| Žena s dětma | 
 |
(13.2.2018 15:30:44)
Matka chtěla a očekávala syna. Narodila jsem se však já. Vztah jsme měly vždy chladný. Žádné mazlení, povídání apod. S otcem to bylo ještě horší. Tvrdý a chladný přístup. Nadávky, ponižování, strohé zadávání úkolů a práce. Chová se tak ke mně stále. Mluví se mnou jen co musí. Omezuje se na nadávky, ponižování a výčitky.
Podle něj mám špatnou práci (ja jsem v práci spokojená po všech stránkách),špatně vychováváme děti, špatně vedu domácnost, mám nadváhu, špatné vlasy a intelekt dementa. Výsledek je nulové sebevědomí ještě teď, skoro ve 40, strach z toho, co udělám špatně nebo tak, jak jemu by se to nelíbilo.
Chodila jsem na psychoterapii a myslela jsem si, že už jsem v pohodě. Začaly se mi zdát sny o tom, jak mě otec za něco pochválí. Jak mluví o tom, že mě má rád.
Uvědomila jsem si, jak přes všechno,jak se ke mně chová, toužím po jeho projevu lásky a uznání. Jak moc mě mrzí, že nemáme hezký vztah. Dokonce jsem se snažila si s ním promluvit. Vysmál se mi. Udělal ze mně v podstatě blbečka, který si jiné jednání nezaslouží. Přes svůj věk a samostatnost, nejsem schopná se odsřihnout. Hovor s nim mě poznamená vždy na několik dnů.
Máte někdo radu, jak to vnitřně překonat a odstřihnout se psychicky?
|
| Konzerva | 
|
(13.2.2018 15:48:44)
U mně to funguje tak, že tam, kde jsem si zrovna jistá v kramflecích, tak tam se mě žádná kritika nedotkne.
Když jsem zrovna chodila s klukem, kterej byl do mě blázen, tak se mě nedotkla žádná kritika ohledně mého vzhledu.
Když jsem ve škole prospívala, nedotkla se mě žádná kritika mé inteligence.
A opačně. Když se mi něco nedaří a někdo mi to ještě kritizuje, tak jsem z toho špatná.
Takže já to dělám tak, že když vím, jakou kritiku můžu od daného člověka čekat, tak se tomu tématu vyhýbám, a když to nejde, tak se s ním nestýkám.
|
|
| Carollyn | 
|
(13.2.2018 16:02:39)
Předně bych omezila kontakty s rodiči na minimum. V režimu Vánoce a narozeniny nebude tolik času a prostoru, aby tě mohli kritizovat a srážet. Ovšem pokud tam každý týden chodíš na nedělní oběd a obden jim telefonuješ, tak se příležitost vždycky najde. Tím neříkám, že v tom osekaném režimu Tě nebudou kritizovat, ale budeš mít víc času se vzpamatovat. A předně si musíš uvědimit, že nejsi malá holka a nejsi na nich nijak závislá. Máš svoji rodinu, staráš se o svou domácnost a svoje děti, máš manžela, práci. K čemu je potřebuješ, aby Ti udělali svačinu do školy a zaplatili nové boty?! Nepotřebuješ je k ničemu. Já mám taky divného otce, který mě taky nikdy nijak zvlášť nechválil. Nemám k němu žádný vztah, je mi jedno (a to nebyl zdaleka tak hrozný, jako ten tvůj).
|
|
| Peppa |
|
(13.2.2018 16:06:29)
To je mi líto, že to máš takhle těžké..
Nechci sem psát nic extra osobního, jen ti řeknu, že já jsem se odstřihla a ten člověk, který je můj biologický otec, na mne už nemá pražádný vliv. Moje výchozí situace sice byla jiná, než tvoje, ale přesto chování, činy a minulost mého otce ovlivňovaly můj život snad ve všech možných sférách, něco jsem si uvědomovala, něco ani ne... Trvalo to roky, ale jsem ráda, že jsem to zvládla a jsem tam, kde jsem, odstřižená dokonale, křivdy zpracované, i když nezapomenuté a neodpuštěné.
Důležité je žít svůj vlastní život, nenechat si do něj kecat a nesnažit se zavděčit tam, kde vděk nikdy nebude.. A mít se ráda, to je možná to nejtěžší..
|
|
| Carollyn |
|
(13.2.2018 16:10:05)
A ještě bych dodala, že pokud na Tebe nahlíží celý život stějně, tak se těžko bude měnit na stará kolena, jeho povaha bude spíš horší. Sem tam je nějaké prozření na smrtelné posteli, kdy lidé, kteří do té doby vesele škodili prosí ty kritizované a terorizované za odpuštění, ale to je celkem pozdě. Spíš než toužit po nějaké pochvale od otce, bych se zaměřila na vztah s manželem a s dětmi, abys byla spokojená TY sama se sebou,ne aby byl spokojený někdo, kdo stejně spokojený nebude!
