousela jsem placani pres zadnici, ale vydrzi dost a trapit ho az prilis nechci. Rekneme kdyz mu na zadku zustal otisk ruky, bylo to jednou a maximum - zabejcil se a bylo to jeste horsi. Dalsi dve deti sice nekdy zlobi, ale tvrde hranice chapou a chapaly v jeho veku bez problemu. Hodnoceni psycholozky - mily usmevavy chlapec, spolupracuje jenom na tom, na cem ma zajem, potom velmi soustredeny a snazivy. K cinnostem, ktere nechtel delat ho ani psycholozka nedokazala motivovat. Ne a pasivni ocekavani, co bude dal. Mmch jsem ho u psych. nevidela, chtel tam byt sam a psycholozka s tim souhlasila, ze je to tak lepsi.
|
Pam-pela |
|
(13.4.2013 21:04:12) Tak zkus třeba malý nezájem o jeho extempore...nereagovat na jeho reakce...někdy je to cesta. Já mám děti čtyři, taky každé jiné, na každé platí něco jiného...na jednoho by platila přísná důslednost, ale je to hlavně šílená pruda pro mě, důsledná nejsem ani trochu, jsem silně loajální...a musím se moc moc snažit. Přesto přes moje určité hranice nejde vlak a to se prostě u nás doma obecně ví a všichni to dodržují. Na každé dítě se stejně musí jinak.
Já po tom všem soužitím s dětmi z široké rodiny a ve škole a tak opravdu vřele doporučuju k přečtení dvě knížky od Kevina Lemana (Do pátku bude vaše dítě jiné a ještě jedna...nemůžu si vzpomenout na název...), už tedy poněkolikáté , je v nich strašně moc dobrých jednoduchých a funkčních rad. Škoda, že jsem je nečetla dřív. Samozřejmě každé dítě reaguje na něco jiného, každé je jiné (a je to dáno už při narození), má určitý styl vnímání, jiné dispozice, třeba s berany je obecně horší pořízení...ale co je potřeba opravdu v dítěti pěstovat, je respekt, dodržování hranic (každá rodina je má někde jinde)..je toho víc. Ono totiž přílišná volná výchova nebo ústupky, nedůslednot, neklid rodičů atd. spoustu dětí strašlivě vykolejuje, nedává jim pocit bezpečí...a odráží se to zase v jejich chování v začarovaném kruhu.
Já se musím přiznat, že jsem se jednoho svého dítěte v jeho útlém věku trochu "bála", bála jsem se jeho reakcí, jeho přehnané a uzurpátorské potřeby péče a aktivit, které zaměstnávaly celou naši rodinu. Spalo cca 6-7 hodin denně, jinak vyžadovalo stálou pozornost a podněty. To bylo ale opravdu v době, kdy bylo malinké, cca do roku, jak začínalo brát rozum a reagovalo na naši výchovu (konečně), začalo se to rychle spravovat...ale jako mimino mělo rozhodně nad námi navrch. Dělo se mi to (a tyhle pocity jsem fakt měla) jen u jednoho jediného děcka ze 4, dodneška na tu dobu nerada vzpomínám. Dneska vím, že nás prostě a jednoduše prohánělo a dožadovalo se razantně pořád čehosi , protože mu to zůstalo dodnes , a musím být stále ve střehu, aby nezašlo za naše hranice...což zkouší stále svými (dnes už ale spíš milými) způsoby. Rozhodně bude časem líp, ale fakt bych mu dala najevo, že něco je fakt už přes čáru a fakt ne.
Zkus tu knihu, jestli ráda čteš. Jinak je tohle dítě prostřední nebo nejmladší?
|
Pam-pela |
|
(13.4.2013 21:22:12) tady je ta druhá kniha http://www.navrat.cz/jak-vychovat-deti-a-neprijit-o-rozum-kevin-leman/d-70425/
Jsou tam i 4 stránky knihy
|
|
daba+holčička |
|
(13.4.2013 21:35:32) Pampelo, dítě co mě prohání mám taky dneska jsem jí ráno vzala do planetária, pak do parku, pak do mekáče, cestou domu jsme rychle nakoupily a hned zase ven, doma večeře a když jsem si na chvíli sedla, tak na mě začala ječet, že si s ní mám zahrát princezny, že jsem jí to slíbila a teď hneeed a pak ještě řekla něco ať sebou hodim nebo tak a to už jsem vypěnila a vynadala jí blbý je, že táta si od ní nechá líbit úplně všechno, dělá si z něj sluhu
|
daba+holčička |
|
(13.4.2013 21:48:58) moje chudinka je jediná, je jí 5 a už má 20 killo, takže mě tím taháním je schopná už i shodit ze židle
|
|
|
|
|
|
destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(13.4.2013 22:00:03) Divá Báro, jo, tenhle přístup zní dobře... Kéž bych měla taky tolik sil.
|
|
|