| Tatramelka+3 | 
 |
(11.12.2014 12:22:27)
Ahoj,
shleda jsem dneska prvni cast a zatim se mi to jevi jako zajimave. Mate tu nekteri zkusenosti? Absolvovali jste seminar a nebo shledli vsechny dily?
Ze vsech knizek co jsem kdy precetla a na vetsinu jsem dostala tipy tady, tak mi nejvice sedlo RabR a pak tak Rebeca Wild - Svoboda a hranice, laska a respekt. Z kazde jsem si neco vzala a hodne dlouho nam to vyhovovalo a vlastne vyhovuje, jen se proste v zivote dostavame i do slozitejsich situaci a citim, ze posledniho pul roku se prestavam mit pod kontrolou a je mi to lito. Kdyz se dostanu do stresu, ztracim pudu pod nohama. Jsou veci, ktere ne vzdy muzeme ovlivnit a nebo nezaviseji jen na nas, bohuzel. Je mi lito, kdyz to pak odnaseji chudaci deti, ale obcas se proste necham celou situaci unest a tak jsem si dneska pustila neco na povzbuzeni. Potrebuji jeste mesic prezit v prechodnem rezimu .
|
| úča | •
|
(11.12.2014 12:35:06)
Neznám tu metodu (NEvýchovu nebo jak se to jmenuje), jenom ti chci říct, co vím jistě, že úhelná chyba na straně vychovatele je přesvědčení (snaha) "držet věci pod kontrolou".
Tím nemyslím nedělat nic a nechat děti vlát ve větru, ale to, že nikdy nemáme vše pod kontrolou, co se týče moci nad druhými lidmi (výchova), tak ani menší část. O kontrolu nejde, ani ne o kontrolu nad sebou, základní kámen ve výchově je příklad, přičemž to, jak řeším situace, kdy je všeho na mě moc, je jeden z důležitých příkladů.
Mezi krajními variantami úpornost kontra lajdání je podle mě lepší lajdání, obojí dává blbé výsledky, ale úpornost kromě toho ještě neurotizue.
To jen na okraj, jestli ti to třeba připadá jako blbost nebo tak něco, tak se předem omlouvám.
|
| JaninaH |
|
(11.12.2014 12:38:20)
Účo, to je moc pěkně řečeno a je to pravda 
|
|
| Monty | 
|
(11.12.2014 12:40:02)
Mrkla jsem na stránky.
Podle mne je každá křeč špatně. "Ó, co budu dělat, mám dítě, co když ho nějak poškodím svým postojem, musím si rychle něco načíst."
Je takovej problém být sám sebou? Proč tolik lidí dělá na dětech nějaký přiblblý experimenty?
|
| white | 
|
(11.12.2014 12:45:22)
Monty
|
|
| Alraune | 
|
(11.12.2014 13:52:35)
Asi tak.
|
|
| CisloPi | 
|
(11.12.2014 18:38:21)
Přesně - řekla bych, že civilizace míří k zániku :-(. Generace před námi vychovávaly děti bez příruček, třeba ne "správně", ale nevymřeli jsme. Teď je spousta zaručených návodů a my jsme ochotni za to solit těžký prachy... Tím netvrdím, že jsou popisované metody a styly špatně, ale co je moc, to je příliš.
|
| Epepe | 
|
(11.12.2014 19:16:29)
Generace před námi vychovávaly děti bez příruček, třeba ne "správně", ale nevymřeli jsme.
Hm, třeba takovej Jan Ámos ti do toho moc nezapadá.
|
| CisloPi |
|
(11.12.2014 20:10:39)
No jo, myslíš, že by dneska měl taky videokursy ? Zase, kdo jeho dílo v minulosti opravdu znal? A kdo ho zná dneska?
Pro případné zájemce: http://muj.optol.cz/richterek/lib/exe/fetch.php?media=didaktika.pdf
|
|
|
|
| Esthe | 
|
(14.2.2015 16:37:48)
Ano, přesně tak, pro spoustu lidí je obrovský problém být sám sebou. Jsme vychováváni v tom, jací bychom měli být. Máme návody na všechno - každý jiný, a pak jsme v tom ztraceni.
I to jak najít sebe se ve Výchově nevýchovou učí - absolvovala jsem celý kurz před rokem a byla to nejlepší investice mého života. Nejen kvůli dětem, především kvůli sobě.
|
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.12.2014 12:53:09)
Uco, libi se mi co jsi napsala a je na tom pekny kus pravdy.
