Re: A co když se pohádek bojí?

čteme a čteme, hlavně ty encyklopedie, už dávno
staršímu je o dva roky víc, takže i ten mladší zvládá momentálně čtení knížek jako je Pipi dlouhá punčocha a opravdu s u toho výborně baví.
na čtní jsou kluci zvyklí od malinka, ukazování obrázků bylo snad od narození :-D a když jsem mladšího kojila, tak jsem u toho četla staršímu Křemílka a Vochomůrku, krtečky a podobný, takže od poslouchání u kojení přešel plynule k poslouchání bez kojení
českou klasiku jsem skoro nikdy klukům nečetla, jenom občas, aby znali aspoň perníkovou chaloupku, ale rozhodně bez vdovce, macechy a úmyslnýho odvedení do lesa
a to mám za to, nás nikdo před tímto druhem násilí takto neochraňoval a nepamatuju si, že bych se pohádek bála, nebo že by mi přišly něčím nepatřičný.dokonce i moje maminka, která měla některý knížky po nás schovaný, jako poklad, a teď je vytáhla aby mohla číst mým klukům, prohlásila, že se to nedá číst, že je to moc krvavý a krutý.

možná se změnila doba a to je dobře

zůstaneme u pěkných pohádek a dál si budu pohádku číst napřed já a pak se uvidí, jestli projde cenzurou