| kambala pláááckááá | 
 |
(13.6.2019 22:04:18)
Dneska jsem na FB na Mexikid story cetla, jak deti vyrustaly v hruze ze zemetreseni, porad mely ve skole drill a pripravy a cekalo se, az to zase uderi.
A u nas misto toho byly pripravy na jadernou valku. Ve skolce jsme chodili po parku, ucili se lehat na zem nohama k epicentru vybuchu a pak v plastenkach pochodovali dokola s pytlikama na rukach a nohach pridelanyma gumickama. A v maskach, ktery se vymyvaly ruzovou vodickou. A kazdy chtel mit masku s chobotem.
A hazelo se granatem.
Pamatujete? Desilo vas to? Ja z toho mela par nocnich mur, nic hroznyho. Ale kamaradka, trochu starsi, ta mela realnou hruzu a stihomam, ze vsichni umreme
|
| Půlka psa | 
|
(13.6.2019 22:14:57)
Jsem pravděpodobně stejně stará, ale vůbec mě to nepotkalo. Ve školce jsme si hrály s panenkama a se stavebnicí Polykárkou. A ve škole jsme měli branná cvičení sestávající z výletu na louku, kde jsme hráli kuličky a pozorovali ještěrky a pak nám řekli, že ty pytlíky bychom si dali na nohy, ale dělat to nemáme, protože kuličky a ještěrky jsou lepší. Psal se školní rok 87/88 a 88/89. DO sídlištního Brna to nějak nedoteklo nebo co.
|
| kambala pláááckááá |
|
(13.6.2019 22:16:19)
tak ja mela skolku cca 84 + 85 a pak se to delalo az do 89 ve skole
|
| Půlka psa |
|
(13.6.2019 22:26:07)
Jsem ročník 81. Ve školce se nedělalo nic a ve školce to byla záminka pro vycházku. V září v roce 88/89 nám nějak měřili nosy. Ty masky jsme viděli poprvé v životě, ale nezkoušeli jsme si je. Přinesli, řekli, že to jsou masky a odnesli je.
My měli i pionýr jako apolitickou věc. Nesměla jsem tam chodit, ale hrozně jsem ostatním záviděla, protože tam měli super program. Někdy jsem tam chodila rodičům za zády a žádné politicko válečná masáž nebyla ani tam.
|
|
| 1kulička | 
|
(14.6.2019 10:32:18)
Kambi, tak to jsi měla štěstí na nějakého pošuka asi, já jsem ročník 76 a ve školce jsme to snad vůbec nedělali (možná na nějaké školce v přírodě?) a ve škole to byl spíš výlet, všichni jsme měli radost, že se neučíme, nepamatuju si, že by někdo byl vyděšený, ale u citlivého dítěte to jistě možné je i když někdo vyloženě nestraší.
Ale viděla jsem jeden dokument, kde angličané vypovídali, jak se v 70. letech skutečně báli jaderné války (coby dospělí), ovlivnilo to hodně jejich životy - takže to nebylo jen v komunistických zemích.
|
| Pole levandulové | 
|
(14.6.2019 16:55:01)
No, já jsem ročník 72 a mám v živé paměti, jak jsme se školou šustili Folimankou v těch pytlíkách /IPCHO/, s maskama na čenichu každý rok. Byla to celkem legrace, ale jako prvňák jsem se té plynové masky bála, připadala mi jak lebka. Pak už jsem to nějak vstřebala a přestala mi vadit.
|
|
|
|
| Sněhulka a sněhuláčci | 
|
(14.6.2019 12:20:37)
Tak já si to tedy pamatuju přesně tak, jak píše Kambala. Pytlíky na nohách a rukách, pláštěnky, masky (a hádky o ty s chobotem;)), lehnout nohama k epicentru výbuchu... úplně přesné;)). A běhat dokola po hřišti (možná stačilo jen kousek popoběhnout, to už si nepamatuju, ať nekecám).
|
|
|
| Monty | 
|
(13.6.2019 22:15:39)
Pamatuju, neděsilo nás to, měli jsme z toho taky jen prdel, jak píše Kudla.
