| čajka |
 |
(13.2.2024 8:00:09)
V návaznosti na téma Osvobozená škola bych chtěla nadhodit téma spíše opačné: Early learning neboli vzdělávání v raném věku. Nejsem v tom odborník, ale jak to chápu, jde o učení převážně formou hry, a to od malička. Školky pak třeba mají rozvrh hodin a učebnice přizpůsobené malým dětem, které se učí psát, číst a počítat už třeba ve 3 - 4 letech. Základní myšlenkou je, že pokud je to nenásilnou formou, děti to baví. Vidím v tom dvě výhody - zvídavým a nadaným dětem to uspokojí touhu po poznání a u dětí, které to ve vzdělání moc daleko nedotáhnou, se maximálně využije ten čas, kdy jsou k tomu vnímaví a tím se pousne vzdělání těch nejslabších na vyšší úroveň. Jsou země, zejména asijské, které na to kladou důraz. Co tomu říkáte?
|
| K_at |
|
(13.2.2024 8:08:27)
Čajko, no, dítě ideálně potřebuje umět milion jiných dílčích věcí, než je čtení a psaní. Hlavně pokud k tomu to dítě je, najde si cestičku a začne si o to říkat.
Praxe je taková , že hodně dětí má ve 4 letech problém vůbec držet nůžky. Držet tužku a kresebný projev je často velice tristní i u předškoláků. Leckteré dítě by už ve 3-4 letech potřebovalo fyzioterapeuta. A pokud je dítě v optimálním prostředí, tak normálně vzdělávání probíhá pořád. 
Zdokonaluje si motoriku, smysly, dozvídá se nové věci, rozšiřuje slovní zásobu. Ve školce se učí i tomu nějakému režimu, učí se sebekontrole a postupně zdokonaluje ty dovednosti, kterému pomohou číst a psát a počítat ve škole, nebo i před školou, pokud je už v té fázi.
|
| čajka |
|
(13.2.2024 8:27:57)
Kat, naprosto souhlasím. Jen by mi přišlo fajn, kdyby to "učení se" bylo další nabídka k tomu, co školka přináší. Třeba zrovna moje dítě by bylo přesně ten typ "nekreslím, nezpívám, neúčastním se hromadných aktivit, ale proč tohle funguje takto, jak se co píše a co jsou to procenta".
|
| K_at |
|
(13.2.2024 8:58:09)
Čajko, však se dítě může ptát. Bohužel podobné vzdělávání vyžaduje mít i ten personál. To je u nás absolutní sci fi. Nicméně určitým řešením pro tyto děti může být zrovna v něčem Montessori nebo začít spolu.
|
| čajka |
|
(13.2.2024 9:18:01)
Kat, jistě, ptát se může, ale to ještě neznamená, že se zeptá. Moje dítě takové je. Potřebuje věci sledovat a když si začne být trochu jisté, tak se přidá, pokud ho to zajímá. Snažíme se ho vystavovat všemu možnému, aby si prostě mohlo vybrat, protože samo nic nezačne. Klasická školková "nabídka" mu moc nevyhovovala.
|
| K_at |
|
(13.2.2024 9:23:34)
Čajko, no ono i ve školce se ale probírá a pracuje s kdejakými tématy. A pokud je dítě spíše pozorovatel, bude pozorovat klidně delší dobu. Jenže pokud samo nevnese náznak nějakého zájmu či invence, těžko tušit, kudy vede cesta. Chápu, že potřebuje něco trochu jiného.
|
|
| K_at |
|
(13.2.2024 9:29:52)
Jo, ještě dodám. Vidíš, tady bych viděla jako ten zásadní úkol k naučení se a ovládnutí, právě tu komunikaci a zapojení se. Možná prostě potřebuje jenom dlouhou dobu na to, aby si bylo jisté a ten krok udělalo. Někdy za tím "nebaví, nechci" bývá nejistota a obava z neúspěchu. Někdy pomůže absurdně dítěti nedat na výběr a situaci mu zadat. Ono zjistí, že se prd stalo, když se něco nedaří. Nebo naopak - vydaří se a rázem jsme o krok dál. To je klasika zrovna u té vytvarky.
|
|
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(13.2.2024 8:14:16)
Tak zrovna asijské školství je tvrdě výkonové se srovnávacími testy a mimoškolním doučováním.
|
| Rodinová | 
|
(13.2.2024 8:35:31)
Pokud vim z rozhovoru se svymi kolegy, asijske skolstvi je nocni mura deti i rodicu a prechod na jakekoliv evropske (v mem pripade ceske mezinarodni) je vstupenkou do raje
|
| Klauri |
|
(13.2.2024 8:54:16)
Tady je to pěkně popsané.
