| Agniezska | 
 |
(13.11.2020 19:14:02)
Je to jen takove plkaci tema, jedu ve vlaku a ctu starou knihu a zase me napada, jak jsme rozmazleny a nevdecny -brano s nadsazkou. Pred par dny jsme s kamaradkou brblaly, jak je brzo tma a vecery s detma dlouhy a jak chodime ven s celovkama, abychom si doma nelezli po hlave. Pritom driv, hodne driv, se zilo v chalupe v jedne mistnisti treba a matka mela plno prace a deti se nejak musely zabavit a byt "hodne". To vydrzely po setmeni az do vecera na peci? Nebo kdyz bylo fakt zima a lezavo a foukal vitr? A kdyz bylo blato, tak i kdyby se zuly venku, tak to muselo vsude padat....
Proste s optikou starych casu se i 2+kk jevi jako zamek 😁
Taky nekdy premyslite, jak se zilo driv? Nebo jen ja mam takovy retro hloubavy nostalgicky epizodky?
|
| Stáňa * | 
|
(13.11.2020 19:24:27)
Nemusím nad tím ani moc hloubat, tchánovcům je cca 90 a tchýně rodná chalupa skoro v nezměněném stavu stále stojí. Byli opravdu hodně chudí, žili v jedné místnosti, tj. vařili na peci, jedli tam, spali.
Mému tátovi je 81, rád vypráví, hodně si pamatuje, co mu vyprávěli jeho prarodiče. Chalupu babičky si vybavuju taky dobře. Bylo to obdobné jako u tchýně. Jedna místnost, suchý záchod, mytí jednou za týden ve vaně.
Tátova teta zemřela někdy ve 20. letech na tuberkulózu, nakazila se od svého mladého manžela krátce po svatbě. On se vyléčil.
V obou vesnicích zavedli elektřinu v 50. letech, svítili petrolejkama, v létě spali na půdě.
Mámina teta, zemřela před 10 lety jako 90., vyprávěla, že když byly v létě práce na poli nebo nějaké těžké práce na dvoře, přivazovali malé děti ke stolu, aby se nezranily, protože je nemohli hlídat.
|
| Renka + 3 | 
|
(13.11.2020 19:45:18)
Stáňo, jo o tom přivazování ke stolu jsme zrovna dnes mluvili, syn si totiž přečetl, že kdysi se děti venčily v klecích zavěšených z oken, tak jsme se celkově dostali k tomu, co bylo dřív. A na to přivazování ke stolu jsem si vzpomněla, to se na vesnicích praktikovalo často, aby dítě neuteklo a nic se mu nestalo.
|
| Kornelia |
|
(13.11.2020 20:25:59)
Áno, môj otec nám rozprával, ako ho starenka priviazali o nohu stola (ale iba na chvíľu, musela niekam vybehnúť). Rodičia boli v práci. On si to nepamätá, iba z rozprávania.
|
|
| magrata1 | 
|
(13.11.2020 23:31:32)
Nás se ségrou taky jednou mamka přivázala k noze od stolu. Ona si to nepamatuje, já jo. Myslím, že potřebovala rychle něco koupit. Střídala se s babičkou na směny, taťka a děda pracovali "ve světě" (jezdili domů jen na víkendy). Musela potřebovat něco nezbytného, protože nás, co pamatuju, uvázala jen jednou. Obchod byl asi tak 5 min. na kole, pěšky s vypravováním a cesta s kočárem a čtyřletým děckem to byla výprava nejmíň na hodinu. Víckrát nám to neudělala, protože ségra v záchvatu zoufalství, vzteku nebo čeho, mě kousla do paže tak, že jí skříply zuby o sebe. Když se mamka vrátila, řvaly jsme obě jak sirény Když o tom tak přemýšlím, byla ségra v tom cca 1,5 roce fakt chytrá, víckrát to na nás mamka nezkoušela 
|
| ..mira.. |
|
(14.11.2020 14:12:53)
Magrato, tohle je prostě strašný. Omlouvám se, ale v tomhle příběhu nevyniká chytrost ségry, ale hloupost někoho jiného. Prijde mi to skoro neuvěřitelný. Není to spíš tzv. "falešná vzpomínka"? Nevěřím, ze tohle mohl soudný rodič udělat, tím spíš, že matka si to nepamatuje.
