| Marcela Lana |
 |
(19.4.2026 10:59:15)
Ahoj, vlastne ani poradne nevim, co chci timhle ziskat, krom nazoru od jinych.
S partnerem mame 2 deti, skolni a predskolni vek, treti jsme neplanovali a uz druhe dite mame kvuli tomu, ze jsem ho chtela hlavne ja. Prorodinny typ partner neni, ale ma nas opravdu rad. Nicmene vzdy rikal, ze 2 deti jsou jeho maximalni strop. A ted jsme v situaci, kdy jsem tehotna a kdy zvazuju vsechna rizika mit ted miminko nebo to ukoncit. Na jednu stranu bych si dite nechala, na druhou si rikam, ze je tech rizik dost a navic partner mi stale opakuje, ze treti nezvladne. A ja na druhou stanu rikam, co kdyz bych tedy tehotenstvi ukoncila a mezi nami se to tim uplne pokazilo. Bojuju mezi emocnim a racionalnim pohledem, ktere se u me stridaji x krat za den a vubec nevim, jak a kam se pohnout. Mel nebo ma nekdo podobnou zkusenost?
|
| K_at |
|
(19.4.2026 11:11:39)
Soucitim hrozně moc. Tady vlastně není žádné řešení optimální a dobré.
Jen mě napadá, co udelal muz proto, abyste nebyla neplánovaně těhotná? Cekala bych tedy 100% kondom, nebo vasektomii.
Jen dám otazky, asi drsné, ale je treba na ne odpovědět. Zvladnete případně to, ze muz odejde? Finančně zvládnete?
Co kdyz se narodí velmi náročné dítě?
Jinak mit ve 41 ještě dítě je dnes asi běžné. A driv to taky asi nebylo nic výjimečného....
Hodně sil. Já si par let vlastně přála "nedopatření", ale nestalo se. Je ten zivot fakt nekdy trochu absurdni. At se to utřepe tak, abyste s tim zvladla byt a žít a nakonec byla spokojená.
P.S. Az se tu objeví Fren, a bude hnusná, tak si to moc neberte.
|
| Marcela Lana |
|
(19.4.2026 15:40:47)
Ochrana nebyla pravidelne, takze ano, stalo se, i kdyz to bylo v mezich 3% pravdepodobnosti.
Kdybychom se rozesli, musela bych mozna s detmi zpatky k rodicum, coz by problem uplne nebyl z jedne strany, z druhe vytrhnout je z rodinneho zivota, a zivota kamradu, ve kterem vyrustaji, vazne nechci. Moznost, ze by se to stalo, kdyby se treti narodilo, kdo vi. Psychika je nekdy potvora.
Rodice bydli na druhe strane republiky, takze jak by to pak bylo dal, vubec nevim.
Zaroven ale, co kdyz bych to neunesla a pak to cele partnerovi vycitala a nakonec by to doslo i tak k tomu? Proto se snazim to probirat ze vsech uhlu, ale jsou jen 2 moznosti, jak to ted resit a zadna z nich neni uplne dobra.
|
| K_at |
|
(19.4.2026 15:46:19)
Úplně pragmaticky, 3.dítě nechtěl, a nechal to náhodě. Sorry jako. A vy teď máte žít doživotně s vycitkou, ze jste dala pryč dítě. A nebo s odpivednosti za to, ze se rozpadne rodina, chlap to chuděra neunese. Atd.
Pardon, ale nedal si bacha dostatečně. Tak at se k tomu postaví čelem.
|
| breburda71 | 
|
(19.4.2026 15:53:33)
Kat, přesně tak, souhlasím..👍
|
|
| Čumča. | 
|
(19.4.2026 16:15:08)
"Nechal to náhodě....nedal si bacha...."
Kat, oba si nedali bacha, byli tam dva.
Já ti rozumím, taky bych zařvala na chlapa, ať se "vzmuží", nicméně nešla bych na to přes vinu "tys to nechal náhodě".
|
| K_at |
|
(19.4.2026 16:27:17)
To ale neříkám. Vyčítat a vinit nemá cenu. Ale pokud za sebe nechci další dítě. Vubec, nikdy, ani nahodou, tak pro to udělaný 100%
Manžel nechtel 2.dite. ale shoda byla v tom, ze pokud by mu ujely nohy, tak potrat jen v nouzi nejvyšší a v případě pruseru.