Ihttps://eduzin.cz/wp/2024/02/09/tchajwanske-deti-se-uci-od-rana-do-vecera-rika-gabriela-sun-pro-nase-deti-to-tak-nechceme/
Jenom dril, dril a stres.
|
|
| Žžena |
|
(13.2.2024 9:36:43)
Rodinová, souhlas.
Když mi bylo patnáct, zúčastnila jsem se v zahraničí jedné mezinárodní předmětové soutěže. Když se vyhlašovali vítězové, jeden čínský tým skončil stříbrný. Všechny ty děcka v tom stříbrném týmu hystericky brečely ZOUFALSTVÍM, jak to pokazily, zklamaly svoje rodiny a svůj národ... když nezískaly zlatou.
Představ si, jak zpracovaný je takový dítě, co považuje stříbrnou medaili na celosvětové soutěži za zoufalé životní selhání.
|
| Federika | 
|
(13.2.2024 10:15:34)
Žženo,
tohle dobře znám Ale jsou to ruský děti.
Když jsi stříbrná tak jsi přece "prohrála"!!!
|
| babi_ | 
|
(13.2.2024 10:28:49)
K tomu jen technická: v životě je mnoho situací, kdy být druhý je fakticky rovno poslednímu, prostě jsi mimo.
|
|
|
|
|
|
| čajka |
|
(13.2.2024 8:25:29)
K založení tématu mě mimo jiné inspiroval Instagramový účet Saša jede. Rodina žije v Malajsii, jedno dítě ve školce, druhé na 1. stupni. Píšou jak o svém stylu výchovy, tak o místním vzdělávání, které se teda (zatím?) tak výkonové nezdá, děti se od malička učí i zvládat své emoce, meditují, pomáhají si.
|
| Len | 
|
(13.2.2024 8:45:07)
Vzdycky mam problem, kdyz nekdo nekde zije kratkou dobu a nadsene popisuje, jak vse funguje. Nic proti early learning, pro urcite deti, moje mladsi take ve ctyrech cetla, ve skolce k tomu vedena byla, protoze poznali, ze se chyti. Jenze v ceskem systemu beznych skolek mi to funkcni nepripada, u nas jsou ve skolkach male skupinky s asistentkami a nekolik ucitelek na tridu + dite tam netravi cely den, neni to hlidaci instituce.
|
| K_at |
|
(13.2.2024 8:59:01)
Len, to je krásný. Malé skupinky a asistenti. Ráj na zemi.
|
|
|
| susu. |
|
(13.2.2024 8:47:24)
No, na Sašu jsem taky narazila, úplně se mi to nelíbí.
Jasně, může to fungovat, pokud je dítě klidné a spolupracující a hlavně malé, takže mu společnost rodičů stačí. Je otázkou, co bude později.
|
| susu. |
|
(13.2.2024 8:49:23)
A early learning, nu, jako všechno, zcela jistě jsou děti, u kterých to bude fungovat ke spokojenosti obou stran - dětí i rodičů. A jiné děti, u kterých to fungovat nebude.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(13.2.2024 9:01:33)
hmm... ono je to dvousečné... já taky plynule četla ještě před školou, starší sestra mě to naučila v rámci své hry na školu, což teda přineslo výhodu v tom, že jsem nevyžadovala žádnou extra zábavu od rodičů, byl ode mne pokoj, na druhou stranu jsem zase pořád jenom četla a trvalo dost dlouho, než mě to pustilo (a dodnes si raději čtu, než bych dělala něco "užitečného"  )
sama jsem své děti programově držela od čtení a většího počítání, aby se to neučily před zahájením školní docházky - nechtěla jsem, aby se pak v první třídě nudily, aby si něco blbě zafixovaly, aby pak v domnění, že jim první třída nepřináší nic nového, si nenechaly tzv. ujet vlak...
|
|
| Alena |
|
(13.2.2024 9:07:32)
Pro cteni potrebujes mozkovou zralost, naprosto nevidim duvod, proc ho predkladat vsem detem ve trech, ctyrech letech. Rekla bych, ze slabsi deti neposunou vzdelani na vyssi uroven, ale budou se se zaklady dele trapit. Misto aby treba vylepsovaly sve vyjadrovaci schopnosti.Podle me potrebuji predskolni deti pro rozvoj mozku spis hodne prirozeneho pohybu venku a cviceni motoriky.
|
|
| Žžena |
|
(13.2.2024 9:24:19)
Nesouhlasím.