Monty, vyrostla jsem pod hodne autoritativni taktovkou a dlouho si neuvedomovala, ze se necham lidmi vlacet, ze nejsem sama sebou, ze se nemusim citit za kazdou cenu vinna. Pomohla mi az prace s psychologem uvedomit si a delat veci tak jak chci ja. Je to hodne dlouha cesta a kdyz se dostanu do vetsiho presu a tim presem treba neni to, ze nemam doma uklizeno a navareno, zacinam se ztracet. Ja vim, ze lide mohou pracovat na sve zmene. Ale je to asi jako s alkoholikem... dobry, dobry, dokud je vsechno pod kontrolou, pak kdyz se zacne zem otrasat, je tezke nesahnout po lahvi. Nekdy mame v sobe zaryte nejake vzorce, ktere se nam samotnym nelibi.
|
| adelaide k. | 
|
(11.12.2014 12:55:33)
Tatramelko, uvědomovat si to je půlka úspěchu
|
|
| úča | •
|
(11.12.2014 12:59:10)
Je to těžký, taky jsem vyrostla s rodiči, kteří dodnes žijí v permanentní panice "držení kontroly". Každý má něco naloženo, s čím se musí prát. Ale vidíš na tom, jak strašně moc účinkuje pouhá nápodoba, i když se s ní dávno rozumem neztotožňuješ.
|
| Monty |
|
(11.12.2014 13:01:23)
Hm, moje matka žila a žije v domnění, že děti jsou něco jako záklaďáci na vojně a musí plnit rozkazy.
Už jako dítě jsem věděla, že je to blbě, takže to nedělám.
Mmch., matka se normálně hroutí z toho, že od velmi útlýho věku používám v konverzaci se synem slovíčka "prosím" a "děkuji", protože podle ní se dětem prostě rozkazuje.
Na druhé straně ale sama vidí výsledek, protože je sice divná, ale není úplně blbá. 
|
| úča | •
|
(11.12.2014 13:03:38)
Ano. A co z toho pro mě plyne? Neobhajuju ani tvoji matku ani hulvátské chování k dětem, pokud to tak vyznělo, omlouvám se za nesrozumitelné vyjádření.
|
| Monty |
|
(11.12.2014 13:05:19)
Nesrozumitelně jsem se vyjádřila já, účo.
Plyne z toho, že ne každý musí nutně opakovat chyby svých rodičů, naopak by si z nich měl vzít ponaučení a nedělat svým dětem to, co sami jako děti nesnášely.
|
| adelaide k. |
|
(11.12.2014 13:07:05)
A dělá pak spoustu jiných zcela svých vlastních chyb
Nicméně já myslím že nikdo není takový borec aby mu nebyl k užitku jiný pohled, minimálně k zamyšlení.
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.12.2014 13:15:33)
Citim, ze jsme v tomto pohledu nastavene na podobne note.
Naprostou vetsinu toho co jsem zde popsala jsem dokazala prekonat a preprat v sobe. Tesi me, kdyz vidim jak deti reaguji na urcite situace a mohu porovnat s tim, jak jsem se chovala ja.
Me ale proste z hlavy nenapadlo premyslet o situaci z pohledu ditete a nebo treba z pohledu kolegy v zamestnani. Moje mama tak nikdy nepremysli. Proste pokud jsi normalni, tak ti to dojde!
|
|
|
| úča | •
|
(11.12.2014 13:12:42)
Já jsem ale nic takového neříkala. Říkala jsem, že běžně na lidi velmi silně působí pouhá nápodoba, často víc, než by člověk pokládal za možné.
NA tebe možná nepůsobí, dalo by se to předpokládat vzhledem k tomu, že u tebe je všechno jinak než u ostatních lidí. Kromě toho to skutečně není nic, co by nebylo možné.
|
|
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.12.2014 13:08:20)
No Monty, me bohuzel PanBuh tolik nenadelil a poprve jsem se postavila rodine az kdyz jsem cekala sve prvni dite a chtela ho porodit tam, kde jsme meli tatinka. Od te doby valcime neb moje mama je presvedcena, ze cokoliv delam ja a nebo moje deti, tak to vsechno ridi tatinek. Proste si ani omylem neumi predstavit, ze bych ja a nebo moje deti dokazali myslet vlastni hlavou.
Nechci aby deti prevzaly tenhle model, nechci se tak chovat, nechci vsechno vedet a znat a predpovidat. Nechci pouzivat fraze, ktere se mi automaticky vyderou na jazyk jamile se objevy problem. Nechci mit oci v sloup pokazde, kdyz se po mne neco chce... .
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(11.12.2014 13:17:36)
Tatramelko,
o tomhle jsme hodně diskutovaly s kamarádkou, s kterou jsme chodily na kurs RaR. Došly jsme k tomu, že zpočátku je nevyhnutelné, že člověk ve stresu nebo v náročnější situaci sklouzne ke "starým vzorcům". Důležité je si to uvědomovat a snažit se, jak to jen jde, používat ty "nové vzorce" a zvyknout si na ně. To půjde.
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.12.2014 13:35:34)
Souhlasim a mam osobne vyzkousene a jsem s vychovou svych deti spokojena a myslim si, ze to mam i celkem srovnane a vyzkousene co nam jak funguje. Nechtela jsem se tu nejak moc rozepisovat, spis me zajimalo, jestli to nekdo dokoukal a co pozitivniho ci negativniho si z toho odnesl. Ja si to urcite odkoukam, ja totiz prectu i tu nejblbejsi knizku o vychove a i kdyz neni zrovna ctiva a nebo se s ni neztotoznuji, tak mi chce nechce proste neco da.