Takze vlastně konstatování situace, kterou teď bude odnášet partnerka, možná je na místě.
|
|
|
| boží žena | 
|
(19.4.2026 16:52:48)
Nic takové si vyčítat nemusí, žádné dítě to není.
|
|
|
| breburda71 |
|
(19.4.2026 15:51:14)
Já bych to na Tvém místě riskla a donosila dítě..Pokud teď váháš, je velká pravděpodobnost, že si ukončení těhotenství budeš vyčítat a mīt to partnerovi za zlé..Je velká pravděpodobnost, že partner se se situací smíří a i když dítě nechtěl, prostě se stalo a bude to dobré..A kdyby se s tou situací nesmířil, máš kam jít, zázemí u rodičů..Je to samozřejne jen můj názor a postoj, já bych to tak udělala..Znám totiž pár případů, kdy žena byla na vážkàch, dítěte se vzdala, a pak buď šli od sebe nebo měli plánovaně stejně další dītě, protože se nedokázala s tím smířit..
|
|
| Čumča. |
|
(19.4.2026 16:33:59)
Tví rodiče by třetí vnouče vítali? Měli by radost, nabídli by pomoc?
Vztahy k současným dětem a k tobě jsou hezké? Rodiče jsou mobilní, nemají problém cestovat?
Co rodiče partnera, byli by nějak nápomocní?
Nemá tvůj partner pochybnosti o sobě coby otci proto, že v jeho rodině nebyly optimální vztahy rodiče-děti? S dětmi ti pomáhá?
|
| Marcela Lana |
|
(19.4.2026 17:13:54)
Rodice by dalsi vnouce vitali, maji jich uz 5, cekaji jeste od nejmladsi, ale mamka jeste pracuje a zdragi nema dobre, tatka je sice v duchodu, ale jako hravy deda s malymi detmi nefunguje.
Partnerovi rodice si nejsem si jista, nedavno jsem slysela, ze nam staci dve, kam bychom treti dali.
Vztahy v rodine maji hezke, spis ma proste partner takovou povahu, ze neni prorodinny, coz mi rika otevrene. Proti detem nebyl, ale bohate by mu stacilo jen jedno. Ja chtela mit aspon dve, takze nakonec svolil. Proto si nemyslim, ze by nazor na treti dite zmenil a opravdu nevim, jak by se s tim vyporadal i v budoucnu. Nechcu zase, aby se kvuli tomu rozpadla rodina.
|
| kněžna Dragomirová | 
|
(19.4.2026 17:54:48)
nechcete zajit k psychologovi? nebo nějakému partnerskému poradci? Oni mívají takvé dobré otázky, kterými vás navedou na nějaká uvědomění si... aspoň teda pro ten pocit, že jste pro rozhodování udělali maximum. To mě teďka napadlo...
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(19.4.2026 13:15:19)
"Bojuju mezi emocnim a racionalnim pohledem, ktere se u me stridaji x krat za den a vubec nevim, jak a kam se pohnout. Mel nebo ma nekdo podobnou zkusenost?"
Ráda bych měla právě takovou zkušenost, ještě ve svých 40 jsem si přála, aby se mm jednou nekontroloval tak dokonale, a stalo se to. Nestalo se to. Kdyby ale ano, byl by zcela jistě dost proti, což by mi bylo líto, ale nechala bych těhotenství pokračovat (i když s rozklepanýma rukama) a měla třetí dítě. To by byl ale můj příběh, jiné okolnosti.
Vůbec se nedivím, že se to ve vás mele pro a proti. Je to pro ženu velmi nepříjemné rozhodnutí, někteří muži tohle bohužel nechápou, nikdy se v nich nevyvíjel nový život.
V mé rodině se třeba příbuzná rozhodla velice spontánně a rychle, od začátku odmítavě, její manžel se tím trápil a ještě po zákroku o tom stále mluvil. Přál si totiž holčičku. Že k těhotenství vůbec došlo, si vyčítal velice.
Berete svého manžela takového, jaký je - není prorodinný typ, jakkoli vás má rád. Kéž by si i ostatní lidé nenamlouvali, že partnera změní, nebo že se změní oni sami, nebo že se stane zázrak, a smířili se s tím, že ne všichni touží po velké rodině.
Měla byste podporu širší rodiny, kdyby se miminko narodilo? Mohla byste pracovat při RD třeba na zkrácený úvazek, nebo teoreticky hrozí, že se po RD budete jen obtížně vracet k současnému zaměstnavateli? Byla předchozí těhotenství v pohodě, i kojenecký věk miminek, nebo to byly náročnější děti? Váš manžel je cca vašeho věku?
|
| Marcela Lana |
|
(19.4.2026 15:23:13)
Partner je jen o 2 roky mladsi, takze zadny zasadni vekovy rozdil neni. Byla jsem s detmi doma, zacala jsem nedavno pracovat jako asistentka, coz by i pri RD slo a verim, ze bez penez by nas tatinek nenechal. Ale...on vi, ze treti dite by nezvladnul, rikal to uz driv, rika to i ted, ze proste treti neda a nevi, jak by to bylo. Mele se ve me, co kdyz by to vazne nezvladl a doslo by k rozchodu. Mam se kam vratit, ale vazne nechci detem rozbit rodinu, jakou ji mame. Tehotenstvi je obou, ale hlavni rozhodnuti je tak jako tak na me a je to hrozne tezke.
