Kubula K. |
|
(21.3.2014 23:49:13) Právě jsem po letech znova přečetla Noc v Lisabonu (Remarque). Hlavní hrdina (Němec, ale ne nacista, tj. v Německu perzekvovaný) před válkou strávil cca pět let na útěku hlavně ve Francii. Pracoval jen příležitostně, žil hlavně z prodeje cenností. Stýkal se hodně s ostatními emigranty, všichni na tom byli poměrně špatně.
Jsem dost velký historický ignorant, takže se omlouvám za blbou otázku, ale proč vlastně byl v takovém srabu? Nedokážu si vybavit nic zásadního o vztazích mezi evropskými státy v letech 34 - 39, ale copak v Evropě nebyl žádný stát, kde by Němec ne-nacista mohl trochu důstojně žít, tj. legálně bydlet a pracovat?
Díky za každý pokus o objasnění.
|
Líza |
|
(22.3.2014 8:19:06) A co takhle - po nástupu Hitlera z Německa utikaly hromady lidí a evropské státy, které měly mezi válkami dost starostí s obnovou vlastní ekonomiky, na ně nebyly zvědavé? Řekla bych, že humanitární pomoc uprchlíkům se narodila mnohem později. Tihle byli prostě potizisti...
|
Žžena |
|
(22.3.2014 8:47:46) Navíc emigranti, političtí uprchlíci atd. nemají nikde na světě na růžích ustláno ani dnes. Natož ve třicátých letech. To, že se uchytnou a v nové zemi ekonomicky prosperují, není zdaleka norma. Spíš byla (a dodnes je!) výjimka, když se to podaří. Prostě někdo má schopnosti a štěstí takové, že prosperuje kdekoli, pak je ale hromada těch, co v emigraci spíš jen přežívají.
|
|
|
Tizi |
|
(22.3.2014 9:35:02) Myslím, že i dnes, když je na tom Evropa ekonomicky lépe než před 2 světovou válku, je pro emigranty velmi obtížné jednak získat povolení k práci a jednak se v lépe placeném oboru uplatnit.
|
|
Kamisi |
|
(22.3.2014 11:11:02) Protože byl pro všechny pořád Němec. Přestože uprchlík.
Vždyť si to představ. Tady za komunistů kdybys potkala Rusa, co tě první napadne? Kdybys s ním kamarádila a zaměstnávala ho, jak by se na tebe dívali ostatní? Nikdo, kdo byl proti, nechtěl mít nic společnýho s čímkoliv ruským a spousta lidí to tak má ještě dnes.
Za války to fungovalo stejně, ale bylo to ještě horší. Nikdo nikomu nevěřil. Otevřeně se přátelit s Němcem musela být společenská sebevražda. Úřady s německýma uprchlíkama nechtěly mít nic společného, ze strachu, jak by na to reagoval Hitler. Nechtěly svojí zemi zatahovat do průseru.
Musela to být šílená doba, Remarque to v knihách popisuje realisticky, jeho knihy jsem milovala.
|
Kubula K. |
|
(22.3.2014 15:17:06) My jsme prave za komunistu meli rodinny pratele z Ruska, ktery nebyli s rezimem moc zadobre, a vim ze moji rodice je docela podporovali a vseobecne jsme meli dobry povedomi o tom ze zdaleka ne kazdej Rusje komunista. Ale chapu ze to tenkrat mohlo byt jinak.
Diky za odpovedi.
|
|
|
Kubula K. |
|
(22.3.2014 19:56:14) Mě právě šokovalo, že takhle žil PĚT LET - z jedný země do druhý, víza vždycky jen tranzitní, takže v tý zemi byl načerno, vlastně pořád čekal, kdy ho seberou, aby ho zase deportovali, jenže ho zase deportovali do země, která ho nechtěla (protože taková, která by ho chtěla, zřejmě vůbec neexistovala), a tam se opakovalo zase totéž.. Prostě něco šílenýho.
|
Kubula K. |
|
(22.3.2014 20:36:13) Pisu hned v uvodu ze jsem ignorant, takze me prekvali ledacoss. :) Na druhou stranu se s tim na stary kolena snazim neco delat, takze bych prosila maly bezvyznamny plus.
Dneska me naprosto vazne napadlo jestli existuje neco jako dyshistorie. A jestli to existuje tak to mam. Ja celkove moc velkej ignorant nejsem, rekla bych ze jsem jinak spis slusne orientovana, ale cokoliv historickyho po mne stece jak po skle, odmala.
|
|
|
Hanka 75 |
|
(26.3.2014 22:50:44) šokovalo je zvláštní slovo, ale také nemám růžové představy o tom, jak je to teď ale že ho neposlali do země, kde by byl více v bezpečí, nebyla možnost odchodu těchto lidí (potichu, bez papírů), odjezd do Ameriky (a jestli se nepletu tak mohli být vidaní i do Německa, kde je čekal koncentrák), tak to mi také hlava nebere, že v relativně svobodné zemi nenašli pomoc :-(
|
|
|