|
| K_at |
|
(14.11.2020 15:37:16)
Miro, moje teta takhle za nožku přivazovala taky 1 ze svých dětí. A nikoliv 1x. Taky to nechápu.
|
| Renka + 3 |
|
(14.11.2020 15:39:34)
Kat, z dnešního pohledu je to strašné, ale žena měla na starosti hospodářství a nechtěla, aby se dětem něco stalo. Tam, kde nemohli hlídat sourozenci, bylo to dítě bezpečnější přivázat. Dítě sedělo, dostalo něco na hraní, nebylo přivázáno pevně, že by se nemohlo hnout. Jakkoliv to zní hrozně, zabránilo se tím mnoha nehodám a úmrtím.
|
| Marika Letní | 
|
(14.11.2020 16:13:27)
Renka "Tam, kde nemohli hlídat sourozenci, bylo to dítě bezpečnější přivázat. "
Taky to tak beru. To nebylo týrání, ale naopak starost, aby se dítěti nic nestalo. Neměli ohrádky apod.
|
|
| K_at |
|
(14.11.2020 16:16:14)
Renko, bavíme se o generaci cca dnes 65 - 70tniku. Ne, teta opravdu nebyla sedřená venkovská žena. Žila v domě ve městě, s poměrně movitými rodiči v domě. Jenom je to čůza od přírody.
|
| Renka + 3 |
|
(14.11.2020 16:24:44)
Tak já samozřejmě neznám ten konkrétní případ. Ale v takové chalupě, kde se couralo sem a tam, hrozilo dítěti batoleti spousta nebezpečí, popálení od kamen, opaření, utopení, venku stála vědra s vodou, ve kterém se malé dítě utopí. Na dvoře různé jámy, s močůvkou apod., psi, co nebyli domácí mazlíci. A ani obstarat hospodářská zvířata nebylo možné s batoletem za zády. Ta zvířata byla i dětem nebezpečná. Takže, když nemohl hlídat jiný člen rodiny, nezbylo nic jiného.
V městském činžáku možná kopírovali zavedený způsob, možná přivázali dítě, když vařily nbo praly. Dnes je taková doba, že maminky se starají hlavně o to dítě, zabavují ho, obráží herničky, dětská cvičení a plavání a dítě je středem pozornosti, takže nad tím, co bylo, můžeme kroutit hlavou.
|
| Stará husa |
|
(14.11.2020 16:39:47)
Z mého dětství si pamatuju případ, kdy se dítě musí 1-2 lety utopilo v kýblu s vodou. Měla ho hlídat babička. A zrovna ve stejné rodině o generaci dřív se devítiletý chlapeček utopil na koupališti.
|
|
|
| *Kate* | 
|
(14.11.2020 17:59:29)
"...Dnes je taková doba, že maminky se starají hlavně o to dítě, zabavují ho, obráží herničky, dětská cvičení a plavání a dítě je středem pozornosti, takže nad tím, co bylo, můžeme kroutit hlavou."