V prvnim tehotenstvi jsem mela problemy, vysoky tlak, syn byl nakonec vyvolavany. Druhe bylo lepsi, i kdyz vid bolestive. V rodine mame preklampsii, jedno se spatnym koncem, druhe tak tak se stastnym. Takze to je taky faktor, ktery me nuti premyslet mimo emoce. Co kdyby se stalo a najednou dite odeslo v 7 mesici, bylo by to mnohem horsi. Nebo kdyby se stalo neco me a deti by byly najednou bez mamy.
|
| K_at |
|
(19.4.2026 15:30:33)
Co konkrétně myslí, ze by nezvladl? Co ho vlastně nejvíc straší? Nechce se prizpusobovat uz? Vstavat v noci? Co ho straší?
Jo, vy jste v té pozici, která to "odnese" nejvic. To rozhodně.
|
| Marcela Lana |
|
(19.4.2026 15:44:01)
To je to, co mi neumi popsat. Ptala jsem se ho, proc by to konkretne nezvladl, ze to potrebuju vedet. Ale on to neumi popsat. K detem jsem vzdy vstavala ja, primarne se o ne starala, kdyz byli malicke, takze o tom to neni. Ale vim, ze i jeho to trapi.
|
|
|
|
|
| boží žena |
|
(19.4.2026 16:50:44)
Šla bych určitě na potrat být tebou.
Jelikož další dítě nechci,tak používám antikoncepci,pokud by selhala, tak interupce
|
|
| Gavašetka | 
|
(19.4.2026 17:16:23)
Nevím, kolik máte času, ale mohlo by to být téma na parovou konzultaci u psychoterapeuta, společně se na to podivat, jak jít spolu dál, ať už se nakonec rozhodnete jakkoli. Hodně sil přeju.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(19.4.2026 20:14:49)
Těžká situace.
Nezažila jsem, mohu jen teoretizovat na dálku.
Každé řešení bude trochu krok do neznáma, ale vycházela bych z toho, že:
- jste v tom oba, oba nesete zodpovědnost. Pro partnera neexistuje "nejsem rodinný typ, nezvládnu dítě". Nemůže dát ruce pryč a nechat vás v tom. Už to dítě zplodil. Teď rozhodujete oba.
- selže-li partner, musíte mít scénář, jak se následujících dvacet, pětadvacet let postarat bez něj
- potrat je psychická zátěž, která vás může dohnat i zpětně, počítejte s tím
Moc soucítím a přeji, ať váš vztah tu zkoušku ustojí.
A neodpustím si subjektivní dodatek: oba moji rodiče byli "omyl", neplánované děti starších rodičů v hodně nevhodné době druhé světové války. Já bych na to asi hodně myslela, kdybych se ocitla v podobné situaci. Ale situace každého páru je jedinečná. 
|
|
| Salamajka | 
|
(19.4.2026 21:39:52)
No tady není žádné řešení spravné. Obě ať pro nebo proti budou mít své následky. Bohužel muži i když nechtějí děti se neuchýlí k zákroku nechají vždy antikoncepci na ženě. Na druhou stránku nikdy nelhal, nesliboval, že si to časem rozmyslí a bude chtít velkou rodinu. Vyšel vstříc s druhým díťetem. Asi bych zkusila nabídnout, že pokud zůstanete pospolu tak ty po něm nebudeš chtít pomahat s dětmi. Zařidíš si praci tak, aby si vše stíhala atd. Můžeš rodinu poprosit třeba i o financování ? Jinak stěhovat se k rodičům přes celou republiku no nevim. Moc schůdné mi to nepříjde a opravdu mají vaši tak obří barák ? Ja jen aby to nebyla cesta do ještě většího pekla. Jinak v 41 je jistě určitý riziko, ale určitě nejsi jediná. Není to tvé první díťe ne ? V klidu rodili i starší a vše v pohodě. Přinejhorším bzdeš prostě mama samoživitelka a bydlet v detském pokoji s 3 detmi u rodičú. Ne ?