Myslím, že tohle zrovna spadá pod téma zralosti. Můžu dítě od tří let tři roky hravě učit písmenka (namísto jiných věcí, které tomuto věku ve skutečnosti líp příslušejí), a nebo se je může v těch šesti, když je vyzrálé, naučit za rok. Já zastávám názor, že děti mají dělat věci, na které jsou vývojově dozrálé. Učit plošně tříleťáky písmenka je ztráta času na něco, co za pár let půjde samo a rychleji, a zároveň ubrání času na činnosti tomu věku adekvátní.
Asijské školství pro mne vzorem není, jejich stylu a tlaku na výkon bych své děti vystavovat nechtěla.
|
| čajka |
|
(13.2.2024 9:51:06)
Ženo, já to chápala tak, že to čtení a počítání je NABÍDKA, ne, že se to musí naučit. A že ten, kdo to nepobere, tak to aspoň už viděl a když se to zkusí později, tak už to nebude tak cizí. A učit plošně cokoliv je těžké, protože plošně není nikdo na stejné úrovni.
Ale možná jsou to jen mé iluze, nevím, jak to tam skutečně funguje. Asie je veliká, rozhodně budou rozdíly. Ten Instagram "Saša jede" je psán stylem "tady to takhle funguje, dril to není, děti to baví, učitelé to mají promakaný, není škoda, že se tím v Evropě neinspirujeme?".
|
| Žžena |
|
(13.2.2024 10:06:50)
čajko,
ale děti ta čísla a písmenka přece vidí kolem sebe neustále, žijí ve stejném světě jako my, vidí, že jim čteme knížku, vidí, že parkoviště má očíslovaná parkovací místa, vidí, že píšeme, vidí, že učitelka podepíše výkres jejich jménem...i když se písmenka a čísla ve školce neučí.
A jak už bylo zmíněno, děti ve školkách dnes zápasí úplně s jinými věcmi než neznalostí písmenek. Motorika, výslovnost, pohybové i ty sociální dovednosti. Tohle všechno jsou věci, co je důležité zvládnout PŘED čtením a počítáním.
|
| K_at |
|
(13.2.2024 10:12:36)
Hlavně čísla se učí, písmena - tam se spíš seznamuje s grafickou podobou znaků. A k tomu kdo chce, tak už se ptá a začne si číst písmena a případně skládat slova. Učí se přiřadit k číslovce počet. Jenže prostě nelze čekat na to, že učitel telepaticky vytuší, co by dítě rádo. procenta ve školce nebereme. To ne.
|
|
| TaJ | 
|
(13.2.2024 13:07:40)
Žženo, přesně, děti to vidí všude kolem....a i u syna ve speciální školce uměla v tom posledním roce většina dětí nějaká písmenka a čísla, prakticky všichni uměli napsat svoje jméno na výkres a to se tam vyloženě cíleně psát a číst samozřejmě neučili. Ale je to prostě všude kolem nás a spousta dětí se sama zajímá. S počítáním to samé, taky jsem syna nikdy cíleně neučila násobilku, ale občas mě viděl, jak něco počítám stylem "dva, čtyři, šest, osm..." a ještě ve školce si to domyslel dál a bavil se tím, že na zastávce autobusu skákal po jedné noze a přitom si odříkával násobilku dvou... Jako nijak teda žádný génius na matematiku není, to fakt ne, ale tyhle věci ho v té době zajímaly, tak se to naučil sám a hned
|
|
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(13.2.2024 9:47:16)
Já bych spíš ocenila školku, kde mi vezmou dítě s rýmou. Od listopadu nekonečný příběh. 14 dní doma a furt rýma, musím přeci taky někdy do práce, doktorka mi dala antibiotické kapky do nosu. Bez rýmy bylo celé 3 dny, pak zase. Nebudu ho přece furt prolejvat antibiotikama, tak mám home office už 2 měsíce a hrabe mi z toho. Letos byl ve školce asi 5x. Mít nějakou prezenčnější práci, asi by mě už dávno vyhodili...
|
| K_at |
|
(13.2.2024 9:54:41)
Kosatko, a jaká rýma to je? Co nějaký spešl sprej do nosu? Pokud má děcko vodovou, tak to neřeším. Pokud má zelené a žluté provazy, tak to řeším.
