| susu | •
 |
(23.2.2016 12:16:39)
Podle mě víc než na m2 záleží na dispozici bytu, dětech samotných a také na vůli rodičů jim v mezích možností vyjít vstříc a nějaký koutek, v případě potřeby, jim najít.
Jinak čím víc místa, tím zpravidla líp.
|
| susu | •
|
(23.2.2016 12:19:30)
jinak jsem četla něco o bydlení našich předků, ale vracet bych se k tomu nechtěla. Spávali opravdu v jedné místnosti(protože jich třeba víc neměli), neměli ani vlastní postel, menší děti na peci, větší klidně přímo na podlaze a peřiny samozřejmě také často neměli. Zvládli to, ale nemyslím si, že s tím byli automaticky spokojení, jen holt jinou možnost neměli.
|
| TaJ | 
|
(23.2.2016 12:21:56)
Já myslím, že to prostě ani moc neřešili, prostě to takhle bývalo zvykem, nic jiného neznali, tak to brali tak, jak to je...možná to bylo lepší, než dneska, když lidi už kolikrát neví, co by ještě všechno mohli nebo měli chtít...
|
| susu | •
|
(23.2.2016 12:28:13)
Tino, myslím, že když nebylo jak, tak neřešili, ale myslím si, že jako každý člověk, po lepším toužili.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(23.2.2016 12:28:15)
Dřív lidé hlavně většinu života trávili venku.
Doma se vařilo, jedlo a spalo, v zimě se ještě dělaly drobné rukodělné práce, jinak nic.
Takže ta klaustrofobie asi nebyla taková. Ale určitě jim to také nebylo příjemné a kdo měl větší dům, soukromí si tam zařídil, ve šlechtických domech dětské pokoje byly a soukromé pokoje rodičů také.
|
| TaJ |
|
(23.2.2016 12:38:16)
Anett, já se vždycky bavím tím, jak přestože máme barák, tak jsme všichni namačkaní v jedné nebo maximálně dvou místnostech...nahoře má syn pokojík, je tam velká ložnice....a stejně jsme všichni dole v obýváku, který má cca 12 m2 a vedle v kuchyňce, která je ještě o něco menší...a všechny návštěvy se u nás vždycky zaseknou v kuchyni u stolu a dál do obýváku většinou ani nechtějí
|
| susu | •
|
(23.2.2016 12:48:35)
Tino, je rozdíl moci a muset.
|
| TaJ |
|
(23.2.2016 12:56:01)
Susu, jo, já vím... ale třeba já jsem měla dlouho pokojík dohromady s bráchou, měl sotva 12 m2, měli jsme tam klasické postele, dva psací stoly atd...a v té době mě nijak nenapadlo, že by to mělo být jinak, necítila jsem nějakou touhu být sama....až když naši přišli s tím návrhem, že by nás rozdělili, tak jsem si říkala, že to bude fajn...ale do té doby mě nějak nenapadlo brát to jako nějaké příkoří...prostě to tak bylo...my měli jeden pokoj, naši druhý...
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.2.2016 13:07:28)
Ono je to asi i o povaze, každý vnímá soužití jinak citlivě.
Ale jak to tady čtu, většina nesla soužití spíš úkorně a toužla po soukromí, což mě těší, protože si rázem připadám normálněji a ne jako přecitlivělý exot, jakého ze mě doma dělali.
|
|
| susu | •
|
(23.2.2016 13:10:14)
Tino jo, jenže většina lidí spíše dá přednost té možnosti více m2 a více soukromí, které si dávkují dle svých potřeb než opaku, proto považju za nevhodné si pořizovat další a další dítě s tím, že ony se přece nějak porovnají.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.2.2016 13:23:48)
"je rozdíl moci a muset"
Přesně tak.
Dítě tráví čas s rodinou, protože chce a protože ví, že když půjde do tuhého a bude mít potřebu zalézt si, stačí vyběhnout schody a zavřít dveře.
Kdyby to druhé patro neexistovalo, dítě by neustálý pobyt s rodinou na 12m2 rázem vnímalo jinak.
Ono se to nezdá, ale už jen možnost jít se v klidu převléknout do svého pokoje, uložit si věci do svých zásuvek, kam nikdo jiný nechodí, přečíst si v klidu před spaním pár stránek atd. atd. ... to dělá divy a jsou to maličkosti, které si člověk uvědomí, až když je postrádá.
|
| TaJ |
|
(23.2.2016 16:34:53)
Anett, tak to bych někdy chtěla zažít, že by syn řekl, že si jde zalézt nahoru a fakt tam nějakou dobu zůstal, ale zatím jsme to ještě nezažili, fakt nikdy, on i když je naštvaný nebo tak něco, tak radši krouží kolem nás, místo aby si zalezl na chvíli do pokoje...on tam doteď fakt je jedině v noci a nebo když si tam pro něco jde...a nebo když přijdou kamarádi...
|
| Kahlan+5 | 
|
(23.2.2016 16:49:07)
Jeste je malej, to přijde kolem devíti let nejpozději. Nase deti, 13 a 10, jsou v pokojích zalezli porad, a jsou nadšeni, ze mají své soukromí. Proto jsme po narozeni malé dali k sobě dva nejmladší, kteří soukromí jeste neřeší. Synové mají mezi sebou 7 let a dcery 8 let, takže dávat je k sobě podle pohlaví by nemělo smysl.. řekla bych, ze deti stejného pohlaví a veku snáší soužití lépe, chodí spát podobně, apod. Nejstarsi chodí spát kolem půlnoci. s prvakem by to byl problém.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pak jsme se naštěstí přestěhovali.
Já vidím výhodu menšího bytu (resp. stačí fakt, že mají děti společný pokoj) také v tom, že se mi tu snad neusídlí do nekonečna (resp. že nejpozději po VŠ vypadne alespoň jedno 
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)