IvCi |
|
(28.9.2019 18:34:43) Ahoj, včera jsem musela nechat uspat svého psa a už druhý den jsem uplně vyřízená. Cítím obrovskou ztrátu, často pláči, je mi zle od žaludku, nemám chuť cokoliv dělat, jen ležím v posteli...manžel už je rozčilený, protože tím smutkem prý uškodím miminka (jsem v 10 tt). Přece jen jsem přišla o svou kamarádku, kterou jsem měla 14 let (od 19 let) a to se neobejde bez slz. Nového psa si zatím pořizovat nechceme kvůli miminku. Poradíte, jak se s takovou ztrátou vyrovnat?
|
Marika Letní |
|
(28.9.2019 18:42:53) Lepší se vyplakat a mluvit o tom, než držet uvnitř. Pusť smutek ven, je to normální emoce. Miminku uškodí víc, když se budeš užírat uvnitř, když už tedy. Manžel to dost přeceňuje.
|
kachna_ |
|
(28.9.2019 18:53:41) NO, taky by mě naštvalo, že manžel se místo plné podpory rozčiluje, že neprospívám miminku. Nevím, při normálním těhotenství, pokud plánuješ dvou-tří letou rodičovskou a nechceš něco extra aktivního, já bych si štěně pořídila. Mně osobně přišel nejhorší (časově) ten přechod RD - prac. poměr a byla jsem sakra ráda, že psi už jsou v nějakém méně ztřeštěném věku.
|
|
|
Okolík |
|
(28.9.2019 18:59:45) Miminku víc uškodíš, když budeš smutek dusit uvnitř. Zkus to manželovi vysvětlit. Myslím, že i kvůli tomu, že jsi těhotná, smrt pejska tak těžce prožíváš. Drž se ...
|
|
K_at |
|
(28.9.2019 19:11:54) Vybrec se, odzij si to. Zase ale - pejsek mel asi uzasny zivot a odesel starim. Takze bych se vyrvala, vyspala, ale vzpominala na ten peknej zivot. Nemelo by to byt asi o zivotni tragedii. Manzelovi bych rekla, ze to proste potrebujes prozit. At ti da par dni.
|
|
Ruth |
|
(28.9.2019 19:17:01) Manžel má empatii zahradního malotraktoru... Klidně mu to vyřiď, toto miluji, co se jako má rozčilovat, má ti vařit čaj, ne, on se "schová" za svou pravdu, že přece to myslí dobře, že myslí "dál" a kdovíco. Mysli na něco veselého, třeba jak v psím nebi se teď ona kamarádí s naším psem, který odešel minulou neděli, necelých 13, tak si tam povídaj, jaký to s náma bylo a že jsme byli zábavní a fajn...a mysli na to, že přijdou noví pejskové, kteří už na nás čekaj a pořebujou, abychom jim dali domov a lásku.
|
IvCi |
|
(28.9.2019 19:24:37) Vy to aktuálně prožívate, tak mi musíte za pravdu, že taková ztráta rve srdce...
|
Ruth |
|
(28.9.2019 19:32:18) Ano. U nás nejhorší, že to byl pes mého muže, od štěňátka vypiplanej, já jsem s ním byla "jen" 8 let...teda nejhorší je, vidět žal mého muže. A kocoura. Bude líp, vážně.
|
|
|
K_at |
|
(28.9.2019 19:38:13) Ocuravaji sv.Petrovi branu.... a jestli je kocici nebe spolecne s tim psim....
|
|
Okolík |
|
(28.9.2019 19:43:21) Ruth, to je hezký...
|
|
|
luthienka |
|
(28.9.2019 19:42:43) Tak to je přirozené, že psi se dožívají podobného věku. Dala jsi mu hezký život a nenechala ho nakonec trápit. Mě takhle zemřel můj první pes v 16, když jsem ležela s vážnými popáleninami v nemocnici. Moje máma tvrdí, že to vzala na sebe a přišla pryč (torze žaludku), abych já byla v pohodě. Taky jsem si poplakala, ale to je prostě život. Každému je dán jen určitý čas, tak je třeba si ho užit. Poplač si a mysli na budoucnost. Třeba tvoje děcko za pár let také dostane podobného psího kamaráda a budete z něj mít radost všichni.
|
|
IvCi |
|
(28.9.2019 21:14:20) Tak myslim, že zvládat kojence a štěně by byla docela fuška. Počkám se štěňátkem, až budou děcku třeba dva, tři roky a já budu mít čas i na psí vychovu.
|
|
|