|
|
|
| Monika |
|
(13.2.2024 11:53:55)
Tak já nemám nic proti tomu, když se malým dětem ukazuje něco jako počítání nebo písmenka. Asi jsem to i sama dělala, když byly děti malé - mluvila jsem o barvách, počítala věci okolo, ukazovala co je malé a co větší, ptala se jich na to ... Vyloženě číst se ve 3 nebo 4 letech se naučí podle mého fakt jen minimum dětí. A určitě jsem s dětma různě kreslila, lepila, stříhala, patlala ... Poznávat písmenka stejně jako obrázky se jich asi může naučit dost, ale nedává mi smysl na tom nějak bazírovat, ledaže to dítě vyložené baví. Od školky jsem nejvíc čekala společné hry, uvítala bych co nejvíc aktivit venku, pohyb, nějaké zajímavé výtvarné aktivity, obě děti milovaly keramiku, dcera si hodně užívala "plavání" (syn moc ne, neměl rád rámus v bazénu a chodili do studeného) ... A třeba i společné zpívání, ideálně u nějakého nástroje, to je taky fajn a já mám hudební hluch ... Jestli se kromě toho budou pokoušet naučit dítě základy čtení a psaní, tak O.K., ale pokud by to znamenalo nějaký dril kvůli kterému by nevyrazili ven nebo neměli dost pohybu, tak to klidně počkám s učením až do školy ...
|
|
| Dari79 |
|
(13.2.2024 12:46:05)
Říkám tomu, že stádovitost škodí všem, individuálnost prospívá.
Moje dítě ve 3 letech nemluvilo, ale umělo "číst a psát". Zcela přirozeně, bez jakékoli drezúry. První mail poslal ve 3 letech a 4 dnech (načež jsem mu koupila jeho první notebook, aby mi nelezl do pracovního a neposílal maily klientům) 
V rámci společného "čtení" knížek začal brzo prostě místo na zvířátka a autíčka ukazovat na číslice a písmena. Pro něj nebyl rozdíl, jestli ukáže na kravičku a já řeknu - "kravička, bů", nebo na písmeno a já řeknu "A".
Nejdřív jsem říkala jen "číslo" a "písmeno", ale strašně brzo mu to přestalo stačit, bylo vidět, že nechápe, proč by písmeno mělo být i A i P... Tak jsem holt říkala A, P, 9, 3...
Miloval auta, na těch se naučil barvy, písmena a čísla na SPZkách a názvy aut (celá slova), prostě když viděl napsané ŠKODA (tak řekl "kuku" - mluvit holt neuměl, škodovka byla "kuku", nemusel vidět to auto, stačilo nápis ŠKODA a věděl, že to je "kuku", protože holt to bylo na autech, já jsem x-krát řekla "to je auto Škoda"). Do zologický jsme chodili 3/4 hodiny přes parkoviště, protože jsme si museli pojmenovat každý auto, jakou má barvu a značky na SPZce (a zvednout, aby viděl, jaký má interiér) - rozdíl mezi žirafou a slonem ho nezajímal, ale "pp" (peugeot) od "kuku" poznal spolehlivě.
Nikdo ho nedrezíroval, prostě ho to bavilo, sám si ukazoval a vysloveně dával najevo, co mu nestačí ("četli" jsme knížku a on ukazoval na čísla stránek, tak mu nebudu vykládat, že na to je malý a že si má ještě 2-3 roky počkat).
A některý děti holt už v první třídě nepoznají 1 od 8. A těžko z toho vinit rodiče...
Každý školní zařízení, ať školka nebo škola, tak holt musí přistupovat (by mělo) rozdílně k takovým i takovým dětem. Drezurovat někoho něčím, na co není připravený, je stejná blbina, jako cíleně brzdit rozvoj tam, kde je ten mozek už na to zralý.
|
| Dari79 |
|
(13.2.2024 12:59:16)
Třeba neteř, ta zas měla sluchovou dokonalou paměť a moc pěkně mluvila, takže u tý zase naopak máme videa, jak ve 3 letech "čte" - ona vůbec nečetla, ale tu pohádku si prostě pamatovala slovo od slova, i po které větě se otáčí stránka, takže když prostě seděla s tou knížkou na klíně a recitovala zpaměti ten text, přesně tak, jak tam byl napsán, otáčela stránku na konci stránky, tak fakt jsme x lidí "napálili", že umí číst.
Už je dospělá, ale dodneska chodí do dramaťáku a tak...
Je to fajn, protože s tím je spojený třeba talent na jazyky, slyší a zapamatuje si to, takže u tý bylo zase fajn už v dětství rozvíjet jazyky...
