Miilu |
|
(19.4.2014 14:52:25) Nikdy jsem si nemyslela, že život JE pohádka...asi tak...přes hubu od něj dostávám pravidelně, takže žiju s tím, co mám
|
TaJ |
|
(19.4.2014 15:28:17) Miilu - mám to stejně, nikdy by mě ani nenapadlo, že život by měla být pohádka, beru věci tak, jak přicházejí a snažím se ve všem najít to nejlepší...jsem snad odjakživa takový optimistický realista, takže sice si třeba něco přeju, ale zároveň i počítám s tím, že to nedopadne úplně podle mých představ a pokud opravdu nedopadne, tak se pak snažím na všem vidět tu lepší stránku, takové to "všechno zlé je k něčemu dobré" a ono to opravdu dost často tak i je...ale vlastně takové ty hlavní tři věci, co jsem si jako malá přála, se mi vlastně opravdu splnily - mám hodného manžela, skvělého syna a bydlíme v domečku se zahradou, jsem skromná a většinou se řídím heslem, že "štěstí je umění být spokojen", takže vždycky hledám spíš důvody ke spokojenosti, než k nespokojenosti...
|
Bublin |
|
(19.4.2014 16:02:54) Ono když se člověku splní "ty hlavní" věci, tak už to takové umění není být spokojený Co bys poradila někomu, kdo nemá nic?
|
enny |
|
(19.4.2014 16:17:59) Bublin, život není spravedlivý, můžeš mít vše a o vše během chvilky příjít.. nebo nemít nic a během chvílky "dostat" od života vše, čeho si žádáš.. byť pamatuj - střez se splněných přání Mně připadal život jako pohádka snad do 36, částečně je to štěstí, částečně povahou a očima, že jsem ho tak vnímala. Pak jeden balvan strhl lavinu v mém životě. Stalo se pro mě tolik špatného a naprosto nečekaného. Každý den jsem se snažila fungovat, připadalo mi, že zbytečně. A teď, když se po pár letech ohlédnu, tak vím, že život není spravedlivej, to né, ale žiju ho podle svých "ideálů".. a ano, pohádka není, ale zázraky se dějí Podle mého platí to otřepané, pokud člověk žije, doufá.. Moje bývalá tchýně má 85, potkalo ji toho spousty krásného a hodně bolesti, ale na světě je strašně ráda, říká, že je ráda za každý den.
|
|
TaJ |
|
(19.4.2014 16:18:03) Bublin, já vím... máš pravdu...i když třeba já jsem právě taková, že i v tom, že bych třeba zůstala sama apod., bych hledala něco pozitivního, v čem je to lepší, a snažila bych se realizovat jinak...já prostě fakt beru život tak, jak jde a místo abych brečela nad tím, že se mi nedaří a mám se špatně, tak se snažím žít podle možností, jaké zrovna mám....ani mně nevyšlo v životě úplně všechno tak, jak bych chtěla - nikdy jsme třeba moc necestovali, peněz taky nemáme nazbyt, chtěla jsem původně i víc dětí, ale kvůli našemu zdravotnímu stavu a dalším okolnostem máme jen jedno...ale nestěžuju si, život je fajn i tak, prostě se raduju z toho, co mám a neužírám se tím, co bych všechno ještě mohla mít a nemám...
|
Ropucha + 2 |
|
(19.4.2014 16:55:25) "prostě se raduju z toho, co mám a neužírám se tím, co bych všechno ještě mohla mít a nemám..."
Ano, takhle by to člověk měl brát, dokud to jen trochu jde. Ve vlastním zájmu, aby si svou zahořklostí nepřitěžoval. Samozřejmě si ale umím představit katastrofy, které člověka zlomí nenávratně, pak už pozitivní přístup nefunguje.
|
Anni&Annika |
|
(19.4.2014 17:02:50) beru zivot takovy jaky je a tesim se z kazdeho dne...nikdy jsem nesnila o sve hvezdne budoucnosti, takze nejsem ani z niceho zklamana. Jsem stastna a spokojena.
|
TaJ |
|
(19.4.2014 17:39:33) Anni - asi tak nějak
|
|
|
|
Miilu |
|
(19.4.2014 19:53:44) ano, Tino, přesně tak to je...taky jsme chtěli víc dětí, ale prostě to nejde, no, sami jsme si pro ně postavili velký dům, tak holt máme velký dům a zase má každý hodně místa pro sebe ----nenadělám nic...ale také se snažím ve všem najít něco pozitivního
|
|
|
Miilu |
|
(19.4.2014 19:50:13) no tak já třeba nemám vše, co jsem si přála, co mám, mám tvrdě vydřené, zdravá nejsem, těch ostatních pohrom je taky dost, ale prostě žiju, mám dané nějaké věci, se kterými nic neudělám a pak jsou věci, se kterými mohu něco udělat a dělám....s tím, čím nemůžu nic neudělat, se holt musím smířit a naučila jsem se s tím žít...jo, párkrát jsem už byla fakt na dně, ale vždycky jsem se odrazila a žiju dál...
|
|
|
|
|