Ale v generaci našich rodičů to asi bylo ostřejší, od lidí 60+ jsem už párkrát slyšela, že se fakt báli.
|
| Půlka psa |
|
(13.6.2019 22:20:54)
MM je čerstvý čtyřicátník a děsilo ho to hrozně. Ono to asi bylo tím, že byl spokojeně doma s mámou a starší sestrou, pak mu náhle umřel táta a za pár týdnů začala první třída, kde mu učitelka dělala pojeb, že je z neúplné rodiny, a kde mu říkali, že brzo bude válka a umřou v ní všichni. Proslovy, válku, pytlíky a choboty má úplně spojené s traumatem se školou.
|
| Kudla2 | 
|
(13.6.2019 22:24:25)
"pojeb, že je z neúplné rodiny" malýmu klukovi, kterýmu umřel táta?
No ty kokso, netušila jsem, že kravinismus některých lidí mohl dosahovat až takových výšin. 
|
| Půlka psa |
|
(14.6.2019 8:25:13)
Ono je to teda blbý vůči jakémukoliv děcku z neúplné rodiny, ať je příčina jakákoliv.
Každopádně to tak prý fakt bylo, tchýně se hroutila, byla mladá, na mateřské a dost nezkušená (v smyslu samostatnosti)k tomu a před pár týdny jí zemřel manžel (asi o padesát let předčasně). Takže se někdy v říjnu na začátku první třídy stalo, že si vzala nějakej neurol nebo prášky na spaní nebo tak něco a ráno zaspala a nevypravila děti. Manžel vstal, vypravil sestru, odvedl jí na hlídání a šel do školy, jenže zapomněl, že má na sobě kalhoty od pyžama. Nebylo mu ani šest, byl prostě malej a nedošlo mu to.
Měla být zrovna branná výchova, tak ho poslali ho domů a řekli mu, že co nevidět bude válka, ale on umře sám, bez pomoci a bez chobotu a nebude vědět, jak na to, protože je z neúplné rodiny. Od té doby byli ve škole nějak vedení jako asociálové a ta neúplnost mu prý byla připomínána až do konce prvního stupně. Strašně se tehdy té smrti bez pomoci, protože je bez táty, vyděsil a má z toho fakt normální trauma.
|
| Kornelia |
|
(15.6.2019 10:00:07)
Som "74 a tiež som sa strašne bála vojny. Ešte som si hovorila, že sa určite niečo chystá, inak by sa s tým v škole tak nebabrali.
K učiteľke - je fakt neuveriteľné, že ľudia, u ktorých sa očakáva -ak už nie perfektný prístup - aspoň o čosi lepší, než u laikov, sa správajú často ešte horšie ako bežný človek. Ja sa pamätám, ako kamarátku učiteľka po prázdninách postavila a pýtala sa jej na nedávny rozvod rodičov, čiste zo zvedavosti pred celou triedou.
|
|
|
| * Liv | 
|
(14.6.2019 9:47:08)
Půlko to je drsný.
Učitelka byla kráva.
Mimochodem, viděla jsem jednou dokument že Švýcarska, kde už dospělý můž popisoval, že podobná nehoda (čerstvě osiřelé dítě mladé vdovy nechodilo do školy jaksi tip top, neb ona si k tomu všemu musela najít rychle práci a moc nestíhala) vedlo k udání, odebrání a poslání do pěstounské péče kamsi na statek do hor, kde de fakto byl za čeledína a s dost hrozým zacházením. Tento systém "pěstounské péče" (odebírání dětí z chudých neúplných rodin a jejich "výchova pěstouny" na statcích v horách) ve Švýcarsku prý skončil až někdy koncem 70.let (prý se to dost kryje s rozšířením mechanizace v horském zemědělství).
