Silvie+dva kluci |
|
(25.5.2022 17:40:04) Pracuje některá(ý) z vás ve speciální škole? Naprosto nečekaně se mi naskytla možnost práce v základní speciální škole. Dopoledne asistent pedagoga, odpoledne družina. Pracovala jsem v denním stacionáři, takže prostředí dětí s postižením je mi známé. Ale byl to stacionář, ne škola. Od září jdu v rámci dvpp studovat specku, takže takhle práce mi prostě spadla do klína a i když se trochu bojím, tak to strašně moc chci přijmout. Máte zkušenost s prací ve specce?
|
Yuki 00,03,07 |
|
(25.5.2022 17:46:49) mám, byla jsem tam rok, pozice AP, práce učitele, je to hodně různý, můžeš být i dětí jen slabých, můžeš být u autistů s různou mírou mentálního postižení, můžeš být u dětí nevidomých, neslyšících, ale taky můžeš být u dětí trvale ležících, nekomunikujících na úrovni miminka, můžeš být u agresivních
někteří potřebují jen dopomoc, jiný všechno, je to hodně pestrá práce a záleží na tom, kolik zvládneš, ale pokud máš praxi ve stacionáři, así te to moc nepřekvapí
|
|
ALL |
|
(25.5.2022 18:04:33) Záleží na tom, jaké jsou ve škole děti. Já byla u těch dost "těžkých", a to už pro mne bylo mírně frustrující. Tyto děti si často neumějí hrát a některé jen těžko zabavíš či zaujmeš. Je složité s nimi cokoli dělat, protože je musíš neustále hlídat a ani na okamžik nezpustit z očí - mohly by si snadno ublížit. Mohou se chovat podobně jako batolata, ale na rozdíl od nich mohou být větší než ty, mohou mít větší sílu než ty a navíc všude dosáhnou. Některé ve škole i s družinou přitom tráví čas denně "od nevidim do nevidim" a je to pro ně straaašně dlouhé, chtějí domů... Navíc péče o ně už je i fyzicky náročná, já jsem si pocuchala záda. To je moje zkušenost. Ale s dětmi samostatnějšími, které mají menší postižení, to může být o dost jiné...
|
ALL |
|
(25.5.2022 18:07:21) Ale jestli jsi byla ve stacionáři spokojená, tak to ve škole jako AP a v družině zvládneš, nebude to asi o moc jiné. Pokud jde o školu Diakonie, tak počítej spíše s náročnějšími dětmi.
|
Silvie+dva kluci |
|
(25.5.2022 19:28:33) Diakonie ne. Je to škola pro děti s primárně tělesným postižením.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(25.5.2022 20:11:43) tělesný postižení je pro učitele snazší, s dětmi se dá domluvit nebála bych se toho
když jsem měla možnost být u dítěte s lehkou mentální a nevidomým přitom, bylo to mnohem snazší než středně těžký autista, a vůbec se to nedá srovnat s dítětem s těžkou retardací, to dítě se téměř nehýbe a když, tak nekoordinovaně, je větší, těžší než já, je potřeba ho přebalit, nakrmit, jít s ním někam, hrát si s ním, jenže ono se chová jak ani ne roční, včetně schopnosti pohybu a komunikace
|
Silvie+dva kluci |
|
(25.5.2022 20:54:06) Ve stacionáři jsem měla velmi nepříjemnou zkušenost s klukem PAS, 100 kg, 190 cm, mentalita tak dvouletého dítěte, neuvěřitelná síla.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(25.5.2022 21:42:00) jo, mají neuvěřitelnou sílu a domluvit se nedá, toho bych se bála, jinak je to práce, která přináší strašně málo viditelných výsledků, ale když se podaří, je to o to větší radost třeba "jen" z úsměvu nebo hodiny bez vzteku
|
|
|
|
ALL |
|
(25.5.2022 21:12:43) Tak pokud jde o tělesné postižení, které není kombinované s těžší MR, autismem, poruchami chování apod., tak by to mohlo být fajn... Jenom případná péče může být fyzicky náročná.
|
|
|
|
Pawlla |
|
(27.5.2022 18:20:00) Já jsem s mentálně postiženými dospělými pracovala přes 10 let. Odcházelo se mi těžko a nebylo to z důvodu práce, byly tam problémy s vedením. Teď dělám 6 let s jinou cílovkou, na jiné pozici a jsem spokojená. Přesto v koutku duše se mi stýská po klientech s mentálním postižením. Mě to strašně bavilo, jako bych tam patřila, komunikace s nimi pro mě byla přirozená, asi jsem taky trochu mimo .
|
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(26.5.2022 16:31:59) Po 8 krusnych letech ve zdravotnictví jsem přešla do speciální školy a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat.
Jsem tam od roku 1998,prosla jsem různými "funkcemi", pracovala jsem částečně i u dospělých v ústavu, momentálně jsem jen ve škole, dopoledne asistentka a odpoledne druzinarka.
Asi záleží na škole, u nás jsou úžasne kreativní lidi, pořád se něco nového vymýšlí. Hrozně mě to baví, jsem nadšená i po 24 letech. Máme děti s kombinovaným, střednim až těžkym postiženim. Některé i krmime a prebalujeme, vozí se v kočárku nebo na vozíku.
Jako bonus, denně mám minimálně 10 tisíc kroků, většinu z toho venku.
|
|
kachna_ |
|
(26.5.2022 23:36:41) Dělám AP v ZŠ a ZŠ praktické, máme třídy pro děti s LMP a středním MP. Já jsem u LMP a letošní třída je za odměnu. U nás záleží na poměru dětí z vyloučené lokality. V blbé kombinaci peklo, teď fakt radost. Není to nenáročné, ale je to super. Nelituju, ani trošku. Naopak.
|
|
Pawlla |
|
(27.5.2022 18:12:24) Silvie, jestli si tě nepletu, tak už dlouho pracuješ a úřadě. Takže chápu, že potřebuješ změnu. Za mě, zkušenosti máš, s mentálně postiženými jsi pracovala, těšíš se, chceš to, podle mě to má všechna plus a určitě do toho běž
|
Silvie+dva kluci |
|
(27.5.2022 18:27:44) Jj, uz přes 20 let. Příští týden se mám setkat s paní ředitelkou této školy, tak uvidíme nakolik se naše představy střetnou. Velkou výhodou by byla možnost vystudovat speciálního pedagoga v rámci dvpp, kam od září nastupuju.
|
Pawlla |
|
(27.5.2022 18:31:08) 20 let, tak to klobouk dolů.
Držím palce
|
Silvie+dva kluci |
|
(27.5.2022 18:50:33) Děkuji. Doba ve stacionáři byla skvělá, ale byla to neziskovka, která přestala platit. Byla to jediná přetržka v práci na úřadech. Prošla jsem to tam od zaměstnanosti přes hmotku, příspěvek na péči, exekuční, posudkovou službu ... no, bylo toho dost. Ale sociální práce se vlastně úplně vytratila, proto i hledám něco úplně jiného. Nebyla jsem nikdy papírový typ, mam ráda práci s lidmi, ráda je vyslechnu, ale na to už nemám prostě čas. Jednou otevřu skříň a ty spisy mě zavalí Jo, pořád máme všechno v papírové podobě
|
|
|
|
|
|