Re: Od malička odmítaná rodiči a touha po uznání

A jaký je důvod, že se s nimi stýkáš, když ti jen ubližujou a ponižují tě? Řekla bych, že jsi byla v dětství psychicky týraná a otec se k tobě bude vždycky chovat jako ke kusu hadru.
Nejzdravější bude se přestat stýkat, když se s nimi nedá mluvit. Nebo alespoň jen návštěva, žádné společné povinnosti a témata, které mu dávají příležitost. Pokud je to ale jak popisuješ, prostě bych si zařídila život bez rodičů, ikdyž naprosto chápu, jak tě to tíží. Pokračuj v té terapii nebo zkus jiného terapeuta.
Můj táta byl taky poděs, ale v dospělosti mne respektuje. Stal se z něj věřící a dost se změnil, svých dětí si váží chová se k nám hezky....., ale zase se nás neponižoval ani nenadával tak, abychom měli větší traumata, jen jsme ho neměli rádi.