Je to tak, ale zdaleka ne absolutně. "Díky" podnikatelům s chudobou, kteří koupili byt v našem domě, mám nedobrovolný blízký náhled na to, jak v roce 2020 žije část našich spoluobčanů. Osm dětí a tři dospělí ve 2+1 o necelých 50 metrech, co je to hernička nebo dětské cvičení netuší nikdo z nich. Nikdo z dospělých se o děti nestará, ty kolikrát netuší, kde jsou rodiče (určitě ne na poli). On_line škola samozřejmě žádná. Sociálka, majitel bytu, neziskovky - všichni informováni. Maximálně jim přivezou jidlo z potravinové banky. Konec roku 2020.
|
|
|
|
| Senedra | 
|
(14.11.2020 16:50:50)
Renko, babička vyprávěla, že když šla podestlat kravám nebo je podojit, tak vzala velký dvoušní košík a do něj strčila mého otce ( ročník 46). muselo mu být kolem roku, protože v košíku stál a koukal na ní, jak pracuje.
|
|
| ..mira.. |
|
(14.11.2020 18:07:52)
Já o tom nikdy neslyšela, že by někdo děti přivazoval, a to pocházím z rodiny, která obstarávala opravdu velké hospodářství s všemi možnými hospodářskými zvířaty. Ne, není a nebylo to normální. Ne, nebylo to bezpečné, protože batolata, krom toho, že maji tendence se opařit, spálit a topit, mají občas tendenci i uškrtit se nechtěně. Máme v rodině takový případ. Ne, rozhodně to není normalni cca v 70. letech, nebo kdy byla magrata mala, když potřebuju do obchodu a nechce se mi oblékat děti. Fakt víc věřím té falešné vzpomínce, protože tohle je opravdu nebezpečné a šílené, to se snad opravdu nemohlo stát. To není nabubřelost, Renko, to teda opravdu ne.
|
| K_at |
|
(14.11.2020 18:10:56)
Miro, no a já ti píšu, že to znám i z naší rodiny.....
|
| ..mira.. |
|
(14.11.2020 18:15:12)
Kat, ok. Ja jsem asi nechtěla zpochybnit, ze to někdy někdo dělal. Spíš ta Magratina historka s tim nákupem a v té době, prostě mi to přijde neuchopitelné. Špatně jsem to vyjádřila.
|
| kosatka2 | 
|
(14.11.2020 19:55:36)
Moje babička co zažila válku, rodinné tragédie, stěhování, odloučení... Vždy nejvíce litovala toho, že nekojila děti podle jejich potřeby. Pan doktor řekl, že mezi půlnocí a 5. hodinou ranní se kojit nesmí a ona o tom dětském pláči mluvila až do smrti, jak ji to pronásledovalo.
|
| libik | 
|
(14.11.2020 20:12:43)
Kosatko, to jsem si myslela, že je produkt náhle dostupné péče socialistického zdravotnictví s jeho chytrostí. Mí příbuzní narozeni za války se kompletně narodili doma a nenavazovala žádná péče obvodního pediatra. Poslední strejček se narodil v chalupě ještě v roce 1950.
To já jsem nekojené dítě, co se mohlo uřvat hlady, jelikož se nesmělo dát dříve než za 3 hodiny (a částečně podobnou osvětu odpykal můj nejstarší, narozený v roce 1985, holky už mám kojený)
|
| Len | 
|
(14.11.2020 20:20:16)
Muj tatinek se narodil doma v roce 1953, petikilove miminko me ani ne 160cm vysoke babicky. Moje maminka se narodila v tom samem roce v porodnici a babicka toho litovala, pry priserny zazitek. Tahle babicka se v roce 1932 narodila doma v sedmem mesici, dopekana v troube, rodina bohateho calounika se sluzkami.
Jinak bydleni v jedne mistnosti a nedostatek posteli v me rodine nebyl, minimalne ve dvacatem stoleti ne, predtim moc prehled nemam.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(14.11.2020 20:44:54)
"v porodnici a babicka toho litovala, pry priserny zazitek"
Len, vidíš, moje babička měla z válečné porodnice lepší zážitky než následující generace z těch socialistických a postsocialistických.
Děda také vyprávěl, jak se tam mohl přijít podívat, to můj tatínek už nemohl.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2020 20:37:44)
Libiku, moji příbuzní narození za války se rodili v porodnici. Městští i venkovští.
