| magrata1 | 
 |
(1.4.2021 22:15:24)
Tohle žačky vyvěsili na blízkou vesnickou školu. Babky měly co řešit https://www.facebook.com/slovackytydenik/photos/a.10154658054497532/10158292056497532/
|
| K_at |
|
(1.4.2021 22:29:22)
 Magrato, myslím, že jsi to tímto příspěvkem vyhrála!
|
|
| Analfabeta |
|
(2.4.2021 7:21:15)
Magrato, super! Děcka mají aspoň smysl pro humor.
Můžu se přidat? Ne teda žertíčkem aprílovým, ale k aprílu by se to možná i hodilo:
V době hluboké totality jsem udělala jeden chemický pokus, za který by se v dnešní době nemusela stydět ani Al Kajdá. Na střední škole proběhla poč. 70. let vlna normalizace a komunisti zakázali našemu třídnímu profesorovi-chemikovi, výbornému pedagogovi, učit ve školství. Ten se z toho chudák nervově zhroutil. Chemii učil nechemik a celá chemie ho srdečně nebavila. My už ve vyšším ročníku chemii neměli, ale přesto jsme zůstali v chemické učebně. Ta byla ve 2.patře školy. Já si šla o přestávce pro cosi do třídy. Tam byly na stole dvě lahvičky, pan profesor-nechemik prováděl pokus s kmitáním molekul. V jedné lahvičce byla pomerančová silice, ve druhé kyselina máselná. Lahvičky byly otevřené hodinu, molekuly dokmitaly tak metr od lahvičky, dál ani ťuk. Já se chtěla přesvědčit, jestli dokmitají dál, ale ani v nejdivočejším snu by mně nenapadlo, co to nakonec udělá. Vzala jsem lahvičku s kyselinou máselnou (pro neznalé: kyselina máselná smrdí jako zvratky, ale tak tisíckrát silněji, neb jest to koncentrát. Zvratky můžou mít té kyseliny tak kolem 8%, což opravdu není mnoho) a cmrdla trochu do odpařovače. Prisahám boha, že ne víc než polévkovou lžíci. Ten den se ještě nedělo nic. Druhý den přijdu před učebnu, tam stálo půl třídy. „Proč nejdete dovnitř?“ „Tak jdi!“ Vzala jsem za kliku, otevřela dveře a v tu chvíli jsem měla pocit, že jsem dostala prknem do čela. Zavřela jsem dveře a už jsem věděla, proč ostatní dovnitř nešli. Postupně přišla celá třída. „Proč nejdete dovnitř?“ „Tak jdi!“ A další dostal prknem do čela. Po zvonění přišel profesor. „Proč nejdete dovnitř?“ „My nemůžeme.“ „To by mně zajimalo proč“. Otevřel dveře, dostal prknem do čela a hned věděl. „Najděte volnou učebnu, tady nemůžeme být“. Ten den byla naše třída zcela nepoužitelná, protože kyselina máselná bezkonkurenčně opanovala celý prostor a nehodlala do svého výsostného území nikoho pustit. My jsme se od té doby učili tu v tělocvičně, tu ve školní jídelně (tam to bylo zajímavé: výuka nám končila v 11:00, kdy šli první strávníci na oběd, a pauza trvala do 13:30, kdy se přestaly vydávat obědy. No a v cca 14:30 kuchařky otevřely výdejní okénko a vyskládaly tam veškeré sežratelné zbytky. My se na to jako věčně hladoví studenti vrhli a všechno jsme to do poslední kapky spořádali), tu na zahradě, tu se šlo na stadion nebo do parku. Záchodky na hlavním nádraží byly proti naší třídě luxusní vůní od Diora. Po týdnu bylo evakuováno celé druhé patro, ve kterém byla chemická učebna, neb kyselinka opanovala větší území. To už se větralo nejenom v naší třídě, ale v celé škole. Za další týden bylo evakuováno další patro. Na zahradě bylo narváno. Tři čtvrtiny žactva byly odeslány na mimořádnou dvouměsíční praxi. Ve škole zůstali jen ti, co tam být museli, neb začínalo období maturit. Škola byla neustále větrána. Všichni se pohybovali jen v přízemí. Maturity se toho roku konaly v přízemí (za běžného provozu se konaly v 1.patře), protože do 1.patra, kde byla ředitelna a sborovna, vylezly jen silné nátury za použití dýchacího přístroje, do 2.patra, kde panovala kyselina, nevylezl nikdo. Po období maturit konečně nastaly prázdniny. Ve dvou patrech školy se neučilo sedm měsíců (čtyři měsíce školy + dva měsíce prázdnin, poté týden školy a následně tři týdny bramborové brigády). Profesor-nechemik dostal důtku a přísný zákaz učit chemii. Do školy se vrátil profesor-chemik, protože komunisti pochopili, že chemii by asi fakt měl učit odborník Třída byla plně provozuschopná až po sedmi měsících (v tom teda byla dva měsíce prázdnin a tři neděle bramborové brigády), kdy jsem dotyčný odpařovač, ač tedy majetek školy, hodila do popelnice, a třída byla přes prázdniny vyvětraná a nově vymalovaná
