| Binturongg | 
 |
(10.5.2016 13:24:24)
Bombardováním civilistů.
Zvláštní - to jsme se ve škole neučili.
Dnes tedy nevzpomínám na VŠECHNY oběti osvobozování, ale na ty, kdo doplatili na šíleného důstojníka:
. května 1945, v době, kdy se maršál Koněv nacházel v prostoru Drážďan, byla podepsána kapitulace. O této kapitulaci se Koněv dozvěděl přibližně ve 3 hod ráno dne 9. května a již v 5 hodin ráno vydal rozkaz, aby byli okamžitě do vzduchu vysláni letci 2. letecké armády, kteří měli zamezit ústupu německých a Vlasovových vojsk. Koněv zcela konkrétně vyjmenoval města severně od Prahy, která měla být bombardována. Hlavním důvodem bombardování českých měst bylo zamezit ústupu německých vojsk a získat zajatce.
9. května 1945, v první mírový den, provedla 2. letecká armáda na základě tohoto Koněvova rozkazu 1.320 bojových vzletů. Při bombardování českých měst Mladé Boleslavi, Mělníka, Roudnice nad Labem, Litoměřic, České Lípy, Liberce, Dubé, Nebužel a mnoha dalších zemřelo nejméně 1.300 civilistů. Lidé oslavovali konec války, ulice byly plné dětí i matek s kočárky, žádný nálet se neočekával a tudíž nehoukaly sirény. Lidé mávali na sovětská letadla, ze kterých na ně začaly padat bomby…
Na fotce z 9.5. 1945 Mladá Boleslav ( Foto: archív Jiřího Filipa )
|
| Kukurice29+3. | 
|
(10.5.2016 13:27:06)
Muselo to byt hrozne a bohuzel si myslim, ze tech zverstev at uz od Nemcu nebo Rusu bylo mnohem vice.
|
| Binturongg |
|
(10.5.2016 13:36:04)
Kukuřice - neměli si co vyčítat, a to ani jiné národnosti. Oni Češi toho provedli taky po konci války ažaž, stejně jako jiné národy.
Jde spíše o to, že o zvěrstvech, o nichž se mluvit 40 let smělo, víme v podstatě všichni, ale myslím, že na ta zvěrstva "zakázaná" se nesmí zapomínat, protože to strašně zkresluje pohled na současnost.
Ono bylo zakázáno nejen mluvit o tom, čeho se dopustili rudoarmějci (ať už jakékoli národnosti - nebyli to jen Rusové), ale i o tom, jak Češi mučili a vraždili Němce, Židy a vlastní krajany, pokud se někoho zastávali...
|
|
|
| Lúthien | 
|
(10.5.2016 13:47:15)
Osobně se mne mnohem více dotkla tato "událost" z konce války - největší námořní katastrofa:
*****************************
Německá osobní loď pojmenovaná podle nacistického politika Wilhelma Gustloffa byla 30. ledna 1945 torpédována sovětskou ponorkou S-13. O život tehdy přišlo okolo 9 000 cestujících a členů posádky.
Loď se v lednu 1945 podílela na jedné z největších námořních evakuací v dějinách, kdy německé obyvatelstvo spolu s tisícovkami Lotyšů a Litevců prchalo před postupující Rudou armádou do zóny západních mocností.
