| Viola |
 |
(31.5.2014 12:31:34)
Kde je hranice mezi normálním zlobením a šikanou? Jak často musí Eva takhle prudit, aby to už byla šikana? Jednou za týden je to šikana? Nebo jednou denně? Eva to dělá nárazově, jeden den několikrát, jindy vůbec. Nevím přesnou frekvenci a teď se zrovna nemůžu zeptat.
|
| Gertruda | 
|
(31.5.2014 12:44:04)
Neblázni, to neřeš, proč bys to musela přesně pojmenovávat? Zkrátka Janě se to nelíbí a její maminka by jí měla zkusit pomoct. Každá tvrdá šikana začíná právě takhle, pozvolna se Jany "zlobí" a "otravují". Jinak je mi jasné, že realita v podobně "řešení třídní učitelky" bude zhusta bohužel naprosto přehlížející a že se asi Janina maminka dost pravděpodobně setká právě s tímto argumentem, že to je vlastně takové holčicí pošťuchování a Jana je nějaká přecitlivělá. Na to by se Janina maminka měla duševně připravit a nenechat se zviklat. Přeju hodně štěstí.
|
| Viola |
|
(31.5.2014 12:56:50)
Tak u nás je to naopak, učitelka je výborná.
"Jana" to sama hodnotí že to zatím šikana není, ale nechce to nechat rozběhnout. Asi před půl rokem ji takhle otravovala jiná holka ve třídě, pracovně ji nazvu Jiřina :) . Jiřinu třídní učitelka řešila, zatrhla jí to a Jiřina přestala. Ovšem teď se Jiřina kamarádí s Evou a začala otravovat Janu Eva, tedy výrazně míň než to dělávala Jiřina, Eva je opatrnější a mírnější, ale otravuje taky.
Jana to sama hodnotí, že to šikana není a NECHCE, aby to hlásila učitelce maminka, chce si to vyřešit sama. Akorát neví jak.
No a mně zatím napadlo jen řešení, že má teda v tom případě zajít za učitelkou a požádat ji o radu. Říct co se děje, požádat o radu jak se má bránit, protože na řeči Eva nezabírá a praštit si ji nedovolí, ale ráda by se naučila bránit podobnýmu chování sama, aby si uměla s podobnejma lidma poradit i do budoucna a nebyla závislá jen na ochraně vyšší autority.
No a jak mi to vrtá hlavou, tak mě napadlo zeptat se tady, jestli třeba někdo nabídne lepší nápad.
|
| Gertruda |
|
(31.5.2014 13:04:06)
Rozumím. Moje dítě, velice introvertní Jan, se se šikanou setkal už třikrát za svá tři školní léta, se třemi různými Evami (mění každý rok spolužáky) a vždy velice trval na tom, abych to hlavně proboha s nikým neřešila. V jednom případě po čase změnil názor, neb došlo na fyzické násilí. V druhých dvou případech jsme se domluvili na strategii "jasného vyjádření nesouhlasu" (nacvičovali jsme doma modelové situace), s tím, že pokud to nepřestane, i přes jeho nesouhlas to budu řešit s paní učitelkou. V jednom z těch dvou případů to nepřestalo, proto jsem tak učinila, v tom druhém to syn vyřešil úspěšně, i když samozřejmě vztahy s oním Evou má stále napjaté.
Z mé zkušenosti se k tomuhle skoro vždycky váže pocit studu, především z toho, že by se to "mělo někde řešit". To, že to i tak mám řešit, jsem dostala radou od jednoho výborného učitele.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(31.5.2014 15:09:47)
přišla jsem časem na to, že to, zda dítě chce nebo nechce, abych něco řešila s učitelem, je pro mne sice informace, kterou beru v potaz, ale neřídím se jí vždy. někdy musím dítěti říct, že je mi líto, ale tohle že řešit musím. ty jsi dospělá, ty jsi rodič a ty v posledku rozhodneš, co je řešit potřeba
|
| Persepolis | 
|
(31.5.2014 15:17:14)
Kdyby matka nerespektovala moje přání, že tuhle věc si chci vyřešit sama, tak se jí přestanu se svými problémy svěřovat.
|
| Gertruda |
|
(31.5.2014 15:24:42)
Myslím, že se šikanou mají často problémy děti vyznačující se určitou zakřiklostí a zároveň velkou hrdostí. Na tobě jako rodiči je vysvětlit dítěti, že ten vůl není tvoje dítě, že "fňuká", ani ty, že chceš "žalovat", ale agresor a že v takovém případě není na místě hrdost tohoto druhu, ale hrdost na to, že si nenechá ubližovat. Vzhledem k tomu, že se mi dítě svěřilo už třikrát (a až v poslední situaci jsme učitelku nakonec nekontaktovali), tato strategie nám funguje.
|
| Persepolis |
|
(31.5.2014 16:08:40)
Beru to podle sebe, jak bych reagovala já jako dítě.
