| Zufi. | 
 |
(14.3.2020 7:54:14)
Máte nějakou opravdu milou vzpomínku na dětství, ke které se občas vracíte?
Něco konkrétního?
Mně bylo 12 a mamince se podařilo na několikátý pokus získat výjezdní doložku do Jugoslávie, pro ni, bratra i mě, to bylo první moře. Nezapomenu dodnes na vůni moře, vůni z restaurací ( kam jsme nechodili) a moře jako takové . Měli jsme peníze jen na ubytování v soukromí a s sebou spousty konzerv, kolínek, tatranek. Ovoce kupovala maminka obden, ale kopeček zmrzliny denně, jeden kopeček pro mne a jeden pro bráchu, vždycky jsme jí nechali líznout, tvrdila, že o to nestojí, dávno vím, že na to nebyly prachy.
Už jen procházka po trhu byl zážitek, domů jsme si koupili jen nějaké koření a dědečkovi jakousi láhev.
1x jsme sededěli v kavárně, maminka si dala kávu a nám koupila colu, to byl zážitek, dívali jsme se na moře a dlouho popíjeli....
O dortech, večeřích v restauracích...jsme si nechali zdát ( až po sametu, ale to je jiná story).
Nejde o to ,,žrádlo,, , ale o ten pocit...
Ta kavárna u moře a to nadšení maminky, že jen to moře vidí, se nikdy nezopakovalo, po x letech jsme s ní jezdili do Bibione, Mallorku, opět do Chorvatska, ale ten TOP pocit se nevrátil ( ne že by to nebyla paráda).
A ještě vzpomínku na první vystoupení ve škole s recitačním kroužkem, bylo mi tak 9, byl to zážitek, který mám v mlze, ale vím, jak jsem byla šťastná....
Samozřejmě toho bylo víc .
Kdo by četl elaborát .
|
| Zufi. |
|
(14.3.2020 7:58:33)
Jen dodám, kdyby se toho dožil tatínek, bylo by to ještě lepší...
|
|
| 77kraska |
|
(14.3.2020 8:47:17)
Zufi, ja asi nemam takove uplne konkretni zazitky, ale mam spis takovou obecnou vzpominku na detstvi, jak jsme na chalupe, s rodici, prarodici, tetou a strejdou, travili jsme tam spolecne letni dovolene/prazdniny, rano se jde na houby, pak se cisti a kraji na suseni, nebo se jede s kanoe na jezero nebo nekde litam s kamarady...vetsinou v te vzpomince vidim krasne pocasi, ale vim, ze nekdy v lete prselo a byla zima, tak jsme museli topit v kamnech, slezly jsme se s kamaradkami a sily na panenky
|
|
| Stará husa |
|
(14.3.2020 9:56:22)
Já jsem byla poprvé u moře v 10 letech v Bulharsku. Letěli jsme letadlem, zážitek jako hrom!, bydleli jsme v krásném novém hotelu, pláž, moře, vlny, každý den tam chodíval chlapík a prodával medo-ledo, pluli jsme na ohromné zaoceánské lodi podél pobřeží až do Rumunska, navštívili jsme pravoslavný klášter, pluli po řece plné želv, byli v Nessebru, v Balciku,
Jeli jsme kolem nudistické pláže, rozdělené ještě na muže a ženy a chlapialem převrhli autobus, jak se nahrnuli k okénku na jednu stranu, aby něco viděli. Poprvé jsem každý den jedla obrovské sladké broskve, moc dobrou zmrzlinu. Konečně jsem se naučila pořádně plavat. Nezapomenutelný zážitek! Taky jsem ten pocit z dovolené u moře už nikdy neměla tak intenzivní
|
| Analfabeta |
|
(14.3.2020 13:10:10)
V Bulharsku bývaly na plážích obetonované kousky pláže a tam byly nuda-pláže, rozdělené podle pohlaví, muži zvlášť, ženy zvlášť. Bylo to i proto, aby se lidi mohli opálit i pod plavkama. Mně bylo 9 let, když jsme tam byli, a děsně jsem se tam styděla, tak jsme jen blbli s bráchou normálně na pláži na písku. Ale Bulhaři byli prasata a měli na plážích dost nepořádku, Rumuni měli pláží jen kousek a měli na nich vzorný pořádek.
|
| Martina Bergerová |
|
(14.3.2020 13:35:03)
to má být nostalgická vzpomínka na dětství?
|
| Analfabeta |
|
(15.3.2020 13:52:14)
Když jsem byla v Bulharsku, bylo mi devět. nevím, jestli je to dostatečně nostalgické, ale pamatuju si to. V Jugoslávii jsem byla, když mi bylo 10 a pak až asi ve 30, ale jinde.
