IvCi |
|
(13.4.2021 16:47:42) Ahoj, loni se nám narodila dcera. Bohužel pár měsíců na to jsem onemocněla rakovinou, která mi byla diagnostikována v pokročilém stadiu. Nyní jsem v paliativní léčbě a můj osud je takříkajíc ve hvězdách. Je tedy jisté, že dcera bude jedináček. Jak vychovávat dítě, aby nestrádalo absencí sourozence? Já měla sourozence starší o 10 a 12 let a děti mi hrozně doma chyběly. Celkem mě to poznamenalo a proto, že jsem zažila dětství osamoceného dítěte, chtěla jsem pro dceru sourozence. Osud nám ale pořádně naložil:( Má další otázka se vztahuje k mé nemoci. Az bude větší, mám ji už od malička sdělovat, že maminka je nemocná? Jak s dítětem o této věci komunikovat?
Děkuji za rady, postřehy, přání
|
nekázanka |
|
(13.4.2021 17:45:01) V první řadě: je mi to moc líto.
K druhé otázce: kontaktovala bych Cestu domů, mají v týmu psychology, kteří se tímto zabývají, jistě poskytnou kvalifikovanou podporu.
Hodně štěstí.
|
|
Kaliope X |
|
(13.4.2021 17:53:28) Tak záleží na dítku a výchově, mám jedináčka úmyslně a ani jako puberťák to nebere jako újmu. Dokonce spíš jako výhodu, protože to, co všechno jsem už zaplatila za jeho aktivity, by u více dítek v takovém rozsahu nebylo možné. A nemusí se krotit ve svých přáních kvůli ohledu na sourozence.
Já jako nejstarší jsem dost často říkala, že bych byla radši jedináček bez toho, že mám dávat na sourozence pozor.
A jinak se mi osvědčilo nelhat a vše přiměřeně věku říkat na rovinu. Ale to říkám pouze obecně, nic tak závažného jsem řešit nemusela.
|
|
Konzerva |
|
(13.4.2021 17:55:44) S těmi sourozenci je to sázka do loterie. Třeba jí chybět budou, třeba ne. A kdyby měla, třeba by se nesnesli.
Koukni po příbuzenstvu, jestli tam není nebo nebude dítě jejího věku, se který můžete zkusit navázat užší vztah. A pak zkusit úzké aktivity v kolektivu zuš, ddm, sokol, sportovní oddíl.
|
|
Monika |
|
(13.4.2021 18:05:26) Takže teď je dceři rok? V tomto věku je jedináčkem naprostá většina dětí, takže bych se jí snažila dávat spoustu lásky bez omezení a "výchovu jedináčka" ještě pár let neřešila. Až bude mít tendence družit se s jinými dětmi, tak jí to dopřejte. Drž se, snaž se být co nejvíc v pořádku a žít teď a tady pro sebe i pro dceru ...
|
|
K_at |
|
(13.4.2021 18:35:09) IvCi, jedináčků je mnoho. To není žádný cejch, neznamená to, že bude problém s výchovou. Dítě potřebuje lásku a nějaké hranice. A až to bude aktuální, tak děti. Pokud jde o tvou nemoc , přijdou spontánní situace, kdy bude potřeba něco vysvětlit. Doporučuji přiměřenou formu (jednoduše) a pravdivost. Některé situace a dotazy tě mohou zaskočit svou otevřeností, přímočarostí. Ale nejistota a nevyřčené věci jsou pro děti stresory, děti jsou velmi intuitivní, spíš cítí, než nějak analyzují. Cit a rozum. Zvládneš to. Drž se. Hodně sil.
|
|
libik |
|
(13.4.2021 19:06:26) IvCi, přeji ti hodně štěstí
Jedináček bude jistě jedinečný a co se týče "pravdomluvnosti" nespěchej, říkej to, čemu věříš (a já doufám, že naděje ti vydrží mnoho a mnoho let)
Diskutovala jsem s psychiatričkou, jak hovořit s dítětem o vážné nemoci, bylo mi řečeno, že předškolní děti netřeba nijak zvláštně instruovat, berou věci tak jak jsou.
