| Kudla2 | 
 |
(26.11.2016 1:10:22)
Uvažuji nad dvěma nedávnými zdejšími debatami.
Nad debatou o seniorech ze které vyplynulo, že spoustu lidí "hryže svědomí" ohledně toho, že něco neudělali, jak měli, případně že toho neudělali dost, i v momentě, kdy se nezúčastněnému pozorovateli zdá, že toho naopak dělají mnohem víc, než musí a dokonce i než je v jejich silách.
Na druhé straně jeden účastník jiné debaty prohlásil, že "jít po krku" někomu, kdo mu dle jeho názoru z titulu své profese ublížil, a stíhat ho "až do těch hrdel a statků" i v soukromém životě i je úplně normální, přirozené a udělal by to každý, přičemž nezúčastnění pozorovatelé to hodnotili jako jednání kulantně řečeno silně neadekvátní.
A to mě přivedlo k úvaze, nakolik je vlastně to naše svědomí "směroplatným"  ukazatelem toho, co je objektivně správné, nakolik se na něj můžeme spolehnout (v tom smyslu, že když z něčeho máme výčitky svědomí, tak to asi bude objektivně špatné, když nemáme, tak to asi bude v pořádku) a nakolik bychom ho měli rozumem korigovat.
Protože se mi jeví, že na jedné straně jsou lidi, které to svědomí bude hryzat i v případě, že objektivně nic neprovedli a neměli by tedy důvod, a na druhé straně někdo ty výčitky mít nebude, ani kdyby spáchal vraždu, protože si sám před sebou dokáže odůvodnit, že ten zavražděný byl vlastně hajz.l, který si to plně zasloužil.
Určitě na to neexistuje žádná jednoznačná odpověď, jen mě napadlo se nad tím zamyslet.
Považujete svoje svědomí za dostatečně spolehlivý indikátor? Nebo si myslíte, že je moc přísné? (Nebo moc benevolentní, ale to si asi moc lidí myslet nebude ) Necháte se v tom ovlivnit (tj. může vás někdo "ukecat", abyste změnili názor buď na jednu, nebo na druhou stranu), nebo spoléháte výhradně na sebe?
A myslíte si, že u svědomí je dobré uplatňovat nějaký rozumový korektiv, nebo je to nebezpečné a je dobré zůstat čistě u pocitu?
|
| libik | 
|
(26.11.2016 1:24:44)
Kudla, co tu strašíš v tuto dobu? budeš mít zítra černé svědomí
Své a číkoliv svědomí považuji za úlitbu vlastnímu egu a ne indikátor morálky a dobrého rozhodnutí.
Jestliže něco nedělám jenom proto, abych se pak nemučila výčitkami, je to sobecké nikoliv ušlechtilé.
Já se svým svědomím (coby mocný egocentrista) částečně vycházím
A teď už dobrou noc..
|
| Kudla2 |
|
(26.11.2016 1:29:03)
Libiku,
neboj, já jsem taky egomaniak a z pozdního ulehnutí rozhodně černé svědomí mít nebudu. 
|
| Drop | 
|
(26.11.2016 6:13:28)
tak záleží na tom, zda je člověk měkota nebo tvďák, někdo si nenechá líbit nic a někdo všechno, já třeba když mě někdo fakt ublíží, tak určitě neplánuje nějakou pomstu, na to jsem líná a nemám na to čas, ale spíš si počkám a on když pak něco chce, tak mu to pžipomenu
tak jsi to myslela?
|
| Ruth | 
|
(26.11.2016 6:40:34)
Myslím a cítím, že pomsta se plánovat nemá.
Lidová průpovídka, že pomsta je sladká, je takový folklór, něco na pozorování ve filmu, dortama se házet, už před téměř sto rokama se tím diváci bavili, ale v reálu to nikdo nedělá.
Až jsem dočetla diskusi o seniorech, trochu jsem pochopila, Kudlo, toto téma, jak to myslíš.
