Kudla2 |
|
(22.12.2015 23:34:03) Navedla mě na to diskuse, ve které zaznělo, že je někdo kritický k sobě i ke svému okolí a na všem hledá mouchy.
Takže jsem se zamyslela, jestli to vlastně považuju za žádoucí nebo ne.
1. Kritičnost nebo chcete-li náročnost k sobě 2. Kritičnost nebo náročnost směrem ke svým dětem 3. Kritičnost nebo náročnost vašeho okolí směrem k vám? 4. Kritičnost nebo náročnost vaše směrem k vašemu okolí?
Já zjišťuju, že čím jsem starší, tím víc si myslím, že přílišná kritičnost je na škodu, protože kdyby člověk trval vždy na perfektním výsledku a uznával jen to, co je dokonalý, tak by prožil život ve frustraci, protože dokonalý vlastně není skoro nikdy skoro nic. Navíc mě osobně vždycky hrozně stresovalo, když mě někdo povolaný (učitel, trenér) kritizoval i přes to, že jsem se třeba snažila, a spíš mě to od dané činnosti odradilo, zatímco když někdo chválil moje pokroky, tak mě to motivovalo mnohem víc.
Možná že jsem měla pocit, že když si moje počínání zaslouží jen kritiku, tak na to nemám talent a bude ztráta času se tomu věnovat, kdežto když jsem měla pocit, že moje snaha k něčemu vede, tak mělo cenu se snažit.
Sama se snažím vůči svým dětem si na to dávat velký pozor, protože si uvědomuju, že to asi lidi budou mít víceméně podobně.
Stejně tak jsem asi v duši perfekcionista, ale učím se "spokojit se i s ne zcela perfektním výsledkem", protože si uvědomuji, že snaha o dosažení vždy 100% nebo ještě líp 120% výkonu vede buď k velkému vyčerpání, nebo k frustraci a výčitkám, že člověk něco odfláknul, ale přece není možný jet pořád na 120 % nejde a jsou momenty, kdy těch 80 % úplně stačí.
Zkrátka se ve mně perou dva hlasy - ten perfekcionistický hlásek ve mně říká "takhle to nemůžeš brát, protože zlenivíš a zbahníš", a jiný hlásek mu oponuje "když budeš perfekcionista, tak prožiješ život ve stresu, nic si neužiješ a bude to úplně zbytečný, protože jsi jedinej, kdo by na 120 % výkonu trval, tvýmu okolí by bohatě stačilo těch 80%"
A taky se líp cítím s lidma, kteří nejsou tak úplně perfekcionisti (i když taky ne flinkové), protože nejsou v takový křeči a jak uměj drobné nedokonalosti odpouštět sami sobě, tak je odpustěj i mně.
Jak to máte vy, a jakej máte na tohle názor?
|
Len |
|
(22.12.2015 23:42:43) Perfekcionista jsem jen u sebe a jen u veci, na kterych mi OPRAVDU zalezi. A tech neni moc. K okoli kriticka nejsem, protoze proste nevim, co se v ostatnich lidech a jejich zivotech deje, neprislusi mi kritizovat a ani necitim, ze bych chtela. K vlastnim detem jsem, v necem, ale zasadne potichu, vest se da i bez kritizovani.
|
|
Jarmilka. |
|
(23.12.2015 0:09:37) Moje mamka je kritičtější (k sobě i trochu k ostatním) než já, mnohem. A objektivně je díky tomu preciznější, důslednější, vyniká v sebeovládání, je prostě lepší. Neměnila bych
|
|
Girili |
|
(23.12.2015 0:11:34) Jsem na tom uplne stejne jako ty.
K prozreni me privedl kdysi vztah s jednim muzem. On byl strasne fajn, ke mne hrozne mily, vubec me nekritizoval, ale porad jsem se s nim necitila uplne komfortne a trvalo chvili, nez mi to doslo - on byl strasne kriticky ke vsem okolo. Mela jsem pocit, ze mu nemuzu byt dost dobra, ze me nekritizuje jen ze slusnosti, ale citi to jinak. On mi tvrdil, ze to tak neni, ale nepresvedcilo me to.
|
|
Termix |
|
(23.12.2015 0:12:57) Vzhledem k tomu, že si do života nesu stigma "ta, z té divné, nefunkční, sociálně slabé rodiny", tak jsem na sebe hodně přísná a jsem perfekcionista, co pořád musí dokazovat, že není takový, jaký by dle původní škatulky být měl. I když už jsem dávno někde jinde.
Ale asi se taky trochu zlepšuju. Na děti nejsem moc kritická, ale jistá očekávání samozřejmě mám. Nicméně u té diskuse o zpívání před třídou jsem si uvědomila, že svým dětem klidně řeknu, kde mají slabá místa a klidně je i, podle sebe, objektivně zkritizuju. Na ostatní jsem přísná a kritická jen v situaci, kdy si zaplatím službu a očekávám perfektní provedení.
|
Kafe |
|
(23.12.2015 7:16:18) Termix - také jsem docela kritická, ale s věkem to slábne. Už mám více věcí tzv. na háku a neřeším je a to ani vůči podřízeným v práci. Dříve jsem měla snahu je více kontrolovat, ale s návalem práce na to nebyl prostě čas, tak jsme jim musela dát důvěru.
A vůči dětem - tam spíše posuzuju snahu, než perfektnost provedení.
Na svůj rodinný původ (vlastně bílí cikáni) jsem i celkem hrdá, zejména že jsem tuhle zátěž všichni (myšleno všichni sourozenci) překonali a žijeme zcela jinak, než naši rodiče.
|
|
|
Elwing |
|
(23.12.2015 1:15:52) Jde preci hlavne o vyvazenost.Dokazat vnimat u sebe a u ostatnich jak slabsi stranky, tak i ty dobre.U tech prehnane kritickych lidi je problem v tom, ze se nipou v nedostatcich a zduraznuji hlavne ta negativa dotycnych. Jakoby na to az cihaji.Neverim, ze nekdo takovy muze mit mnoho pratel.
|
Lady V. |
|
(23.12.2015 6:13:37) Elwing, no nemůže. Taky je nemám. Protože trávit čas s lidmi, na kterých mi vadí hafo věcí a vlastností, považuji za naprostou ztrátu času.
|
Elwing |
|
(23.12.2015 8:58:30) Nikdo neni bez chyby, urcite ani ty. Pokud bych kazdeho tak prisne hodnotila, nemela bych zadne pratele, ani manzela
|
Lady V. |
|
(23.12.2015 9:27:12) Samozřejmě nejsem bez chyby, já to o sobě vím. A vnímám chyby i tam, kde je druzí nevidí. To je stav trvalé nespokojenosti. Např. mám pořád pocit, že mám doma bordel. A pak tady čtu diskuse a vidím, že vlastně doma vůbec bordel nemám, případně mě navštíví známá a diví se, že to máme doma tak sterilní. Nebo mám dojem, že neumím pořádně německy/anglicky - a potom slyším mluvit krajany, kteří si myslí, že umí dobře a čumím jak k tomu závěru vůbec došli atd.
|
|
|
|
|
|