| Hr.ouda | 
 |
(6.9.2017 21:15:55)
ale že ti neodpustili jiní
Vždycky jsem si říkala, že v Otčenáši chybí jeden řádek
"...a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. ... a pak by mělo být "a pomož těm, proti nimž jsme se provinili, aby nám odpustili..." ....protože jsme jn lidi a proto nám vetšinou nestačí, že nám odpustí Bůh, ale potřebujme, aby nám odpustili i ti, jimž jsme my viníky ....
Zkoušela ses omluvit?
|
| Sirael | 
|
(7.9.2017 7:39:19)
Ano, jistěže. Snažila jsem se o všem mluvit, probrat to, aby taky pochopili oni mě. Nefungovalo to. Mají svou pravdu a své předsudky.
|
| Z+2 | 
|
(7.9.2017 7:49:03)
Sirael, jenže jak tě čtu, tak je to jinak, ty neodpouštíš jim. Všechny tvé příspěvky jsou o tom, že je obvińuješ z toho, že to jak oni se k Tobě chovají Ti škodí.
Ve skutečnosti Ti škodí se tím zabývat. Z mého pohledu máš moc volného času a řešíš hovadiny. Lepší je se věnovat dětem, projít se, malovat nebo si pořídit papouška nebo psa a věnovat se jim. Řešit minulost je zbytečný a promýšlet budoucnost má smysl jen velmi omezeně. Ideální je žít spokojeně v přítomnosti.
|
| Sirael |
|
(7.9.2017 7:55:59)
To se pleteš, neobviňuju je.
Nikdy jsem jim nic nevyčetla, ani to nejsem já, kdo se do té minulosti chce s nimi vracet. Začíná to vždy u nich. Jediná já se dívám dopředu a žiju přítomností.
|
| Z+2 |
|
(7.9.2017 8:02:05)
Siarel, všechny tvé příspěvky jsou o tom, že jim to vičítáš. Co říkáš je úplně jedno. Vnitřně to cítíš takhle.
Tak žíj přítomností a je vůbec neřeš. pak se to třeba vyřeší samo.
|
| Sirael |
|
(7.9.2017 8:04:47)
Nemám jim, co vYčítat, ani jim nemohu odpustit. Nemám jim co odpouštět. Já jsem ta, co udělala chyby.
|
| sovice | 
|
(7.9.2017 8:54:18)
Sirael,
ale on má Z+2 v jistém smyslu pravdu... rozumem jim nic nevyčítáš, ale citově se na ně v podstatě hněváš, že ti neodpouštějí, protože máš pocit, že to odpuštění potřebuješ, aby se ti ulevilo, a oni ti ho odpírají, ačkoliv ses upřímně snažila ho získat... Myslím, že v tobě částečně hraje takové to "oni by MI MĚLI odpustit"... Myslím, že smířit se s tím, že ti někdo něco neodpustí, je hrozně těžké.
hrouda tu zmiňovala Otčenáš, že tam je "odpusť nám naše viny", ale není tam "a pomoz těm, proti nimž jsme se provinili, aby nám odpustili"... Ale já myslím, že by to tam nepatřilo. Že otčenáš je osobní modlitba k Bohu, vyjadřující tvůj vztah k němu. Odpouštíme našim viníkům, protože si uvědomujeme důležitost odpuštění a chceme ho od Boha... ale zároveň ani Boží vůli není dobré využít jako parní válec, abychom druhé zválcovali do pozice, kterou po nich chceme my...
Myslím, že se budeš muset od toho vztahu citově odpoutat, odstoupit, najít nějakou rovnováhu, ve které si řekneš "ano, ublížila jsem, ale už jsem udělala všechno rozumně myslitelné, aby mi bylo odpuštěno, pokud mi odpustit nechtějí, nemůžu je nutit" a aby sis odpustila - tudíž abys na ten vztah přestala hledět optikou minulosti - "je to špatné, protože já jsem udělala něco blbě, a pak jsem chtěla, aby mi odpustili, ale oni neodpustili, atd. atd." - nemusíš z toho pocitově dělat řetězovou úvahu x let do minulosti, spíš bys podle mě potřebovala reagovat jen na to, co se v tom vztahu děje teď, jaký je ten vztah teď... a podle toho se k tomu stavěla, třeba se snahou nechat otevřené dveře k nějakému narovnání, ale ne snahou vymoci si něco na nich.
|
| Sirael |
|
(7.9.2017 8:59:36)
V jistém smyslu máš samozřejmě pravdu.
Možná to vyznělo špatně, já vlastně ani to odpuštění od nich nechci, téma znělo: Jak si odpustit - tzn. sama sobě. Jak se s tím vším vyrovnat. Šlo mi o různé metody, meditace, uvědomění. Po druhých nic nevyžaduji, chci se očistit sama a nevracet se.
|
| sovice |
|
(7.9.2017 9:10:22)
Nevím, mně kdysi pomohlo otevřeně říct dotyčnému, že je mi líto, že jsem ublížila, ale že jsem to zkoušela napravit a nejde to, a pokud mi nemůže odpustit, je mi to líto, ale ani já už nemůžu nic dalšího udělat. A z toho vztahu jsem odkráčela a víceméně násilím jsem napřela celou svou pozornost jinam (což bylo zpočátku těžší, ale poddalo se to) a časem to i ze mne vyšumělo. Ale nebyl to vztah s člověkem z nejbližšího okruhu.
