neznámá |
|
(12.4.2018 20:51:40) Bylo to celé divné, takové hořké, taky mi to zůstalo v hlavě. Lesbičky i přes všeobjímající lásku byly smutné, dotaz na tatínka podivný a následné vysvětlení proč po tatínkovi dítě netouží, i když říká opak bylo taky podivné - nejspíš tou odpovědí uklidňují samy sebe.
Tamaru jsem moc nepochopila. Ona si domluvila dítě s chlapem z internetu a diví se, že jako táta nefunguje? Babička záškodnická, ale měla jiskru.
Dvojčátka - měla jsem pocit, že volných miminek k adopci je málo a přednost mají páry. Byla naivní, ale která z nás ohledně mimina nebyla.
No a ten bezdětný pár, z něho smutek a povrchnost jen tryskala. Při otázce "kde budete za deset let?" mě u tohoto páru první běželo hlavou - on bude mít dítě s nějakou mladicí, ona bude bezdětná zatrpklá ženská, které ujel vlak.
|
neznámá |
|
(12.4.2018 20:54:08) Jo a maminka slepované rodiny byla prostě káča, na to se asi nic jiného nedá napsat.
|
|
Bouřka |
|
(12.4.2018 21:01:42) já mám dojem, že nedostatek je hlavně bílých zdravých miminek, o romské děti zas až takový zájem asi nebude
|
|
vertigo |
|
(12.4.2018 21:13:35) Ten bezdětný pár mi byl myšlenkově úplně nejdál. Oni mi přišli jako typičtí Pražáci (nebrat osobně) - sama pocházím z vesnice a jsem jaksi konzervativněji založená. Takže mám manžela, děti, psa, dům se zahradou a mám pocit, že tak to má být. Že prostě po mě zůstanou ty děti, které se pokusím vychovat ve slušné lidi, kteří doufám něco dokážou. A ne že budu organizovat Konferenci žen (nebo o čem to mluvila), po které po půl roce pes neštěkne (třeba se mýlím a paní za ten počin dostane Nobelovu cenu, ale za mě k pocitu naplnění prostě furt bude něco chybět).
|
neznámá |
|
(12.4.2018 21:22:26) Ona mi připomínala mě někdy mezi 15-20 lety (pak jsem otěhotněla), taky jsem měla podobné řeči, nechtěla děti a podávala to hrozně důležitě. Kdybych nepřišla do jiného stavu, asi by mi ta poza vydržela dlouho. Teď to vím, že jsem prostě byla nezralá, chtěla jsem zaujmout a šokovat. Akorát, že já jsem byla mladý tele, paní z dokumentu bylo přes 40.
|
vertigo |
|
(12.4.2018 21:24:25) Jí bylo přes 40?? Tak to bych ani neřekla, tipovala jsem ji tak na 30.
|
neznámá |
|
(12.4.2018 21:25:28) Mám pocit, že jemu 46 a jí 43, ale ruku do ohně za to nedám.
|
|
|
Bouřka |
|
(12.4.2018 22:11:32) zefýr, mě při sledování tak nějak vlastně poprvé plně docvaklo, že vlastně z 5 mých nejbližších kamarádek ve věku 38-40, jsou 3 bezdětné. Jedna zcela plánovitě, tvrdila to vždycky, co jí znám. Druhá taky nikdy nebyla zrovna mateřský typ, i když úplně se tomu nebránila, tam tak nějak rozhodnul osud. Třetí má značně komplikovaný bolavý příběh, který se do toho asi hodně promítl. Každou z nich vlastně chápu, i když mé osobní založení je úplně jiné.
|
Bouřka |
|
(13.4.2018 8:21:56) zefýr, nebýt kamarádky č.1, tak si to taky asi neumím úplně představit. Ale on člověk asi fakt pozná, že v něm není ani zbla mateřského puzení. Zejména pokud je obklopen hordou dětí , někdy o tom mívám pochybnosti v těch případech, které k dětem vlastně neměli šanci trochu víc čichnout. U té třetí je to naopak asi bolavější záležitost a já se v tom nikdy nechtěla hrabat, takže nedokážu říct, jestli v tom taky nehrají roli nějaké další okolnosti, než to, čím prošla, a že to třeba ještě přehodnotí.
|
Bouřka |
|
(13.4.2018 8:52:41) Tak ono asi neochvějné přesvědčení nutné není, a vcelku věřím, že řada z nich si zpětně řekne, že do toho možná měli jít, ale zároveň jim asi ani nepřijde jako nějaká tragédie, že se rozhodli jinak. Já asi jako nejvíc rizikovou v tomto směru vnímám tu skupinu, která k tomu rozhodnutí dojde díky nějakým těm strachům, a ne proto, že děti jim nic moc neříkají. Tam mi přijde, že pravděpodobnost, že to časem uvidí jinak a budou toho litovat, přijde docela vysoká.
|
Z+2 |
|
(13.4.2018 8:56:39) Já myslí, že těch co 60+ nelitují je strašně málo. Ale opravdu minimum, jestli procento z bezdětných, tak je to ještě hodně.
|
|
|
|
|
|
|
neznámá |
|
(13.4.2018 8:17:01) Já znám bezdětné pouze mladé holky, u kterých se nechají děti časem předpokládat. Děti mají smysl pro černý humor, většinou si najdou skulinku i tam, kde se jim brání a děti se jim zrovna vůbec nehodí.
Vlastně znám jednu bezdětnou pani. Žije u rodičů v ulici, neustále meje okna, už moje mamka za mého dětství si dělala srandu, že nemá děti, nudí se a leští okna. A už je téměř pravidlem, že když jedu k našim, pani myje okna. Si z ní děláme srandu, ale je to smutné, ona děti chtěla.
|
Sam01 |
|
(13.4.2018 11:11:41) Teď mi došlo, že já vlastně žádnou dobrovolně bezdětnou ženu snad ani neznám. Z mých kamarádek a spolužaček se,kterými se stýkám mají rodinu všechny. Některé pravda už mají několik tatínků. Jediný,kdo kolem mě nemá své dítě je můj bratr. Vyženil dceru a tak asi neměl potřebu. Nevím nikdy jsem se ho neptala jestli chce nebo nechce mít své dítě. S ohledem na to,že je to chlap si to dítě může ještě pořídit i teď ve 40,když bude chtít,ale to by si musel najít mladší partnerku.
Já mám děti dvě. Původně jsem chtěla jedno,ale nakonec jsme se rozhodli pro dvě. Zdá se mi skoro neuvěřitelné,že by u za pár let mohly pobíhat malé bosaté nožky. Tak hrozně rychle to uteklo. Nicméně nikdy jsem nelitovala,že děti mám. Víc bych jich,ale nechtěla. Myslím,že půro mě jsou dvě akorát.
|
|
|
|