Na neštěstí lodi se podepsal přebytek kapitánů, kteří byli hned 4, ve špatně vybrané trase, která vedla skrze ponorkové cesty, nevyhovující záchranné vybavení a v nedostatečný doprovod skládající se pouze z jedné lodi - minolovky Löwe. Loď nekřižovala a plula osvětlena. Loď dostala celkem tři zásahy (příď, strojovna, prostor lodního bazénu) krátce po 21. hodině. Spousta lidí byla zabita přímo torpédy (ze 373 ženských pomocnic ubytovaných v místě jednoho zásahu se zachránily jen tři ženy) nebo se utopila po uzavření příďových přepážek. Loď se okamžitě začala potápět: na palubě propukla panika. Jeden záchranný člun byl spuštěn poloprázdný, jednomu se přetrhlo lano, takže svou posádku vysypal do moře, třetí se rozbil o bok lodi. Ačkoliv měly přednost ženy a děti, většinu zachráněných tvořili muži. Přežili i všichni čtyři kapitáni. Byl velmi chladný den s teplotami kolem v rozmezí -10 až -18 °C. Teplota vody nebyla vyšší než 4 °C. Mnoho lidi umrzlo nebo zemřelo následkem teplotního šoku. Necelých padesát minut po zásahu se loď potopila do hloubky 45 metrů. Okamžitě k vraku vyrazily záchranné lodě, které vylovily celkem 1239 žijících osob. Přičemž poslední zachráněný byl kojenec, kterého nalezla posádka hlídkové lodi 1703. Neuváženě se zachoval kapitán Henigst se svým křižníkem Admiral Hipper, na kterém plulo 1500 dalších uprchlíků, když odmítl vyzvedávat ztroskotance a navíc v místě katastrofy se svou lodí zahájil obracecí manévr, takže spousta lidí skončila pod jeho lodními šrouby.
Potopení lodi provází kontroverze: na jednu stranu se jedná o jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva (odhaduje se až 3000 mrtvých dětí), na stranu druhou se na palubě nalézala i ponorková posádka přepravovaná na místo bojového určení. Loď měla navíc status válečného plavidla.
Německý nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass prohlasil v roce 2003 pro New York Times:
"Říká se, že tragédie Gustloffu je válečným zločinem. Není. Je to strašné, ale je výsledkem války, hrozivým výsledkem války."
*************************************************
Sdílím názor Ericha Maria Remarqua:
„"Válka není pohádka, v níž všichni zlí hynou a všichni hodní jsou zachráněni. Smrt si v ní nevybírá jen spravedlivou daň na těch, kdo na svůj vrub prolili nevinnou krev."“
Proto si přeji, aby již žádná další válka nebyla, bohužel jak vidíme ve světě, není to stále realistické přání... 
|
| Binturongg |
|
(10.5.2016 13:53:18)
Lúthien - ano, dala by se poskládat sága z takových příběhů.
Myslím, že by to nemuselo být úplně od věci.
Žádné romány nebo učebnice dějepisu. Příběhy konkrétních lidí nebo konkrétní situace.
Já například od mala strašně těžce nesu smrt těch, kdo se nedočkali konce války úplně natěsno - mrtvé při povstání v Praze, mrtvé z pochodů smrti, mrtvé z gulagů, kam byli přemístěni rovnou z "osvobozených" koncentráků, ty, kdo se radovali z osvobození a byli zavražděni osvoboditeli, lhostejno, zda bombami či osobně, a dokonce i těch, kdo se v Sudetech radovali, že se jim alespoň někdo vrátil z války domů a vzápětí se na ně vrhli Češi...
Je jich strašně moc - situací i konkrétních lidí.
|
| Lúthien |
|
(10.5.2016 13:56:57)
Vždy je při studiu dějin důležité si představit konkrétní lidi a konkrétní události.
Jen tak se můžeme pokusit o pochopení historie.
A to se snažím předávat i synovi. Pokud mluvíme o dějinách, najdeme nějaký "příběh", který zapadne do kontextu a potom "bum", najednou to chápu a dává to smysl....
Byla bych mor ráda, kdyby se podobně učil dějepis na školách...
|
| Binturongg |
|
(10.5.2016 14:23:48)
Lúthien - já tak děják učila. Lhostejno, z jaké doby.
Konkrétní příběhy konkrétních lidí.
Nebo - protože z dávných dob se ví o čistě osobním životě konkrétních osob moc málo - popis situace.
Stačí úplné prkotiny - třeba že hned po svatební noci musela manželka po manželovi vynášet nočník, pokud neměli služku.
Nebo že když někdo umíral na černé neštovice, mistnost zapáchala tak strašně, že ho dokázal ošetřovat málokdo (to třeba v souvislosti s Josefem II. a jeho první ženou).
Nebo jak museli Češi v 39 a Němci po válce pryč ze Sudet, co všechno tam nechávali, včetně domácích zvířat - mazlíčků, nebo jak strašné to bylo pro staré lidi, kteří po celý život to místo neopustili.
