| Vítr z hor | 
 |
(5.5.2020 14:28:35)
Ani nevím, kdy jsme s mládežnicemi mluvili o válce poprvé, možná ještě ve školce. Žádná teorie, v podstatě všechno vyplynulo ze nějaké zkušenosti.
Vždycky to vyplynulo z nějakých rodinných nebo místních souvislostí.
Třeba dětští kamarádi s dvojí národností – proč přestali jezdit za druhou babičkou (protože je v druhé zemi válka).
Nebo návštěva z válečné oblasti u nás doma – probíralo se, proč se chce vrátit domů, i když je tam válka, jestli to není nebezpečné (je to domov, má ho ráda, nechce žít v cizině a války byly vždycky).
Kde se berou vojáci (rodinná záležitost – čtvrtina jejich předků z jedné strany má vojenské vzdělání a část z nich vysoké hodnosti, funkce a zkušenosti s vedením válečného konfliktu).
Co je to za jména na těch cedulích (padlí za války, u některých známe osobní příběh, vyprávíme).
Historii Vlasovců znají dávno – zachránili část naší rodiny na Pankráci, patří mezi rodinné historky.
Umírání rudoarmějců při osvobozování a na otravu alkoholem – na vesnickém hřbitově, kde leží hodně příbuzných a taky skutečná postava z Babičky, jsou pohřbeni vojáci, kteří se po skončení války otrávili při oslavě alkoholem – mamí, jak to, že umřeli, až když už válka skončila?
Před barákem je pomník padlým v obou válkách...
Prostě těch příležitostí bylo hodně.
|
| libik | 
|
(5.5.2020 15:30:23)
Já mám tíseň z válek, to, že jdou proti sobě poštvat miliony lidí, kteří se zabíjejí. A je mi úzko i z interpretací těmi, co nepamatují a neumí si představit.
Jako dítě jsem si zažila proruskou socialistickou propagandu až do bezvědomí, klišé pro nás bylo cokoliv, co smrdělo mírem, pak se doba změnila a v Plzni si hrajou už 30 let "kucí" na vojáky každý květen.(abych někomu nekřivdila, snad žije ještě jeden americký veterán)
To bývá v álejích nablito.
Moje babička měla něco, co by dneska léčil psychiatr pod nějakou vznešenou dg. z toho, že viděla popravovat národními gardami za podpory davů sekerou mladé vojáky wermachtu, prý prosili o milost, nebylo jim ani 20...
Nevím přesně co slavit, zapálila bych miliony svíček a modlila bych se týden (marně)
|
|
| Vaclavka | 
|
(6.5.2020 10:35:08)
Libik, tak za tohle psaní velký palec nahoru. Připomněla jsi mi scénu z filmu Musíme si pomáhat, jak jde ten malej nacistův syn do války. Ony se děly tak nepředstavitelný zvěrstva, a všichni ti padlí a mrtví byli lidi a je fuk, co na sobě měli za uniformu a na čí straně stáli. Jenže dneska je moderní vypichovat jen ta zvěrstva, která se určitým lidem hodí do krámu. A to mi přijde moc smutné.
|
|
|
, takže mé děti celkem byly v obraze, aniž by chtěly (nebo já), nemám ráda války ani jejich interpretace, ale několikát jsem to s dětmi (a jistým dojetím) absolvovala.
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)