Jedna historka k tomu zahrnuje rodičku, která v pětačtyřicátém běžela sama ulicemi plnými rozdováděných amerických vojáků pěšky do porodnice.
|
| Senedra |
|
(14.11.2020 21:06:12)
Ropucho, můj otec se narodil v lednu 1946. Maličká, zapadlá víska ( teda, žádné hory), porod doma. Čtvrté dítě, jeden sourozenec živý, další dva zemřeli ( jeden hned po porodu, druhý v šestinedělí). Babička vyprávěla, že se "nějak doktorovi nezdál", tak nejbohatší soused ve vsi zapřáhl koně, sněhem dovezli mimino asi 4 km k vlaku, vlakem 15 km do okresního města do nemocnice, tam si otec několik dnů pobyl, dostal krevní transfúze a pak ho vrátili domů. Žádná idylka.
|
| petluše | 
|
(14.11.2020 21:17:57)
Moje maminka v roce 1951 jako šestiletá přeskakovala na řece ledy (s ostatnima dětma). Spadla pod kru,bratr jí vylovil ale báli se domů. Do večera se schovávali venku,a ona promočená,zmrzlá. Dostala zánět pohrudnice a měla 40 horečky. Děda ji vezl na kole 5 km na vlak a pak pěšky do nemocnice.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2020 21:50:39)
Senedro, oba moji rodiče jsou válečné ročníky a oběma shodou okolností lékaři prorokovali, že nepřežijí.
Jeden se narodil podvyživený, druhý prodělal těžkou infekci, lékaři neměli k dispozici potřebné léky, vše prý šlo tehdy vojákům, alespoň podle vyprávění prarodičů.
Babičky je nakonec nějak zázrakem vypiplaly domáckými prostředky, z dnešního pohledu neuvěřitelné.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Marika Letní |
|
(14.11.2020 18:30:08)
miro možné je, že to bylo tak běžné, že se o tom ani historky nevyprávěly, pokud nedošlo k nějaké tragédii
|
| ..mira.. |
|
(14.11.2020 18:31:51)
Poptám se, ale nevěřím tomu. Mimochoden, Magrata nebude o moc starší než já a moji sourozenci, a nikdo z nás nikdy nebyl přivázaný.
|
| K_at |
|
(14.11.2020 18:40:59)
Miro, promiň, ale tvou reakcí nechápu. Je to trochu srandovní.
|
| ..mira.. |
|
(14.11.2020 18:47:07)
Kat, tak se bav.
Marka napsala, ze to bylo tak běžné, že mi o tom historky nevyprávěli. Odpověděla jsem, že se poptám (myšleno v rodině), ale nevěřím tomu (že by tohle někdo potvrdil v naší rodině). Vtip v tom moc nevidím. Ale já jsem svvým nesmyslem pro humor celkem známá. Ale jsem ráda, že ti moje reakce přijdou srandovní, třeba se ještě na stará kolena naučím být vtipná.b
Jinak se magrate omlouvám, nechtěla jsem se nějak pitvat v jejim soukromí, ani plevelit téma podtématem. Ještě jednou se Magrate omlouvám, nemohu to už smazat kvůli reakcím.
|
|
|
| Hadice a hadi |
|
(14.11.2020 18:54:16)
Jeste moje máma vzpomíná, že se dětem dával, v některých rodinách, odvar z makovic. Taky se běžně pilo naředěné víno, i děcka, na žízeň.
|
| libik |
|
(14.11.2020 19:03:54)
Hadice, to si myslím, že je z Gabry a Málinky nebo nějakých povídek. Nám babička trhala od úst i makové buchty.
Ale zase becherovčička na bolavé bříško, to byl standard (divím se, že jsem ten hnus z dětství v dospělosti přepila a že jsem si ochotna (velmi zřídka, a jen na ledu) dát panáka Bechera.
|
| Hadice a hadi |
|
(14.11.2020 19:30:38)
Ještě jsem si vzpomněla, malý děti si ženský vázaly do plachty na tělo a tak chodily na pole. A taky se z plátna udělal uzel, ten se namočil do medu a strčil se děcku. Když máma namočila dudel do medu nejstaršímu, strašně mě naštvala  .
|
| Hadice a hadi |
|
(14.11.2020 19:31:55)
Jsem dítě starých rodičů, no  .
|
|
| Hadice a hadi |
|
(14.11.2020 19:34:26)
Teda já dnes jedu .