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(20.4.2026 9:49:25)
Tohle je hodně špatná situace. Partner by si měl uvědomit, že pokud si dítě necháš, tak i když tě opustí, bude mít tři děti. Z toho se nevykroutí, kdyby nic jiného, alimenty platit bude.
V první řadě si sama uvědom, jak moc dítě chceš,jak velký je pro tebe potrat morální problém, jak zvládneš tři děti, fyzicky, psychickky, finančně.
Mimochodem, zrovna jsem četla o průzkumu z Německa, jak jsou lidé spokojení v závislosti na tom, kolik dětí chtěli a kolik jich mají. Ti, kdo mají víc dětí , než by chtěl, jsou na tom nejhůř. Pro jistotu kolik dětí lidé původně plánovali není to samé, kolik nakonec chtěli.
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(20.4.2026 10:16:08)
Když to u nás bylo aktuální, probrali jsme spolu, že já třetí klidně, on spíš nee,moc starostí a péče.
Zároveň jsme byli dohodnutí, že, pokud se stane omyl (nesnesla jsem hormonální antiko a další důvody ne úplné ochrany), dítě přijmeme. Pokud by trval na svém "nee", žádala bych z jeho strany 100% ochranu.
Zároveň vím, jak rozdílný postoj jsme měli k případnému "náročnému" dítěti.
A taky jsem věděla, že bych sobě ani jemu neodpustila, kdybych se musela rozhodovat podle něj. Takže u nás bych já riskla to třetí dítě a doufala, že to dopadne. Ukončit těhotenství bych nechtěla.
Takže si hlavně ujasni, co chceš ty, s čím vydržíš žít a co nedáš. Každé tvoje rozhodnutí bude správné, ani jedno není lepší než druhé.
|
|
| Hr.ouda | 
|
(20.4.2026 10:21:00)
Pokud dítě chceš, uvažuješ o něm u teď jako o "dítěti" nebo o "miminku" , ne jako o "těhotenství" , tak na potrat nechoď, nebo se z toho postupem let zblázníš.
|
| Monika |
|
(20.4.2026 12:03:22)
Nemyslím, že je nutné se z přerušení těhotenství zbláznit, ale je opravdu důležité, udělat to jen v situaci, kdy tomu já sama dávám přednost před donošením dítěte. Myslím, že přemýšlet o "miminku" je zcela v pořádku, pokud uvažuješ o tom, že se dítě (možná) narodí - pak to prostě bude miminko se všemi potřebami a spol. A je třeba promyslet, co to může všechno znamenat a co chci ...
|
|
|
| Katka. | 
|
(20.4.2026 12:07:15)
Já bych si odpověděla na otázky, jestli případně zvládneš vychovávat tři děti sama.
Kdo se bude o starší dvě děti starat, kdybys náhodou musela kvůli preeklampsii ležet několik měsíců v nemocnici, zvládl by to manžel?
Nevím, kolik máš času, ale zkusila bych manželskou psychologickou terapii.
U nás jsem to byla já, kdo nechtěl druhé dítě. Máme jedno.
Jsou i ženy, které se na víc dětí prostě necítí.
Naštěstí jsem se nemusela rozhodovat jako ty.
Držím palce, ať se rozhodneš správně.
Já bych do toho nešla. Už i kvůli věku.
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(20.4.2026 14:02:30)
Za mě v této situaci třetí dítě ne. Pokud partner je rozhodnut, že nechce a máte fungující manželství a děti. Neohrozila bych stávajícím dětem funkční domov. A to jsem třetí moc chtěla...
|
| Jerry G. |
|
(20.4.2026 14:14:26)
Situace na nic..
Ja nevim co bych delala.. Asi bych si predstavila ruzne scenare a vybrala podle toho, s kterym bych byla nejvice sama srovnana. Tam hraje roli tolik veci. 
|
|
| Marcela Lana |
|
(23.4.2026 16:48:59)
Dekuji za nazor, je to pravda, taky nechci, aby to tak dopadlo.
|
|
|
| Sam01 | 
|
(20.4.2026 18:14:34)
Nechodím ve vašich botách,ale sama za sebe bych si dítě nechala. Vím totiž jistě,že, kdybych ho dala pryč,tak bych to tomu chlapovi nikdy neodpustila.
Pokud dítě nechtěl, měl si dát pozor. Jako dospělí muž musel vědět,že určité riziko otěhotnění tu je. Pokud vás vysloveně netlačí existenční problémy,tak myslete na sebe. Představte si jaké to bude s miminkem a jaké by to bylo bez něj.
