vroni. |
|
(31.12.2013 15:38:56) Čekám s přítelem první dítě, kromě výběru jména přemýšlím i nad příjmením. Zda dát dítěti příjmení po mně, nebo po příteli. Příteli je to jedno - řekl, že výběr v tomto směru nechá na mně, že jemu na tom nezáleží, není to pro něj důležité.
Abych vás uvedla do situace - vdávat se zatím nechci, nijak po tom netoužím, společný život máme i "bez papíru", svatba pro mě důležitá není. Přítel už jednou ženatý byl, z prvního manželství má děti (dospělé), ty jeho příjmení mají.
Oba máme srovnatelně hezké příjmení, takže to, že bych se rozhodla podle tohoto, nejde, možná moje příjmení je zajímavé tím, že je nezvyklé, ale jinak jsou ok obě.
Přítel má příjmení po otci, který není jeho biologickým otcem a ani ho nikdy nevychovával, žil jen s matkou, takže v sobě nenese nic jako "pokračovatel rodu", či jak bych to měla nazvat. Prostě je mu to jedno a já na to pořád myslím, co bude nejlepší.
Co byste udělali vy?
|
foxyna |
|
(31.12.2013 15:44:13) Pokud nejste manželé, dala bych jméno po matce.
|
|
nina1989 |
|
(31.12.2013 15:44:45) Pokud neplanujete svatbu, tak bych urcite dala svoje prijmeni. Clovek nikdy nevi.
|
|
Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. |
|
(31.12.2013 15:46:14) Kdybych znovu volila, tak dam jednoznacne sve prijmeni. Ja jsem byla bohuzel mlada a duveriva. Ted je to problem jeste 4a pul roku po rozchodu.
|
|
Žžena |
|
(31.12.2013 15:49:43) Já bych dala svoje příjmení. Jako dítě mne dost krkalo, že se jmenuju jinak, než máma a zbytek rodiny.
|
vroni. |
|
(31.12.2013 15:54:29) Kdybych se jmenovala jako máma za svobodna, asi bych neváhala, ale já taky nejsem na svoje příjmení bůh ví jak pyšná (s mým otcem se nevídám už roky). Prostě je to tak, že nám na tom nesejde. Ale zase to nechci losovat z klobouku. Ale už vůbec ne uvažovat tak, že "po rozchodu to bude jednodušší".
|
foxyna |
|
(31.12.2013 16:00:27) A tak nejlepší asi bude, když si ještě před narozením dítěte s partnerem oba změníte příjmení za nové, totožné, které se vám oběma líbí... a budete následně taková hezká kompaktní trojka
|
|
|
vroni. |
|
(31.12.2013 17:02:38) Varovalo před čím?
On prostě na svém příjmení nelpí - je po otci, který není jeho biologickým otcem, po otci, který ho nikdy nevychovával, po otci, se kterým nikdy nežil.
Já zase to svoje ráda nemám, protože je po debilovi, který je alkoholik. Tak to dokážu pochopit a před ničím mě to nevaruje. Jestli by před něčím mělo, prosím, osvětli mně to.
Jméno jsme vybrali takové neutrální, hodí se k oběma příjmením, je to Martin, pokud by to byla holčička (což nevypadá), pak Martina.
|
Unicef |
|
(31.12.2013 18:29:57) No, mně by to taky dost zarazilo, kdyby partner netoužil po tom, aby dítě mělo jeho příjmení. A to z toho důvodu, že pro veřejnost tím příjmením dává najevo, že je otcem dítěte, zatímco pokud se bude dítě jmenovat po matce, tak on bude všemi vnímán jako "náhradní táta" (ať už ve školských zařízeních, kam třeba bude dítě vodit a tak). Mně by to asi připadalo, že si možná nechává trochu otevřená úniková vrátka. A je celkem jedno, po kom on to své příjmení má. Jednou je to jeho identita a běžné je, že pyšný otec chce, aby bylo všem jasné, že je dítě jeho. U matky je to jiné... mateřství je jednoznačné i bez identického jména.
Ještě možná poznámka - ve svém okolí znám velmi mnoho nesezdaných párů. Sama jsem jedním z nich. A to, že se otec k dítěti přihlásí nejen na matrice, ale i svým příjmením, je ve všech případech zcela automatické. Neznám ani jediný případ (a jsou jich desítky), kde by se dítě z funkčního partnerského vztahu jmenovalo po matce a otci to bylo jedno. Tím nemyslím samozřejmě vztahy nefunkční, kdy je de facto matka samoživitelka...
|
Žžena |
|
(31.12.2013 18:53:20) Unicef, to máš fuk, ony i ty vztahy, kde se dítě jmenuje po otci, jsou často nefunkční
|
|
vroni. |
|
(31.12.2013 19:01:16) Unicef, možná jen můj partner netrpí tím, že jeho dítě bude automaticky jen matky a on bude jakýsi náhradní otec, pokud dítě neponese jeho příjmení. On k tomu příjmení opravdu nemá vztah.
