sun 15 |
|
(10.9.2015 13:27:56) Jsem zlá matka , teda ne pořád , ale když se mi něco stane v práci nebo kdekoliv a do toho mě naštve jedno z dětí , tak to vždycky slíznou s plnou páradou. Když jsem naštvaná , tak stačí aby neposlechli a nebo odsekli a mě to ,, jakoby ,, donaštve do maxima a fakt se dá říct, že to slíznou i za předchozí věci . Nenávidím se za to , ale neumím se nějak ovládat , např včera mě naštvali v práci a dcera nějak držkovala u uklidu a už to bylo , kdybych byla v pohodě a nenaštvali by mě v práci a nebyla bych nervózni vzala bych to asi jinak . Máte to taky někdo ?
|
Kalali |
|
(10.9.2015 13:35:25) Mám to taky tak. Jsem jak nášlapná mina. Jak se to spustí, tak to nejde zastavit. Jsem na sebe naštvaná hned jak začnu startovat. Poslední dobou se učím odejít, jakmile cítím, že zvyšuju hlas a vrátit se, až budu klidná. Přesně tak, jak to doporučuju dětem. Někdy to funguje. U nás je spouštěč taky zpravidla úklid, když do něčeho šlápnu, když děti nemají do školy něco, co jsem jim 3x připomínala, ale nešla fyzicky zkontrolovat, jestli to tam daly, apod. Nikdy jsem taková nebývala, tak doufám, že až budu mít lehčí období a budu spokojenější, že ze mě zase bude ta ženská, co jsem byla.
|
|
Epepe |
|
(10.9.2015 13:38:11) Jasně. Myslím, že je to přirozené. Jen to nesmí překročit únosnou mez. A vždycky máš možnost se pak dceři omluvit ...
|
|
Zd a tři |
|
(10.9.2015 13:41:36) Jo. Nevím, co s tím. Počítat do desíti, na to si v tu chvíli ani nevzpomenu....
|
|
Ivka3 |
|
(10.9.2015 13:42:44) Měla jsem to taky...dřív, ted už velmi výjimečně, asi s přibývajícím věkem...vždy mě pak ničily výčitky, takže se hooodně ovládám a raději si zchladím žáhu na dotyčném než na dětech
|
|
Mapat |
|
(10.9.2015 13:42:48) Bohužel to mám taky. Už v té chvíli, kdy řvu, vím, že je to špatně, ale nedokážu se zastavit. A bohužel s přibývajícím věkem se zhoršuju, myslela jsem, že budu mít větší nadhled, budu vyklidněná, a jsem naopak větší cholerik. A nejvíc se vytočím, když už něco říkám počtvrté a bez efektu A dítě mi ještě vytýká, že křičím. Ale dokud jsem mluvila klidně, tak se nic nedělo, pak to začne lítat.
|
Mamča + 4 ♥ |
|
(10.9.2015 13:45:30) celý přesný můj popis....
|
|
Mikita.miki |
|
(10.9.2015 14:14:17) mapat, včera sem už fňukala zavřená na záchodě, že sem neměla mít děti tak brzo, že sem na to moc mladá, že první v těch 35 by bylo ideál, že už bych byla trpělivější, měla nadhled.... teď si mi vzala naději, že jednou pořídíme čtvrtý a já budu klidná a nekřičící matka
|
Mapat |
|
(10.9.2015 14:19:42) Mikito: možná jsem divná já, hříčka přírody Já tak trochu podezřívám mého cholerického manžela, že přispěl ke změně mé osobnosti. On jak furt řve, tak já pak musím taky, aby mě vůbec vnímal
|
Mikita.miki |
|
(10.9.2015 14:23:19) já mám chlapa flegmouše a dřív sem vůbec neřvala, jen co mám děti. a taky ho z toho budu částečně vinit - on nic neřeší a všchno je na mě
|
|
|
|
Randomka | •
|
(10.9.2015 18:17:16) Tohle k tomu tak úplně nepatří a asi to není tvůj případ, ale viděla jsem u své tety (a mnoha dalších matek), že si mi hodně často stěžují, jak ten jejich syn/dcera je vůbec neposlouchají, že jim to musí říct 4x a furt nic a pak když jsme byli na jedné rodinné sešlosti, všichni se bavili jeden přes druhýho, malýho si pochopitelně nikdo nevšímal a já jsem se schválně dívala a napočítala jsem, že se svojí mámy 9x!!! na něco zeptal a ona stále naprosto ignorovala, i když jí už pak začal tahat za rukáv, teprve potom se na něj otočila a "no, co je??" a hned se zas bavila s babičkou. To jenom že je potřeba se na to dívat i takhle.
To že někdo vybouchne je sice blbý, ale všichni jsme jenom lidi. Nejlepší asi je si o tom někdy v klidu a racionálně promluvit, vysvětlit aby to ty děti pochopily, že je maminka prostě někdy naštvaná, oni to vezmou a třeba si pak budou i samy dávat větší pozor.
|
|
|
Mamča + 4 ♥ |
|
(10.9.2015 13:43:35) Sun.., nejso v tom sama.., mám to stejně. taktéž včera to slízla jedna z dcer a dnes ráno další. ALe tam to vygradovalo dlouhodobou neposlušností a schválností.
|
|
Drop |
|
(10.9.2015 13:49:31) proto je dobré, když matka nemusí chodit do práce, pak mají děti pohodu
|
Katka a 2 výrostci |
|
(10.9.2015 19:15:42) Já byla prave nervní a vybusna matka dokud jsem se nevrátila do prace. Pak už to šlo. ..na deti se moc těším a hromadu věci jim odpustím a toleruju.Kazdej jsme jinej.
|
|
vertigo |
|
(10.9.2015 21:12:18) "proto je dobré, když matka nemusí chodit do práce, pak mají děti pohodu"
To si nemyslím. Já jsem byla doma na mateřské docela slušně otrávená, do práce jsem se fakt těšila. A když jsem vnitřně spokojená (což díky práci jsem, má pocit, že dělám něco užitečnýho), jsem i příjemnější na děcka. Ale to neznamená, že se občas tím hromosvodem nestanou (nebo manžel, kdo je holt zrovna po ruce )
|
Tante Bante |
|
(10.9.2015 23:32:46) Albo, to prostě platí pro ty matky, které nejsou mateřstvím na plný úvazek zpruzelé. Pro takové děti je fakt nejlepší, když jsou s nimi mámy doma a nemusí dělat ocasy kdesi, kam je stejně srdce netáhne. Když je máma šťastná v zaměstnání a doma s dětmi jí kape na karbid, potřebuje do zaměstnání. Dodneška jsem nepochopila, proč je tolika lidem tak strašný problém vysvětlit, že to platí oboje současně.
|
petens |
|
(10.9.2015 23:40:03) asi proto, že pro někoho jsou základní motivací, proč pracovat - peníze, jiný je zajištěn partnerem, nebo sám o sobě (minulostí, děděním) tak pracovat pro peníze až tak nemusí, takže si práci vybírá jako nutnost úniku mezi lidi a že ho to baví.
Naprostým ideálem je kombinace. Baví + fajn peníze či jiné zajištění, ale těch moc nebývá.
|
|
|
|
|
|