withep |
|
(28.5.2015 5:44:03) Mami, nezlob se, musím končit, ahoj.
|
Kudla2 |
|
(28.5.2015 7:58:29) To je asi fakt, ale já se přiznám, že jsem na tohle byla zbabělec, zvlášť když jsem věděla, že ten člověk je úplně sám a nikoho jiného, s kým by mohl povídat, nemá. To jsem to típnutí nedala, ale "vrátilo" se mi to tím, že jsem při zazvonění telefonu od tohoto člověka vyvracela oči v sloup a už jsem na ty telefonáty byla úplně alergická.
Na jedné straně to bral člověk jako "dobrý skutek", na druhou stranu to byl velkej opruz, a výčitky svědomí kvůli tomu ani nemám proto, že ten dotyčný vůbec nechtěl vědět, jak se máme a co děláme my, byl nejspokojenější, když mohl třeba hodinu a půl mluvit o sobě, přičemž to byly totální banality typu co měl k obědu.
Věděla jsem, že tohle jsou věci, který normálně řekneš tomu, s kým žiješ, tenhle člověk nikoho takovýho neměl a brala jsem to tak, že to někomu říct potřebuje, ale stejně se na rovinu přiznám, že v týhle intenzitě a spojený s nezájmem, co ten druhej, mě to otravovalo.
|
withep |
|
(29.5.2015 14:24:59) Ano, banality, co měla k obědu, včetně toho, jak si je uvařila (na rozdíl od toho, jak je vařívá obvykle, a proč), koho potkala, když šla k tomu nakoupit suroviny, a rodokmenu dotyčného až do šestého kolena... Nekonečné souvětí, kdy se z každé vedlejší věty vyděluje další vedlejší věta a hovor se zpátky k původní dějové linii (co bylo k obědu) vrátí jen díky mým opakovaným skokům do řeči...
No a potom (po čtvrt hodině, delší hovor bych nepřežila) se někdy i objeví otázka, jak se máme my, která teda ani jako moc otázka nezní, ale vzpomínám si na jeden hovor, kdy jsem po tom monologu suše odvětila, že jsem s kojencem v nemocnici, kam nás v noci s akutní laryngitidou odvezla rychlá. To pak mamka taky trochu lapala po dechu :)
|
|
|
|