Atd.
A máš pravdu v tom, že je třeba bránit se dehumanizaci - cifra, která vyjadřuje počet obětí holocaustu, dnes málokým pohne.
Jednotlivci a jejich životy, to už je jiná - a pak už se snadněji uvažuje o tom, že nešlo jen o masu lidí (v případě Židů hitlerovskou mediální masírkou vytvořeného lidského odpadu...).
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(10.5.2016 16:58:29)
 Ano, ty desítky milionů obětí má člověk tendenci vnímat jako hrozná ale přeje jen "pouhá čísla", konkrétní lidské osudy působí jinak.
|
|
|
| iiiiiiiiii |
|
(10.5.2016 14:06:02)
Mně vhání slzy do očí tyto příběhy :
http://www.lidovky.cz/vidis-ty-plameny-tam-ti-mama-vyletela-kominem-rekla-male-erice-znama-v-osvet-1b1-/pribehy-20-stoleti.aspx?c=A160509_125959_pribehy-20-stoleti_sij
Nebo povídání Arnošta Lustiga, který říkal, že když v lágru viděl svoji zuboženou maminku, přál si, aby co nejrychleji zemřela. Aby netrpěla. Maminka nakonec naštěstí válku přežila. Pan Lustig v sobě to trauma s pohledem na maminku a své přání nesl celý život.
Není to omluva, ale chápu, že lidé (vojáci), kteří při postupu Němci obsazených a zdevastovaných území viděli, co viděli, ztráceli úctu k životu a chovali se někdy jako zvěř. Vidět spálené domy s ohořelými kostrami, osvobozovat koncentrák, dozvědět se, že blízcí byli zastřeleni... Hrůza opravdu k zešílení...
O tom leteckém útoku jsem kdysi četla. Kdyby fašističtí vojáci dostali prostor k ústupu, prý by došlo k masakru civilního obyvatelstva. K tomu opravdu docházelo, takže kdo ví, jaké by byly v tom případě ztráty na životech. Byla to prý vojenská taktika. Nevím, neumím posoudit a ani nechci. Ty nálety byla samozřejmě hrůza a tragédie.
|
| Lúthien |
|
(10.5.2016 14:11:26)
Ano, téma koncentračních táborů je samostatná kapitola války - šílená a hrůzostrašná...
Syn kamarádky byl na exkurzi se školou v Osvětimi a přijel velmi otřesený - přednášku jim vedla paní, která tam byla, jako velmi mladá dívka.. Zasáhlo to tehdy všechny děti, to je výuka historie "naživo" - měli spoustu dotazů, paní byla úžasná a velice lidsky a citlivě jim podala...
|
| Binturongg |
|
(10.5.2016 14:38:03)
Lúthien - stejně tak lze postupovat s politickými vězni padesátých let.
Mrzí mě, že jsem nestihla pana Hrušku z Plzně, který tam vytvořil meditační zahradu s křížovou cestou a míval tam i přednášky.
Alespoň dokument Plody zla a odpuštění bylo možno použít pro výuku a literaturu k tomu - děti byly také v šoku.
Totéž I. světová válka - zákopy - místo tak hrůzné, že tam lidem přeskakovalo...
|
|
|
|
| Binturongg |
|
(10.5.2016 14:33:05)
iiiiii - ano, lze to brát z různých hledisek. Také třeba z toho, že se mnoho Němců, kteří tu uvízli, snažilo dostat k Američanům, protože budoucnost ruského a amerického německého zajatce byla dost odlišná...
Ale Rusové ty Němce prý chtěli - chtěli těch zajatců co nejvíc.
Ovšem netuším, kde na toto konkrétní tvrzení hledat prameny, to mám jen z doslechu a dočetu 
|
|
| Binturongg |
|
(10.5.2016 14:34:43)
iiiiii - jinak ano, ty příběhy, co uvádíš, to je to, o čem mluvím. Je to užitečné pro všechny od dětí po seniory - znamená to obranu proti dehumanizaci.
Proto například existuje Paměť národy, kde se jednotlivé lidské osudy zaznamenávají...
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)