Re: Neplanovane tehotna v 41, partner treti dite nechce

"Bojuju mezi emocnim a racionalnim pohledem, ktere se u me stridaji x krat za den a vubec nevim, jak a kam se pohnout. Mel nebo ma nekdo podobnou zkusenost?"

Ráda bych měla právě takovou zkušenost, ještě ve svých 40 jsem si přála, aby se mm jednou nekontroloval tak dokonale, a stalo se to. Nestalo se to. Kdyby ale ano, byl by zcela jistě dost proti, což by mi bylo líto, ale nechala bych těhotenství pokračovat (i když s rozklepanýma rukama) a měla třetí dítě. To by byl ale můj příběh, jiné okolnosti.

Vůbec se nedivím, že se to ve vás mele pro a proti. Je to pro ženu velmi nepříjemné rozhodnutí, někteří muži tohle bohužel nechápou, nikdy se v nich nevyvíjel nový život.

V mé rodině se třeba příbuzná rozhodla velice spontánně a rychle, od začátku odmítavě, její manžel se tím trápil a ještě po zákroku o tom stále mluvil. Přál si totiž holčičku. Že k těhotenství vůbec došlo, si vyčítal velice.

Berete svého manžela takového, jaký je - není prorodinný typ, jakkoli vás má rád. Kéž by si i ostatní lidé nenamlouvali, že partnera změní, nebo že se změní oni sami, nebo že se stane zázrak, a smířili se s tím, že ne všichni touží po velké rodině.

Měla byste podporu širší rodiny, kdyby se miminko narodilo? Mohla byste pracovat při RD třeba na zkrácený úvazek, nebo teoreticky hrozí, že se po RD budete jen obtížně vracet k současnému zaměstnavateli? Byla předchozí těhotenství v pohodě, i kojenecký věk miminek, nebo to byly náročnější děti? Váš manžel je cca vašeho věku?