Alraune |
|
(29.1.2018 17:00:11) No, pokud bych měla na výběr úzkost nebo antidepresiva, tak si vyberu ty ad. Nevím, jak moc je blbě dceři, ale já mám léta posttraumatický syndrom a ty stavy člověk nechce zažívat.
|
SleepWell |
|
(29.1.2018 18:30:16) tohle prave rika kamaradka. Ze diky AD je totalne citove oplostela. Neciti smute, depresi, ale ani zadnou radost.
|
Len |
|
(29.1.2018 18:37:10) Tak ja jsem celozivotne jako tva dcera, puberta byla opravdu nejhorsi, celkove doba temna, neslo mi ani o zadnou skolu, neslo mi o nic. Kdyz s edivam zpetne, tak si rikam, ze nejaka pomoc by tenkrat byla dobra, ale zase pokud by to znamenalo s kymkoliv mluvit, nedej Boze o mych pocitech, tak to by stejne nevyslo, to by neslo ani ted, to proste neprovozuju.
Ja bych s AD byla velmi opatrna, tristni zkusenosti v rodine od rozjeti epilepsie po ruzne neurologicke zmeny, manzel po lecich na AADD poskozene srdce. Verim, ze vetsine lidi se nic nestane, ale ty vedlejsi ucinky jsou skutecne.
Dceri drzim palce, nechala bych ji rozhodnout, rozhodne bych ji to nenutila.
|
|
Myšutka* |
|
(29.1.2018 18:37:25) Ptala jsem se dítěte, jak to vidí s tou "oploštělostí". Tvrdí, že naopak teď je vůbec schopná mít radost a vidět cokoliv pozitivního. Že tu dobu "před AD" má jako za šedým závojem. Prý by se ta nejhorší fáze deprese dala přirovnat k útoku mozkomorů - smutek, nezájem, neschopnost se radovat, na všem vidět špatné. Za sebe - s AD se zamilovala, odvážila se znovu začít se svým milovaným koníčkem i když ví, že se nemůže vrátit naplno, směje se, plánuje, spí... Předtím - častý pláč, chabé úsměvy raněné laně, neustálé noční děsy, stížnosti, kdo byl jak ošklivý...
Prvních pár týdnů byly občas nevolnosti, cca týden ospalost. Pak už dobrý a ta změna fakt obrovská.
|
SleepWell |
|
(29.1.2018 18:43:20) ale holka prave takova celkove neni. Ona se chova normalne, smeje se, chatuje s kamaradama, delaj fory se segrou. Pred pul rokem to bylo horsi, to byla prave takova zpomalena, smutna. Pak se toho hodne zlepsilo, zacala videt vizi nove skoly, pracovat na prijimackach, na certifikat z AJ, doma si hodne povidala s manzelem. A najednou se vratila od psychoterapeutky jako uzlicek nervu.
Proto nejsem o AD presvedcena, nepripada mi to jako trvaly stav. Navic mam pocit, ze holka je hodne citliva a velky dil hraje roli to, ze "sama sebe do smutku presvedci". Kdyby vypadala porad jako dneska, tak to neresim. Ale ona takhle vypada jenom kdyz najde spriznenou dusi se kterou to muze probirat. Coz bohuzel ma nejake kamarady, kteri travi casto v bohnicich na pozorovani.
|
Myšutka* |
|
(29.1.2018 18:48:16) Asi by bylo nejlepší mluvit přímo s doktorem, proč se rozhodl, jak se rozhodl. A proč zrovna ta kombinace léků atd. Já třeba vím, že v určitou dobu mé dítko hrálo pozitivno a přitom brečelo po nocích...
|
|
|
|
|
Source |
|
(29.1.2018 18:39:36) K té citové oploštělosti mě napadá, že AD prostě nejsou prášky na vytvoření radosti a smyslu života. Nejsem odborník, ani nemám osobní zkušenost, ale nepředstavuju si, že po nich bude člověk juchat nebo zažívat jiné pozitivní pocity. Na to jsou jiné pilulky ne? Myslíš, že zbavit se těch negativních pocitů je málo?
|
Myšutka* |
|
(29.1.2018 18:45:05) Ono asi hrozně moc záleží na důvodu těch depresí. Pokud je člověk celkové ve srabu a deprese je důsledek dlouhodobého těžkého stresu a průšvihů, které člověk nedokáže vyřešit, tak AD ty problém neodstraní, jenom odvrátí pád do propasti. Pokud je ale kolem dotyčného dost pozitivního, ale díky depresím ho nedokáže vnímat, tak mu asi ty AD (případně i s terapií) to pozitivno můžou vrátit. Teda tak si to vysvětluju.
|
|
|
|