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(14.3.2020 10:47:29)
Zufi, si vzpomínám,že jsme občas s mamkou,protože měla režijku,jezdívaly do ndr spacím vlakem,byla tam 3 patra na spaní,já ležela v tom uprostřed a v noci,jak svištěl vlak krajinou,jsem z lůžka koukala ven,na to si zas vzpomínám já.
Poprvé u moře jsme byly obě spolu právě u Baltu v německu,když jsem chtěla zmrzku,nebyl problém,ale musela jsem jít na pláži za prodavačem pěkně sama a říct "Eis bitte",a tak jsem začala s nj.
Bydleli jsme tam taky v soukromí,ve Warnemunde,a teda co jsme jedli a jak jsme se stravovaly,to už fakt nevím, bylo mi 7,nějaké kavárny a cola,to jsem tehdá neřešila.
Vzpomínek různých je spousta na dětství,ale nechtěla bych ho přesto znovu prožít.
|
|
| Černá kronika | 
|
(14.3.2020 10:47:30)
Zufi, tobě je to moře souzený, v minulém životě jsi nejspíž žila někde na pobřeží
Já mám taky takový mžiky, který se mi pravidelně vybavují a při kterých je mi hezky - jedeme Škodovkou 110 na dovolenou do Týna, auto narvaný, vzadu ještě babička s dědou a já se ségrou. Bez pásů a různě tam po sobě lezeme. Cítím, jak voní ten nevětraný barák a jak se jdeme podívat ráno hned po probuzení na řeku, tehdy ještě oba jezy a spousta racků, ranní sluníčko v řece a ta vodní vůně. Nádhera.
|
|
| kachna_ |
|
(14.3.2020 12:51:15)
Jé ale to je hezké téma 
- vážou se k dědovi, když jsem mu seděla na klíně
- výstava králíků na Mníšku, měli tam krásného dřevěného malovaného králíka u vchodu
- sedmikráskový palouček v chatkách, kam jsem jezdila u babičky na kole
- pálení ohně s tetou
- první let letadlem
|
| Martina Bergerová |
|
(14.3.2020 13:32:44)
Jásavé nadšení, že se někam jede - do jižních Čech pod stan nebo k babičce, kde nás bylo 8 vnoučat (pro jedináčka něco nevídaného), spaly jsme se sestřenicema na šířku gauče, tak se nás vešlo 5, babička nám vařila výborné špagety...
Když jsem uzvedla těžké štafle, zvládla je přenést k seníku a vylezla si tam za koťaty, ta nejdříve utekla, potom si mě zvědavě přišla prohlédnout, osmělila se a začala si hrát, byla to hotová artistická představení, skákala z výšky do sena, když se koťata unavila, nechala se pomazlit - vydržela jsem tam takhle několik hodin a ztrácela pojem o čase...
Nebo když se narodili malí králíčci a vylézali z hnízd a já si je brala k pomazlení..
Manžel dodnes vzpomíná, jak je babička budila tak, že jim na polštář donesla králíčka nebo kuřátko
|
| Analfabeta |
|
(15.3.2020 13:55:56)
Jo, jo, pozorovat kočku, jak si hraje několik hodin s vyděšenou myší, než ji konečně znechuceně zakousne a nechá ležet, načež ji s chutí slupne pes, který těch několik hodin ležel u vrat a absolutně nic ho nezajímalo, neb spal...
Taky někdy dneska budím mlaďochy šimráním kočičím ocáskem pod nosem a na tváři. Akorát kocourovi se to moc nelíbí, má dojem, že mu tím znevažuju jeho okrasu.
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(14.3.2020 13:38:41)
Na dovolené mám tu vzpomínku, že se mi líbilo v kempu, ale nesnášela jsem to moře jako takové. Jezdili jsme dvakrát ročně, nutili mě tam lézt, abych nedostala úpal a já jsem hystericky ječela a bojovala a jednou jsem v sebeobraně skoro utopila máti.
Vzpomínka to je, ale nostalgická teda ne. Dneska už z moře nehysterčím, ale ten poct hrůzy bych si nerada kdy ještě zopakovala.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(14.3.2020 13:45:30)
My jsme jezdili hlavně na chatu a tam jsem to nesnášela , u moře jsme byli jednou, v Bulharsku vlakem, v roce 1972, největší zážitek byly hranolky v restauraci, jedla jsem je poprvé, asi za 10 let se začaly prodávat u nás v sámošce.
