Lou+3 |
|
(24.5.2013 10:51:33) Potrebovala bych pomoci s nalezenim cesety, jak umravnit 7 lete dite, proste se mi nejak nedostava sily ani inspirace, abych zvladala jeji impulzivni zachvaty jeceni, odmlouvani, nekomunikace a vzteku a take jeji komandovani mladsich sourozencu a toho, ze jim dava prikazy misto me a neustale se snazi dostat do vedouci pozice. Mozna nejakou rodinnou poradnu ci neco, co by resilo obecne vztahy.
|
... | •
|
(24.5.2013 11:18:17) Máme zkušenosti s tímto http://www.msmt.cz/socialni-programy/strediska-vychovne-pece, byly jsme na Praze 11.
|
|
Lassiesevrací |
|
(24.5.2013 11:37:58) Hej, ty máš moje dítě V tanečáku o ní říkají, že bude jednou učitelka
|
radeji anonymne | •
|
(24.5.2013 13:42:47) Zakladatelko, dovedu si představit tvoje rozpolozeni. chci te jen varovat a upozornit na to, ze ne ve všech PPP se nachazeji hodne a pozitivni a prinosne osoby. negativni informace a zkusenosti se jiste siri rychleji, ale bud VELMI opatrna , abys nezabředla do ještě většího zklamani a marasmu. mam za sebou uz dost a musim rict, ze ze "statnich " odborniku mi nepomohl nikdo . uroven je mizerna, zadny zajem, spise celkova frustrace zamestnancu. nakonec jsem nahodou narazila po iks letech na psychologa, který ale nepracuje na kasu.AZ ten mi snad malinko pomohl, ale pomohl i casovy odstup který jse získala, nez jsem ho (nekoho ) nasla . Nechci sem psat verejne jeho jmeno, asi by to i smazali, chtěla jsem te jen mirnit v nadseni, ze navsteva psychologa "pomuze". nechci nikomu křivdit, urcite existuje i kvalitni poradenstvi, ale, bud trpeliva v hledani...
|
|
|
Epepe |
|
(24.5.2013 13:42:49) http://www.psychologickecentrum-holesovice.cz
|
|
Sharien |
|
(24.5.2013 14:42:04) Kdybys potrebovala akutne nejakou radu v konkretni situaci, co jde resit po netu, klidne mi napis. Jinak na konzultace bohuzel nesidlim v Pze (kousek za), ale vychovnym poradenstvim se zabyvam (skolni psychologie, stredisko vychovne pece, MC...) a sestiletandu mam jednu vlastni
|
|
Polly... |
|
(24.5.2013 15:33:38) Mám něco podobného se synem za sebou, měla jsem pocit, že se snažím osedlat splašeného koně a vůbec mi to nejde. Byli jsme stále v boji kdo s koho, oba nakonec úplně zoufalí. Cesta cukru a biče se ukázala jako cestou do pekel. Musela jsem začít od sebe a úplně od začátku. Byla to dlouhá cesta, musela jsem se změnit já a pak se naše vztahy upravily. Dneska mám doma moc fajn prepuberťáka a k tomu prvňáčka, u kterého už tolik chyb nedělám. Co mi pomohlo? Hodně alternativní přístupy k výchově, hlavně semináře R+R a knížky (např. Vychováváme děti a rosteme s nimi). Byla jsem to já, kdo musel zakopat zbraně, uvědomit si, co je a co není důležité a narovnat naše vzájemné vztahy z nadřízeného a podřízeného na partnerství s pevnými dohodami a hranicemi. A funguje to, sice ne ze dne na den, ale za nějaký čas jednoznačně. Samozřejmě, že nejsem dokonalá a stále dělám chyby, zvlášť, když je stres, ale už ty chyby hned vidím a snažím se je napravit. Myslím si, že obecně platí, že vždycky musí začít jednat dospělák a pracovat na sobě, a dítě se bude měnit následně, opačně to nefunguje. Je to těžké, protože výchovné postupy si neseme ze svých původních rodin, ale jde to, když se chce. Přeji hodně sil na dlouhé cestě.
|
Polly... |
|
(24.5.2013 15:39:38) A ještě mne napadlo, co mám stále na zřeteli: Děti jsou otiskem svých rodičů, ať chceme nebo ne a je třeba mít nadhled... Děti nás pořád pozorují a napadobují...jak v tom dobrém, tak i horším smyslu...
Své děti miluji nade vše a měla bych se k nim taky tak chovat. Někdy se však stává, že s nimi rodiče jednají tak, jak by nejednali ani se svým největším nepřítelem.
|
|
Sharien |
|
(24.5.2013 15:41:14) Vidis, mne tyhle pristupy neprijdou jako hodne alternativni, ale jako hodne rozumne. Snazim se navest rodice prave na tuhle cestu a vetsinou je to uspesne (pokud rodice pristoupi na to, ze nepotrebuji dite, ktere bez rozmysleni vsechny na slovo poslechne, ale samostatne a zodpovedne dite). Mas pravdu o tom, ze si neseme vychovne metody z puvodni rodiny, casto o tom ani nevime a i kdyz se hodne snazime, je casto zapotrebi pohledu nekoho nezucastneneho, abychom si srovnali priority. Dite odtrzene opravit nejde, ale narovnat vztahy v rodine uz ano a v rodinach, kde o to rodice sami stoji, to byva casto az prekvapive snadne.
|
Polly... |
|
(24.5.2013 16:53:16) Mno, z mého pohledu nejsou alternativní, ale z pohledu mnoha rodičů ano. Často sami vyrostli v tom, že facka furt "lítá v luftě" a nebo v systému odměn uplácení. Naposledy mi jeden známý říkal, že on když se podrbe na bradě, tak se jeho děti krčí, protože se bojí rány. To mi přijde otřesné, ale jemu systém cukru a biče přijde jako správný a společnou řeč jsme nenašli.
Tito rodiče nechápou, jak na to jinak a facka se v mnoha případech jeví jako rychlé a účinné řešení. A tam je mi líto těch dětí, ony nevědí kudy kam, jak vztahy napravit, tak buď jsou se z nich stanou poslušné ovečky (jako v případě toho známého) nebo vzteklí ječící hysterici. Jak říkám, je to jen a jen na rodičích, jestli dokáží udělat kroky vpřed nebo budou dál stagnovat a bojovat. A je třeba, těm co chtějí, ukazovat cestu z bludného kruhu ven.
|
|
|
|
Denisa+Kuba04+David07 |
|
(24.5.2013 16:10:58) PhDr. Božena Sulženková, viceprezidentka Asociace klinických psychologů, tel. 776 126 600. Je skvělá!
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(25.5.2013 15:11:16) Špaňhelová, je to normální rozumná ženská
|
|
|