A od toho vždycky víc budou rodiče, kteří s těma dětma jsou, protože ty vědí, co je ta jejich silná stránka... Univerzální drezurování ve školce považuju za nesmysl. Nabídku rozvoje jistě, také, aby se děti setkaly s tím, co je "přirozeně nezajímá", to taky.
Taky se mi třeba nelíbí to, co někteří dělají "schválně", že dítě od mimina vychovávají "bilingválně", i když nejsou rodilí mluvčí. Teď jsem to četla v nějakém rozhovoru s nějakými "celebritami", že tatínek na to (roční) miminko od narození mluví anglicky... No, přijde mi to praštěné, a fakt si nemyslím, že to má nějaký větší efekt. Ale mít třeba jednu učitelku ve školce rodilou mluvčí a tak děti učit anglicky přirozeně, to by jistě fajn bylo.
|
|
| TaJ |
|
(13.2.2024 12:59:55)
Dari, syn se taky celkem brzy zajímal o písmena a čísla, asi tedy o něco později, než ten tvůj, ale čísla se učil na číslech autobusů a všem možném a dodneška si vzpomínám, jak jsme ho s mamkou vzali jednou na výstavu papoušků a on tam celou dobu chodil dokola a četl čísla na klecích toho vystaveného ptactva. Mluvit v té době taky moc ještě neuměl. Cizí lidé mu jakž takž rozuměli tak od 5 let. V ZOO vydržel stát desítky minut pod sedačkovou lanovkou a počítat sedačky, zvířata ho nijak zvlášť nezajímala.. Na písmena se taky ptal všude, všechny možné cedule, nápisy, prostě všechno kolem. A přesně, neřekneš mu, že s tímhle má ještě počkat, až bude chodit do školy, že jo...
|
|
| Monika |
|
(13.2.2024 13:08:22)
Jé, Dari, to mě připomnělo, že syn ve dvou letech znal všechny značky aut (a plus minus je uměl i vyslovit). Možná, že teď (v 17) už by jich půlku nepoznal A na gymplu jsme měli učitelku biologie, jejíž syn taky asi ve 3 letech znal všechny ty šílené latinské názvy různých praještěrů. Vzala ho jednou s námi na výlet autobusem do Brna, oblažoval nás tím celou asi 3 hodinovou cestu tam. Zpátky naštěstí usnul
|
| TaJ |
|
(13.2.2024 13:16:37)
Moniko, jo, latinské názvy všech možných dinosaurů znala snad naše celá rodině velmi podrobně...stejně jako všechny ty typy lokomotiv a vagónů, jeden čas i ty značky aut, ale to ho moc dlouho nebralo, spíš autobusy a tramvaje - já jsem ještě sotva viděla autobus a on už podle něčeho věděl, které evidenční číslo to přesně je (pak mi to vysvětloval, že každý ten typ má jinak světla a znáček a další věci). A takových věcí bylo mnohem víc, nikdo jsme ho to neučili, maximálně když se ptal, tak jsme odpověděli, co to je. Ale teda vždycky jsme ho v každém okruhu zájmu maximálně podporovali, takže ať to bylo období dinosaurů, mořského světa, nebo vesmíru, tak vždycky jsme prostě kolem toho sehnali všechny možné knížky, obrázky, pexesa s danými objekty, zašli na výstavy s tím související, koukali jsme na dokumenty, nebo filmy...do té doby, dokud ho to nepustilo a nepřišel zase s něčím jiným. Bylo to fakt zajímavý, jak se vždycky do nějakého tématu ponořil a pár týdnů, nebo měsíců prostě žil jen tím a nic jiného skoro neexistovalo. Vlaky tedy přetrvávají s tím vším paralelně asi tak od necelých 3 let až do současnosti
|
| Buřt |
|
(13.2.2024 13:39:33)
TaJ, a co se vlastně dá kolem těch vlaků pořád dělat?
Chápu, že se mu líbí, rozpoznává je, pozoruje, fotí atd. - ale vždyť množství typů lokomotiv na našem území nemůže bejt tak velký ne?
