Epepe |
|
(25.10.2017 8:24:56) Dcera je má asi 2-3 roky. Nejprve byly častější, teď je má každou noc jednou a to mezi 11 a 12 hodinou, bez ohledu na cokoliv (změna režimu, stravovacích návyků, změna prostředí, změna osob okolo, vynechání večerní TV, atd. ...) Z toho důvodu to pro nás není výrazný problém, ještě v tu dobu většinou nespíme, ale zaráží mě, že trvají tak dlouho ...
|
77kraska |
|
(25.10.2017 8:40:56) nikdy desy nemelo, ale v tom veku jeste spalo v nami posteli
|
Epepe |
|
(25.10.2017 8:48:07) Nepsala jsem její věk. Je jí 6 let.
|
77kraska |
|
(25.10.2017 8:53:40) Epepe, tak v 6 letech jeste stale spalo s nami v posteli
nechci rikat, ze deti spici s rodici v posteli nemaji nocni desy, na to bych si musela precist nejakou odbornou studii
ja jsem holt zastankyne deti spicich v posteli s rodici
|
Epepe |
|
(25.10.2017 8:55:22) Já proti tomu nic nemám, klidně to budu zastávat s tebou. Ale jsem odpůrce spaní rodičů s dětmi v posteli. Osobně bych se absolutně nevyspala a byla bych nejméně o polovinu horším rodičem.
|
|
TaJ |
|
(25.10.2017 8:56:16) 77krasko, nevím, jestli na to nějaká studie je, ale vím o víc dětech, které spí s rodiči a ty děsy mají stejně, to podle mě vůbec spolu nesouvisí, souvisí to se zpracováním různých vjemů a dojmů...a některé děti mají prostě tu nervovou soustavu déle nevyzrálou a jsou na to náchylnější, takhle mi to aspoň vysvětlila tenkrát neuroložka...
|
|
|
beruška sluníčková |
|
(25.10.2017 10:16:10) Tak syn přesně v tomto věku měl též noční děsy.Někdy to bylo docela ošklivé,musela jsem rozsvítit lampičku,nechala jsem ho v klidu spočítat 2 příklady abych věděla že je vzbuzený,šla jsem se s ním vyčurat a uložila ho.Spal v té době u nás v posteli.Tohlecobdobí
|
beruška sluníčková |
|
(25.10.2017 10:17:41) Tohle období trvalo asi 2 roky?Už nevím jistě teď měl 10 let.Babička si ho ani radši nechtěla brát na prazdniny v té době.
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 10:21:12) To je zajímavé, náš syn měl ty děsy jen doma, u babiček a tetiček se mu to nestávalo. Zato po návratu domů z prázdnin nebo nějaké náročnější akce to bylo pravidelně hned tu noc. Lékař nám doporučil nevystavovat ho "emočně náročným zážitkům" - to ale jaksi lze jen těžko provést (výlety, nečekaná setkání i s milými lidmi, to všechno byl spouštěč).
|
TaJ |
|
(25.10.2017 10:33:33) iiiii - měli jsme to stejně, stačilo i menší vzrušení z návštěvy nebo nečekaný zážitek a bylo jedno, jestli byl kladný, nebo záporný...a i s tím vychytáváním začátku...když jsme zaslechli to první pobrekávání, tak se to ještě někdy dalo zastavit, ale většinou šel skoro hned do řevu...
|
|
|
|
TaJ |
|
(25.10.2017 10:35:59) Beruško - u nás nepomáhalo nic - rozsvítit, zhasnout, pochovat, pustit potichu televizi, nebo nějakou hudbu, otřít obličej mokrou žínkou, nabídnout pití, vyčůrat...na všechno ječel "jdi pryč" a pral se s námi...zabíralo jedině nechat ho být a dohlížet, aby se nezranil....
|
TaJ |
|
(25.10.2017 11:12:21) Jitys, jo, přesně, taky vždycky takhle něco na nás křičel, ale koukal úplně nepřítomně, jakoby skrz nás...kopal, mlátil kolem sebe rukama, klidně bouchal i nás, byl úplně mimo, nešlo to ničím přerušit...
|
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 11:16:38) Syn kromě kopání a máchání rukama i kousal. To bylo v jeho dvou letech, kdy jsem nevěděla o co se jedná a snažila se ho "uklidnit". Když jsem ho chytla za ruce a snažila se vzít do náruče, vrhl se na mě s vyceněnými zoubky. Fakt jako z hororu. Zajímavé je, že v přítomnosti manžela takové záchvaty nemíval.
|
TaJ |
|
(25.10.2017 11:20:35) iiii, jo tohle dělal taky, pak už jsem se ho ani nesnažila pochovat nebo nějak fyzicky uklidňovat...a u nás to bylo tak, že když nakouknul do pokojíčku manžel, kterého ten jekot vzbudil později, než mě, tak syn ho se sílícím řevem posílal pryč...zjistili jsme, že určité věci kolem sebe vnímal, nebyl úplně mimo, občas nám i odpověděl, když jsme se ho třeba ptali, jestli nechce čůrat apod...ale na některé věci nereagoval vůbec...
|
Epepe |
|
(25.10.2017 11:58:58) Zajímavé u nás je, že je to vždy v 11-11:30. Ať jde spát v 7, v 9, v půl 11, vždy se budí ve stejný čas. Už jsem přemýšlela o nějakých paranormálních jevech, protože ona je na to hodně náchylná, vidí duchy a tak.
