zerat |
|
(19.6.2017 10:27:43) Libiku, pokud to jen trošku jde nikdy bych do dvougeneračního soužití nešla. To už bych raději dům prodala a synáčka bych nějak obdarovala, aby mohl mít své bydlení on a i ty. Bydlení dvou generací nedělá dobrotu troufám si říct nikdy. Vždycky, jak se setkají dvě generace, tak to někde dře. Jasně, že v závislosti na povahách jak moc či jak málo... ale to nikdy nevíš dopředu, jak to bude, jakou bude mít syn partnerku, jak se budete snášet... Jsi připravená na to, že někdo přijde a začne Ti přeorganizovávat zahradu, dům, vybavení...? Osobně si myslím, že je lepší když se dospělé děti osamostatní a nevidím potom nic špatného na tom, když přijíždí na obědy... ale třeba klíče od našeho domu bych svým dospělým dětem také nedala, nač by jim byly? Chceme mít jednou také nějaké soukromí.
25 let jsem žila ve dvougeneračním domě a zařekla jsem se, že nikdy více! Děti k nám s vnoučaty i bez mohou jezdit, dočasně přespávat... ale bydlet tak, že budou moci mluvit a zasahovat do všeho... opravdu ne.
|
Fren |
|
(19.6.2017 11:06:20) Jen bych byla Zerat opatrná s tím honem obdarováváním dávno zletilých dětí,abych jim tím poněkud nebrala vítr z plachet.Páč Libík se ještě do rakve určitě nechystá,dále má ještě vyživovavací povinnost,no zkrátka penízky ona sama bude ještě hodně potřebovat a zařídila bych se spíš tak,at jednou nemusím přijít za dětmi s nataženou rukou,však si ty vybudované statky do hrobu nevezmu a rozdávat budem až už to asi budem mít fakt def.spočítáno-kolik padne na nějaký seniorský penzion se všemi službami pro nás oba a zbytek už nemáme důvod syslit,pak už budu ráda rozdávat jen samou radost a dobré zprávy
|
|
libik |
|
(19.6.2017 11:34:28) Zerat, ale já mám velikej chátrající dům, k němuž mám vztah, pak mám malé dítě, které je spolumajitelem, takže bych ho ani prodat nemohla. A jsem logicky rozhodnutá, že do tohoto domu už žádnýho partnera nepřivedu, i když se výhledově asi neodříkám nějakých světských radovánek, chci žít sama, má to své výhody.
Jednou mě stejně čeká model "dospělá dcera a já"
|
Fren |
|
(19.6.2017 11:39:28) "Jednou mě stejně čeká model "dospělá dcera a já" "
- tak tohle říkat nebo myslet si moje matka,tak se úpřímně vyděsím a bojím a utíkám na druhou stranu planety
|
libik |
|
(19.6.2017 12:33:53) Fren, pochopila jsi, že jsme spolumajitelkami nemovitosti? Každá máme ideální polovinu.
|
Fren |
|
(19.6.2017 12:46:37) já ti ted ale naposledy odpovídala na úplně jinou tvoji hlášku
Jinak jo,rozumím česky,jste spolumajitelky - a to je jako důvodem ostávat v chátrajícím domě? Jestli tedy chápeme obě dvě to slovo chátrající v pravém slova smyslu,tedy.
Jedna sousedka je taky vdova,muž jí zemřel když byl její syn ještě malý,ted je plnoletý a stejně je vedena v katastru jako majitelka RD jen ona,myslela jsem si,že její jediný syn bude taktéž spolumajitel nemovitosti a asi ne,když tam není uvedený,tohle mi vyvrtá asi rezerv.závit
|
libik |
|
(19.6.2017 12:50:57) Tak měli nějakeou závěť, dluhy na baráku.
Můj chátrající dům je velmi dobrý dům na skvělém místě, ale chce údržbu. Mimojiné nás i živí a to nemá využit veškerý potenciál.
|
Fren |
|
(19.6.2017 12:59:05) jestli měli závět,tak ta zas nesmí odporovat zákonu; hypo měli,ale ted už na nemovitosti dle zápisů nic nevázne
k té údržbě,zvlášt když dům vydělává(os.zkušenosti i majetek)-jak jsem psala,hod.manžel, řemeslníci; ale i tak je to dost těžký rozhodovat o věcech,o kterých nemá samotná ženská ani potuchy,protože je spousta takyřemelsníků a ted si vyber; já tech.stav našeho starého šíleného domu naštěstí mohu konzultovat s mužem,ktreý tomu rozumí,jinak si to nedovedu představit. Ted máme ale na domě břemeno,až břemeno umře,hned dům určitě prodáme,má to veliké náklady spojené s velkými starostmi a na stará kolena víme dobře,že bychom to nedali ani v dvou.
