TaJ |
|
(4.1.2017 14:35:43) Liško, mám syna s dysfázií a na probrání věcí kolem něj jsem měla paní logopedku a paní psycholožku v SPC kam jsme chodili...taky paní učitelky ze speciální školky, kam chodil, byly zlaté a spoustu věcí jsem s nimi mohla probrat...ale musím říct, že nejvíc mi pomohl internet...tam jsem si v podstatě sama ještě před návštěvou odborníků našla, co pravděpodobně synovi je (a trefila se...), strávila jsem za ta léta po nocích stovky hodin na netu v různých diskuzích a ty mi pomohly fakt nejvíc...jsou různé uzavřené skupiny na FB, kde člověk načerpá opravdu hodně informací a podnětů, jak s ním pracovat, nebo si můžeš postěžovat, probrat, když se ti něco nezdá...a často zjistíš, že někdo další řeší to samé a třeba najdeš i radu nebo tip...a nebo ji zase ty někomu jinému dáš, co funguje u vás...jsem za to ráda, protože od odborníků jsem se dozvěděla vždycky jen malý zlomek toho, co od maminek, co měly s podobnými dětmi zkušenosti....
|
TaJ |
|
(4.1.2017 14:38:31) Jo a ještě jsem vlastně zapomněla na maminky dětí, co se synem chodily do speciální školky...z několika se staly kamarádky a kolem našich dětí jsme toho probraly taky dost...
|
TaJ |
|
(4.1.2017 14:49:56) Tuten, jo, je fakt, že v době diagnózy (ve 3,5 letech) jsem taky měla hlavně ten internet, ten pro mě byl opravdu cenný zdroj informací a zkušeností a pak ty dobré duše z SPC, kam jsme v té době chodili...do školky tam začal chodit až o rok později, tak potom přibyly ty maminky spolužáků...to už pak syn začal trochu líp brát děti kolem sebe, tak jsme občas i někam vyrazili, do té doby s nikým nikam ani chodit nechtěl...
|
TaJ |
|
(4.1.2017 15:05:21) Tuten, jo, v tomhle byla výhoda té spec. školky, že tam ti rodiče řešili často podobné věci...a mám tam odtud třeba kamarádku, díky které jsem se dozvěděla o "naší" škole a její syn chodil s naším ve školce do třídy a teď jsou spolu v jedné třídě ve škole
|
|
|
TaJ |
|
(4.1.2017 15:09:17) Tuten, jinak já jsem taky spíš introvert a seznamuju se s lidma ne zrovna snadno...ale ty kamarádky, co mám ze školky, tak s těmi to šlo tak nějak samo, prostě jsme se daly do řeči a od začátku jsme si sedly a měly jsme si co říct, s oběma jsme vlastně dost často společně ze školky chodívaly na tramvaj, pak jsme se vídaly s dětmi i mimo školku...ale to člověk prostě musí potkat někoho, kdo mu fakt hned sedne, že si připadá, jako by ho znal odjakživa...a takových lidí zase tolik není...a jsem vděčná, že jsem na ně zrovna měla štěstí
|
|
|
Bouřka |
|
(4.1.2017 15:13:37) Jo, taky mám kamarádku, která nemá úplně jednoduchý děti, problematika jiná než u nás, navzájem si moc neporadíme, ale můžeme se vykecat a zanadávat si na chytrolíny, kteří mají radu na všechno. Akorát se vídáme málo a na dlouhé telefonáty s potomstvem za zády to moc není.
|
|
|