Musím tedy objektivně říct, že jsem se k tomu dokonce i přiznala. Ale až na maturitním večírku, kdy už jsem měla maturitní vysvědčení v kapse. Tam se vzpomínalo na různé zážitky z doby studií. Tak jsem si šla popovídat s oním potrestaným profesorem-nechemikem, což byl shodou okolností náš třídní, a zeptala se ho, jestli si na to vzpomíná. On jen sepnul ruce a vyprávěl, co se všechno dělo ve sborovně a jak mu pak zakázali učit chemii a tak. No, a já se přiznala. Že to teda nebyla jeho chyba, ale že jsem já nalila lžíci kyseliny do odpařovače. On vytřeštil oči a zoufale vydechl: "Teda, Analfabeto, tak tohle bych do tebe nikdy neřekl!" Nakonec jsme se teda i zasmáli. Celá ta věc měla ještě jeden klad: do školy se vrátil vyhozený profesor-chemik, protože i komunisti pochopili, že chemii by asi fakt měl učit odborník a že chemie a politika jsou dvě naprosto odlišné věci. No, nestálo to všechno za ždibeček kyselinky?
|
| Salamajka | 
|
(2.4.2021 8:37:36)
Hustý. ❤️ Super zachráněni profesora.❤️. Bohužel z příběhu vyplývá, že škola dofungovala dál jen v jiném režimu tak umístit tuto pochnurku smradlavou někam kde by jsme chtěli mít volno nepomůže. Jinak co se totality týče tak mám jednu historku z mého mládí, kdy jsme s kamarádkou nechtěli jet na nějaký stání u pomníku. Ulili se z toho bohužel bylo bráno jako strašný průser. Tak jsme byly brány jako podvratni živlové. No mi to hodně přitížilo v kádrovému posudku.😁😁. Jsem asi jediná kdo byl rád za revoluci.
|
|
| Salamajka |
|
(2.4.2021 9:08:45)
Hustý. ❤️ Super zachráněni profesora.❤️. Bohužel z příběhu vyplývá, že škola dofungovala dál jen v jiném režimu tak umístit tuto pochnurku smradlavou někam kde by jsme chtěli mít volno nepomůže. Jinak co se totality týče tak mám jednu historku z mého mládí, kdy jsme s kamarádkou nechtěli jet na nějaký stání u pomníku. Ulili se z toho bohužel bylo bráno jako strašný průser. Tak jsme byly brány jako podvratni živlové. No mi to hodně přitížilo v kádrovému posudku.😁😁. Jsem asi jediná kdo byl rád za revoluci.
|
| Analfabeta |
|
(2.4.2021 11:32:46)
Návrat pana profesora nebyl primárně zamýšlen, to byl prostě jen synergický efekt 
Zamýšleno bylo to, že jsem měla dojem, že předvedení kmitání molekul bylo prováděno ne dostatečně kvalitně, neb molekuly za hodinu nedokmitaly od katedry ani k první lavici. Tak holt nám molekulky předvedly, jak umějí kmitat Jen co vylezly z lahvičky (tak mě napadá, jestli neměly něco společného s džinem, ten se taky po opuštění lahvičky zvětšil ). Pokud bys ovšem předmětnou kyselinu ukápla do odpařovače, jako jsem to udělala já, tak smrad naprosto spolehlivě vyžene všechno živé v určitém okruhu. To se fakt nedalo! Dodneška obdivuju školníka, že v té třídě dokázal otevřít okna. Ten do té třídy musel vlézt snad ve skafandru a s kyslíkovou maskou, to bys nedokázala ani se zatajeným dechem. Protože toho smradu se nadechnout fakt nedalo. když to tak hodnotím zpětně, tak kdybych věděla, že se díky tomu pan profesor do školy vrátí, tak toho tam snad cmrndnu víc
Naše "načalstvo" toho mělo speciálně u naší školy na hrbu víc. V rámci normalizace, někdy kolem r. 1975, proběhla na kraji (protože zřizovatelem středních škol byl tehdy KNV, Krajský národní výbor) tzv. optimalizace škol. Nevím, co bylo cílem, ale možná tam někdo asi matematiku skutečně neuměl. Protože do této optimalizace probíhala výuka tak, že třeba ve městě, kde jsem studovala, byly dvě střední školy, pedagogická a gymnázium, a ještě učiliště. Pedagogové podle svých aprobací učili na všech třech školách, jejich úvazky se sčítaly, aby v součtu tvořily celé úvazky. No, a někdo na kraji to zkrátka sečíst neuměl. Takže přišlo nařízení, že dělené úvazky nebudou a každý pedagog bude učit pouze