rišulka |
|
(31.12.2017 0:47:54) Vedle v tématu o odpouštění Libik pronesla, že je to pěkná "novoroční témička", tak si dovolím přidat ještě jednu :)
Působí na vás příroda? Možná už senilním (teda spíš jsem plna sentimentu, ale to s sebou nese ten náš život..), ale čím dál víc na mě působí scenérie přírody. Nedávno byl v Tesku vystaven panel s fotografiemi amatérů na téma - Magická místa ČR. Mile mě překvapilo, že z našeho okolí jsem je znala a jsou mi blízká :) např. hrad Vikštejn, řeka Odra.. Jiná ve mě probudila smutek, že je snad nikdy neuvidím - Šumava např., ta je fakt daleko. Včera jsme jeli na Jižní Moravu, tam bylo sněhu jak sviňa (u nás jen poprašek), stromy jak z Mrazíka proti zapadajícímu slunku.. Cestou zpátky jasno, měsíc s kruhem kolem, vozovka jiskřila ve světle protijedoucích aut, občas mlha, skoro hororová.., před Bravanticema srnka vprostřed cesty..
Máte taky svá "magická místa"? Podělíte se? Nebo taky na vás působí třeba jen "drobnosti" - procházka v lese, sledovat proměnu stromu v parku za barákem.. Cítíte se před krásou přírody malí a dojatí? Nějak už nepotřebuju "velké" výlety a vlastně ani přemýšlet ne, neodpouštím, jen škrtám a do lesa nebo ven chodím vyčistit, vyprázdnit, hlavu.
|
TaJ |
|
(31.12.2017 1:12:59) Rišulko, mně ke štěstí stačí i malé procházky a malé "zážitky" v přírodě...krásných míst je spousta, na mně třeba hodně působí jakékoli hory, v létě, někde nahoře v zelených kopcích, pokud možno bez lidí...nebo třeba zvláštní pocit úžasného klidu a takové zvláštní energie mám vždycky u jednoho z labyrintů, které jsou v parku u zámku Loučeň...a miluju podzim, když to všude v přírodě hraje všemi barvami...loni na podzim jsme byli se synem sami dva v Prachovských skalách, bylo tam prázdno, téměř bez lidí a ty výhledy na krásně barevnou krajinu, to byla paráda...dokonce syn o tom mluvil ještě dlouho po příjezdu a psal o tom i ve slohovce ve škole...a máme plno různých drobných zážitků z přírody...třeba jak jsme před několika lety byli v Harrachově na bobové dráze, která je tam hned u lesa...a jak si tak jedeme, tak najednou těsně vedle té bobovky v lese pod stromem stála srnka a dívala se na nás...neutíkala, jen tam tak stála a koukala...syn na to taky vzpomíná dodneška...
|
Pam-pela |
|
(31.12.2017 1:35:19) Jo, působí na mě příroda, scenérie...a nemusí to být vyloženě reál...stačí mi i obrázek
Teď třeba mě vcucnul růžový: https://www.glix.cz/p/obraz-na-platne-amongst-dreams
http://www.krasysveta.sk/hallerbos-modry-les-v-belgicku/
|
magrata1 |
|
(31.12.2017 8:45:03) Já miluju fotky Janka Sedláře. Fotí většinou Bílé Karpaty https://www.google.cz/search?q=Janek+Sedl%C3%A1%C5%99&rlz=1C1AVFC_enCZ759CZ759&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ved=0ahUKEwioysmN4LPYAhUOK1AKHaB3APMQsAQIMA&biw=1024&bih=662#imgrc=PRajSr1XP38ddM:
|
|
|
|
Merylin5 |
|
(31.12.2017 7:56:30) Já bez přírody nemůžu žít, fakt Ani se tak nekochám krásou - někdy taky, když to krásné je, ale hlavně potřebuju vzduch, povětří, pohyb nohou, je to pro mě něco jako tlukot srdce. Teď jsem strávila tři dny na sjezdovce a na běžkách, to je můj svět, živly, které jsou silnější než já, ale neohrožují mě. Ráno už jsem se nemohla dočkat, až vypadnu na vzduch a budu dýchat. Teď už jsem doma, a to fakt bohužel není můj svět, už se nemůžu dočkat dalšího víkendu, až zase pojedu do hor
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(31.12.2017 8:13:59) Ano, mám. Podělím se ráda, třeba někdo přijede na procházku. Markétino údolí v části obce Nekoř Údolí ( je to kolem Pastvinské přehrady). cesta údolím Moravské Sázavy ( nedaleko Lanškrouna) - a vůbec kolem Lanškrouna je krásně, je to neprávem opomíjená část naší země. vrch Adam - výhled od Kašparovy chaty na Adamu ( Orlické hory, České Petrovice) a samozřejmě Zemská brána ( místo, kde řeka Divoká Orlice vstupuje do ČR a kopíruje její hranici). Na Moravě Javoříčské jeskyně - Javoříčko - obec vypálená nacisty, je tam památník. Výhled z Šeráku v Jeseníkách. okolí Hanušovic a Starého Města pod Sněžníkem.
|
Saamajna |
|
(31.12.2017 17:24:47) Prave v okoli Hanusovic me mrazi - jakoby tam zustalo neco z povalecne doby...
|
|
|
magrata1 |
|
(31.12.2017 8:32:21) Rišulko, občas mi stačí, když jedu směrem k Javořině. Než jsme se přestěhovali (ve 32 letech), měla jsem od dětství výhled z kuchyně na Javořinu. Tady jsme v ďolíku, řádné hory ani kopce nevidíme, jen baráky. Ten pohled mi chybí a kolikrát mě až rozbrečí. Navíc, co se narodila nejmladší, dojme mě cokoli- sněhová vločka, pučící stromy, vůně lesa... A hlavně to, jak to ničíme.
|
|
Filip Tesař |
|
(31.12.2017 9:03:17) Nemám vysloveně místa, spíš krajiny. Zdejší i cizozemský.
Pískovcový skály, borový lesy, vůně smůly a borůvčí, to na mně vždycky dýchne mládím a létem.
Náhorní stepi. Jako by ve mně najednou promluvily hlasy starší, než jsem sám.
Skály spadající strmě do moře.
Je toho víc.
|
|
kambala pláááckááá |
|
(31.12.2017 9:11:03) Mám. U nás jen sumava,krkonose a pak část vysočiny. V cizině jich je spousta. Ale mám ráda i kulturní krajinu, třeba v itálii
|
|
wer |
|
(31.12.2017 9:51:06) Mám takové žasnutí odjakživa. Příroda je nádherně udělaná. Moje nejoblíbenější místa jsou v mém bezprostředním okolí.
|
|
erika,2 děti |
|
(31.12.2017 9:52:39) Ano, mám to naprosto stejně. Miluju přírodu. Vstřebávám do sebe ty okamžiky, kochám se, uklidňuje mě to a dojímá. Táhne mě to pořád z paneláku pryč do lesa, doslova to potřebuju.
|
|
|