Dvě různé porodnice, dvě různá kojení

O Zásadách úspěšného kojení jsem poprvé slyšela, když byl mému prvnímu synovi asi rok. V zásadě s nimi souhlasím, ale ráda bych se s ostatními podělila o svoji zkušenost.

Můj první syn se narodil v jedné nejmenované brněnské porodnici před třemi lety císařským řezem. Poprvé jsem ho kojila po daleko více než 24 hodinách.
Malého mi přinesly na novorozeneckém oddělení a daly mi ho do náručí se slovy kojte. Nikdo mi nic víc neřekl, neukázal. Připada jsem si hrozně. Čtvrtý den mi ho daly na pokoj opět se slovy starejte se. Nic víc, nic míň.
Jelikož mám menší problémy s motorikou, stašně jsem se bála malého přenášet, přebalovat a vůbec starat se o něj. A taky mi to vůbec nešlo. O kojení nemluvě. Než se Pavlík přisál trvalo to i půl hodinu a déle. Dětské sestry se na pokoji objevily ráno při vizitě a výměně prádla a večer, když si přišly vyzvednou lísteček s tím, co malý za den vypil. Na těch deset dnů stašně nerada vzpomínám.
Doma se situace pomalu vylepšovala. Zorganizovala jsem si vše, jak jsem to potřebovala já a ne setry v nemocnici, jen s kojením byl asi šest týdnů problém, Samozřejmě jsem dost často chtěla skončit, ale hlavně díky podpoře manžela se nakonec vše k dobrému obrátilo. Rozkojila jsem se.
Pavlíka jsem kojila osm měsíců a s jeho kojením jsem přestala za poměrně dramatických okolností. Můj syn dostal v osmi měsících salmonelózu a musel do nemocnice. Po třech dnech mě jako kojící matku přijali za ním, ale ukázalo se, že Pavlík nechce kromě kojení žádný dokrm (i doma byly s přechodem na smíšenou stavu problémy). Sestry i ošetřující lékařka se na mě dívaly jako bych mu dokrmy nechtěla dávat schválně a taky se ke mě tak chovaly. Dokonce mi tvrdily, že vážit v osmi měsících 8.5 kilo je málo. Nakonec jsem se psychicky zhroutila a z nemocnice odešla. Taky jsem
souhlasila s tím, aby Pavlíka převedly na normální stravu.
Můj druhý syn se narodil po osmnácti měsících v jiné brněnské porodnici.
Opět jsem ho kojila až po více než 24 hodinách. V oné porodnici matkám po císařském řezu děti na pokoje nedávají. Zpočátku jsem byla poněkud zklamaná, ale později jsem to ocenila. Péťu mi vždy přinesly čistého a spokojeného, zpočátku dokonce sestřička počkala až se malý přisaje. Po kojení si ho zase odnesly a vždy přišly říct, kolik jsme nakojily. Prostě pohoda, tatínek i další příbuzenstvo ho mohli při svých návštěvách vidět, takže žádné
omezování. Tuto porodnici si za její přístup k novopečeným maminkám nemohu vynachválit. A moc si přeji, aby se moje třetí dítě narodilo také tam.
A ještě něco. Péťovi je momentálně 18 měsíců a svého kojení se jen tak vzdát nehodlá.

Marcela Kodýtková