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(13.2.2018 16:32:20)
Ženo, ach jo, nepochopím, jak mohou rodiče takhle ubližovat vlastním dětem. Jak je mohou nemilovat, neakceptovat, nepodporovat.. To by mělo být trestné :-(
Myslím, že tvá touha je pochopitelná a sama to asi nepřekonáš. Asi bys měla pokračovat v terapii.
Každopádně nedoufej, že změníš rodiče, ti zůstanou takoví, jací jsou, lépe to evidentně neumějí. Musíš pracovat jen na sobě.
|
|
| Modřinka | 
|
(13.2.2018 16:43:51)
Mně pomáhá pěstovat ty vztahy, které za to stojí, můj čas věnovat lidem, kteří jsou toho hodni a také víra, že můj nebeský Otec mě má rád přesně takovou, jaká jsem. Přijala jsem, že já jsem zodpovědná za sebe a mou rodinu, včetně toho, že musím odstřihnout tu pravidelnou dodávku jedu do mého života. Což neznamená, že už to nebolí, jen už mi to tolik neurčuje život. Kdysi jsem se vykašlala na doktorát proto, že mi došlo, že jediný důvod proč ho dělám je, aby tatínek viděl, že jsem dobrá. Stejně jsem velmi snadno ovlivnitelná uznáním a pochvalou od druhých a kritiku, i zcela nesmyslnou, unáším dost bolestně.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(13.2.2018 23:13:20)
to, co napsala Modřinka, bych mohla podepsat
|
|
|
| Source |
|
(13.2.2018 17:03:39)
Přestaň k němu vzhlížet a chtít ho přesvědčit, že jsi dost dobrá. Smiř se s tím, že ho nepřesvědčíš. Koukni na něj kritickýma očima. Z dětství máš podvědomě zakódováno, že on je dokonalý (protože to je podprahová informace v kritice, ten kdo kritizuje a hodnotí, se automaticky staví nad tebe, aniž by sis to uvědomovala). Uznání přece můžeš získat jinde a stejně hodnotné, což si uvědomíš, když přestaneš být v postavení dítěte. Nejvíc oslabuje sebelítost, kdy si člověk v sobě pořád žmoulá to přesvědčení, že rodiče měli nebo mají být takoví, jaké je chceme.
|
|
| 1kulička | 
|
(13.2.2018 17:18:21)
A jaký je důvod, že se s nimi stýkáš, když ti jen ubližujou a ponižují tě? Řekla bych, že jsi byla v dětství psychicky týraná a otec se k tobě bude vždycky chovat jako ke kusu hadru.
Nejzdravější bude se přestat stýkat, když se s nimi nedá mluvit. Nebo alespoň jen návštěva, žádné společné povinnosti a témata, které mu dávají příležitost. Pokud je to ale jak popisuješ, prostě bych si zařídila život bez rodičů, ikdyž naprosto chápu, jak tě to tíží. Pokračuj v té terapii nebo zkus jiného terapeuta.
Můj táta byl taky poděs, ale v dospělosti mne respektuje. Stal se z něj věřící a dost se změnil, svých dětí si váží chová se k nám hezky....., ale zase se nás neponižoval ani nenadával tak, abychom měli větší traumata, jen jsme ho neměli rádi.
|
| K_at |
|
(13.2.2018 17:43:18)
Kulicko, presne tak. Proc! Proc se stykat s takovymi lidmi? Ono to ma i opacnou stranu - diky citove omezenosti a nenormalni psychice jeji rodice nikdy nezazili hezky pocit, radost, sounalezitost se svou dcerou. Sami sebe o tohle ochudili. Zavrhli. Je to jejich celozivotni prohra. Za me prohra nejvyssi, nejvetsi. Zakladatelko, uvnitr tusis, ze jsi cenny clovek. Drz se toho. Ti dva ti dali jen zivot.
|
|
|
| agnes+2 | 
|
(13.2.2018 18:16:59)
Zkus jógu. Zaměř se hlavně na pánevní dno. Ukotví tě to. Najdeš jistotu,kterou ti nedali doma. Funguje to, uvidíš.
|
|
| No one | 
|
(13.2.2018 19:04:29)
Odstřihnout se hlavně fyzicky. Sejde z očí, sejde z mysli.
|
| Sio |
|
(13.2.2018 20:19:11)
Přesně tak. Přestat chodit/zvát na návštěvy. Slušně, ale jasně odmítnout. Na dané termíny si cíleně plánovat něco jiného (jet s dětmi na výlet, na kolo, do bazénu, atd.), co tě zaměstná psychicky i fyzicky. Nejhorší je to poprvé, jakmile to zvládneš jednou, bude ti hej.
|
|
| Žena s dětma |
|
(13.2.2018 23:45:14)
To dost dobře nejde. Máme byty v jednom domě, nad sebou.
|
|
| Žžena |
|
(14.2.2018 5:55:26)
Uff, tak tohle by mi teda stálo za přestěhování...
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)