Mája+kluci 07, 11 |
|
(19.10.2016 14:15:56) Devítiletý syn chodí do 4.třídy, diagnóza Asperger s nedostatečnou pozorností, bojovali jsme s tím vždycky, ale poslední 2 měsíce jsou celkem peklo. Pominu fakt, že má čím dál větší averzi ke škole, neudělá jedinou věc navíc, když mají něco trošku zábavnějšího, tak ani není schopný říct, jestli se beseda týkala Švýcarska nebo Španělska...nezájem. Naštěstí nemají skoro žádné domácí úlohy, ale děsně ho obtěžuje si i projít sešity a nachystat se na další den. Zásadní problém je ten, že je neskutečně negativní a vzteklý. Každou věc bere jako útok na sebe, vše ho vytáčí a "kazí mu náladu". Kvůli párminutové přípravě dělá 2 hodiny scénu, totéž kvůli rehabilitačnímu cvičení. Slušně do poprosím, aby vyndal nádobí z myčky, on dostane (ten den třeba už patnáctý) hysterický záchvat, vříská, dupe, celej se poslintá a uteče do svého pokoje, třískne dveřma a brečí do polšáře. Cokoliv se stane, tak je vina někoho jiného, vše ho "provokuje", někdo se na něj jen podívá a jede to nanovo. Mám pocit, že je zralý na nějaké prášky - nebo jsem na ně zralá já... Zkoušela jsem snad už všecko - nenechat se vytočit, zústat klidná a trvat na svém, zkoušela jsem ho ignorovat, zkoušela jsem mu věnovat maximum lásky a pozornosti, zkoušela jsem i řvát stejně jako on (když mi po 6 týdnech povolily nervy). V podstatě nezabírá nic. On si vezme jakokoliv záminku a hodiny ji rozpitvává, vzteká se a brečí, čtvrthodinové cvičení je "největší příkoří na světě, které musí snášet jen on jediný". Vydírá mne, že prý se mu málo věnuju, málo si s ním povídám (řeším jen ho a jeho záchvaty každý den 2-4 hodiny), případně když cokoliv udělá špatně, tak na mě vřeští "liskni mě, zmlať mě, zakaž mi počítač napořád" a jiné perly , pokud zůstávám klidná nebo ignoruju, tak se začně ostentativně fackovat sám. Bohužel z toho mám pocit spíš manipulace. Já chápu, že ho něco trápí, ale nevím co, on mě střídavě odstrkuje a je na mě hnusnej, pak zas půlhodiny křičí "promiň", ale vzápětí pokračuje v původní špatné činnosti. Třeba si má nachystat aktovku, odflákne to a když to zjistím, tak spustí sebemrskačský hysterák. Nicméně druhý den vše klidně zopakuje. Zákazy a motivace nefungují, slíbí cokoliv, ale nestane se to. Nevím nakolik to může být prepuberta - je veliký a silný - 155cm a přes 40kg. Tím větší hrůzu mám z budoucnosti, pokud se nenaučí ovládat. Mlátí kolem sebe, je hnusnej na mladšího bráchu, mám obavu, aby časem nepřešel do agrese směrem k ostatním Asi budu muset zase do SPC, ale mám pocit, že mi nikdy žádný psycholog v podstatě nepomohl, vždycky byl závěr takový, že musíme zkoušet co na něj platí... no a teď nefunguje nic Od miminka byl syn neskutečně těžkej na výchovu a spolužití, loni (ve 3.třídě) to už vypadalo, že jsme z nejhoršího pryč, pořád byl sice protivnej, ale dalo se s ním nějak fungovat. To, co se děje teď, je jak z hororu, chová se hůř než batole v období vzdoru. Když má přijít ze školy, tak dostávám tik a bolí mě žaludek z představy dalších scén a konfliktů, kterým nejsem schopná předejít. Večery končím totálně vyčerpaná a sama na pokraji hysterie Nečekám, že mi někdo dá jasnej návod, ale jen pro inspiraci a třeba i radu - nemáte někdo zkušenost s takto negativistickým dítětem, se zhoršením stavu PAS s nastupující pubertou?
|
Aja a lupínci |
|
(19.10.2016 14:27:56) Hm. Můj syn tohle dělal také, i když ty vzteky a záchvaty určitě s menší intenzitou...žádnou diagnózu teda nemá, ale některé tvé popisy mne dost sedí. Teď je teda sedmák a je to tisíckát horší - záchvaty už nejsou, nastoupil naprostý nezájem o cokoliv a výrazné zhoršení kognitivních schopností. Plus tím, jak je v pubertě, jde do revolty. Ve škole v lepšm případě čučí z okna, zápisy do sešity nepíše, co dělali, nemá páru, v horším případě je jedna poznámka za druhou za drzosti. Asi jsem nepomohla, promiň, že píšu do vlákna o Aspíkách, jen že podobné starosti mají i jiní rodiče...utěší?