Není to jednoduché. Za sebe - připadá mi, že vyšší věk chápe mnoho lidí samozřejmě jako nutnou demenci. Podle mě to tak nemusí být vždy. Častěji mají senioři špecifiká, kterým se nelehko odolává. Příklad: senior taxi, které dobrotivý kapitalistický úřad zajistí, ale "naši" si ho nezavolají, protože "se bojí". Čeho? Že je pánbů potrestá, když si v osmdesáti sednou do dotovaného taxíku k lékaři, že je to rozmařilost?
Svědomí nebo co to je asi dostane nejvíc zabrat právě v těchto případech, kdy nejde o život ale "jen" o vymrnčování si zbytečné pozornosti.
Seniorský věk je nemilosrdný v tom, že nastaví zrcadlo a účet. Jak jsi žil, to ti v osmdesátce spočítám a zvýrazním, říká vyšší síla (bůh, příroda, vesmír).
|
| Kudla2 |
|
(26.11.2016 10:05:00)
Ruth,
děkuji, to je přesně to, co jsem myslela.
"Svědomí nebo co to je asi dostane nejvíc zabrat právě v těchto případech, kdy nejde o život ale "jen" o vymrnčování si zbytečné pozornosti." -to je přesné, protože když jde o život, tak má většina lidí asi jasno, ale u té zbytečné pozornosti je tam spousta aspektů - empatie praví "je opravdu zbytečná? ten člověk může mít úzkosti, potřebovat si ověřit, že na něm někomu záleží" to vše je hluboce lidské a pochopitelné. Na druhé straně ten pečující má často na starosti i jiné lidi a nemůže se "roztrhnout", a jeho postoj (poskytnu to nutné, a u toho nenutného jen část toho, co požaduješ) je také hluboce lidský a pochopitelný.
"Seniorský věk je nemilosrdný v tom, že nastaví zrcadlo a účet. Jak jsi žil, to ti v osmdesátce spočítám a zvýrazním, říká vyšší síla (bůh, příroda, vesmír). "
To zní hezky, ale nerada bych se v tom ukvapovala. U mých pěstounů  to myslím platí - celý život žili čestně a k lidem kolem sebe se chovali hezky, a teď v žádném případě nejsou OSAMĚLÍ, všichni se k nim rádi vracejí.
Ale co když je někdo přesně takový, ale děti se mu "nevyvedou" - to se může stát každému, nevím, zda to lze úplně ovlivnit, případně tam sehrají roli i jiné aspekty bez jeho možnosti to ovlivnit - zkrátka, já mám okolo sebe pocit, že tato zásada víceméně takto funguje, ale nechtěla bych se ukvapit a ublížit někomu, komu to třeba takto nevychází.
|
|
| sovice | 
|
(26.11.2016 10:44:54)
Ruth, ten závěr tvého prispevku na mě působí jako celkem banální nepravda. Ano, souhlasim, že výrazné vlastnosti se s věkem zdůrazňují, ale s tím účtem, to by bylo hezké, aby nám "Boží mlýny namlely" už tady na zemi, ale neplatí to.
|
| Ruth |
|
(26.11.2016 10:58:16)
Sovice,
je lepší: "nesouhlasím s tebou a tvým názorem" než "banální nepravda",
ale prosím, jak se ti líbí.
Toto je téma diskuse na několik dnů a i tak široké. Raz dva je možné neporozumění.
|
| sovice |
|
(26.11.2016 11:04:28)
Ruth,
napsala jsem banální nepravda, protože to považuji za banální nepravdu, nikoliv za pouhý svůj názor. A to proto, že tato tvá teze neplatí očividně, což je banálně prokazatelné, vidím to kolem sebe. Možná žiješ v okruhu, kde stáří dopadá častěji podle tvé představy, nicméně já VIDÍM tolik protipříkladů, že to nemůžu považovat za pravdu.
|
| Ruth |
|
(26.11.2016 11:21:15)
Sovice - ano, uhodlas.
|
| sovice |
|
(26.11.2016 11:29:09)
(No, kdybys ve své formulaci použila nějaké to "obvykle", "většinou" nebo tak, tak bych sice měla taky námitky, ale ne tak výrazné, ačkoliv sama to vidím tak půl na půl, brala bych to jako tvou jinou zkušenost, kterou ti přeji, ne jako prezentovanou obecně platnou pravdu.)