Nebo co jinýho se s tím dá dělat ?
|
| TaJ |
|
(13.2.2024 20:53:37)
Buřte, kolem těch vlaků je pořád co dělat. Když pominu v sezóně velké množství různých železničních akcí (dny železnice, různé dny otevřených dveří, setkání určitých typů lokomotiv třeba z celé republiky v Lužné u Rakovníka, různé speciální jízdy parních i jiných historických lokomotiv, Festival parních lokomotiv v Benešově, kam přijíždějí i různé stroje ze zahraničí, postupem času už ho začaly zajímat i cizí stroje, takže okukuje Polsko, Slovensko, s dopravním kroužkem byli v Německu, Rakousku, navštěvujeme různá železniční muzea a výstavy s tím související...), tak je to i o tom, že od každého toho typu lokomotivy jezdí těch strojů víc a v různých nátěrech, nejen těch současných modrých, ale některé zachovávají ty původní barevné a nebo nějaké speciální a ty nejsou k vidění všude a vždycky, takže kluci si dokážou najít na internetu, kde a kdy bude ta která lokomotiva zrovna jezdit, na jaké trati a jedou ji tam fotit. Hledají si na mapách, kde bude nejlepší místo k focení a natáčení, taky mají nějakou aplikaci, která jim ukáže, jaký bude v tu kterou dobu násvit (odkud bude svítit slunce). Celkově se vlastně díky tomu i naučil pěkně fotit, pořád se snaží zdokonalovat, když někam jede fotit, tak je ověšený stativem, kamerou, foťákem...Taky má už od 9 let svůj YouTube kanál, kde má víc jak tisícovku vlastních videí, sestříhaných z vlastních záběrů ze všech možných akcí. Takže opravdu všude na všech těch místech byl...Na FB si zase píše s ostatními nadšenci, má tam mezi přáteli i některé strojvedoucí, různě si dávají vědět, co kdy kde pojede zajímavého... S dopravním kroužkem zase mívají různé exkurze a výlety, kdy se dostanou do míst, kam se normální návštěvník nepodívá. Je toho kolem tolik zajímavého, že ani my se po těch letech s ním nenudíme. A na spoustu míst a akcí už dávno jezdí sám, nebo s kamarády.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.2.2024 13:42:51)
jo, značky aut syn nerozeznal modrou od červené, ale auta poznal všechna... nikdo ho to cíleně neučil, i já kolikrát musela studovat co to je, protože jsem to nevěděla... a občas jsem nechápala, jak tu značku může znát, protože jich tu moc nejezdilo, třeba jako maserati, bugatti nebo lamborghini dneska už by to nedal určitě
|
| Buřt |
|
(13.2.2024 13:45:07)
Já si myslím, že děti obecně rády věci třídí a zařazují - já jsem zase přesně znala všechny sportovní značky lyží podle toho loga, co měly ve špičce atd.
|
| Buřt |
|
(13.2.2024 13:53:28)
A vlajky, taky jsem milovala vlajky a hlavní města.
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(13.2.2024 14:17:58)
Dari, no jasně, to považuji za normální. Nerozumím tedy tomu, co znamená "číst a psát" v uvozovkách. Jinak pokud máš 1 člověka na až 28 dětí v MŠ, tak prostě individualizace vzdělávání je spíš sci fi.
|
| Dari79 |
|
(13.2.2024 14:43:25)
No, já jsem přesvědčená, že měl dobrou fotografickou paměť - tedy vnímal slovo jako obrázek, proto ho uměl "přečíst". Neznámý text by nepřečetl, ale
VOLKSWAGEN TOUAREG - uměl gramaticky přesně i vyťukat do klávesnice i "přečíst" (neuměl teda mluvit, ale věděl, co ta slova znamenají)
tužkou by nenapsal nic, ale jedno písmenko za druhým, poskládat nebo napsat na klávesnici, aby z toho bylo smysluplné slovo, to ano...
on nepsal dětsky na klávesnici "lkjaoúiujůsoafkhfůaolkj", on fakt vyťukával slova, která ale předtím vizuálně uměl zařadit, co znamenají.
věděl, že když mi chce poslat mail (třeba jsem byla v práci), tak jak vypadá moje mailová adresa, věděl, že toto tlačítko je "odpovědět" nebo "odeslat" - vždycky se směju, že neuměl mluvit, ale psát a posílat maily, to ano. Otevřel si mail, našel mail ode mě (posílala jsem mu třeba nějaké obrázky), napsal mi třeba AHOJ. většinou nějaký text z těch aut a dal odeslat.
Neuměl mluvit, takže devět neřekl, ale když ses ho zeptala, kde je číslo devět, tak to ukázal (hlavně na těch SPZkách).
|
| Vítr z hor | 
|
(13.2.2024 15:21:11)
Moje deti taky umely pismenka strasne brzy - coby dvojcata je mely jako soucast osobni identity - to uz jsem videla u vicero dvojcat. Diky pismenkum lidi rozlisuji deti a jejich veci (obleceni, obrazky, darky…), coz bez pismenek moc nejde a dvojcata zustavaji mnoznym cislem.
