Re: Norimberský proces

Tak to je vlastně fakt. Já ti nevím, zvědavost poznat pozadí myšlení obětí i těch z druhé strany je silnější, jsou momenty, kdy to bolí, naposled při popisu, jak se hodily věci obětí, byly zmíněny kojenecké oblečky, ale jinak až na smutek a strach z toho, že to je možné, četbu snáším, říkám si sama o sobě... Proč. Přitom se mě to dotýká nejvíc, myslím na duši, čtu hodně kruté věci i slýchám od přátel, od pacientů, vnímám to, někdy to bolí... Ale nevím, nebrečím, nemám o tom moc noční můry, ... Spíš se snažím vžít a představit si tu bolest, přitom žiju stejně vesele dál, možná bych,měla zas chodit na psychoanalýzu.