|
|
|
|
|
| Puma |
|
(26.11.2016 11:28:27)
A já myslím, že platí, jen se někdy může zdát, že to tak není. Jak jsme žili a žijeme se nezrcadlí jen v okolním světě, v tom vnějším, ale především ve vnímání vnějšího, v prožitku.
|
|
|
| libik |
|
(26.11.2016 11:00:23)
Ruth, vidím, žes připravena dobrým životem uvítat osmdesátku v ohebném těle s bystrým úsudkem, "Oooh, velmi ti to přeji"
|
| Ruth |
|
(26.11.2016 11:18:16)
Libiku,
nevím, co a koho cituješ v uvozovkách, jsem jednoduchý, průměrně vzdělaný člověk, tak tápu.
Vůbec nejde o mně, naopak, pozoruji své okolí. Sama se nepopisuji, ani bych si to nedovolila. Necítím se připravená na nic, opakuji, mluvím o těch druhých.
Ohebné tělo je minulost, ve čtvrtek mě propustili ze špitálu, kde jsem vyfásla 9 dnů nepodmíněně. Lékaři a bolesti srovnají každého, pro mně zážitek, který mám tak jednou za deset let, o to silnější.
Lepší příklad je moje tchýně, ta se dožila 85 při zdraví, dobré mysli, štíhlém těle a lásky dětí, vnoučat i dalších příbuzných.
|
| libik |
|
(26.11.2016 11:25:33)
no mně připadalo tvoje vyhlášení o zrcadle v osmdesáti, taky příliš kategorické. Mí tcháni vítají devadesátku v ohebném těle s bystrým úsudkem. Vzhledem k tomu, že pochovali 2 děti, z toho jedno poměrně nedávno, je otázka, do jaké míry si to svým zdravým, střídmým a všestranně dobrým dlouhým žitím zasloužili..
Dovedu pochopit, že se vaši bojí do taxíka, já se bojím do luxusních obchodů.
|
|
| Kafe | 
|
(26.11.2016 14:07:52)
Ruth - možná něco na tvé teorii bude. Moji tchánovci jsou pozitivním příkladem, můj otec negativním. Mám v příbuzenstvu i příklad, který je někde mezi - člověk neví, jestli se má dobře (zdráv je a celkem mu to myslí) či špatně (kvůli jeho povaze o něj nikdo nestojí a manželku utrápil již před 20 lety). 
|
|
|
|
| . . |
|
(26.11.2016 11:43:46)
Ruth, "Seniorský věk je nemilosrdný v tom, že nastaví zrcadlo a účet. Jak jsi žil, to ti v osmdesátce spočítám a zvýrazním, říká vyšší síla (bůh, příroda, vesmír). "
Aha. Tak to je fajn - stačí být celý život dobrý, a v osmdesátce mi bude dobře. Takový spoleh na spravedlnost vyšší síly ti jistě dodává životní pohodu a oprávněný klid tváří v tvář dementnímu starci - však si za to může sám, že...
|
| Ruth |
|
(26.11.2016 12:04:59)
Slupko,
ne, nedává.
Ale můžeš se zařadit do pevného šíku těch (promiň, ale jedovatost vidím), kteří nechtěj rozumět a ještě to hrdě přiznávaj.
Nic ve zlým. Dementní stařec překročil hranice mého chápání.
|
|
| Kudla2 |
|
(26.11.2016 12:32:16)
Slupko,
já si nemyslím, že by Tě jakkoli dobrý život dokázal uchránit od demence nebo tělesného chátrání.
Ale třeba od osamělosti už ta šance je mnohem větší (i když nikoli absolutní, hrají v tom nezanedbatelnou roli i faktory, které nemůžeš ovlivnit).
|
| Puma |
|
(26.11.2016 15:30:29)
Nemyslím, že "dobrý" je to správné slovo. Co je dobrý? Já bych napsala vědomý, v souladu se sebou samým, se svou duší. Pak věřím, že je možné ovlivnit zdánlivě neovlivnitelné.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)