Kouzlo klavesnice je v tom, ze do ni muze tukat obrazky a nemusi jeste vubec zvladat udrzet tuzku v ruce. A navic - strejda Google ma obrovske pochopeni! Kdyz treba deti kolem dvou let vytukaly do klavesnice “majlitupony”, tak jim ty barevne koniky proste nasel
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.2.2024 15:24:06)
jo, syn taky uměl některá slova jako obrázky... on zase na pc dokázal spouštět své oblíbené hry, našel ikonu internetu, tam si ze záložek našel tu svou stránku a na ní podle ikon našel své hry, ohromoval tím příbuzné
a taky nám dokázal zavařit, když nám (vědomě!) otáčel obrazovku, přepínal tv na rádio, měnil jazyk ovládání a podobně... měla jsem pocit, že intuitivně ovládá veškerou elektroniku
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(13.2.2024 13:00:03)
z vlastní zkušenosti- když na něco dítě má = je na to zralé, pak ho to baví a dělá to rádo. A může ho to posunovat, protože se prostě něco učí a baví ho to, baví ho objevovat.
Když na to ještě nemá = nedozrálo, tak ho nikdo nepřinutí. Pokud teda nechce využít třeba fyzickou sílu. a asi to k ničemu nepovede.
|
| TaJ |
|
(13.2.2024 13:09:36)
Yuki, přesně, když k tomu dozrají samy a samy se zajímají, tak se spoustu věcí učí samy od sebe a s nadšením, prostě to do sebe nasávají. A když pro něco ještě zralé nejsou, tak to do nich člověk může hustit jak chce a stejně nic...a nebo to trvá mnohem dýl.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.2.2024 13:01:53)
jinak teda já bych byla pro, aby se děti neučily ani tak číst a psát, jako vnímat jazyk, rozvíjet slovní zásobu, věty, porozumění textu. Aby s nimi kdokoliv o nejvíc mluvil, četl jim.
Tím se samozřejmě zvyšuje i zájem o text, ale hlavně bez slovní zásoby je jim dost k ničemu, že ve 3 letech budou psát.
|
|
| vlad. | 
|
(13.2.2024 13:27:42)
Asijský způsob vzdělávání je pro mě představa pekla, to bych svým dětem nikdy neudělala, zvlášť ne v předškolním věku.
|
| TaJ |
|
(13.2.2024 13:29:06)
Vlad., přesně tak, jak drilované opičky...všechno na výkon....nic pro nás.
|
| Kaipa |
|
(13.2.2024 15:29:19)
TaJ, a jsi si jistá, že pokud by u vás tlak byl, že by syn ten výkon podával? Nebo by to bylo víceméně stejné, jen s nervama? Tudíž zcela zbytečné a škodlivé, bez kýženého efektu?
|
| TaJ |
|
(13.2.2024 20:36:14)
Kaipo, vždyť to o kousek výš píšu Yuki - když ho to zajímalo a byl na to zralý, tak šlo všechno samo...kdybych ho k tomu chtěla "donutit" v době, kdy to pro něj bylo úplně mimo, tak bych ho nedonutila ani s nervama
|
| Kaipa |
|
(13.2.2024 22:05:35)
TaJ, nečtu všechno, na to nemám čas.
|
|
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(13.2.2024 15:12:36)
Naucit se pismenka je jednoduche, ke cteni a psani v cestine musi byt ale dite zrale. Nektere vzdelavaci systemy uci mladsi deti, ale to je predevsim proto, ze ty jazyky + vyuka cteni a psani funguji jinak (treba anglictina).
Problem je v tom, ze v nasich skolkach jsou deti ve velkych skupinach a tech zralych a schopnych se naucit cist a psat pri hromadnych aktivitach je v tech tridach naproste minimum. Skolky musi pripravit deti na to, aby se naucily cist a psat ve skole a i tak toho maji plne brejle. Kdyz ctvrtina tridy nedokaze sluchove rozlisovat b-v, ž-š, t-d, z-ž, neslyší l uprostred slova, nebo nepozna, na jakou hlasku zacina sova, skolka musi napnout vsechny sily, aby aspon tohle deti pred nastupem do skoly zvladly a hlavne v te dobe je na cteni/psani prilis brzy.
Naopak nadane a zrale deti uz v tomhle veku ani nepotrebuji nejak zvlast podnetne prostredi doma - a ta pismenka si najdou samy, vyptavaji se a ucitelky jim vychazeji vstric. Nadane a zrale deti z podnetneho prostredi uz ctou nezavisle na skolce.