Já se opravdu v této chvíli necítím na svatbu, jak tu kdysi kdosi někde psal "až to půjde odkliknout na netu", tak ano. Ale dřív těžko.
|
|
boží žena |
|
(31.12.2013 19:02:43) ale když jsme tohle řešili my tak se tedy přiznám, že i mně to bylo celkem jedno prostě senějak jmenovat musí tak ano asi sem to udělala tak, že otec je tim pádem jistý, ve skutečnosti sem nad tím moc nepřemýšlela
|
vroni. |
|
(31.12.2013 19:05:01) Přesně tak, není to ješita typu "takhle to bude, páč je můj". On ví, že je to jeho děťátko, on si ho moc přál, byl iniciátorem. A udělal by pro mě první a poslední.
|
|
|
Alraune |
|
(31.12.2013 21:49:55) Tak já se svým partnerem žiju 23 let, dítěti je devět a jmenuje se po mě. Pro mě to hodně znamenalo, já jsem ta hrdá matka, moje jméno je moje obchodní značka, a musím říct, bych prostě nedovolila, aby se dcera jmenovala po otci. Jsem mu vděčná, že to vzal. Nepotřebuju, aby se k dítěti hlásil jménem, dcera je jeho, je v rodném listě, je biologický otec, žádný náhradní táta.
Sakra, chlap má být rád, že mohl zplodit dítě s ženskou, o kterou stojí, ne aby se ženská radovala, že se k dítěti hlásí, to je snad samozřejmé.
|
Alraune |
|
(31.12.2013 22:19:21) Protože upřednosťnuju svoje zájmy před cizími? :) Každopádně, můj partner o to nestál, takže jsme se dohodli zcela konsenzuálně. A navíc, já měla dítě v břiše, já mám jizvu, tak chci svých 51 procent. Investovala jsem víc.
Chápu, že to takhle nemusí mít každý, ale já to takhle cítím. Doufám, že dcera si Neomi taky ponechá :)
|
Alraune |
|
(1.1.2014 14:46:36) Jo, mrzelo by mě to. Nevím, jestli bych byla zklamaná, ale určitě bych byla ráda, kdyby si své jméno nějakým způsobem zachovala. Už proto, že jsme jediní v republice.
|
|
|
NovákováM |
|
(31.12.2013 22:32:25) To je vec nazoru a dohody. Ja mela prijmeni po byvalem manzelovi a takto jsme se dohodli, ze prijmeni deti po jejich otci a my se casem vezmeme a ja jeho prijmeni. Dopadnout to mohlo a nemuselo...Take jsem si po rozvodu mohla vzit prijmeni sve svobodne... podle meho to nic zasadniho pro mnoho lidi neznamena. My to tak chteli, ale nevyplyva z toho pro mne nic o tech, co to maji jinak.
|
|
kukuřice | •
|
(1.1.2014 12:11:43) " já měla dítě v břiše, já mám jizvu, tak chci svých 51 procent. Investovala jsem víc."
Přesně tak to vnímám i já. Já jsem půlku těhotenství prozvracela, já jsem snášela několikahodinové porodní bolesti, já mám nakonec jizvu na břiše po CS, mě se snížilo uplatnění na trhu práce, já jsem v noci vstávala k miminu - investovala jsem do dítěte mnohem víc než jeho otec, proto jsem, jako pyšná matka, považovala za své právo, aby mělo dítě příjmení po mě. Příteli se to nelíbila, ale já jsem byla připravená jít kvůli příjmení dítěte i k soudu. Nakonec se to vyřešilo tak, že si mě přítel ještě v těhotenství vzal a tak máme všichni stejné příjmení (jeho), ale beru to ze své strany jako ústupek, vadilo mi že jsem se vzdala svého rodného příjmení.
|
|
|
|
|
Dari79 |
|
(31.12.2013 22:04:31) Žiju ve zcela funkčním nesezdaném vztahu a dítě má příjmení po mě.
Můj přítel je otec dítěte, i když se dítě jmenuje jinak než on. Hlásí se k němu.
Já naopak znám spoustu vztahů, které se rozpadly, matka zůstala sama s dítětem, které má jiné příjmení než ona. To, že má otec stejné příjmení jako dítě, rozhodně není zárukou "lásky až do smrti".
Sorry, tenhle argument je podle mě těžce mimo mísu.
|
|
|
Begonie |
|
(1.1.2014 11:35:42) Ja jsem za otce sveho ditete vdana uz 11 let, synovi je 9. Pri svatbe jsem se neprejmenovala a Adam se jmenuje po me. A manzel rozhodne neni nejaky nahradni tata, je to normalni otec se vsim vsudy a ze ho obcas oslovi jmenem ditete, je mu srdecne fuk.
|
|
|