| Rozállie | 
 |
(12.1.2015 10:29:12)
Poprosím vás o nápady, jak být nejlépe nápomocná mladinké vdově v její strašné situaci. Má roční dítě, je těhotná a čerstvě ovdovělá  . Nejsem příbuzná, spíš stará známá. Sama jsem z toho v šoku, ale je mi jasné, že pro holku to teď bude očistec. Mám ale vygumováno, jak pomoct, neumím být vlezlá, a ona si neumí o pomoc říct (asi pochopitelné). Zas ale si umím představit, že aktivní blbec je horší, než ...
Poradíte?
|
| Silvie03 | 
|
(12.1.2015 10:39:01)
Co znamená "stará známá"? Jak často se vídáte? Jste z jednoho města?
|
| Rozállie |
|
(12.1.2015 11:09:41)
Nejsme z jednoho města, tudíž nemůžu nabídnout úplně časté hlídání. Zatím komunikujeme po netu, je to hodně čerstvé.
Dlouho jsme se neviděli, nevím, jak to má s rodinou manžela,sama nemá příliš funkční rodinu, o maminku přišla, když byla malá. Život se s ní teda nemazlí.
Děkuju za vaše zkušenosti, je to rozhodně inspirující.
|
| :-) zaregistrovaná | 
|
(12.1.2015 12:49:28)
a také respektovat její smutek a nesnažit se jí rozveselit "za každou cenu". Pomoci spíše s praktičnem - ohlídat dítě, uvařit, zařídit pomoc ohl. odvozu do porodnice atd., pohlídat starší dítě, až bude s mladším u dr., apod.
Přistupovat s pokorou a myšlenkou, že někdy cesta do pekel bývá dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Nedávat rady, co by měla ona dělat, ale nechat jí dozrát, až toho bude schopna. Zkusit jí provázat na odborníky v pomáhajících profesích (psycholožka, kněz).
Držte se, holky, pomoci určitě můžete.
|
|
|
|
| :-) zaregistrovaná |
|
(12.1.2015 10:42:11)
na internetu se dají najít doporučené postupy a návody pro komunikaci, i informace o fázích prožívání takto stresující situace. Neznám reálnou situaci, takže se nedá poradit nic konkrétně. Otázka je, co můžeš ty nabídnout, jestli vdova má fungující svojí rodinu, je v tom příběhu hodně proměnných.
|
|
| Pam-pela | 
|
(12.1.2015 10:43:29)
Jsi hodná, ale obávám se, že jakoby "všechno zvnějšku" je stejně málo  .
Diskrétně účast....ale tady jde o to, zda je paní extrovert, nebo introvert. Extrovert bude mít větší potřebu sdílení, introvert nebude možná chtít mluvit nebo mít kolem sebe lidi třebas vůbec.
Nabídnout se a pohlídat dítě, kdyby chtěla "utíkat do spánku" nebo zajít k nějakému terapeutovi..
Stalo se mojí mamce, mně byl rok a kousek...účast druhých ji rozhazovala, chtěla být s tím vším sama (a nikdy se s tím zcela nevyrovnala, držela to v sobě celá desetiletí)....je to prostě kus od kusu.
Achjo....
|
|
| *Hanka* & Lucinka | 
|
(12.1.2015 10:46:58)
trochu jiná situace ale...
Mojí mamce měsíc před mým narozením zemřela maminka. Babička, která se na mě moc těšila, která si plánovala jak mě bude hlídat atd.
Babička bydlela s našima v bytě a kamarádila se zhruba stejně starou sousedkou.
Sousedka tenkrát přišla za mamkou "holka, mámu ti nikdy nenahradím, ale kdykoliv budeš potřebovat tak ti ráda se vším pomůžu"
Měla jsem tu nejlepší "babičku" co jsem si mohla přát. Jen jsem jí říkala teto.
Hlídala mě o prázdninách na naší na chalupě, doma jako nemocnou, nikdy jsem nemusela spát ve školce, vyvářela dobrůtky, pekla buchty a lívance, chodila se mnou na hřiště i na výstavy. Mamce pomáhala žehlit, mamka jí zato prala, protože jsme měli automatku, taťka jí vymaloval byt a opravil co bylo potřeba. Prostě jsme fungovali jako normální rodina s babičkou.
Zemřela když mi bylo asi 12 let.
Prarodiče od taťky se o nás (s bráchou) nikdy nezajímali. Brácha už tolik štěstí neměl, taky ho občas pohlídala a hrála si s ním, ale - jemu byli 3 roky když teta zemřela a ty poslední 2-3 roky už nebyla tak vitální.
Tím jsem si zavzpomínala a dostala se trochu jinam - ale chtěla jsem tím říct, že možná by nebylo úplně od věci té paní prostě říct, že bys jí chtěla být užitečná, neobtěžuje tě to, nic za to neočekáváš a budeš to dělat moc ráda, jen máš strach a nechceš být vlezlá. Ať si sama řekne jakou pomoc by uvítala - hlídání nebo pomoc něco zařídit, připravit na miminko, třeba i pomoct složit postýlku. Třeba bude potřebovat hlídání až bude v porodnici, pak by bylo dobré, aby si na tebe to roční dítko zvyklo.