Byt ti bude vydělávat taky a s mnohem menšími starostmi a možná i náklady.
|
libik |
|
(19.6.2017 13:10:30) Fren, když já mám děti docela ráda, ty vlastní zejména
|
zerat |
|
(19.6.2017 13:19:18) Libiku, myslím, že to máme všechny maminky, jen některé už třeba máme tu zkušenost, jak ono to pak často funguje. Málo kdy můžeš ovlivnit koho si Tvé děti do Tvého domu přivedou, ale oni budou ovlivňovat Tvé milované děti a často se pak maminky cítí nemilovaně :-(
|
|
|
Kudla2 |
|
(19.6.2017 14:51:35) Až břemeno umře?
No a to slídění v KN po majetku vdov a sirotků a následný lámání si hlavy nad tím, to je taky dobrý.
|
libik |
|
(19.6.2017 15:13:26) Kudla, nevíš, jak to má Fren s břemenem, mně to přišlo roztomilé vyjádření, možná lepší než "až maminka umře"(to si nerada představuju)
|
|
|
|
|
|
|
|
zerat |
|
(19.6.2017 13:18:03) Libiku, kamarádka má 3 děti a jelikož jí zemřel manžel před dávnými lety, tak dům spoluvlastnila se všemi dětmi. S oběma už dospělými se vypořádala (měla to štěstí, že měla z čeho), a dnes je ráda, protože dcera dělá dluhy, kluk má problém zavadit o dobrou práci a také se různě protlouká... Ono vidím u mojí maminky, jak je emocionálně často vydeptaná švagrem - ten se do domu přiženil a ona je na něj odkázaná (holt jediný chlap v rodině a také chárající dům). On se k ní chová hrozně a žel mamka nemá zastání ani u své dcery, protože je to její manžel a ona ho má ráda. Tak je to zamotané, že ať se jí to líbí či nelíbí na výběr nemá.
Já osobně bych tedy také šla cestou jako píše Fren (i když vše jsem nečetla) - prodala bych, půlku bych dala dceři na účet a nechala to tam do její dospělosti. Ty z domu jít evidentně nechceš, tak v tom případě bych dům rozdělila a pro staršího syna oddělila tak, aby k vám nemohl, kdy se mu zalíbí, nechala bych rozdělit energie, aby např. "mladší nekřičel" na staršího, že moc topí, moc spotřebuje teplé vody... Oddělila bych praní - prostě všechno, aby si každý jel na své a za své. Vše společné je dřív nebo později třecí plocha.
|
libik |
|
(19.6.2017 13:24:23) Zerat, tento dům má zatím 2 velké byty, jeden velkej, dvoupatrovej, jeden slušnej 2 plus 1 a 80m2 nevyužitého prostoru a je můj a dcery, co je malá. Kdyby náhodou chlapeček( z jiného manželství, nedědic) sral, tak pude Diskusi jsem zadala pod bezprostředním dojmem jeho nastěhování, po týdnu vidím, že to půjde, on je, jak by mi z oka vypadl, stejně splachovací, nehrotící, občas hlučnější, no
Jako proč bych měla odhánět nejbližší lidi, co mám?
Nechci bydlet s chlapem a nechci být sama.
|
zerat |
|
(19.6.2017 13:31:39) Libiku, já Ti rozumím, ale to co píšu, píšu s mými asociacemi. Také občas začnu doma rozvíjet teorie, o tom, jaké by to bylo kdyby nám tam zůstala některá dcera... Manžel mě vždy zastaví, že to bych přece nám a ani jí neudělala! Má pravdu, protože známe už, jak to časem vypadá. Tobě je teď byť nevlastní syn vzácný, protože jsi ráda, za chlapa v domě a máš dost energie se s ním případně popasovat, ale roky běží a ono co jde dnes už tak snadno ve stáří, kdy jsi ještě více závislá na pomoci, nejde. Ale nechci Tě strašit, třeba budete výjimka
|
|
|
|
|
Ovesná vločka |
|
(21.6.2017 22:54:30) Ahoj Libíku,
nebála bych se společného soužití , vnímám to naopak jako velkou výhodu.
Určitě je zapotřebí velká dávka tolerance z obou stran - my naprosto respektujeme, že rodiče mají na zahradě džungli dle svých představ (složené předměty typu: "to by se nám mohlo ještě hodit" a "to je škoda vyhodit"). Posekáme trávník, ale jinak se snažíme do vzhledu zahrady nezasahovat. Moji rodiče nám nikdy neposkytovali nevyžádané rady a nemontovali se ( nám do vztahu ani do výchovy dětí. Na kafe a společné grilování na zahradě přijdou, pokud je pozveme. Společné soužití velmi oceňuji teď, kdy má maminka vážné zdravotní potíže - můžu jim donést něco k jídlu, každý den se tam na chviličku stavím já i děti, když jdou okolo. Mám dojem, že právě takhle má rodina fungovat Za mě klady převažují... Hodně štěstí i vám
|
|
|