slečna Tilly |
|
(18.9.2014 19:22:10) Omlouvám se za název tématu, je možná až moc tvrdý, nicméně pro současnou situaci nejvýstižnější. Poslední dobou zjišťuju, že se mi manžel naprosto zprotivil až znechutil, hodně se na tom podepsala dlouhodobá krize, kterou jsme se všemožně protloukali skoro dva roky. V té době na mě často byl vulgární a hrubý, choval se jako hulvát, jeho vyjadřování o mé rodině raději ani nekomentuju. Dost jsme se tou dobou odcizili a teď, když už se začalo zdát, že krize je úspěšně za námi, zjišťuju že už celkově je to mezi námi o ničem a začínají mi vadit i věci, které jsem dřív přešla s mávnutím rukou nebo jim aspoň nepřikládála žádnou větší váhu (namátkou jeho celková lenost, pasivita a nezájem o rodinné dění, zanedbávání zevnějšku včetně výrazného ztloustnutí, intimní život pod bodem mrazu atd). Odejít asi nedokážu, chtěla jsem to udělat v minulosti už několikrát, ale nikdy jsem z více důvodů nesebrala odvahu, ale zároveň cítím, že takhle už dál žít nechci a nemůžu. Co dál? Jemu je to evidentně jedno a vlastně ani nevím, jestli mu na našem vztahu ještě záleží, to ochladnutí je vzájemné a dle mého s námi zůstává jen z pohodlnosti. Mě už to ale takhle dál nebaví, jsem ještě mladá na to, abych strávila život v něčem, co mě tak ubíjí... Nakonec vlastně ani nevím, co tu od vás chci slyšet Pokud se na to vůbec dá něco říct. Měla jste někdo podobnou zkušenost?
|
Margot+1 |
|
(18.9.2014 19:37:29) "když už se začalo zdát, že krize je úspěšně za námi" - a co způsobilo ten dojem? Protože to asi bude klíčová záležitost, která rozhodne, jestli ještě máte naději.
|
slečna Tilly |
|
(18.9.2014 20:07:02) Začal se chovat slušně, "pomáhat" s dětmi a domácností a občas se i zapojil do nějaké společné aktivity.
|
Hanina | •
|
(18.9.2014 20:28:54) Pomáhat s dětmi? Ony nejsou jeho? A domácnost je taky jen tvoje? Tak ať se tomu nediví. Děti jsou SPOLEČNÉ a domácnost TAKY!!!
|
slečna Tilly |
|
(18.9.2014 20:36:57) Děti samozřejmě jsou jeho, jenže on to bere stylem jakože "ty jsi matka, ty sedíš doma na RD, takže TY se starej a po mně, pracujícím, nic nechtěj", totéž ohledně domácnosti. A na nějaké společné volnočasové aktivity je líný, z 95 % chodím všude s dětmi sama a on vegetí doma u PC nebo TV. S námi se mu nic podnikat nechce, nic ho nebaví.
|
Margot+1 |
|
(18.9.2014 21:03:47) Nějaké zkušenosti s tím mám. Podle mě musí manžel dostat příležitost, aby ti zase imponoval - a to obvykle nezajistí rodinné výlety s dětmi. Co se ti na něm líbilo dřív? Pokud byl fotbalista, měl by se vrátit k fotbalu, pokud měl slušnou kariéru, měl by se věnovat práci, pokud hrál na kytaru, je čas ji oprášit, pokud... dosaď si sama. Bojím se, že si své chlapy často postupně zneatraktivníme samy - tím, že v nich udusíme to, co nás na nich vzrušovalo.
|
Pavla | •
|
(18.9.2014 21:05:54) Margot, souhlas.. Plati to i obracene..
|
|
Filip Tesař |
|
(19.9.2014 9:33:09) Obávám se, že jen v tom to nebude. Hodně se taky mluví o krizi mužství, dnešní době a podobných věcech, ale myslím, že obojí, tedy že ženy mužnost dusí a že nastala krize mužnosti, může úzce souviset s docela prostým jevem.
Člověk je živočich žijící skupinově, a to hierarchicky. Navazujeme rovnocenná přátelství, ale obecně vzato jsme naprogramováni na to, abychom soupeřili o místo na žebříčku. Nejde ani tak o boj kdo z koho, spíš je tam výrazný prvek snahy vyrovnat se společensky výš postaveným. A tady zase nejde ani tak o vládnoucí elitu, jako prostě o starší.
Mnoho společností, které žijí méně individualisticky než je ta česká, a kde zůstává jako fungující společenství zachována lokální obec - společenství sousedů, platívá, že třeba do 18-25 let jsou muži mladíci, kteří musí něco dokázat, aby se mohli oženit (prokázat, že dovedou zajistit budoucí rodinu). Pak řekněme do 40-45 jsou to otcové rodin, kteří zase musí něco dokázat - zajišťovat rodinu, případně, pokud žijí v takovém prostředí, kde se někdy bojuje, jsou to válečníci atd. Starší tak do 60 jsou pak ti, co rozhodují o společných věcech, nemusí moc dokazovat třeba fyzické schopnosti, ale o to víc musí prokazovat třeba úsudek nebo rozvahu (ještě starší, co už fyzicky výrazně slábnou, stojí někde ještě výš, někde naopak níž, cení se hlavně jejich zkušenosti, ale každopádně, ať už je tahle věková skupina ceněna tak či onak, hodně osobní postavení závisí na tom, kam se člověk dopracoval předtím).
Ambicí bývá dostat se mezi váženější v té skupině "v nejlepších letech", těch cca 40-60 letech věku. Uzavření v hnízdečku tomu nepřeje, uvolnění lokálních vazeb tomu nepřeje, rychle se měnící prostředí, které znehodnocuje mnoho zkušeností a ubírá na úctě ke starším (a tedy i snaze se jim připodobnit) tomu nepřeje. Ožení se, manželka se stará, není potřeba se už dál snažit, nastal konec osobního vývoje. Ženy, které se starají o domácnost, jsou víc v kontaktu se staršími ženami. Ať už je to kontakt jakkoli konfliktní, zůstává tam ten prvek snahy vyrovnat se, osamostatnit, překonat, určitá ambice, zkrátka nějaký podnět k další snaze.
|
Margot+1 |
|
(19.9.2014 10:29:11) Filipe, to je zajímavý pohled a vysvětluje to i ten obrat, jak podobně demotivovaní, "líní" zázračně pookřejí ve chvíli, kdy zakládají novou rodinu s jinou ženou. O prospěšnosti života v širším společenství jsem přesvědčená a jsem vděčná za to, že u nás alespoň na základě sousedství něco takového funguje. Spousta žen se ale bojí "pustit" svého chlapa a koneckonců i sebe "ven", protože navazování bližších vztahů vnímají jako potencionálně nebezpečné.
|
|
|
|
|
|
slečna Tilly |
|
(18.9.2014 20:37:34)
|
|
|
|
|