Mně obecně pomáhá natvrdo předpnout pozornost jinam a nepříjemnou věc zabouchnout do šuplíku s nápisem "neotvírat ani na štěrbinku", pak někdy po čase vědomě pootevřít (kdy, to mi obvykle naskočí samo v souvislosti s něčím, co se děje, ale někdy mě k tomu ponoukne třeba mimořádně pěkný den, nečekaná vzpomínka), trošičku vytáhnout, znovu zabouchnout, po čase opakovat... až, někdy to trvá dlouho, zjistím, že v tom šupleti už není nic, co by mě děsilo nebo to výrazně bolelo.
|
| Sirael |
|
(7.9.2017 9:11:50)
 to bych mohla zkusit taky
|
|
|
|
| Sirael |
|
(7.9.2017 9:03:32)
Dveře nechávám otevřené celou dobu, celých 11 let, vyčkávám a komunikaci neodmítám. Pokud nějaká byla, byla pouze v jednom duchu z jejich strany. Ráda bych s nimi fungovala normálně. To oni se neodpoutali od minulosti a oprostit nechtějí.
|
| sovice |
|
(7.9.2017 9:11:15)
Je možné, že to prostě nepůjde, to normální fungování.
|
|
| Sirael |
|
(7.9.2017 12:29:54)
Už jsem to psala, minimálně naznačila, dříve, komunikaci jsem samozřejmě začínala mnohokrát i já. Jsem teď už po těch mnoha letech v další fázi, rezignovaná.
|
|
|
|
| Sirael |
|
(7.9.2017 12:34:30)
Ve zdravé komunikaci očekávám, že se budou po té době pak snažit obě strany, pokud to chtějí. Já to chci celou tu dobu, ale nemůžu se zase degradovat tak, jak oni po mně chtějí: abych se cítila nejhůř a pokud možno do konce svého života. To odmítám. Natolik se zase teda ráda mám  .
Ještě jednou díky všem za jakékoli názory, už se nebudu vyjadřovat .
|
|
| Ruth | 
|
(7.9.2017 13:08:29)
Sirael,
nevím, kdo jsou ti "oni", nepíšeš ani, co tak strašné jsi spáchala, něco tuším podle způsobu vyjadřování, ale pomlčím, nebylo by ti to příjemné.
Takže - máš dobrého manžela a malé dítě, toho se drž.
Ti tajemní oni - proč jim dáváš takovou moc nad svým životem? Nekomunikujete, ale ty víš, že podle nich nesmíš být nikdy šťastná, no děkuji pěkně, to jsou přece tví nejhorší nepřátelé, copak to nevidíš? A máš prý si nechat s.át na hlavu, takovou myšlenku spáchá jen magor a ty se tím zabýváš? Magorem?
Podle mne jsi sama sobě dávno odpustila, jenže jsou tu ONI. Žádní příbuzní nejsou posvátní. Prostě každej není povinen mít tě rád jen proto, že se jmenujete stejně. Žádnej terapeut ti nezařídí, aby se ONI letos s rozjásanými výkřiky přihrnuli na Vánoce, a "že to ta naše holka má krásný!, pocem, pusu!"
|
| Tragika | 
|
(7.9.2017 13:46:15)
Sirael, z tvého tajemného psaní, naznačování a mlžení se mi zdá, že hovoříš o svých RODIČÍCH. Kdybys byla starší, mohlo by jít i o děti z prvního manželství, či dospělé dítě, které má partnera.
Nejsem vědma.
Kdybych hledala radu, očekávám ji především od těch, které do situace zasvětím. Takto je dost těžké cokoliv rozebírat. V každém případě ti, kterým jsi snad ublížila, se na věc dívají jinou optikou, než ty. Možná si říkáš, jak je to možné? Je. A je to víc než logické.
Každý z nás vyrůstal v jiném prostředí, formovali nás jiní lidé, máme jiné zkušenosti, odlišné charaktery i genetickou výbavu. Je tedy jasné, že jiný názor může být z jejich pohledu ten správný a jediný. A třeba taky je. Když si na stůl postavíš krychli, tak ji každý, co v ten moment sedí u stolu, vidí jinak. Který pohled je ten správný? Ten můj? A třeba tam ani žádná krychle nestojí a jde jen o optický klam, kterému jsem uvěřila.
|
| Carollyn | 
|
(7.9.2017 13:55:55)
Spíš si myslím, že jde o sourozence...
|
|
| Ruth |
|
(7.9.2017 14:41:06)
Někdo to prostě napsat nechce, proto jsem hned na začátku nabídla vykecat se na mailu.
Neodpustím si ale, že v prakticky anonymní diskusi je možné napsat všechno, nebo skoro všechno, pokud chci dostat radu.
A jelikož nemůžu být odhalen, tak mi asi brání něco jiného.
|
| Carollyn |
|
(7.9.2017 14:43:20)
Ruth, přesně tak od toho je ta diskuze anonymní, takže můžu napsat podrobnosti. Ono je jiné řešení "opustila jsem dítě po rozvodu" nebo "obrala jsem sourozence o dědictví"...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(7.9.2017 14:50:33)
Já vůbec nechápu, jak můžeme radit, když nevíme co udělala a komu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
.
.
.
.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)