|
|
Janinka a dvě princezny |
|
(13.4.2021 19:41:03) dcera je maličká ad jedináček - dítě, které sourozence nemá situace se sourozencem nezná a kontakty s jinými dětmi lze dopřát bohatě i jinak, postačí třeba sestřenice, nebo ideálně sousedka s kým naváže užší vztah, za sebe bych se spíš snažila vyhnout negativním vlastnostem jedináčků, pozitivem je, že jí můžete dopřát všeho od pozornosti až k materialismu, ale musíte jí i naučit umět se dělit, omluvit atd. a to třeba i s vámi. Říkám to proto, že manžel je jedináček a rodiče ho vychovávali tak, že oni vlastně žádné potřeby nemají a vše po narození dítěte se řídí potřebami dítěte.
ad mluvení o nemoci - tady bych se přikláněla o kontakt s někým od "fochu", kdo poradí jak na to
|
|
Pruhovaná |
|
(13.4.2021 19:48:39) Nijak zvlášť bych to neřešila. Někdo prostě jedináček, tak to je - no a co. Je nás takových víc . Někdo říká, že jsme rozmazlení, já osobně spíš mám problém s tím, že neumím a nemám ráda konflikty, které se sourozenci tak nějak přirozeně naučí (vidím na svých dětech). Takže sestřenice, blízcí kamarádi, hodně mezi děti - to je řešení. Sourozence jsem sice chtěla a záviděla je manželovi, ale už nezávidím, vůbec - ono to nemusí být vždycky jen idylické. Soustřeď se na sebe na to, abyste si spolu užívaly co máte. Moc držím palce!
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(13.4.2021 22:03:17) to je mi moc líto. je spousta dětí, co jsou jedináčci a vyrostli z nich zdraví, šťastní, laskaví dospělí o nemoci je dobré mluvit. zmíněná Cesta domů určitě pomůže.
|
|
Stará husa |
|
(13.4.2021 22:16:26) Jsem jedináček a nikdy jsem toho nelitovala. Nechtěla jsem sourozence. Naši mě vodili od malička na hřiště, takže osamělá jsem nebyla a časem jsem si našla svoje kamarádky. Každé prázdniny jsem oba měsíce trávila se svými bratranci a sestřenicemi z čtení kolene na chatě v Beskydech. Ráda na to vzpomínám, ale ráda jsem jela odtamtud už zase domů do svého tichá a bezpečí. Mám dvě kamarádky taky jedináčky, i ony byly spokojené a po sourozencích netoužily. Jedna z nich má také jedináčka. A mně dcera vyčetla, že má bráchu, že chtěla být raději jedináček. U tebe bych spíš upřela všecky síly na tvoje uzdravení, jestli bude tvoje dítě jedináček, to není žádný problém.
|
|
Salamajka |
|
(14.4.2021 10:58:12) Posílám 🌺🌺hodně sil. V tak malém věku bych jedinacstvi neřešila. Nemoc vysvětlit úměrně věku. Zaměřit se na to kdo evidentně má k dceři nejbližší vztah. Klidně můžou být s tatínkem správná dvojka. Zvážit jestli je možná pomoc a péče širší rodiny. Moje máma po narození sestry měla problémy, které vygradovaly postupně. Sestře bylo v době smrti mámy cca 12? Ono to hrozně letí. S tím, že máma je nemocná byla konfrontována v podstate úplně přirozeně. Ono to z toho prostě vyplyne samo. Sestra je mladší o 17 let. Tudíž vlastně také skoro jedináček. Stejně po těch všech letech se odstehovala 250 km daleko a fakt tolik km vlakem na otočku na kafe nepojedu tudíž si stejně jen třikrát do roku napíšeme. Moje děti ji berou jako tetku Bětku z destateho kolene, kterou vlastně neznají.
|
|
|