Jarmilka. |
|
(17.11.2013 14:02:18) Zrovna čtu Capesius, osvětimský lékárník a je to síla :-( jak si založil bohatou živnost ze zlata, co si nakradl v Osvětimi, jak měl na půdě lékárny v Osvětimi kufry plné vylámaných zubů. A jal se snažil po válce za to zlato platit "sháněče" pamětníků n co by dosvědčili, za je děsně nevinné. A jak i ti ostatní fašouni prchali a dělali jako by nic. :(
|
Jarmilka. |
|
(17.11.2013 14:53:18) Já vím. U toho Capesia mě překvapilo, že to bral už při selekcích na rampě a že si zlato obíral ze zubů ještě s kusy čelistí, že vedle se teprve pálily jejich těla, on pokejval hlavou, že cyklon B zapůsobil v pořádku a šel piplat čelisti a pak u soudu sáhodlouze povídá, jak vlastně nikomu neublížil. V těch bankách to je taky svinstvo, ale takové odosobněné, to chápu, že chamtivce strhne. I když je to taky odporné.
|
Jarmilka. |
|
(17.11.2013 20:18:47) Tak to je vlastně fakt. Já ti nevím, zvědavost poznat pozadí myšlení obětí i těch z druhé strany je silnější, jsou momenty, kdy to bolí, naposled při popisu, jak se hodily věci obětí, byly zmíněny kojenecké oblečky, ale jinak až na smutek a strach z toho, že to je možné, četbu snáším, říkám si sama o sobě... Proč. Přitom se mě to dotýká nejvíc, myslím na duši, čtu hodně kruté věci i slýchám od přátel, od pacientů, vnímám to, někdy to bolí... Ale nevím, nebrečím, nemám o tom moc noční můry, ... Spíš se snažím vžít a představit si tu bolest, přitom žiju stejně vesele dál, možná bych,měla zas chodit na psychoanalýzu.
|
|
|
|