Me je proste lito, ze jsem u svych kluku nikdy nepouzivala takovy ty fraze, ze zlobej, nebo takovy to "Vidis, cos provedl!" "Ty jsi hroznej!" Nemyslim, ze by se tim hroutil svet, ale svoji zivejsi holce to proste obcas reknu a pak me to mrzi, protoze zpravidla ty situace nejsou vlastne jeji vinna. Pouta pozornost a nekdy ma na to svate pravo! Prestehovali jsme se s manzelem do zahranici, kuli jeho praci, neni to poprve, putujeme takto uz leta, co dva roky jine bydleni. Jen tady je to proste porad na vode, co tri mesice resime co s nami bude, zamestnavatel nas udrzuje v permanentnim stresu, na druhou stranu jsme tu prvne umistili nase ditko do skolniho zarizeni a jsme s nim nadmiru spokojeni a klukovi se naramne dari. Nicmene pro mne to pohoda neni, uz rok jezdim nakupovat nove cejchy do vzdalene IKEI, ale pak si rikam, na mesic to nema cenu, pak se situace zase rozstipne a posunou nam odchod o 2 mesice. Bydlime v peknem byte, ale je maly a potrebujeme nutne jeste jednu mistnost a jeste jednu koupelnu, neni to neresitelne, ale na mesic nam nikdo smlouvu neda a na rok si nic predpatit proste nemuzeme dovolit. Takhle to placame uz druhym rokem. Ale od ledna uz snad budeme na novem miste, za novych podminek. Ale musim prezit ten mesic, vanoce, stehovani, donedavna jsem resila nove bydleni, skoly atd..Hodiny u mailu a v byte bordel jak v tanku, manzel uzavira projekty a pripravuje navazujici praci, tak ze je vecne v cudu a nebude to lepsi do konce roku nez preda firmu. Vim, ze jsou mnohem horsi veci na svete (smrt, vazna nemoc atd.), ale proste se nam toho za posledni rok seslo hodne najednou a ja mam pocit, ze to nevydrzim az do ty faze nez si sednu do zarizeneho, vybaleneho bytu, dite bude ve skole, manzel v nove praci, malosi si pod mejma nohama budou vesele hrat s masinkama a ja budu srkat kavu a nebudu myslet vubec, ale vubec na nic a nebo se budu tesit na vikend.
...proste abych se dobrala k tomu zminenemu videu na Nevychove, me to proste hodne uklidnuje a pripomina mi to, co mam delat, kde je moje cesta.
|
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(11.12.2014 12:54:25)
|
|
|
| Monty |
|
(11.12.2014 12:46:37)
...osobně si myslím, že nejlepší výchovnou metodou je osobní příklad, vše ostatní je nadbytečné...
Juliett,
|
|
| JaninaH |
|
(11.12.2014 12:52:48)
Ovšem problém je, že ne každý dokáže být příkladný
|
| Monty |
|
(11.12.2014 12:57:44)
Janino,
asi jde o to, co si pod tím představuješ.
On totiž nikdo není furt a za všech okolností příkladný, nejsme banda Mirků Dušínů - jsme lidi. A děti jsou taky lidi. Tudíž mají stejně jako my "právo" být otrávené, naštvané, rozmrzelé, třeba i někdy vzteklé. Osobně vidím největší chybu v tom měření odlišným metrem. Mně když se nechce, tak se mi nechce a normálně to dítěti oznámím, stejně jako to on oznamuje mně. Nemá z toho žádný trauma a nežije v iluzi, že je rodič otrok a vykonavatel jeho příkazů. V podstatě si může dělat co chce a kupodivu toho nikdy nijak nezneužil a řekla bych, že je velice slušnej, ohleduplnej a příjemnej chlapík, i když je samozřejmě někdy "na ránu" - ale sakra, kdo z nás dospělých ne? Copak my všechno děláme dobře, ochotně, s úsměvem na tváři?
|
|
| adelaide k. |
|
(11.12.2014 13:05:22)
To není úplně o výchovných pravidlech.
|
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.12.2014 13:00:36)
...a proto jsem svuj dotaz smerovala lidem, kteri s tim maji zkusennosti. Je nas proste takova parta co tyhle knihy cteme a diskutujeme.
Pro me je treba prirozene uvarit rajskou, taky me to nikdy nikdo neucil, okoukala jsem to a mam pro vareni cit, mamka ji mela vzdycky vybornou i moje rajska je vyborna, jako ta jeji. Poznala jsem ale lidi, kteri vychovali sve deti jinak, cestou, ktera se mi libila a prisla mi srozumitelnejsi nez to co panovalo u nas doma. Nemyslim si, ze jsem spatne vychovana, jen proste bych chtela delat nektere veci jinak...
|
|
|
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)