Irmi |
|
(14.8.2020 9:22:49) Zdravím všechny a prosím o případné nasdílení vlastních zkušeností a názorů: Stává se nový partner matky automatickým spolurozhodujícím v záležitosti nespolečných potomků? Nějak neumím zaujmout stanovisko; dcera je dospělá, studující, ale samozřejmě se mnou i nadále žije. Přítel je "dojíždějící", potkáváme se o víkendech a omezeně v týdnu, nebydlí s námi. Nevím, pořád mám pocit, že věci, které řeším s dcerou, jsou výlučně moje hřiště, pokud se nedotýkají fungování celku a tedy i jeho. Nebo se automaticky stává rovnocenným partnerem i s těmito "právy"? A ještě související dotaz: Kamarádka mě překvapila vyjádřením - Teď si budeš muset vybrat, kdo je pro Tebe důležitější Nenapadlo mě nikdy uvažovat o vztahu rodičovském a partnerském jako o konkurujících vazbách, jsou to dle mého paralelní linky. Pokud bych však měla volit, je pro mě pouto s dcerou (neskutečně posílené společně prožitým utrpením) jednoznačně silnější než vztah s kýmkoliv dalším. Ale nevím, zda je to správné. Díky za reakce a hezký pátek
|
Pam-pela |
|
(14.8.2020 9:31:15) Irmi, ráda jsem si přečetla tohle téma..., to je veselejší.
A vyprdla bych se na to, co je "správné", protože i lidi jsou různí. Taky to nevnímám tak, že by člověk musel "vybírat" mezi dvěma blízkými lidmi - a tady - každý vztah je na jiné úrovni. Neměli by se protínat, konkurovat si, ale co si budem...často to tak je. Lidi jsou prostě žárliví , chtějí být pro druhého důležití až nejdůležitější. To asi myslela kamarádka. Vůbec bych nad tím takhle neuvažovala a zohledňovala prostě oba...a hlavně sebe na prvním místě. Je fajn, že ti život přistrčil novou radost do života...vzala bych to intuitivně, přirozeně... A užila si to hezké.
|
Irmi |
|
(14.8.2020 9:39:04) Pam, díky Sebe na prvním místě, to je výzva Neměla jsem to tak nikdy a "na stará kolena" se to kapku učím... Ona to má (kamarádka) právě zcela opačně: Děti si najdou svoje partnery, chlap Ti zůstane (taky ne vždycky, jasně). Měli jsme kolem toho diskusi, já se poměrně jasně vymezila ve smyslu - Moje dítě, moje rozhodovací pravidla a reakcí bylo Jsme pár, nemůžeš mě z toho vynechat Tak chytřím jako obvykle tady
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(14.8.2020 9:41:36) Neumím si představit, o čem by chtěl rozhodovat u dospělé dcery.
|
Irmi |
|
(14.8.2020 9:49:58) Inko, řešili jsme rozvržení prázdninových aktivit a jejich prolnutí do našeho programu.
|
Kaipa |
|
(14.8.2020 9:55:47) Tak prázdninové aktivity jsou jakýmsi kompromisem, ale to je stejné, jako když se domlouvají třeba kamarádi, jak naloží s volnem. Je to věc dohody a záleží na tom, jak moc chtějí jednotliví účastníci trávit volno spolu a jak jsou ochotni se tomu přizpůsobit.
|
|
Půlka psa |
|
(14.8.2020 9:55:50) To mi ale nezní jako rozhodování o dětech. Ohledně skloubení programu by se asi měli dohodnout všichni zúčastnění, to je demokracie a ne rozhodování o jiných .
|
Irmi |
|
(14.8.2020 10:00:38) Půlko, už jsem to psala, nazvala jsem to blbě
|
|
|
Irmi |
|
(14.8.2020 11:04:31) Kruci, šlo o její agendy, ale kapku plavala v organizaci, tak jsem se pokusila vložit a překvapilo mě, že přítel rovněž A dceru jsme tím naštvali oba společně a nerozdílně, nebrala to tak, že matka má právo vysírat a její boyfriend nikoliv Problém je spíš v mém nazírání...
|
Grainne |
|
(14.8.2020 11:07:52) Irmi, já si nejdřív vyžádám svolení, jestli můžu
Pak ovšem nedělám aféru, když ne. Pokud nejde o život, tedy.
|
Irmi |
|
(14.8.2020 11:15:26) Grainne, a dokážeš se ovládnout, když jsi s radou či pomocí odmítnuta s tím, že "to zvládnou sami" a dopadne to blbě?? Takové to: Já Ti to říkala, kdyby sis nechala poradit... Sama to nedělám (doufám), jen jsem v tom vyrostla
|
Grainne |
|
(14.8.2020 11:34:09) Irmi, pokud nejde o ten život, nebo zdraví...
Pak prostě přispěchám na pomoc, nebo s útěchou. Všichni sem tam něco po.kazíme Byť jsme starý a moudrý. Mládí to má skoro "v popisu práce". Jasně, že ten nadhled je tu a tam s tichým skřípěním zubů.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Len |
|
(14.8.2020 10:24:47) No, deti si najdou partnery, ale soucasti tveho zivota zustanou, alespon u nas teda neni dite na osmnact let, ale na dozivoti Chlap soucasti zivota zustat muze a nemusi, ale jsou jich na svete miliardy, vlastnich deti mame omezene mnozstvi.
Priznavam, ze nejsem partnersky typ. V pripade zmizeni manzela ze zivota bych nehledala nekoho, kdo se chce podilet na mych rozhodnutich. Zrejme to mas jinak, takze asi bude nutna trojstranna komunikace.
|
|
Pam-pela |
|
(14.8.2020 21:20:50) Irmi, já bych s tím - dítě odejde, partner zůstává, souhlasila...jenže u dlouhodobých vztahů, kdy je dítě vychováváno oběma rodiči...a rodiče jsou rodiče a dítě je dítě. Tam to myslím zcela jistě platí...partneři by měli být tým, kde má dítě svoje místo v jiné úrovni a všichni jsou srozuměni s tím, že to tak je.
U vás bylo toto násilně přerušeno a vy jste se s dcerou semkly v době tragédie a možná mezi vámi vznikl takový jiný "nouzový" stav, který nebývá běžně, takže prostě vy to můžete mít jinak.
Nezranit dceru, se kterou jste získaly nový -jiný - rozměr vztahu, než když byla dítě v běžné situaci.
Ono si myslím, že tohle nové, kdy do hry vstupuje někdo třetí zvenčí, nebude jednoduché pro nikoho z vás...a je to takové na vodě, nedotknout se nikoho. Já bych nedělal žádná velká rozhodnutí a záseky, ale snažila se do toho normálně vplout přirozeně. Je jasné, že každý z vás si nese něco z minulosti, co ho nějak ovlivňuje...ideální je se domluvit a případně určité věci dovysvětlit, dokomunikovat.
Nestavě jednoho proti druhému, protože to by vznikl boj , to je myslím to celé. A nechat vyvinout ty vztahy, dát každému nějakou roli v tom vztahu. Vždy je vztah mezi dvěma a dvěma lidmi, i když jsou ti lidi tři .
Tady neporadí nikdo moc, kdo si tímhle neprošel...kdo se nemusel semknout/přimknout po ztrátě milovaného člověka k "dítěti", ke kterému by měl původně úplně jiný vztah.
prostě předejít pocitu zrady...
|
|
|