|
Mája+kluci 07, 11 |
|
(19.10.2016 14:36:21) Ajo, neutěší, já vím že moje starosti nejsou zas tak výjimečné. Řeším to zhoršení stavu a taky to, že s tím dítětem přestává být možné fungovat v jedné domácnosti. Pořád vříská, dupe, křičí, brečí... klidný je jedině u počítače, ale já ho přece nemůžu u toho nechat sedět celý den. Zkoušela jsem podmínit počítač slušným chováním, ale nějak se nedaří Každopádně ti přeju, ať je to u vás jen puberta a ať syn přijde zavčas k rozumu Oni se tváří, že jim nezáleží na budoucnosti, ale přece je člověk nemůže nechat, aby si zkazili celej život kvůli lenosti a pubertě
|
Carollyn |
|
(19.10.2016 14:45:05) A co nějaké přírodní přípravky na zklidnění?!
To co popisuješ, je dost horor, pokud ho zatěžuje úplně všechno, tak věřím, že musí být těžké s ním vyjít. Baví ho něco, kromě toho počítače? Sport, procházky, nějaké filmy, knížky? Co mu udělat nějaký pevný časový plán - třeba přijdeš ze školy, 30 minut počítač, potom příprava do školy, potom zase na nějakou dobu počítač, vyklidíš myčku (nebo co je potřeba), procházka atd. Zkusit mu vysvětlit, že je to jeho povinnost, že když si to odbude rychle a v klidu, tak bude mít více času na svoje zájmy. a snad jenom metoda ohrané desky, pořád tov klidu opakovat - pokud to teda jde ...
|
Mája+kluci 07, 11 |
|
(19.10.2016 14:59:02) Carollyn, z přírodních přípravků zatím zkouším rybí tuk / omega-3, což mu v minulosti trochu pomáhalo, zatím teda efekt nevidím. Jiné přípravky vhodné pro dítě nevím, ráda si nechám poradit
Co ho baví - v podstatě nic, sport nehrozí, jakákoliv námaha ani úsilí, číst nechce, výlety až na výjimky taky ne, filmy jo, ale to jsem zpátky u toho počítače, chce se koukat na StarWars a podobně.
Pravidla jsem zkoušela, vysvětluju denně třikrát, že když si povinnost (malou a rychlou) udělá, bude mít čas pro sebe. Jenže on prostě 2 hodiny zuří, že má děsně složitej úkol do čestiny, pak otevře konečně sešit a zjistí, že je to banální osmisměrka na 5 minut. Pak zuří další 2 hodiny, že má 15minut cvičit rehabky, čímž se dostáváme do večera, kdy začíná brečet, že nic nestihl, nic si neužil, že je blbec, idiot, tluče se do hlavy a tak. To je v kostce náš běžný den...
|
Carollyn |
|
(19.10.2016 15:08:09) Kdyby měl třeba ten rozpis, tak by viděl černé na bílém, že u toho pc může být třeba 2 hodiny denně (nebo kolik dovolíš) a že příprava zabere jenom nějakou malou část. Asi má strach, že příprava bude moc dlouhá, nemá pojem o čase, začne panikařit, že nic nezvládá a že je toho moc. Takhle při jasném rozvrhu by mu to třeba bylo jasnější, že si odbude to nepříjemné a zbytek prožije, tak, jak chce a má na to spoustu času .
Na to zklidnění se hodně doporučují Bachovy esence, je toho na internetu hodně, míchají to i přímo "na tělo".
|
Mája+kluci 07, 11 |
|
(19.10.2016 15:24:16) Díky Carollyn, teoreticky to fungovat může, i to někdy používám, že mu napíšu, co přesně má udělat než půjde na počítač, ale já předem nevím, kolik toho do školy bude mít a za jak dlouho to udělá. Třeba má jedno cvičení z matiky a sedí u toho hodinu. Takže já nemůžu napsat "příprava do školy 15min" i když se to dá v pohodě stihnout, protože on pak na mě křičí "vidíš, že je to mnohem dýl, ta škola je hrozně debilní". Třeba se i domluví s kamarádkou, že si rychle udělá úkol a přijde, ale doma se dlouze převlíká, hodinu svačí, půl hodiny sedí na záchodě, hodinu nad úkolem... a když se ho snažím usměrnit, tak to buď bezstarostně ignoruje nebo začne zase křičet. Pak samozřejmě vidí, že se připravil o čas venku, tak začne sebeobviňování a další cirkus... Bachovky bychom zkusit mohli, nevím teda na koho se obrátit, myslela jsem, že je to spíš pro dospělé...?
|
|
|
|
|
|
|
|