Jako dospělá bych radila, aby si dítě ten problém pokusilo vyřešit bez zásahu nás dospělých a až kdyby to nezabralo, tak bych zasáhla. Už i proto, aby dítě vědělo, že má v rodine zastání.
Ono jde i o to, že když se s tím to dítě popere, zvýší mu to sebevědomí a pak už se s podobným agresorem bude umět líp vypořádat. Agresor si většinou netroufne na nikoho z koho to sebevědomí cítí, ale vždycky jenom na slabšího.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(31.5.2014 17:16:06)
Persepolis, moje děti se kupodivu svěřovat nepřestaly.
|
| Persepolis |
|
(31.5.2014 17:57:41)
Ráchel, já to chápu. Ty svoje děti znáš, víš co na ně platí.
Já bych to jako dítě nesnesla, naštěstí jsem nikdy nebyla obětí šikany, i když různými konflikty se spolužačkami jsem si ve škole taky prošla. Jednou jedinkrát si byla máma ve škole stěžovat a to když zjistila, že naše družinářka(odporná ženská) z nás tahá rozumy a rodinných poměrech. Nebyla sama, stěžovalo si víc maminek.
S moji dcerou to bylo v pohodě. Ona chodila do místní malotřídky, kde bylo v celé škole 15 dětí a fungovala tam doslova rodinná atmosféra . Sama si nepamatuje, že by se tam kdy vyskytl nějaký otloukánek a nebo naopak agresor. Hádky mezi dětmi tam probíhaly, ale nikdy neměla pocit, že by bylo někomu ubližováno. ptala jsem se jí před chvíli. Už je jí dvacet, takže tyhle věci by už mohla vidět s odstupem.
Na osmiletém gymplu taky žádné problémy nebyly.
|
|
|
|
|
|
|
| Anna Veselá |
|
(31.5.2014 13:19:33)
Violo hranice je tam, kde to poškozenému vadí a znepříjemňuje život, a škodič přesto nemá v úmyslu toho nechat nebo naopak přidává. O frekvenci ani tak nejde. Prostě to holce vadí, hotovo, tečka, z toho bych vycházela.
|
|
| Skapik,Ráďa93,Hanek97,Maty06 | 
|
(31.5.2014 14:38:50)
je to sikana protoze to Janu obtezuje , je to schvalne aby Janu zlobila , v 10 letech to je takto , ve 13 uz to bude typu jak ma hnusne obleceni, velke zuby , hnusne oci , za ty roky dobre mirene 2-3 slova a Jana bude brecet a Eva bude spokojena ....
Vim o cem mluvim u nas to byla Sabina , ve skole se to resilao, nicmene Sabiny matka nespolupracovala se skolou takze to byla newerending story ....
Jedna z introvertnich divek ,na ktere takto sabina od utleho veku vyvyjela natlak byla moje dcera ...
PO tom co odesla na jinou skolu jedna z divek, na kterou bylo utoceno , protoze se prestehovali , prehlasila jsem na jinou skolu i svoji dceru ...
Zaver , dcera dnes v 17 letech rekne ze to bylo peklo a zmenou skoly jsme to emli rsit drive ....Me to tak strasne nepripadalo, a resilo se to az to fakt gradovalo v puberte . Na jine skole dochodila 8 a 9 tridu , dospela , dnes je z ni krasna sebevedoma zena a o zminenou Sabinu , ktera mela reci by si dneska neoprela ani kolo...ale musela dospet , ziskat sebeduveru a to se v takove atmosfere fakt neda ...
Za me zacala bych to resit a snazila se to utnout uz ted , a sikana to proste je , neni to zlobeni nevinne , je to fakt spatne
|
|
|
)
. Urcite bych si promluvila s ucitelkou, jestli by nemohla situaci sledovat a s detmi o siikane pohovorit. Treba to Eve a kamaradkam vystaci a daji pokoj. 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)