Nevíš - třeba má okolo sebe rodinu svou a i od manžela a pomoc opravdu nepotřebuje. Nebo je naopak na všechno sama a uvítala kdyby jí někdo ulevil.
|
| vlad. | 
|
(12.1.2015 10:52:06)
Hanko, moc hezky napsáno
|
|
| withep | 
|
(12.1.2015 11:00:48)
To je pěkné 
Taky si myslím, že je nejlepší vyjádřit účast a skutečnou ochotu pomoct. Nejlépe nabídnout konkrétní pomoc - pohlídat dítě, nakoupit, uvařit... Ono asi hodně lidí napadne, že by pomohli, ale pak se nenabídnou, aby ji nerušili a nebyli vlezlí. A nebo někteří řeknou "kdybys něco potřebovala...", ale to může znít nepřesvědčivě, jako že to říkají jen ze slušnosti. Prostě být nablízku a k dispozici. Já bych asi chtěla být sama, ale právě proto by mi pomohlo, kdyby mi občas někdo pohlídal dítě. A možná bych časem našla potřebu i si s ním povídat, sdílet...
|
|
|
| Miri30 | 
|
(12.1.2015 10:47:31)
Také záleží jaké má zázemí v širší rodině. Po psychické stránce - takto těžko poradit. Po materiální stránce - hlídání dětí apod., pomoc v domácnosti (tzv. mužské práce), pokud je potřeba. Problém může být i finanční zabezpečení rodiny, protože vyřízení vdovského a sirotčího důchodu trvá měsíce.
|
|
| Persepolis | 
|
(12.1.2015 10:49:54)
Když ovdověla moje matka, já byla tenkrát roční, tak potřebovala někoho, kdo by jí pomohl s péči o mne, jelikož na to neměla vůbec sílu a asi potřebovala nějaký osobní prostor, aby si mohla v klidu truchlit. Pak potřebovala na čas změnit prostředí a tak odjela asi na měsíc k příbuzným, kteří ji u sebe ochotně nechali a starali se o ní. Takže z toho bych usuzovala, že potřebovala hlavně silnou podporu rodiny. Jestli tu rodinu nemá, tak bych jí nabídla, alespoň to občasné hlídání.
Netuším, jak moc si jste blízké.
|
|
| Luiza | 
|
(12.1.2015 11:22:20)
Prosla jsem si tim a ze zacatku jsem mela pocit, ze nejak vse zvladam a pomoc odmitala, ale postupne ubyvaly sily a take ubyvalo lidi, co nabizeli pomoc. Take jsem neumela prijimat pomoc, ale to jsem se postupne naucila respektive me to naucili ti, kteri opravdu stali o to pomoci.
Ze zacatku pomohla hodne pomoc v domacnosti - obcas nekdo prinesl uvarene jidlo, nakup. Hlidani deti obrovska pomoc.
Pomahali i lide, ktere jsem pred tim prakticky neznala, a ted mam o to vice pratel.
Nebala bych se byt vice vlezla, protoze clovek to prijima lepe, nez kdyz kolem nej chodi lidi jako kolem horke kase a nevi, co maji udelat, rict a vlastne cekaji na to, ze jim bude receno, co je potreba. Jenze davat jeste pokyny ostatnim, co je potreba je dalsi vysilovani.
|
| Nisa | 
|
(12.1.2015 11:24:12)
H.rozinko můžeš se mi ozvat na e-mail pod nickem? Jsem s ní taky v kontaktu. Spojíme síly?
|
| Rozállie |
|
(12.1.2015 11:28:55)
Poslán mail 
|
|
|
| Rozállie |
|
(12.1.2015 11:31:25)
Luizo, ano, tak si také myslím, že to probíhá, že pomocníků pomalu ubývá (taky už mám nějakou zkušenost). Tak se zatím držím spíš vzadu a naslouchám.
|
| Sio |
|
(12.1.2015 11:36:40)
Pohlídat děti, vytáhnout ji z domu/bytu, vymýšlet program - pokud máte obě malé děti, jet spolu na chatu, přespat u ní, pozvat ji k vám na noc, pokud máte nějaké společné známé, koupit hromadně lístky do kina, divadla, vyjíždět dál od domova. Nejhorší jsou dlouhé večery a víkendy o samotě, v domě, kde byla s manželem, a najednou je tam sama s dítětem, které vlastně ještě ani nemluví.
|
|
| Louisa Z. | 
|
(12.1.2015 21:03:13)
Byla jsem v té situaci před 4 roky. Nejhorší jsou večery a noci - to je samota asi nejhorší - i přesto, že má člověk vedle sebe dítě - ten dospělý člověk vedle schází. Schází taky úplně obyčejná možnost vybrečet se někomu na rameni. Což myslím doslova a do písmene - ne se jen vykecat, ale prostě ten fyzický kontakt s kámoškou. Takže bych asi nabídla, jestli můžu přijít/přijet večer na kafe, což asi přijme spíš, než když ji budeš zvát domů - s ročním děckem a těhotnou. A při tom rozhovoru se nestydět fyzického kontaktu - obejmout ji a nechat pobrečet na rameně. Nerozebírat, nesnažit se za každou cenu něco říct. A z toho jejího povídání určitě vyplyne, jak se dá pomoct jinak - třeba řeší, co s ročním dítětem až půjde do porodnice, může být dost i ve finanční tísni, protože pokud třeba měli jeden účet psaný na manžela, tak do skončení dědického řízení (což trvá řadu měsíců) může být bez peněz - tak třeba nějaká krátkodobá finanční výpomoc než se k těm penězům dostane...
Mně strašně moc pomohla kámoška, která se ke mně na 14 dnů nastěhovala i s dítětem. Vůbec nebylo důležité, jestli umyla nádobí a nebo nakoupila, ale že tu prostě a jednoduše byla - děti se spolu zabavily, já se vybrečela.
|
|
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)