Brunhilda |
|
(1.7.2015 8:30:44) Jedno moje dítě by strašně rádo na nějaký nástroj hrálo, bohužel ale nemá hudební vlohy :-(. Rok zkoušel klavír, pak doma pod mým dozorem flétnu, ale on vůbec neslyší, když zahraje jiný tón a neudrží rytmus, takže z toho vychází neposlouchatelné tóny. Druhé dítě má hudební nadání, jako předškolák chodil zpívat - tam jsem ho tedy zapsala já v domnění, že pak přejde do hudebky a bude mít nějaké "základy" (myšleno kontakt s hudbou). Je ale šíleně líný a nerad se předvádí, takže na nástroj bychom ho museli nutit a to jsem nechtěla. Nerozvíjí se tedy vůbec, hrát na nic nechce, nezpívá. Pokrokem je, že začal aktivně vyhledávat hudbu k poslechu (je mu 12). Má rád orchestrální skladby různého druhu, pop neposlouchá vůbec. A třetí dítě je taky amuzikální.
Přiznám se, že mě mrzí, že se u nás hudba nepěstuje.
|
Brunhilda |
|
(1.7.2015 8:35:45) .. A ještě se přidám s dotazem. Nejstarší syn by se rád naučil hrát na kytaru pár akordů, aby mohl brnkat u táboráku. Nechce se mi do toho, myslím, že bude jen zklamaný. Zpívá falešně, neudrží rytmus. Kytaru doma máme, naučit bych ho akordy teoreticky mohla.
Co myslíte, mám se do toho vůbec pouštět?
|
Kudla2 |
|
(1.7.2015 17:09:54) Brunhildo,
určitě mu to dopřej, třeba budeš příjemně překvapená, a i když mu to nepůjde, tak z toho pořád může mít radost.
|
Brunhilda |
|
(2.7.2015 8:30:28) Kudlo, to si právě nejsem jistá. Flétnu občas vytáhne, prohlásí "už jsem všechno zapomněl", pak půl dne trénuje jednu písničku a jelikož se "neslyší", tak je spokojený, že to zvládl. Pak to zase na půl roku strčí do šuplíku. - neškodné ;-) Jenže na tu kytaru by rád hrál před ostatníma na táboře a on fakt není schopný poznat, že se to nedá poslouchat. Je mi jasný, že bude mimo rytmus a navíc zpívá falešně. Tak fakt nevím, co by z toho vyšlo.. A toho se právě bojím - on bude doma trénovat, pak to vytáhne v oddíle a... Fakt nevím, co bude po "a". Trapas, zklamání? Mám mu říct na rovinu, že si může brnkat pro sebe, ale pro ostatní to nebude k poslechu? Vlohy fakt nemá. V tomhle je bohužel po babičce, která i příšerné pazvuky vnímá naprosto stejně jako výbornou hudbu. Když si vzpomenu, jak koupila kdysi nějaké piánko, které nejenže hrálo falešně, ale každý "tón" měnil výšku a skřípot při jednom zaznění, já jsem fakt trpěla a zacpávala si uši (pak jsem odešla, to se nedalo) a ona to tam klidně celý den poslouchala... Syn je přesně takhle "hluchej".
|
|
|
|
|