Hodně štěstí při rozhodování.
|
| Len | 
|
(20.4.2026 19:35:30)
Sam, moje rec. Kdyz muz dalsi dite nechce, v zadnem pripade, neni rodinny typ, tak je tu vasektomie. Ja vubec nejsem proti potratum, pokud si tim je zena jista. Ale byt chlap, vedet, ze dalsi dite ne a pritom se podle toho nezaridit a misto toho poslat zenu na interrupci, to proste smrdi na sto honu a pro mne by byl konec tak jako tak.
|
|
|
| Zeyfera | 
|
(22.4.2026 19:09:59)
Já bych si nechala dvě děti a partnera raději než 3 děti a bydlení u rodičů. Děti, které máš, jsou malé a ty nejsi nejmladší - neříkám to ve zlém, já taky měla dítě v pozdějším věku, tak vím, jak ta energie ubývá. Zvažovala bych, jaký dopad to bude mít na dvě děti, které už mám.
|
| nebeska |
|
(23.4.2026 7:29:51)
Ja tedy nevim, ale bez souhlasu partnera se prece nemuze s detmi odstehovat tak daleko a odriznout je od otce. Predstav si vsechny situace a pozoruj, jak se u toho citis a podle toho se rozhodni, s tim ze idylicke souziti s rodinkou a 3 detmi zrejme neni ve hre. Ja osobne bych do dalsiho ditete nesla za cenu rozbiti meho dosavadniho hezkeho zivota.
|
| Marcela Lana |
|
(23.4.2026 16:47:04)
Ano, mate pravdu. Je to pro me tezke, ale doposud si nemuzu stezovat na rodinny zivot, jaky mame. Doufam, ze to zvladnu
|
| K_at |
|
(23.4.2026 17:55:10)
Hodně sil.
|
|
| Čumča. |
|
(23.4.2026 20:15:46)
ještě jsem si vzpomněla, pokud se přikloníte k té druhé variantě, Lilia Khousnoutdinová se kdysi věnovala problematice přerušení a psychického zvládnutí doby po zákroku, vyvolalo to značné kontroverze, ale mně přišlo dobré, že o tom někdo mluví a píše o tom, co po "tom" pomáhá, aby to nekomplikovalo další život...
|
|
|
|
| Marcela Lana |
|
(23.4.2026 16:43:27)
Dekuji za nazor. Ono to tak nejspis dopadne, i kdyz je mi to fakt lito, ze k tomu vubec doslo. Ale nechci detem rozbit rodinu a citim na sobe, ze to neni uplne ono. Predstava, ze skoro v 50 resim prvnacka taky neni uplne idealni.
|
| Salamajka |
|
(23.4.2026 19:01:18)
Jakekoliv rozhodnuti bude nakonec to spravne uvidiš. Já jsem fakt ráda, že toto jsem v sobě měla rozhodnuté dávno a nemusela si procházet tak těžkými pochybnostmi o tom co cíťím a o tom jak to změní celý můj život atd.Možná v tom hrálo i roli to, že dítě č 1 bylo dost nemocné a díťě č. 2 zas potřebovalo velkou pěči ve vzdělání, aby z něj ,, něco ,, bylo. Spoustu lidí mi říká, že by to vůbec nepoznalo, že jim jen pŕijde více citlivějši nebo nevyrovnanější na ten věk. Ty boje kdy mi všichni tvrdili, že je moc porovnávám a já věďěla svoje.... mít dvě bezproblémové zdravé děti jen s nefukčním mm možná, že bych tak vnitřně srovnaná ani nebyla. Vše chce čas. Dřív jako mladší jsem dost věcí viďěla jinak s pribývajícím věkem vidín, že ten čas fakt nakonec řeší spoustu věcí. Protože ty emoce nakonec opadnou a vše se srovná. Takže věřím, že ten čas nakonec pomůže i tobě.
|
|
| Čumča. |
|
(23.4.2026 19:39:11)
Marcelo Lano, já bych se nebála ve 47 řešit prvňáčka, ale přeci jen není ideální, že jste už v minulém těhotenství měla problém s vysokým tlakem a v rodině máte preeklampsie...toho bych se bála spíš, že celé těhotenství bude rizikové a část třeba v nemocnici
|
|
|
|
|
V její náručí
Setkání automobilových veteránůBrno-venkov 
Den zvoníkůKlatovy 
Prohlídka s pohádkovou bytostí na zámku DěteniceJičín 
Slavnosti perníkuPardubice 
Pochod Přes tři hradyÚstí nad Orlicí 
Setkání automobilových veteránů
Den zvoníků
Prohlídka s pohádkovou bytostí na zámku Dětenice
Slavnosti perníku
Pochod Přes tři hrady
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)