Lucrezie |
|
(2.12.2013 18:46:11) Dřív jsem deprese zažila. Nyní už jsou doufám za mnou. Ale znepokojí mě teď už i jen mírné zhoršení, které je asi úplně normálním projevem lidské psychiky. Hrozně nerada bych do deprese zase spadla, a ráda bych se udržela v relativně přijatelné formě. Mám všechny podmínky k tomu abych byla v pořádku (rodina, zdraví, práce, dovzdělávání se). Jak se můžu vyhnout děsu z toho, že se to zase vrátí? Když jsem brala AD bylo mi to aspoň více jedno, nyní jak jsem citlivější na všechno, tak mi to jedno není. Ani nevím co by mi pomohlo si svůj stav udržet. Snažím se trak, že top vícenejde. Ať už hodně pracuji, nebo odjedu na víkend pryč, všude mě mé splíny doženou. není to nic hrozného, jen tím, jak už se bojím, že se to zase vrátí, jsem nějak více úzkostná. navíc jsem začala baštit čokoládu. ve velkém. a to nezůstalo bez následků. Za 3 měsíce 7 kilo navrch. to člověku nepřidá. Já vůbec nevím co mám dělat. Jak bojujete, když ještě nejste dole a bojíte se, že se to přibližuje?
|
Lucrezie |
|
(2.12.2013 19:39:40) Ano, o tech hranicich to asi je. Ale jak je poznat dřív, než to přeženu? Kolik je dobré si věnovat času aby tam nebylo to prázdno? Já se to musím znovu učit, protože už nevím co je normální. A vlastně jsem to asi nikdy nevěděla, jinak bych se nesesypávala. Utíkala jsem do práce, činnosti, až mi z toho hrabalo. když jsem pak nuceně měla čas na sebe, najednou mě nic nebavilo a to prázdno mě dostalo do léčebny, začala jsem ho vyplňovat nezdravě. Pracuji kolem 8-10 h denně. To se mi zdá optimální, k tomu rodinu a dálkové studium. Jenže jsem si teď vyjela na dovču sama, a jsem najednou ztracená. Mám pocit že umírám, že jsem prázdná. Přitom se nic neděje, jen odpočívám. Možná bych měla odpočívat řízeněji. Jóga, jak říkáš...potřebovala bych ale asi lektora. Volala jsem svému psychiatrovi, doporučil mi prozatím prášky co mám doma (benzodiazepiny) a objednal mě na leden. To může být zž dost zle. Omlouvám se, možná panikařím, a nic se neděje. Jen mám úzkost a potřebu sem napsat.
|
|
|