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 12:09:13) Mé dítě vidí duchy dodnes... Já na ně nevěřím, ale když s tím syn začne, že jsou u jeho postele a on kvůli nim nemůže usnout, fakt mám na ně zlost... (Začalo to po úmrtí v blízké rodině)
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 12:21:37) Chodí na 2. stupeň ZŠ. Vidí údajně stíny postav. Cítí jejich přítomnost ve tmě. Bohužel on někdy začne vyvádět i náš pes, takže si to opravdu užívám... Nevěřím na duchy, ale když s tím začnou okolo 22.-23. hodiny večerní a tatínka máme zrovna pracovně mimo domov, dobře se necítím ani já.
|
Carollyn |
|
(25.10.2017 13:55:03) A proč ne, děti i zvířata jsou na toto mimořádně citliví, některým jedincům tato schopnost zůstane i v dospělém věku. Bylo to popsáno ve spoustě případů, nevidím to jako nesmysl. Plno lidí se tomu směje, ale není důvod se tomu smát. Po úmrtí blízké osoby to bývá časté.
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 14:06:10) Já se nesměju, já se bojím. Během synova života už mu zemřeli 3 členové nejbližší rodiny. Po každém úmrtí se stalo něco nepochopitelného, nelogického. Ať to bylo chování zvířat v synově okolí nebo náhlých zvláštních pádů věcí v blízkosti jeho postýlky. I ty jeho řeči jsou občas zvláštní. Lékař pediatr mi kdysi nabízel pro dítě lehká sedativa na spaní. Tehdy jsem odmítla, nechtěla jsem do syna cpát zbytečnou chemii, teď si někdy říkám, že by se mi to hodilo, užila bych sama .
|
Carollyn |
|
(25.10.2017 14:10:23) Syn je na to evidentně senzitivní. Otázka je, jestli ho to v dospívání opustí, většinu dětí to opustí, ale jak jsem psala, někoho ne. Pokud se bojíš, tak se pomodli. Nechci se tady moc rozepisovat pro obveselení jiných, ale věřím Ti, syn rozhodně není blázen.
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 14:19:41) Děkuji
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
byvala radka |
|
(26.10.2017 12:05:06) my jsme na dceru normálně mluvili, ale jakoby se napojili na ni, ona něco mlela "nechoď tam" a my "nepůjdeme tam" a tak, nesnažili jsme se ji vytrhnout, ale jakoby se "zapojit do jejího světa" - normálně měla otevřené oči, ale nás nevnímala, byla jinde časem to ustalo a nemívala to pravidelně, spíš občas
|
|
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 11:22:49) Kdy se u vašich dětí děsy objevily poprvé?
U nás to bylo druhý den po prodělaných febrilních křečích při horečce, kdy ten "stav mimo" trval skoro hodinu. Syn nás volal, plakal, třásl se, ale nevnímal. V nemocnici nám vysvětlili, že to byly febrilky. A druhý den v noci přišel první běsnící záchvat.
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 11:29:38) Migrénou trpím já, vím, jaké to je. Soucítím s Vámi a Vaším synkem. Drobeček malinký, co to mohlo spustit?
|
iiiiiiiiii |
|
(25.10.2017 11:40:17)
Za toho "drobečka malinkého" se mu fakt omlouvám.
|
|
|
|
|
|
Žžena |
|
(25.10.2017 11:29:50) Náš starší měl noční děsy od narození. Nevím kdy je měl poprvé, ale prostě od malého miminka, a žádné zdravotní obtíže nikdy neměl, horečku měl prvně v životě snad v 5 letech a to už noční děsy dávno nemíval. Vyrostl z toho. Mladší neměl noční děsy nikdy.
|
|
TaJ |
|
(25.10.2017 11:30:06) Taky se už na první noční děs nepamatuju, bylo to někdy ve 2 letech a s horečkou to souvislost tenkrát určitě nemělo, protože poprvé byl nemocný s teplotou až někdy po 4.roce ve školce...u nás to spíš spouštěly ty rušnější události, s ním se nedalo chodit na žádné dětské akce, kde bylo víc dětí pohromadě, hluk, nebo třeba hudba, to odtamtud prchal okamžitě, nebo spíš tam ani nešel...to samé náročnější výlety, oslavy, návštěvy...to jsme spolehlivě věděli, že nás nečeká klidná noc...když jsme to omezili, tak to dost pomohlo, ale stejně ne stoprocentně, vždycky se něco našlo...
|
|
|
|