Táta oblíbená historka byla, že jak běhali bosí po cestách, často si někdo vrazil hřebík do nohy. Vzájemně si to s klukama počůrali a utíkalo se dál.
|
| libik |
|
(14.11.2020 19:54:12)
Je pravda, že nám ty vzpomínky připadaly neuvěřitelné. Dědeček jich měl, zahrnovaly bosé nohy, cesty do školy přes les. Je teda pravda, že šel (pěšky) do učení a to cca 90 km.
Zajímavá je moje babička (ročník 1905), ta byla dcera bohatého měšťana, ale byla odložená na ves k sedlákům poté, co jí umřela maminka, aby "nepřekážela", měla zřejmě finanční podporu, takže vystudovala, ale jako správný rebel si vzala nejchudšího chalupníka (před válkou).
Za války byl děda jako zedník totálně nasazenej do Drážďan, vzpomínal, jak se báli za náletů. Babička zase vzpomínala, jakou měla s dítětem strašnou bídu. Z druhé strany si jako paní řídící místní školy držela pomocnici v domácnosti, možná to byl sociální počin
Škoda, že všichni umřeli než nám to všechno povyprávěli
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(14.11.2020 19:03:56)
Jojo o tom odvaru z makovic mi taky vykládal táta, ale já mu nevěřila. Myslela jsem, že si to vymyslel. S tím uvázáním za nohu k noze od stolu to potvrdila i babička, tak tomu jsem věřila. Ohrádky fakt neměli, měli jen kuchyň a ložnici, kam chodívali jen spát a v kuchyni na ohradku teda místo nebylo. A nebylo to zvykem, ani netušili, co ohrádka na dítě je. Táta byl ročník 1928.
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(14.11.2020 18:46:32)
Moje kamarádka (cca 40 let) vzpomíná, jak jí její babička (která ji hlídala místo školky), když potřebovala odběhnout do obchodu, posadila před televizi do houpačky, ze které nemohla sama vylézt. Cítila se tam ale asi stejně hrozně, jako by byla uvázaná ke stolu, protože hlavně nevěděla, za jak dlouho se babička vrátí a dětem v takové situaci i 10-15 minut trvá věčnost.
|
|
| libik |
|
(14.11.2020 18:46:40)
Když to vezmu prakticky, jeví se mi pravděpodobnější děti zamknout v bytě (zajistit, aby nemohly na kamna a na nože)
My jsme si jednou takhle se sestřičkou (5 a 2 roky) vylezly do otevřeného okna ve 4. patře, nepochopím, že ho máti nezavřela. Dopadlo to dobře, akorát, že matka pak rok lezla kanálama, protože nás "zachránila" sousedka a lid venkovský měl o čem mluvit.
Já si to matně pamatuju, ten výhled
|
| Monika |
|
(14.11.2020 18:49:19)
Libiku, tak o ponechání dítěte samotného doma (s miskou hrášku) je přeci pohádka o Budulínkovi. Hlavní bylo sníst připravené jídlo a nikomu neotvírat 
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(14.11.2020 16:07:20)
Tátu taky tak přivazovali. Co měli dělat? Dospělí pracovali na poli a kam dát dvouleté dítě, když neměl kdo hlídat.
|
| libik |
|
(14.11.2020 17:13:15)
Stará Huso, přemýšlím, jak vysoká investice mohla být ve 30. letech ohrádka pro děti. Podle mě se to v nějaké podobě používá dosud.
|
| Renka + 3 |
|
(14.11.2020 17:14:47)
Libiku, oni ji asi neměli ani kam v té chalupě dát. My v jedné takové původní chalupě bydlíme, samozřejmě předělané, a tam kde můj synek má svůj vlastní pokojík 25 m2, žila kdysi komplet celá rodina, vařili tam, jedli a spali. Měli tam veškerý nábytek. Ohrádku by tam těžko dali.
|
|
| Marika Letní |
|
(14.11.2020 18:25:49)
libik "přemýšlím, jak vysoká investice mohla být ve 30. letech ohrádka pro děti."