Skolka, ktera se zvlast zameruje na vzdelavani nadanych a zvidavych deti v malych skupinkach, predpokladam soukroma, by tohle zamereni nabizet mohla i v nasem jazykovem systemu.
Krome toho znalost cteni pri nastupu do ZS ma pozitivni vliv na ctenarskou gramotnost v pozdejsim veku (byt jsou stale sireny povery o tom, ze deti by se mely ucit cist az ve skole, aby se nenudily.)
|
|
| Balbína | 
|
(13.2.2024 15:35:42)
za mě ne.
Myslim, že každý věk má své. Děti kolem 3-4 let se mají rozvíjet, ale hrou, pobybem. Běhat, skákat, malovat, uvolňovat ruce ale ne psaním, pracovat, vyrábět....Rozvíjet fantazii, takže zkoušet hodně neřízených aktivit.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(13.2.2024 19:53:56)
Záleží na stupni zralosti dítěte.
Pro některé děti je ve třech - čtyřech letech ideální čas na výuku čtení, psaní a počítání, ale pro většinu ne.
O systému vzdělávání v asijských zemích vím málo, Asie je široký pojem. Nicméně, viděla jsem ukázky nádherných, nápaditých aktivit předškolního vzdělávání z asijských zemí, které byly zaměřené primárně na rozvoj motoriky, jak odpovídá věku, ale i základní číslovky nebo barvy. Velmi inspirativní.
|
|
| sally | 
|
(14.2.2024 17:53:13)
čajko,
asiati (obzvláště Číňani) to mají jinak. Už po tisíciletí... nepamatuju, který císař, ale zavedl to, že se "kdokoliv" mohl přihlásit na úřednické zkoušky - a když prošel, tak se stal "úředníkem", což byla v podstatě doživotní pozice. Novátorské na tom bylo, že to mohl být "kdokoliv", takže to pro "prostý lid" byla určitá cesta z dřiny a nouze. Takže se tam ustabilizovalo povědomí, že je potřeba od malinka dřít a udělat zkoušky, aby se člověk měl dobře.
V praxi to ale vypadá tak, že asijské děti skutečně od malinka dřou - ale že rodina taky udělá cokoliv, absolutně COKOLIV (včetně podvodů, podplácení, krádeží prací / nápadů - později v životě patentů, zásluh), aby dítě "prošlo testem". Čínské letní příměstské tábory fungují ve stylu "intenzivní výuka matematiky" a podobně. Děti mají školu klidně 10, 12 hodin denně, víkendy nevyjímaje.
Výsledkem jsou vyhořelé figurky, které dokáží panáčkovat a opakovat nadřené fráze, dělat rešerše a hledat zdroje - ale nic sami nevymyslí. V tomhle bych fakt vzor nehledala.
Plus je tu problém v tom, že - jak psala myslím Kat - tříleté dítě by mělo pilovat úplně jiné dovednosti, než maštění písmenek - slovní zásobu, písničky, ježdění na tříkolce (rozvoj hrubé motoriky), modelování, skládání (jemná motorika) - plus všechny možné sociální dovednosti - umět oslovit dospělého, vyjádřit se, umět se chovat u stolu, respektovat nějaká společenská pravidla, dodržovat určité bezpečnostní zásady (třeba nechodit na červenou), začínat rozumět světu kolem sebe - i takové blbosti, že třeba rostliny mají kořeny a stonek / kmen, květy, ploty, listy... že ptáčci snášejí vajíčka, krávy rodí telátka a tak... písmenka a počítání v tomhle věku NENÍ důležité jako právě tohle všechno ostatní.
A navíc uchopení konceptu psaní a čtení, je otázka určitého vývoje. Tak jako dítě nezačne chodit dokud nezačne chodit - a můžeš ho "učit chodit" až do zblbnutí, tak dokud na to není připravené, tak se to prostě nestane, tak podobně je to se čtením a psaním. Vůbec uchopit ten koncept, že existuje jakási soustava znaků, kterou se dá mluvené slovo převést na papír- a kterou díky té obecně uznávané soustavě dokáže KDOKOLIV zase převést do mluveného slova, je veliký krok (a je spousta civilizací, které tento krok neudělaly). A některé děti tento krok udělají ve třech letech, některé v pěti, šesti - a některé i později (není náhodou, že školní docházka všude ve světě začíná kolem těch šesti let věku - protože to je ten okamžik, kdy většina dětí už princip písma chápe).
Ale nutit tříleté děti číst a psát je podobné jako přivazovat ještě nesedící děti na nočník.
|
|
|
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)