Víte o tom někdo něco víc?
|
| Cimbur | 
|
(14.6.2019 12:38:42)
Ve Švýcarsku bych se nedivila, vzhledem k tomu, kdy tam přiznali volební právo ženám.
|
|
| Mr. Miçkey | 
|
(15.6.2019 23:38:15)
Jo, vim o nekom, jeden z jeho rodicu takhle vyrostl na cizim statku, v podstate novodoby prodani do otroctvi. Zhruba nekdy po valce.
|
|
|
| . . |
|
(14.6.2019 10:38:35)
Půlko to je strašný. Kráva učitelka (ne proto, že učitelka, ale proto, co řekla.
|
|
|
|
| Monika |
|
(13.6.2019 22:24:50)
Já vlastně mám s "chobotem" spojené taky dost velké trauma - ve školkovém věku proběhli kolem nás, když jsme si hráli u babičky, nějaké starší děti s těmi maskami na hlavách (těžko říct, kde je vzali, lidé je obvykle doma nemívali). Nikdy předtím jsem něco takového neviděla a vyděsilo mě to tedy šíleně ... Ve škole jsme pak už měli až na výjimky masky bez chobotů.
|
| Kudla2 |
|
(13.6.2019 22:27:22)
Moniko,
to mi připomnělo starej vtip:
Malá Mařenka budí ve 3 ráno otce:
"Tatínku já chci vidět slonečky"
"Teď ne Mařenko, víš, že teď se musí spinkat."
"Ale já chci vidět slonečky!"
"Už jsem ti minule říkal, že se to nesmí dělat."
"Ale já moc moc chci! Když mi neukážeš slonečky, tak řeknu mamince, že jseš na mě zlej!"
"No tak teda dobře. Ale naposled, je ti to jasný!"
Otec jde k telefonu, vytočí číslo a povídá:
"Dobrý den, tady major Novák. Vyhlašte 3.chemické rotě poplach!"
|
| Monika |
|
(13.6.2019 22:33:36)
 No, tak já měla ze "slonečků" dost paniku. Tenhle vtip jsem taky znala a taky už dávno zapomněla 
|
|
| Odvolání | 
|
(13.6.2019 22:45:36)
A, teď jsem dočetla, že Kudle se vybavil ten samý vtip ))
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(13.6.2019 22:29:55)
No co by. Nejspíš měli branné cvičení.
|
| Monika |
|
(13.6.2019 22:52:30)
To ne, byly to dvě děti od sousedů (jenže já je samozřejmě v těch maskách nepoznala), řekli mi to potom naši, když se mě snažili uklidnit. Mám pocit, že děda tehdy podezříval jejich rodiče, že si ty masky ukradli v továrně (kde pracoval děda i oni, i všichni v okolí, kde stály "tovární domy").
|
|
|
| magrata1 | 
|
(13.6.2019 22:38:28)
My jsme jednou celý vyšší stupeň (asi 350 dětí) nacvičovali na školním hřišti. A kolem zrovna šla školka na vycházku. To byl řev! Děcka byla zralá na psychologickou pomoc.
|
| magrata1 |
|
(13.6.2019 22:44:56)
A vyloženě prima bylo v těch pláštěnkách a se sáčkama na končetinách "přenášet raněné" To pak ty pláštěnky byly na prd, protože byly lehce poškubané. Nevím, komu napadlo, že spojíme více nácviků do jednoho
|
|
|
| Odvolání |
|
(13.6.2019 22:45:07)
Malá Mařenka budí ve 3 ráno otce:
"Tatínku já chci vidět slonečky"
"Teď ne Mařenko, víš, že teď se musí spinkat."
"Ale já chci vidět slonečky!"
"Už jsem ti přece posledně říkal, že se to nesmí dělat."
"Ale já moc, moc chci! Když mě neukážeš slonečky.....,tak řeknu mamince, že jseš na mě zlej!"
"No tak tedy dobře. Ale naposled, je ti to jasný!?"
Otec jde k telefonu, vytočí číslo a povídá:
"Dobrý den, tady plukovník Novák. Vyhlašte 3. rotě chemický poplach."
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)