na jedné škole, mohl si dokonce vybrat, kde bude učit. Tak třeba matematik pak zůstal na gymplu, kde měl nejvíc hodin. Naše škola díky tomuto blbému nařízení o matematika přišla, gympl přišel o češtináře, hudebníky a výtvarníky. Tudíž nás v 1. ročníku vyučoval matematice lesní inženýr, protože jako inženýr přece musí matematiku ovládat, že. No, a ve 2. ročníku nás matematiku učil - hádejte kdo? Akademický malíř! Když přišel na první hodinu, byli jsme vykulení, že výtvarku nemáme. On si položil knížky na katedru a sdělil, že sice neví, co komu udělal, ale prostě nás musí učit matematiku, neb mu bylo třeba doplnit úvazek na plný počet hodin. Ale že se nemáme bát, protože jeho syn bude tento rok na gymplu z matematiky maturovat, takže vše potřebné tatínkovi vysvětlí, načež tatínek nám poté své čerstvě nabyté vědomosti ve škole předá. Leč šedivá jest teorie, jen strom života věčně zelená se (autorem tohoto citátu je Johann Wolfgang von Goethe). Protože toto bohužel jakž takž fungovalo pouhé první dvě hodiny. Ve třetí hodině se stalo, že po 10 minutách výkladu padnul první dotaz. Pan profesor byl vedle, protože tomu nerozuměl, a my byli taky vedle, protože my tomu nerozuměli už vůbec. Hodinu tedy jakž takž dokončil, doma se poradil se synem, ale další hodinu nebylo na co navázat, protože my už jsme zapomněli, kvůli čemu dotaz padnul, a pan profesor byl rovněž vedle. Krom toho naše spolužačka s jeho synem chodila (posléze se tedy vzali a ona dokonce matematiku vystudovala na VŠ, ale to je jiná kapitola) a pokud jsme něčemu nerozuměli, nechala si to vysvětlit a pak nám to vysvětlovala ona. Zajisté seznáte, že tento způsob výuky byl naprosto o ničem. Naštěstí si pan profesor včas zalistoval osnovami, aby viděl, jaké hrůzy ho ještě ten rok čekají, a objevil, že matematika nejsou jen sinus, kosinus, integrály a podobně, ale taky deskriptiva a rýsování. A byl doma! To jako akademický malíř uměl, krom toho jako mladý student chtěl studovat architekturu, ale za války, kdy byl mladý, byl tento obor uzavřen, ale na akademického malíře ho vzali. A tak jsme začali rýsovat. Začali jsme polohou dvou přímek, polohou roviny a přímky, průnikem přímky rovinou a končili jsme průnikem mnohoúhelníku jehlanem a podobnými špeky. Když se to vybarvilo a vystínovalo, byly to skutečné nádherné výkresy. Akorát počítat jsme tak nějak zapomněli. Takže když ve 3.ročníku do školy konečně přišel matematik a dal nám úvodní písemku, aby viděl, co umíme a co ne, skončily všechny tři třídy s pětkami. Matematik se vyděsil a dal nám písemku novou, lehčí. A vyděsil se znovu, protože jsme znovu skončili s pětkami, jen občas se objevila první vlaštovka, kdy některý student dostal čtyři mínus. Posléze matematik zjistil, že z matematiky už neumíme skoro nic, že jsme za ty dva roky výuky - nevýuky prakticky všechno zapomněli, a jen pár jedinců dá možná dohromady trojčlenku. Jinak jsme uměli tak možná sčítat, odčítat, násobit a dělit. Být v té době povinná maturita z matematiky, tak jsme propadli všichni. I proto jsem teda smutné z českého provedení inkluze, protože pokud jsem chtěla po maturitě studovat na VŠ, tak jsem si musela vybrat školu. kde nebyla matematika. Ten skluz bych už asi nikdy nedohnala.
|
| Analfabeta |
|
(2.4.2021 11:45:44)
A ještě malý dodatek: Víš, jak srandovně vypadá velká školní budova, která intenzivně větrá a má otevřená veškerá okna?
No, a milý odpařovač skončil v září v popelnici. Byl plastový, silně načichnul smradem a už nikdy by se použít nedal. Skříň, do které jsem odpařovač odložila, beznadějně načichla smradem taky (já tam sice přidala tubu živočišného uhlí, protože to prý pohlcuje pachy, ale při intenzitě toho smradu bych ho tam musela nasypat celej vagón, no, a tolik jsem ho zas neměla, že ). Skříň na počátku topné sezóny rozštípal školník na dvoře a použil ji k zatápění. Čímž udělal poslední tečku za celým případem.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)