Já jsem spíš nesnášela bejt dítětem, závislým na dospělých, jako sama dospělá jsem spokojená.
Ale jo, jak jsem psala vedle, to žluté světýlko kotoučového magnetofonu a Šimek s Grossmannem nebo ta Pilarka před spaním . Jinak bez toho jsem jakožto extrémní sova trpěla, když si naši v mém dětství usmysleli, že mám chodit v 8 hodin spát, tak jsem 2 hodiny čučela do tmy.
|
|
| Martina Bergerová |
|
(14.3.2020 13:52:52)
Cesta domů v den vysvědčení, ve svátečních šatech, s hezkým vízem v ruce a celé prázdniny přede mnou...odpoledne cesta k babičce, ta měla připravený pohár za hezké známky a omlouvala se, že není zmrzlinový, protože má před výplatou, tak byl pohár jen "co dům dal" - byla tak neskutečná dojemná 
To první ráno po vízu, když se nemuselo ráno vstávat a
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(14.3.2020 14:18:08)
Vlastně nevím, jsou to takové útržky. Zážitek pro mě byl když jsem někdy ve 14 byla s kamarádkou a její starší sestrou ("hlídala" nás) v pronajaté maringotve na Živohošti.
Moře jsem viděla poprvé asi v 18 nja Rujaně, vlezla jsem do vody, ale B ibi to tedy nebylo 
V Jugoslávii jsem byla v roce 1986, s manželem, tehdy ještě budoucím. Byli jsme tam autem, dost jsem cestovali, bydleli jsem po kempech na několika místech. Některé kempy bych dneska nedala.
|
| Zufi. |
|
(14.3.2020 15:23:34)
Bibi letos nebude...
Naše Chorvatsko taky ne .
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(14.3.2020 16:08:10)
Já si to pořád nechci vnitřně připustit, pořád chci doufat, že to do léta skončí. Že se stane zázrak. Rozumem ale vím, že letos je skoro jistě po dovolené v zahraničí. Jenže vzhledem k tomu, co nás asi čeká, je léto bez moře prkotina.
|
| Zufi. |
|
(14.3.2020 16:10:06)
Souhlas na 100%. Doufat můžeme....
|
|
| Martina Bergerová |
|
(14.3.2020 18:43:15)
Fakt bych neřekla, že i takhle nevinné téma se může zvrhnout k šíření paniky z koronaviru, ale zjevně ano, to je fakt trapas.
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(14.3.2020 20:03:19)
Uznávám , reagovala jsem na povzdech Zufi, že letos to s mořem vypadá bledě.
|
| Martina Bergerová |
|
(14.3.2020 20:22:31)
ale ona i letošní dovolená bude krásná, uvidíš, i kdyby se stalo, že by musela být doma (jako že se to nestane, a v létě po covidu už nikdo ani nevzdychne), tak bude super, uvidíš že jo...
|
| Zufi. |
|
(15.3.2020 9:34:27)
Je mi to líto, je to blbost v kontextu, kolik umře lidí, a nemínila jsem to tahat sem, ale nějak mi to ,,vypadlo,,.
Omlouvám se, ale my co jsme 50+ nepočítáme s tím, že na nás pak vyjde místo v nemocnici, budou selektovat jako v Itálii, takže nějaké moře je prkotina, ale líto mi to může být...
|
| K_at |
|
(15.3.2020 9:43:22)
Zufi, ale tak mne je taky líto, že jsme s mamkou plánovaly Budapešť. První takový výjezd nás dvou, za hranice. No a mamka je 70+, tak člověk neví, co bude za půl roku, rok. Ale nejde o život.
|
| Zufi. |
|
(15.3.2020 9:44:21)
Jde o život, bohužel.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(14.3.2020 17:14:14)
Já na dětství teda vzpomínám ráda. Ne, že bych neměla taky ošklivé vzpomínky. Ale i krásné.
|
| Martina Bergerová |
|
(14.3.2020 18:12:43)
Vánoce a rozsvícený stromeček, každoroční peripetie, protože některá ze svíček nesvítila, shánění dárků, kdy dítě září, protože darovalo mámě hřeben za 2 Kčs. Super chvíle, když v televizi byla Arabela, kdy dítě celé odpoledne dává pozor, aby ji nepropásnul.
Ráno na Barboru, když za oknem byla zmrzlá punčocha s dobrotama.
|
|
|
| Martina Bergerová |
|
(14.3.2020 18:02:03)
v jakém rozpoložení mysli musí člověk být, že si nevzpomene na nic nostalgického z dětství?
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)