Imho velká. Nebo spíše zbytečná. Vždyť se tu psalo a já to vím z vlastní rodiny, že půlka lidí ani neměla postel.
|
| libik |
|
(14.11.2020 18:36:00)
Půlka lidí ve 30, letech neměla ani postel???
Mám kořeny ve vsi, která snad už ani není na mapě, nadmořská výška přes 600m, zdroj obživy drobná řemesla, plahočení na úhoru a kamenolom, prababička chodila pro vodu ke studánce, poskládali se ve dvou sednicích 2 generace s vícero dětmi a neprovdanými sestrami a já jsem až v roce 1977 zažila slávu prvního spláchnutí záchodu ve stavení. Myslím si, že mí předci (ti, co byli dospělí za krize) byli opravdu chudí, mí prarodiče (tou dobou puboši) se nikdy nezbavili urputného šetření. Ale postel teda měli.
|
| Marika Letní |
|
(14.11.2020 18:46:47)
Libik moji taky, ale měli ji dohromady dva bratři (dospělí), dvě sestry. Jeden z nich byl můj děda. A to se měli vlastně dobře, protože měli truhlářství, tak nábytek pro ně nebyl problém. Měli i zvířata, takže peří do peřin. Ovšem chaloupka maličká, kadibudka na dvoře, voda ze studánky apod.
|
| libik |
|
(14.11.2020 18:57:06)
Dobře, vzdávám se, je pravda, že nemám zinventovány postele v naší bývalé chalupě a když vezmu v úvahu jen své vzpomínky, je pravdou, že za mého dětství chalupa měla manželskou dvojpostel, rozkládací "otoman" a jednu válendu. Pokud bych to brala jako výchozí nábytek dětství mé mámy (což už je generace po té bídě z 30. let) znamená to, že chlapečci - matčini bratři (2) museli spát spolu na tom otomanu.
A je fakt, že my coby víkendové děti do 10 let (70 léta) jsme spávaly taky na jedné válendě (rozšířené o takovou jakoby zápražní lávku přikrytou dekou, hrozný ).
Ale zase nebylo vůbec běžné, aby rodičové hodili ratolest mezi sebe, já to nikdy nezažila, naše dítě s námi spávalo do 10 (mělo vlastní postel samozřejmě)
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2020 19:29:31)
Nikdo z mých prarodičů se nikdy nezmínil, že by neměli vlastní postele.
Pouze vyprávěli, a to všichni ze všech stran svorně, jak se na noc netopilo a do postelí si v zimě dávali nahřáté cihly nebo nějaké láhve apod..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tady nejde o mojí situaci. Myslíš si, že bychom nechali babi, aby se před lety hlásila do nějakého domu hrůzy??? Že jsme ji tam nechali a žijeme v nějaké iluzi? Mmch běžnou denní hygienu zvládá sama. Záda a nehty si neudělá. Hlavu už si umyje blbě. A nohy si nevydrbe. Takže pomoc a hlavně podpora 1x týdně ji stačí. Zbytek, ťuk ťuk, zvládá zatím sama. 
V její náručí
Posezení s cimbálemKroměříž 
Kniha džunglíLiberec 
Maškarní lyžovačka na HoraluVsetín 
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladýmPraha 2 
Příjezd Krakonoše do HarrachovaJablonec n/N 
Posezení s cimbálem
Kniha džunglí
Maškarní lyžovačka na Horalu
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladým
Příjezd Krakonoše do Harrachova
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)